Čtvrtek12.
přečtené 225
Příběh umění
1997,
Ernst Hans Gombrich
Kniha je opravdu krásná. Obdivuju způsob, jakým Gombrich stručně, přehledně a srozumitelně podal historický vývoj umění. Vlastně ani nemusím vyzdvihovat to, co už je tu v komentářích mnohokrát řečeno. Chtěla bych jen dodat maličkosti, které mi v knize chybí. Chápu, že kniha je zaměřena hlavně na vývoj umění. Naprosto respektuju, že důsledkem toho není prostor se věnovat jednotlivým umělcům podrobněji. Občas mi však chybí drobné zmínky o významných dílech některých umělců. Např., že Vermeer je ten, který namaloval Dívku s perlou. Nebo že Raffael je ten, který namaloval Sixtinskou madonu s těmi známými "znuděnými" andělíčky. Čtenář by si pak jednodušeji našel souvislosti a autor by zároveň nemusel pro to obětovat tolik prostoru ve své knize. Pokud budu hodně šťouravá, najde se ještě jedna drobnost, která mi v knize vadí. Týká se Leonarda da Vinciho. Bezpochyby to byl génius. Jednu věc však úplně nevypočítal. Při malbě Poslední večeře přimíchal do vaječné tempery i olej, aby docílil sytějších barev a jemnějších přechodů. Důsledkem toho nástěnná malba počala velmi brzy chřadnout. V knize je však špatný stav malby odůvodněn zvláštním přičiněním osudu (:... celý text
Největší z Pierotů
2002,
František Kožík
Kdyby někdy vznikl stroj času, podívala bych se do Funambules na pana Debureaua, tak velká je tato kniha.
