cyril71
přečtené 4
Provokatér Klaus Berger: Kritika východisek současné novozákonní exegeze v díle Klause Bergera a její možné využití ve fundamentál
2011,
David Bouma
Užitečný úvod k četbě neznámého ale velmi zajímavého autora (zvlášť 2. kapitola). I "okénko" do současné německé teologie se docela povedlo (3. kapitola).
Problémy se Vzkříšeným
2015,
David Bouma
(dokončení recenze z předchozího komentáře) Nedělitelnost velikonočního procesu a to, že kříž a vzkříšení jsou ve skutečnosti dvě tvářnosti jednoho jediného tajemství, velmi dobře interpretuje Bonaventura z Bagnoregia. Tento mistr na základě vlastní estetické logiky vnímal kříž jako paradoxní zjevení hlubiny Boží slávy, zatímco vzkříšení je zjevením totožné míry stejné hlubiny Boží slávy, nyní však jako její výsost. Boumovo tvrzení, podle něhož je v celém Novém zákoně i v následující zdravé teologické tradici Ježíšův kříž vnímán vždy ve světle jeho oslavení, nelze na rovině korektního teologického myšlení nikterak zpochybnit a v Bonaventurově interpretaci nachází specifické dokreslení. Jednota velikonočního mystéria ve vzájemném napětí potupné smrti a oslavení se projevuje také na základě jeho trojiční lektury. Zkráceně řečeno, Otcovo mlčení o Velkém pátku lze vnímat jako darování prostoru Synovi, který tak může naplno projevit svou dospělou lásku jak k Otci, tak vůči nám. Syn pak nabízí obdobný prostor Otci v podobě mlčení Slova v hlubině hrobu, díky čemuž Otec může nevídaným způsobem projevit svou všemocnou lásku. Nejeden současný autor v takto popsaném dramatu vidí vrcholnou formu spásnědějinného přepisu věčného tajemství trinitární perichoreze. Ve třetí kapitole (s. 69-85) David Bouma předkládá vlastní pokus o vyvážené zdůvodnění velikonoční víry, pochopitelně s důrazem na Kristovo vzkříšení. Je evidentní, že skutečnost Oslaveného je zcela jedinečnou záležitostí, kterou nesmíme vnímat prostoduše naturalisticky, ale zároveň se musíme vyhnout extrému, který by setkání se Vzkříšeným ze strany učedníků pojímal čistě na rovině jejich vnitřních psychologických procesů (s. 79). Když kolega Bouma na velikonoční výpovědi ohledně Vzkříšeného aplikuje trojí krok analogie entis, je to nejen správné, ale také podnětné. Celkové hodnocení knihy nemůže nebýt velmi pozitivní. Dílo v českém prostředí zpřístupňuje živou polemiku o velikonočním tajemství a zejména o Kristově vzkříšení. Právě díky provokaci, která je evidentně charakteristikou Verweynových tezí, jsme vedeni k hlubší reflexi o ustavujícím mystériu naší víry a o tom, co lze definovat jako hermeneutický klíč celého zjevení. Dnešní doba se bohužel vyznačuje žurnalistickou mentalitou senzacechtivosti, a proto tak mnoho našich současníků upřednostňuje inovace verweynovského typu solidní a metodologicky korektní teologické práci. Světská sláva tohoto druhu ale mívá pouze jepičí život. V dané souvislosti se mi vybavuje slavný výrok Lva Velikého, který ani dnes neztrácí nic na své aktuálnosti. „Protože nechtěli být učedníky Pravdy, stali se velmistry bludu.“ C. V. Pospíšil... celý text
