Dave_Jame
přečtené 374
Ochránce
2001,
Václav Kroc
Negart Group je série pro kterou mám upřímnou slabost. Jsou to originální české gamebooky, které se v každém díle snaží, i když ne vždy úspěšně, pojmout v Čechách zdomácnělou formuli žánru a přidat k ní něco nového. V Ochránci se hráč/čtenář stává Tuakem, výše zmíněným ochráncem, který má za úkol bezpečně doprovodit významného diplomata do jeho rodné země. Příběh je tedy jako u řady těchto knih celkem jednoduchý, a samotný děj se skládá z řady jednotlivých střetnutí. Kvalitou se značně liší, od prostých přepadení po zajímavější setkání s postavami a místy, které vytrvalému hráči knihu propojí s předchozími i pozdějšími díly. Je to právě tento živoucí přístup ke svému světu, který ve mně slabost pro tuto sérii probudil. Po mechanické stránce zde máme soubojový systém založený na 1k6, okořeněný hlubšími pravidly, a nějakou tou schopností, potřebu chránit svého společníka, a příležitostně v příběhu roztroušenou hádanku, zamčenou bránu, nebo tajnou chodbu. Nápovědy na řešení problémů často působí až příliš benevolentně a i většina soubojů by se dala označit za ty jednoduší. Výjimkou je pak samozřejmě závěrečný, nepovinný souboj, který bude pro ty zarputilejší z čtenářů tou skutečnou motivací proč knihu opakovaně hrát. Ve výsledku má tento díl dost co nabídnou. Ano, jsou zde i nemalé nedostatky, ale i tak bych ji zájemcům bez váhání doporučil.... celý text
Smrtící hra
2023,
Václav Kroc
Začnu tím, že mě kniha mile překvapila. Základní námět příběhu je nedobrovolný boj účastníků o přežití v nehostinném prostředí, zatímco někdo nebo něco účastníky tajně sleduje. Námět sice není nijak zvlášť originální, ale celkem se mi líbilo jeho zpracování. Oceňuji zejména modernizaci herního systému, který bude dost povědomý těm, kteří nějakou tu knihu ze série četli. Kniha také přináší i několik nových prvků a obecně působí mnohem vyzráleji. Na základě dojmů ze svého slepého dohrání se odvážím knihu hodnotit velice kladně. Je to spíš mechanický než výpravný příběh, ale dokáže navodit správnou atmosféru a je v něm několik zajímavých setkání. Není přehnaně obtížná, ale přesto má člověk pocit, že každá získaná výhoda se počítá a posouvá ho dál. Mé závěrečné hodnocení je možná trochu přehnaně pozitivní. Přesto si myslím že se jedná o jednu z nejlepších knih autora.... celý text
Krvavá země
2005,
Václav Kroc
Osobní názor, Krvavá země dle mě dobře ztvárňuje dobrodružství z pohledu Druida, a možnost se občas vtělit do jiné role je též velice zajímavý koncept, který se moc v tomto žánru nevidí. Přesto nemohu dát víc než 2 hvězdy. Dokázal bych přehlédnout nějakou tu Editorskou chybku a nedostatečně vysvětlená pravidla. Dokázal bych překousnout to, jak autor knihu natahuje zbytečným opakováním odkazů a sledováním nepravděpodobných výsledků. Co ale celí požitek z knihy kazí je až komicky nastavená obtížnost soubojů. Občas mám pocit, jako by autor své dílo ani netestoval. Příběh poslouží, námět dobrý. Mám rád tuhle sérii ale pokud si knihu chcete zahrát, doporučuji ve všech soubojích snížit sílu nepřátel o 1.... celý text
Theomachia: Válka bohů
2023,
Petr Jaroněk
Je mi strašně líto, že musím být první kdo knize srazí čisté skóre, ale i přesto že se jednoznačně jedná o doposud nejucelenější dílo pana Jaroňka, za mě je tato kniha zároveň jeho nejméně nápaditou. Co musím pochválit je píle, kterou vložil do přípravy. Jde vidět, že strávil nemalý čas studiem prostředí, a doby, do které dílo zasadil. Samotný děj však působí planě. Nezdá se mi, že by byť jedné z hlavních postav dal dostatek prostoru, a několikrát se mi do hlavy vloudila myšlenka, že kniha měla vyjít jako několik samostatných svazků. Co se bohů týče, popravdě mi přišli spíše zbyteční. Drobné odbočky, které je sledovali, jen brali stránky osobnímu rozvoji lidských postav. Zatím co první autorova kniha, se kreativně snažila spojit americký příběh s místní legendou, a druhá kniha se odvážila vydat směrem připomínající kreativitu Lesu Mytág, třetí knihy působí jako dílo psané před víc jak 50 lety. Theomachia mi ze všeho nejvíce připomíná Zlomený meč od Paula Andersona. Obě knihy budí spíš dojem autora, který chce víc předvést své znalosti, než své schopnosti. Přesto budu s nadějí čekat na čtvrtou knihu autora, proto že věřím, že dokáže napsat opravdu jedinečné dílo.... celý text
Stardance
1992,
Spider Robinson
Teď trochu kritiky. Kniha působí značně nesoustředě. Pohrává si s myšlenkou prvního kontaktu a technického sci-fi, aby se nakonec ukázala jako soubor idealistické filozofie autorů. Ani v jednom z těchto oborů nevyniká nad minimální standard. Technické věci budí i v mém neznalém mozku pochybnosti. Samotný tanec je cílně abstraktní aby náhodou nenutil k zamyšlení. Filozofická část je uspěchaná a působí až nuceně kladně. Na závěr jen dodám, že si každý sám může utvořit názor na knihu, která neironicky, a opakovaně, používá pojem Homo-novus.... celý text
Prokletý Dilvish
2004,
Roger Zelazny
Moje první setkání s tvorbou pana Zelaznyho. Krátce po otevření knihy na mě dýchla atmosféra 80. let, kdy se příběhy ubíraly nevyzpytatelnou cestou, od jedné fantastické scény ke druhé. Je jedno zda dané setkání zapadá, nebo nezapadá do celkového děje, hlavně že má jiskru. Co nevyřeší síla, vyřeší udělátko tajemného původu, kterých má hrdina zdánlivě nevyčerpatelné množství v rukávu, a kdy se kouzelný předmět nutný pro záchranu situace zázračně objeví přesně v tu správnou chvíli. Kniha krásně zapadá do doby ve, které vznikla. Pokud vám na obrazovce běží Pán šelem, na stole leží rozehraná partie Talismanu, a na nočním stolku čeká značně ohmataná kopie Labyrintu smrti, najde si tato kniha u vás své místo.... celý text
