DeathTheKid
přečtené 65
Království
2020,
Jo Nesbø
Kdykoli se objeví informace, že Nesbo píše novou knihu, zbystřím. Je to prostě můj nejoblíbenější autor, celou sérii s Harrym žeru a rád mám i jeho "bokovky" (kromě doktora Proctora, toho jsem nečetl), takže když vyšlo Království, nebylo o čem. Když máte jako spisovatel sérii s detektivem o 12 knihách, je vám jasné, že tu a tam prostě odskočíte jiným směrem. Ne přímo ze žánru, ale pozměníte stylizaci, stejně jako hudební skupiny 20 let nehrají to samé, ale upravují svůj styl. Království je tedy komorně zasazeno do jedné vesnice v Norsku u vody, s hlavní postavou, která se klasifikuje jako "ne-moudrá", ačkoli je u Nesboho zvykem, že i jeho "ne-moudré" postavy mají vlastně za ušima. Vlastně vám z děje nic vyzradit nechci, ten si můžete zprznit přečtením výtahu na přebalu knihy, jen bych dodal, že Roy s bráchou jsou sympaťaci, kniha se neobejde bez thrillerového hávu a čte se to naprosto samo. Nikdy jsem 600 stran nepřečetl za 4 dny.... celý text
Červený a černý
2009,
Stendhal (p)
Za posledních 5 let se mi povedlo přečíst cca 44 knih, což je přesně o 44 více, než bych si před 5 lety pomyslel. Takže když jsem pokukoval ségřinou knihovničkou, zaujal mě právě román Červený a černý, protože "jo, hej však o tom jsme se na střední učili!" a tak jsem se do toho dal. Tušil jsem, že styl psaní literatury minulých století bude odlišný od toho dnešního, mainstreamového, ale že to bude až tak jiné? První věcí je samozřejmě překlad, který nejspíše ctí tehda používaný jazyk. Proto místo "představivosti" budete číst "obraznost" a podobně. Kniha je těmito staršími výrazy prošpikovaná, což není špatně, ale abyste jen neklouzali po povrchu očima, ale skutečně četli, nesmíte pospíchat. Já nepospíchal a stejně jsem nepobral více věcí než bych sám chtěl. Má to "těžkou prdel" a popisování společenských konvencí Francie v začátcích 19. století taky nepomáhá, zejména když do rovnice připíšete mladého Juliána Sorela, který je bez pardonu pěkný debil. Už samotné společenské situace bylo obtížné si představovat a udělat si obrázek, a do toho sledujete chování Sorela a jeho opovrhování snad každé sociální vrstvy, ve které se nachází, a aby dosáhl svého jede se všemi a zároveň proti všem. Je to pokrytec v životě i v lásce a v knize je to jasně vidět. Mnoho kapitol se vlastně řeší úplně všechno a zároveň úplně nic. Troufám si říct, že kdyby se vyškrtalo 150 stran, podstata děje i povahy hlavních postav by byly zachovány. Mrzí mě vágní popis knihy, ale nevím moc, jak tuto amatérskou recenzi uchopit. Dost možná je to literárně i psanou formou nejtěžší dílo, které jsem měl tu čest číst a možná to prostě jen není můj šálek kávy. Nejsem vyloženě zklamán, že jsem se do Červeného a černého pustil, ale kdybych měl možnost odpovědět svému maturantskému já, zda-li to fakt poctivě prubnout do čtenářského deníku, řekl bych "Neplýtvej časem a stáhni si rozbor z netu."... celý text
Temné kouty
2014,
Gillian Flynn
To vám teda povím, spisovatelka Gillian Flynn je teda pěkné kvítko. Je totiž první autorkou, která přiměje čtenáře přistupovat ke VŠEM postavám jejích děl s odporem, a někdy možná až s nenávistí. Nedokážu plně pochopit, jak to dělá, ale je to neskutečné a zajistí vám to naprosto nový zážitek z četby knih. Nejsem žádný knihomol, takže nevím o jiném autorovi s touto schopností, proto je u mě v tomto stylu psaní naprosto nedostižná. Horší je to se samotným dějem, který má mít detektivní prvky, ale je jich tak málo a jsou tak kostrbaté, že Temné kouty prostě ani nemůžete jako detektivku brát. Je zejména psychodramatický román (ať už je to cokoli, zrovna jsem si to vymyslel...), který skvěle popisuje myšlení hlavní postav, jejich postavení ke společnosti a jednotlivým lidem. S postavami tak až zvláštně sympatizujete a nesympatizujete zároveň. Hlavním nedostatkem knihy je nesourodost v tempu, které klasicky stoupá a klesá napříč celým dějem. Psychologie postav je ale opět "top notch". Nedávno jsem viděl i filmovou adaptaci s Charlize Theron v hlavní roli. Nějak mi uniklo, že je Charlize malá žena okolo třicítky s "pětkama" kozama, ale budiž. A taky z nějakého záhadného důvodu vykuchali mentality a motivace hlavních postav a vyhodili je do koše. Rozhodně doporučuji knihu před filmem, to je 100 a 1.... celý text
12 pravidel pro život: Protilátka proti chaosu
2019,
Jordan B. Peterson
Knihu jsem si koupil jen díky "slávě", které se Petersonovi v nedavné době dostalo. Baví mě filosofovat a přemýšlet nad různými věcmi z různých pohledů (ne že bych v tom byl dobrý) a tato kniha přesně tohle nabízí. Autor vám nic nevnucuje, prostě jen píše a co vy si z toho vezmete, je čistě na vás. Všechny pravidla rozebírá do niterných podrobností, což mi mnohdy činilo problémy textu plně porozumět. Je to místy hutné, či složité čtení a vágní popis, který Peterson tu a tam používá, čtenářovi v porozumnění taky moc nepomůže. Ale stále je v knize spousta pochopitelné moudrosti. Ať už historické, univerzální nebo nabyté z osobní zkušenosti. Pokud byste se rozhodli řídit se těmito pravidly za cestou ke smysloplnému životu, určitě bych většinu pravidel doporučil a ke čtení bych vám přihodil i tužku a sešit, protože kniha je zajímavými poznatky nasáklá a pojmout vše najednou je nemyslitelné. I pro místní borce. Není to tak, že by člověk byl hloupý a mnoho těchto zřejmých pravd nevěděl, sám Peterson to píše na konci, něco ve stylu "spousta věcí víte, jen nevíte, že je víte". Třešničkou na dortu této knihy je fakt, kde Peterson zmiňuje, že cílem konfliktu nemá být vítězství, ale mír. Komentující s úmyslem ponížit jeho knihu a prokázat svou pravdu jen sami poukazují na své nedostatky. Ačkoli to pro mě bylo místy složité čtení, tak jsem se mnohdy zamyslel nad, ať už známými nebo nově získanými, myšlenkami.... celý text
Krvavý anděl
2019,
Franck Thilliez
Thilliez se mi dostal do povědomí Syndromem E. Ukázal, že umí psát syrově, s nápadem a zamotanou zápletkou a jeho knihy obsahují množství informací o mnoha oborech. To vše je i v Krvavém andělu, jen to působí jakože se "rozepisuje". Na své poměry jsem knihu přelétl dost rychle (týden) a jsem tedy spokojený. Hvězdičku ubírám hlavně za prvky s duchařinou, jasnovědectvím a bohem, což jsem doufal, že se to v závěru logicky objasní. I přesto výborná kniha a fanouškům temných krimi doporučuji.... celý text
Metro 2033
2010,
Dmitry Glukhovsky
Možná jsem od knihy čekal až příliš a byl jsem zklamán tím, co jsem dostal. Asi každý, kdo knížku četl, chtěl znát tajemství a pravidla života v post-apokalyptickém metru. Toho se nám tak nějak dostalo, ale autor tak nějak popisuje "napůl". Ať už prostředí nebo odehrávající se situace. Jakoby něco chybělo (a na konci knihy se i dočtete, že popisovat konkrétně nechtěl - hlavně monstra, protože představivost je lepší než popis). Ale jak já si mám představit metro, když jsem v žádném nebyl? Nevadí. Druhou věcí, která mě zklamala je Arťom. Je to hlavní postava, ale děj kolem něj spíš plyne, než že by byl opravdu jejím hlavním aktérem, či tvůrcem. Vlastními schopnostmi v ději změní jen minimum věcí a působí dojmem "hloupého Janka". Jak mám k takové postavě přilnout? A to prozření na konci knihy? Cože?! Ale budiž, někomu se to určitě líbilo a všichni víme, že 100 lidí, 100 chutí. Třeba budou další 2 díly lepší.... celý text
Křest ohněm
2011,
Andrzej Sapkowski
Co by mnohým vadilo, já uvítal. Křest ohněm totiž neoplývá dynamikou, děj se moc neposouvá a vlastně jen rozdává karty. A právě to na tom miluji. Před bouří vám totiž Sapkowski umožní více poznat Geralta i Marigolda, zjistíte, jak se mají misky vah u čarodějnic a poznáte lučišnici Milwu, lekárníka Regise, nenilfgaarďana Cahira a trpasličí bandu včele se Zoltanem. Upřímbě jen Cahir měl méně prostoru, i tak budu ale napjatě číst jejich další dobrodružství. Tenhle "buddy" styl mi velmi vyhovoval a u pasáže vaření polévky jen vyeskaloval do maximální příjemnosti. Ale i po dramatické stránce má kniha silné chvíle a s válečnou tématikou tak namíchává pocity z nových postav a kruté reality do zvláštního myšmaše.... celý text
Hrobka
2010,
Howard Phillips Lovecraft
Někdo si tu stěžoval, že překladatel označuje Lovecrafta za jižanského blba. Kdyby si ten blb poznámku přečetl celou, tak by pochopil. A teď už samotný soubor povídek Hrobka. O Lovecraftovi jsem se dozvěděl od pár lidí z netu a že jeho dílo je taktéž inspirací pro hru Bloodborne, jež byla atmosférou i příběhem fantastická. S jeho povídkami je to rozporuplné. Autor má totiž povídky perfektní a nezáživné. U perfektních miluji pohled z ich-formy a styl popisu a pociťování s houstnoucí atmosféra a přibližování se k hávu šílenství, neznáma a strachu. A pak jsou povídky prostě nezajímavé, pro mne zejména popisování měst. Celkové dílo vám ale dá větší smysl až po zjištění pojmu "camp", které je s Lovecraftem provázané. Pak zpětně skutečně doceníte ty maličkosti, které jsou, třebaže v literátně nekorektním díle (a to já nepoznám), mistrovské. Díky nudnějším povídkám jsem četl knihu dlouhé 2 měsíce a proto se uchyluji k pouhým 3 hvězdičkám.... celý text
Krev na sněhu
2015,
Jo Nesbø
To, co zde Krvi na sněhu místní čtenáři vyčítají, je způsob, jakým je kniha odvyprávěna, na rozdíl od Holeovek či Syna. Ich-forma totiž nabízí úplně nový pohled na svět v knize. Je více subjektivní, protože nám příběh sděluje sám Olav, nájemný vrah sympaťák, a ne vypravěč svou "objektivní pravdou". Tohle čtenáře sere, protože to prostě není Harry Hole. A taky fakt, že je dílo kratší a tak prostě není prostor pro detaily, avšak je ho tak akorát, abyste si zamilovali hlavního postavu od začátku do konce. Tohle na Krvi na sněhu bylo velmi příjemné, to jak jste se mohli přilnout k hlavnímu protagonistovi a fandit mu. Atmoška příběhu byla komorní, ale skvělá a závěr ce mně příjemně zabrněl.... celý text
Smrtící DNA
2017,
Franck Thilliez
Žasnu ze zdejších recenzí na knihu. Je totiž úžasné vědět, že jsou místní uživatelé schopní napsat CELOU JEDNU VĚTU jako recenzi. Můj 3 měsíční synovec by zvládl více... Co se knihy týče, Syndrom E mi očekávání nastavil docela vysoko. Takže budu docela porovnávat. Nápaditost hlavní myšlenky knihy je opět skvělá a chcete vidět, jak ta skládačka má vypadat celá. Vypadá zase dobře. A temně, což je pro mě plus. Postavy se trochu změnily a každá má svou motivaci, proč případ vyřešit, zároveň se jejich osudy ale proplétají a děj tak nemůže sklouznout čistě do "dvoulineárního narace". Případ nás navíc zavede do nových koutů a taková kapitola na ledovci byla opravdu cool, haha. Mnoho komentářů zmiňuje přehnanou odbornost, s čímž souhlasím jen napůl, protože Thilliez, když už ne napoprvé, vše vysvětlí dobře posléze. Tak proč "jen" 4 hvězdy? Protože na rozdíl od Syndromu E je Smrtící DNA o úroveň méně napínavá. Znovu se však jedná o nadprůměrné počteníčko, po kterém po letech určitě rád sáhnu.... celý text
