Dave_Jame
přečtené 380
Asterix XXV - XXVIII
2014,
René Goscinny
Tento soubor sešitů mě tak trochu překvapil. Příběhy, u kterých jsem předpokládal, že mě budou bavit, mě nenadchli, a naopak druhá polovina, před kterou jsem se měl na pozoru mě mile překvapila. Co bych rád zmínil: Dostal se mi do ruky dotisk z roku 2021 kde jsem si žádných větších pozůstatků němčiny nevšiml.... celý text
Blednoucí vzpomínky
2021,
Bartosz Sztybor
Tento díl ve mě zanechal mnohem lepší dojem než předchozí z Masa a Ohně. Kniha začíná silně, a autorům se daří zachytit patřičnou atmosféru, a pro mě si ji dokázala udržet až téměř do konce. Dvě malé výtky, které bych měl, jsou konec, který by mohl být trošku jednoznačnější, ale vzhledem k povaze příběhu ho chápu, a kresba, která mi přišla ve svých modrých odstínech poněkud monotónní. Kdyby v knize bylo ještě pár listů, na kterých by se vyjasnil veškerý ten opar iluzí, patřila by k těm nejlepším v sérii. V současnosti je to zlatý střed.... celý text
Asterix XXXIII - XXXVI
2017,
René Goscinny
Za mě trošku slabší kolekce. Až na svazek s Pikty působí většina příběhů značně odlehčeně a až trošku moc sebeuvědoměle. To se dá samozřejmě pochopit u narozeninového speciálu, u papyrusu už to však působilo trošku nuceně. Asi bych je ocenil víc, kdybych je nečetl tak rychle po sobě. Nebe nám padá na hlavu je pak taková zvláštnost, která svým námětem na první popis nejednoho možného čtenáře zmate.... celý text
Příliš chladný den
2020,
Ivo Hury
Když jsem postupně sbíral odvahu na druhý díl této série, honili se mi hlavu dvě základní otázky: „Proč si to mé sebemrskačské já dělá?“, a „Zajímalo by mě, zda se autor za ty roky, a několik knih, někam posunul.“ Nyní, po přečtení, musím uznat, že nějaký posun opravdu proběhl. Bohužel ne v oblasti kvality, ta je stále otřesná. Nejlépe to jde asi vidět na kvalitě textu. Prapodivné použití některých frází a slovních obratů mě nejednou donutilo zapřemýšlet nad zamýšleným významem. Ve dvou případech jsem si téměř jistý, že byly použity špatně. Občas jsem si až říkal, zda se nejedná o poněkud nezkušený překlad z cizího jazyka. Dále tu máme použitý slovník. Ten kombinuje modernější a hovorové výrazy s více vznosnými a literárními obraty, což sice poukazuje na úctyhodnou slovní zásobu autora, výsledek je však značně nesourodý a často rušivý. Vytváří to obraz autora, který má za sebou nejednu lekci kreativního psaní, ale zatím se mu nepodařilo najít ten správný způsob jak je zúročit. Konečnému dojmu navíc nepomáhá ani autorova až dětinská potřeba opírat se do jiných knižních sérií. Člověk by čekal, že když už někdo parazituje na tvorbě jiného autora, aniž by do ní sám přidal cokoliv originálního, bude mít alespoň trochu soudnosti. V jedné věci ovšem posun opravdu proběhl. Pan Hury se tentokrát rozhodl vykrádat nejen pana Sapkowského, ale přidal k tomu i nemalou inspiraci z knih pana W. Kinga. Pokud tedy pod pojmem inspirace chápete, že hlavní hrdina vypadá, je vybaven, a chová se, jako jedena celkem známá postava ze světa Warhammer. On náš Torwolf není už ani tak moc Geralt jako spíš Gotrek. A kupodivu právě toto knize prospělo. Děj, který je více zaměřený na zkoumání a poznávání nových, ohromujících, světů autorovi sedí mnohem víc. Zejména o druhé třetině knihy, kdy se hlavní hrdina vydává na cestu neznámou říší pod horami, mohu upřímně říct že funguje. Je to jeden z důvodů proč jsem knize dal lepší hodnocení než předchozímu dílu. Druhým je pak skutečnost, že mi jednotlivé postavy tentokrát nelezly tak moc na nervy, a dokonce i děj tentokrát dával více méně smysl, a nenechal žádné větší nevyřešené linky. Stále však nevím, zda bych knihu někomu opravdu doporučil. Pan Hury stále budí dojem autora, který se hledá. V knize cítím spoustu jeho osobních názorů, které však nejsou zapracovány tak, aby v díle působily přirozeně. Mám za sebou dvě knihy, téměř 450 stran, a stále vám nedokážu říct kým je hlavní hrdina, případně jaký je jeho životní cíl. Znám spoustu z jeho názorů, ale žádné z jeho cílů. Pár poznámek pro autora: Věřte tomu nebo ne, pokud mi budete jen popisovat, jak je vaše postava úžasná, skvělá, a kolik už toho dokázala, jak se setkal s mocnými netvory a zabil nejednoho boha, nebudu tomu věřit. Zejména pak tomu nebudu věřit, když téměř každý sebemenší střet dostane tohoto hrdinu na lopatky, nebo jej za něj vyřeší někdo jiný. Budí to dojem chvástajícího puberťáka, který mi představuje svoji fan-fikci. Byl bych mnohem raději, kdyby jste mi tyto události představil prostřednictvím svých knih. ... celý text
Stezky krve
2001,
Ivana Kuglerová
Slovansky laděné prostředí, česká autorka, náhodná recenze ve starém časopise, o pár dní později nalez kopie za pár korun. Dobrá kniho, máš mou pozornost. Jdeme se podívat, co se v tobě skrývá. Silnou stránkou knihy byla pro mě zejména její první polovina, kde se čtenář seznamuje s jednotlivými aktéry ústřední dějové linky a temným prostředím zmučené země, kterou si autorka vytvořila. Upřímně jsem byl nadšený z hloubky, kterou postavám autorka dokázala během několika málo stran dát. Je vidět, že nad nimi hodně přemýšlela. V druhé polovině však kniha jakoby ztrácela sama sebe. Nápadité osobní linky ustupují mnohem konvenčnějšímu příběhu, a s nimi se ztrácí i důraz na hloubku. Ve výsledku to působí uspěchaně. Mnohem víc je zde také vidět vliv pana Tolkiena. Většinu času stráví čtenář v prostředí ne sice nejhoršího, ale přesto očividného, převyprávění Dobývání Helmova žlebu. Další ukázkou může být například: Sledování putujících temnými přízraky, povolání přízračné armády do boje, nebo příjezd spásné jízdy na konci bitvy. Stezky Krve nejsou ten nejhorší pokus o „slovanského“ Pána prstenů, mají rozhodně více kvalit než například Poklady Stolinů, přesto bych jako čtenář raději strávil víc času s družinou proklatých. I druhá dějové lince by neuškodilo pár stran navíc, možná i vlastní novela.... celý text
Kolejmoří
2013,
China Miéville
Největší selhání knihy pro mě bylo to, že mě nedokázala okouzlit svým prostředím. Je to svým způsobem překvapující, proto že tvorba fascinujících a neobvyklých světů je jednou z největších kvalit pana Mievilla. Zároveň, pokud by se to knize podařilo, asi bych byl ochotnější přehlédnout některé další slabší stránky díla. Jako skutečnost, že ústřední postavy mají minimální, až nulovou osobnost a charakter, nebo též to, že samotný příběh působí jako volné spojení všech nejběžnějších příběhů z námořního prostředí. Díky kombinace všech těchto vlivů působí dílo nedopracovaně až téměř povrchně. Aby kniha fungovala, potřebovala by prohloubit, a více prozkoumat, své prostředí a přinést do něj něco nového i v rámci svého příběhu. Ve své současné podobě působí pouze jako obyčejné námořní dobrodružství navléknuté do jiného kabátu. Dokonce ani ono Nové Podivno, další z autorových charakteristických rysů, působí spíše jako nutná povinnost, než jako něco inovativního a kreativního. Lehký spoiler: Co knihu v mém hodnocení nakonec posunulo z průměru do kategorie „spíše horší“, je až překvapivé množství podobností, které kniha sdílí s předchozím autorovým dílem z námořního prostředím, JIZVA. Kapitánka působí jako kombinace dvojčat a jejich osobního strážce, ústřední postava je hledaná/vězněná pro své neobvyklé znalosti, krtkoun vs Awank, zakončení poutě v podobě pádu do hlubin. V Jizvě je však příběh, stejně jako motivace jednotlivých stran proč se jej účastní, prezentován mnohem lépe. Také postavám a prostředí je dopřána větší propracovanost a hloubka. Mé závěrečné hodnocení je tedy prosté: Přečtěte si raději JIZVU.... celý text
Zázračná kněžka
2016,
Jiří Mikulík
To nejlepší co se mi mohlo stát v této knize bylo, že jsem zemřel. A to myslím upřímně v dobrém. Svým epizodickým přístupem, i řadou svých herních mechanizmů, se kniha opírá o základy, které budou povědomé každému, kdo někdy v ruce držel knihu ze série Lone Wolf. Autor se však snaží tento postarší systém modernizovat, a přináší do něj několik nových prvků. Po mechanické stránce je tedy vše v pořádku. Trošku komplikovanější to ovšem začíná být při samotné struktuře hry. Kniha totiž na první dojem působí značně „reaktivně“. O tom jak bude vaše cesta probíhat, rozhoduje mnohem častěji vaše volba schopností a výbavy a jen zřídka kdy vaše rozhodnutí. Kniha tak působí velice lineárně, a navíc poněkud krátce (bez legrace si troufnu říct, že pro úspěšné dohrání není potřeba projí více jak 50 odkazů). Toto je však zároveň i její nejzajímavější rys. Na rozdíl od jiných knih, které vás budou mámit dlouhou poutí na jejíž zdárný konec vede jen jedna správná cesta, nabízí zde autor několik krátkých cesty, které mají potenciálně stejnou šanci na úspěch. Každá z cest vás odmění jinou sadou zásluh a jedinečných předmětů, což v kombinace s faktem, že se jedná o první díl série, podporuje opětovné čtení knihy. Kniha však není bez chyb. Jde z ní cítit autorova nevypsanost. Některé části textu působí až zbytečně, jindy jsem měl pocit, že byly použity až příliš složité pojmy a obrat. Když k tomu člověk přičte ještě pár dalších nešvarům v podobě občasné linearity samotných cest a případnou "náhodnou smrt" zdánlivě odnikud, dostaneme se na úctyhodných 4 z 5.... celý text