Camri
přečtené 170
Dharmoví tuláci
2008,
Jack Kerouac
"Ach, Bože, společenskost je pouze a jenom velkej úsměv, velkej úsměv není nic jinýho než samý zuby, škoda, že nemůžu zůstat tady nahoře a bejt laskavej." Svěží, svobodomyslná kniha, která však dává smysl. Kerouac s naprosto odzbrojující prostotou zaznamenává hluboké myšlenky v jejich surové podobě (nebo aspoň dovedně vytváří zdání takové bezprostřednosti). Osamělost Kerouaca-buddhisty se projevuje nejen v nepochopení ze strany rodiny nebo většinové společnosti, ale občas i přátel. Z této knihy si odnáším (kromě touhy podniknout roadtrip napříč Amerikou) především to, že ideály buddhismu, jakkoli krásné a vznešené, se těžko aplikují na reálný život. Můžou ale inspirovat k větší vnímavosti a laskavosti, a i když se to jeví jako donkichotský boj, stojí za to o ně usilovat. V naší cynické době snad ještě víc než kdy předtím.... celý text
Šťastný Jim
1992,
Kingsley Amis
"Nepozoroval jste, že se všichni specializujeme na to, co nejvíc nenávidíme?" Vtipné spirálovité vyprávění s nejistým a (ne)šťastným Jimem v centru dění. Amis výborně zachytil pokrytectví, ješitnost a zoufalství, s kterým se setkáváme v univerzitním prostředí i po 70 letech od vydání Šťastného Jima. A akademik, který nikdy neprokrastinoval a nevyhýbal se nepříjemným povinnostem, nechť hodí kamenem!... celý text
Tulák po hvězdách
2001,
Jack London
https://www.youtube.com/watch?v=YcKDgFEms3U Jsem si myslela, že to bude nějaká tulácká elegie opěvující krásy Ameriky. Ale dobrý i tak, vážně. Taková odyssea po minulých životech, hoodně drsně převyprávěná (bohužel to taky občas drhne – tzn. dlouhé popisy, opakování myšlenek).... celý text
Útěk do divočiny
2007,
Jon Krakauer
Četla jsem po zhlédnutí filmu. Ta omáčka okolo Chrisova příběhu mě moc nebavila, ale jinak to bylo skvělé inspirativní počtení.
Kdo chytá v žitě
2000,
J. D. Salinger (p)
Poprvé jsem se s knížkou setkala na střední a nebyla jsem z ní moc nadšená – ani jsem ji nedočetla do konce, takže některé předchozí komentáře moc dobře chápu. Po letech se mi ale znovu dostala do rukou, tentokrát v originálním anglickém vydání a došlo mi, že překlad byl dost možná kámen úrazu (it really killed me = to mě umrtvilo – eh???). Obecně ale možná šlo také o větší rozhled a orientaci v americké kultuře, který mi při prvním čtení chyběl, což mi zabránilo ocenit výjimečnost tohoto textu; zejména Holdenovu frustraci z prostředí rádoby nóbl "prep schools," v nichž se měli děti zazobaných rodičů připravovat na studium na nejprestižnějších (a nejdražších) amerických univerzitách. Kromě toho Holden popisuje některé situace tak strašně vtipně, že jsem se musela smát nahlas (např. setkání s jeptiškami). Co se týče povahy vypravěče, se kterým mají někteří čtenáři trochu problém, nemyslím, že by Holden všechny a všechno nenáviděl. Naopak – je vidět, že se snaží s lidmi navázat spojení, jenže si při tom počíná tak naivně, ale zároveň sarkasticky (pravděpodobně aby zamaskoval svou adolescentní nejistotu a podpořil dojem alfa samce), že je jeho chování pro ostatní matoucí, a tak každá jeho interakce s ostatními vyústí v nepochopení nebo rozpačitost. Jediné výjimky jsou snad ty jeptišky a samozřejmě jeho mladší sestra Phoebe – bezelstná stvoření, před kterými se Holden nemusí předvádět. Takže moje doporučení pro všechny, kdo zvažují čtení tohoto kultovního románu: pokud máte možnost a vaše angličtina je slušná (podle mě je to psané skutečně jednoduchým a přístupným jazykem), zkuste si to přečíst v originále.... celý text
Paní Dallowayová
2008,
Virginia Woolf
Soudě dle referencí v populární kultuře jsem pokládala za důležité seznámit se specifickým stylem Woolfové. Příběhová vlákna jednotlivců spletená v okruh kolem paní Dallowayové tu a tam postříbřená lyrickými popisy se mi jako koncept zamlouvají, ale právě ony popisy mě však začaly postupně nudit a při jejich čtení jsem nekontrovatelně ztrácela koncentraci. Přesto uznávám, že jde o text rozhodně mimořádný a chápu, proč se jeho autorka nesmazatelně zapsala do literární historie.... celý text
Rodinné sídlo
1982,
Edward Morgan Forster
Rodinné sídlo je zvláštní oříšek k rozlousknutí. Obávám se, že ne příliš dobrý (a dosud jediný český překlad) má značný podíl na tom, že jsem si knihu nedokázala tolik vychutnat, přestože se tam zcela jistě vyskytovaly vtipné, ba i filozoficky zajímavé pasáže. Velký přínos této knihy ale nespočívá v příběhu samotném nebo překotných dějových zvratech, ale spíš z hlediska zachycení zeitgeistu. Počátek 20. století je totiž fascinující překotnou dobou, kdy se završuje industriální revoluce a svět se neodvratně posouvá k moderní mentalitě, přičemž tento posun s sebou přináší i odklon od "pohádkových" sídel a jednoznačně dobrých (a zlých) charakterů postav k vícevrstevnatému pozorování společnosti i samotných jedinců. Každopádně doporučuji po přečtení zhlédnout filmovou adaptaci Jamese Ivoryho s Emmou Thompson a Helenou Bonham Carter, která se opravdu povedla (což bych si možná kvůli dlouhé stopáži nemyslela, kdybych knihu dopředu nečetla).... celý text
Kdo jsou Židé?
2010,
Paul Spiegel
Skvělý úvod do židovství. Vzhledem k rozsahu se nedá ubránit jistému zjednodušování, na což ostatně autor sebereflektivně upozorňuje, nicméně jako základní publikace poslouží výborně. Obzvlášť musím ocenit poslední kapitoly o aktuálních otázkách spojených se Židy, informace o poválečné situaci v Německu nejsou tak často v (našich) médiích reflektovány.... celý text