Chogori přečtené 213

Veronika se rozhodla zemřít 2000, Paulo Coelho

Huascarán, cesta končí, cesta začíná 1995, Lubomír Vejražka

Les oběšených lišek 2006, Arto Paasilinna

Nekonečné, nesmírně obdivuhodné a překrásné 2010, Sean B. Carroll

Sága o cestě na Island 2000, Jan Burian

Born to Run: Zrozeni k běhu 2011, Christopher McDougall

Tajgou po řece Bikin 1988, Jurij Boleslavovič Pukinskij

Pěkný biologicko-cestopisný příběh o pátrání po sově rybí, který přináší spoustu informací o přírodě Ussurijského kraje. Především se však jedná o autorovo vyprávění, jak společně se svým psem pátral po hnízdu sovy rybí a následně strávil 19 nocí sledováním dou mladých sov a jejich rodičů. Dopodrobna, ale přitom zábavně, popisuje chování tohoto ptáka a při čtení nezbývá než obdivovat jeho nadšení a zapálenost. Příběh však není jen o sovách a jiných ptácích, ale i o životě v drsné tajze a jejich obyvatelích - Udehejcích.... celý text

Řeky, moje řeky 2011, Otakar Štěrba

Výborný cestopis o transkontinentálních plavbách po řekách Evorpy, Severní i Jižní Ameriky a Asie. Řeky, moje řeky nejsou jenom klasickým cestopisem, ale přináší i ekologický pohled na problematiku řek a celé říční krajiny. Snad nejvíce mě paradoxně zaujala první kapitola, která se cestování příliš netýká - Otakar Štěrba zde popisuje první roky svého života, své hydrobiologické začátky, a také změny naší krajiny spojené s kolektivizací a mechanizací zemědělství, znečištěním řek a jejich masivní regulací. Víc takových knížek.... celý text

Velkolepý plán 2011, Stephen William Hawking

Velkolepý plán je velmi podobný Stručnější historii času. Řekla bych, že tak 2/3 obsahu těchto dvou knih se shodují, což pro mě bylo asi hlavní mínus (i některé obrázky jsou velmi podobné). Oficiální obsah knihy je poněkud matoucí - primárně v knize nejde o filozofii, ale o fyziku. Velká část knihy je věnována vysvětlení duality částic a vlnění, teorie relativity, kvantové fyziky aj. (stejně jako v Stručnější historii času). Další věc, co mi trošku při čtení vadila, byli poněkud trapně vyznívající pokusy o vtipné poznámky. Ale dost kritiky. Původně jsem chtěla při hodnocení dát hvězdičky 3, ale uvědomila jsem si, že hlavním důvodem je právě podobnost se Stručnější historií času. Ovšem je jasné, že pro účely knihy je nutné např. principy kvantové fyziky vysvětlit. Nelze předpokládat, že všichni čtenáři znají předchozí Hawkingovu tvorbu nebo že si potřebné znalosti pamatují z hodin fyziky... Navíc opakování přece jen není na škodu a stále kniha přináší několik nových úvah a informací. Hawking má talent podat složité věci (a že je vesmír sakra složitý) pochopitelně a zajímavě, vše je doplněno pěknými a názornými obrázky, vše na křídovém papíře, takže to i dobře vypadá... Zkrátka pokud jste nečetli Stručnější historii času (nebo nějaké jiné podobné knihy) a zajímáte se, proč je vesmír takový jaký je, nelze knihu nedoporučit. Ovšem těm, co se ve fyzice a kosmologii více pohybují, asi Velkolepý plán nepřinese nic nového (i když to nemůžu dost dobře posoudit, poněvadž do této skupiny rozhodně nepatřím)... celý text

Největší show pod Sluncem 2011, Richard Dawkins

Jak píše TheRaven - kniha oproti dřívějším Dawkinsovým knihám (a to jsem zdaleka nečetla všechny) nepřináší nic moc nového. Pokud dáte při výběru knížek na bodová hodnocení a od Dawkinse jste ještě nikdy nic nečetli - připočtěte si hvězdičku. Vše je poutavě napsáno a podrobně (někdy na můj vkus až příliš podrobně) vysvětleno a kdyby toto byla moje první kniha s evoluční tématikou, jsem nadšena. Pokud už jste pár knížek na toto téma četli, možná se místy budete trošku nudit. Dawkinsovi poslední knihy - Příběh předka a Boží blud obě přinášeli něco nového. Největší show pod Sluncem spíše shrnuje to, co už bylo řečeno jinde. Přesto však knížka stojí za přečtení - i pokud znáte principy umělého a přirozeného výběru, radioaktivních a o molekulárních hodin, deskové tektoniky, závodů ve zbrojení či embryologie, pořád budete zaujati (alespoň já byla) hromadou konkrétních příkladů a zajímavostí (ať už se jedná o bleskovou speciaci u ještěrky italské, přítomnost dvou bránic u sirén nebo zajímavé vztahy mezi orchidejemi rodu Drakea a jejich opylovači...)... celý text

Zkazky z planety Země 1996, Arthur Charles Clarke

Povídka není úplně můj oblíbený literární útvar a k sci-fi jsem si nikdy moc nenašla cestu. Přesto se mi dostala do ruk na základě doporučení (a následného zapůjčení) tato knížka. Přečetla jsem ji během 4 dnů (tj. na mě poměrně dost rychle), což už samo o sobě svědčí o její chytlavosti a nejspíš i kvalitě (nemám moc s čím srovnávat). Některé povídky byly slabší - ta poslední, třeba. Některé byly výborné. Především Lev z Commare (za tu myšlenku, co přímo vybízí k zamyšlení: "kdyby byla ta možnost, chtěla bych v Commare zůstat?") a Stěna z temnoty (zkrátka proto, že mě vesmír a jeho ne/konečnost fascinuje). Z těch kratších povídek potom Ten druhý tygr a Kdybych na tebe zapomněl, Země.... celý text

Saola aneb největší zoologické objevy posledních let 2007, Jan Hošek

Koho baví zoologie, ten tuhle knížku musí zhltnout jedním dechem. Saola je graficky moc hezky zpracovaná, informacemi nabitá (několik tabulek s údaji o nedávno objevených ptácích, kopytnících, primátech atd.), ale hlavně výborně a poutavě napsaná kniha. Ať už jde o objev saoly, znovuobjevení některých druhů jako je buřňáček malý nebo datel knížecí, odhalení kryptických druhů (třeba Pipistrellus pygmaeus) nebo spekulace nad tím, zda některé druhy vůbec existují (Pseudonovibos spiralis), Hošek vše podává s nádechem detektivního příběhu, od kterého je těžké se odtrhnout. Jedna z nejlepších zoologicky zaměřených knih, co jsem kdy četla.... celý text

Mlčící kameny: Putování Himálajem 1995, George B. Schaller

Knížka, která ve mně vzbudila zájem o divoké kozy a ovce (Caprinae). Přínáší spoustu zajímavostí se života urialů, bharalů, markhurů, tahrů a dalších. Cestopisné vyprávění, popisující všechny strasti spojené s putováním ve vysokých horách Himalájí či pouští jižní Indie je prokládáno popisem (a to poutavě napsaným popisem) etologických projevů nejrůznějších koz a ovcí, autorovými úvahami nad jejich fylogenetickou příbuzností a problémy ochrany těchto často ohrožených druhů. Kromě sudokopytníků Schaller také naráží na vlky, dhouly, hulmany, kabary a další faunu. Jakýmsi symbolem divoké přírody se pak stává levhart sněžný ("...levhart sněžný byl pro mne nejen vzácnou a překrásnou kočkou, jejiž způsob života jsem toužil studovat, ale také symbolem čehosi prchavého, co se zdálo naprosto nezachytitelné."). Kniha však není jen o zvířatech, ale také o životě lidí v horách, jejich historii, zvyklostech a vztazích k přírodě.... celý text

Procházka amazonským pralesem 2009, Jiří Moravec

Pravidla moštárny 2008, John Irving

Výborný roman, který umí vzbudit emoce a zároveň umí být i vtipný. Skvělý příběh s trošku pomalejším rozjezdem (který mě ale vůbec nevadil) s perfektně prokreslenými postavami (moji největší oblíbenci jsou princové Mainu a králové Nové Anglie, hodně zajímavá je i Melony) a podle mého názoru příliš rychlým závěrem (to je snad jediné, co bych vytkla). Ráda si v budoucnu přečtu nějakou další Irwingovu knížku - pokud bude z poloviny tak dobrá jako Pravidla Moštárny, bude to moc fajn čtení.... celý text

Po stopách pravěkých dějů 2011, Vojen Ložek

Po Zrcadle minulosti druhá kniha, co jsem od V. Ložka četla. Stejně jako v případě Zrcadla se částečně jedná o texty již dříve publikované v časopisech (Ochrana přírody, Památky a Příroda). Z toho plyne, že se v jednotlivých kapitolách některé informace opakují, což ovšem nemusí být úplně naškodu. Po stopách pravěkých dějů je pěkná a poučná kniha, kterou si užijete tím víc, čím víc se vyznáte v pedologii, geologii a také malakozoologii. Za výbornou bych osobně označila kapitolu (respektive 6 menších kapitol) věnující se problematice bezlesí na našem území + krátkou kapitolu věnující se měkkýšům a jejich využití při výzkumu historie přírody. Nejméně zábavná pro mě byla kapitola Svědectví půd (především proto, že mé znalosti pedologie se blíží nule...). Celkově mě kniha bavila o něco méně (díky pro mě ne až tak záživným, i když pro poznání kvartéru jistě nezbytným, geologicky a pedologicky laděným textům) než Zrcadlo minulosti, ovšem stále se jedná o výborný počin. Doufám, že se můžu v budoucnu těšit na další díla z pera malakozoologa, ale především neskutečného polyhistora V. Ložka.... celý text

Stopař Děrsu Uzala 1959, Vladimir Klavdijevič Arseňjev

Velmi čtivá cestopisná knížka o na tehdejší dobu těžce uvěřitelných výpravách kapitána Arseňjeva na Dálný Východ. Ústřední postava Děrsu Uzali mi přirostla k srdci - díky jeho přístupu k přírodě i k "lidem" (a tím není myšleno jen Homo sapiens ;-)) Kromě spousty dobrodružných příhod je kniha protkána i několika zajímavostmi o fauně a flóře tajgy, o místních obyvatelých a zvyklostech..... celý text

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

Vše už bylo řečeno. Nádherná knížka, napsaná moc příjemným, osobitým stylem. Zhltala jsem ji za čtyři večery, fandila jsem Rudymu a jeho dětské lásce, usmívala se nad nadávkama Rosy, oblíbila si starostovu ženu a několik dalších obyvatel Himmelstrasse, stejně jako Liesel jsem milovala Hanse a jeho akordeon, noční lekce čtení, chvíle ve sklepě...A pak přišel konec u kterého nejde neplakat. Musím to napsat ještě jednou - nádherná knížka.... celý text

Eldest 2006, Christopher Paolini

Eragon mi ještě přišel jako fajn oddechovka, která sice nápady krade kde se dá, ale pořád ještě dokáže vcelku bavit. Eldest je neskutečně natahovaná vykrádačka, kdy se polovinu knížky, a to knížky co do počtu stran poměrně rozsáhlé, téměr nic neděje. To bych knize vytkla asi nejvíc, rozvleklost, spousty obsahově prázdných stránek, nudu...kdyby se vyškrkal balast a kniha měla o 350 stránek míň, dala bych hvězdy 3. Co oceňuji je snad jen postava Elvy, která mi připadá zajímavá a neokoukaná. Eragon mě svým dementním chováním neskutečně irituje (pokud to byl autorův záměr, povedl se dokonale a přidávám půl hvězdy), překvapivá zápletka s Murtaghem raději no comment, love story s Aryou je úsměvná (a je mi jasné, jak to dopadne) atd. Přesto si Brisingra někdy přečtu, ale ne hned - potřebuju si dát od dračích jezdců chvíli pauzu .... celý text

Jedenáct minut 2009, Paulo Coelho

Pro mě nejlepší autorova kniha (ovšem četla jsem už jen Alchymistu a U řeky Piedra...). Zajímavé téma, pěkné a zajímavé některé myšlenky ("nikdo nikoho neztrácí, protože ho nemohl vlastnit"), samotný příběh průměrný a ničím výjimečný, ale Coelhoho (či jak se to skloňuje?) tvorba stojí a padá právě na různých poselstvích a myšlenkách. Dech mi to sice nevyrazilo, ale pěkné. Možná ještě s Coelhem nekončím.... celý text