DeathTheKid
přečtené 65
Syndróm E
2013,
Franck Thilliez
Když jsem knihu kupoval, bylo to zcela naslepo. Říkal jsem si: "Hm, chytlavý název... a na obalu stojí bezceler, tak proč to nekoupit?", a tak jsem koupil a musím říct... ... ,že kniha velmi příjemně překvapila. Jednou věcí ale je, co člověk považuje za příjemné překvapení. Pro mě je to temná detektivka s dobrými postavami a zajímavým případem. Všeho se mi dostalo, bylo jen těžší se začíst, ale s tím mám problé snad u všech knih. Příběh má spád, nabízí postavy, které nejsou plytké a jsou něčím motivovány, autor nás zavede na různá místa na světě, což umocňuje barevnost vyprávění a v poslední řadě je to komplexnost i komplikovanost případu (ale i jeho temnost a brutalita, což může být pro mnohé čtenáře stopkou). Ještě nikdy jsem neměl takový problém s vysvětlením hlavní pointy, jako tomu je u Syndromu E. Avšaķ během čtení dává vše krásně smysl a řekl bych, že závěr dovede šokovat. Za mě zcela zasloužených pět hvězd a musím říct, že se těším na další Thilliezův počin, což je v mém případě Smrtící DNA.... celý text
Na Žízeň jsem se opravdu těšil a zprvu jsem byl lehce zklamán a to názvem i dějem. Jenžeee... ... Jo Nesbo mě vyvedl z omylu jak s názvem, tak s dějem. Název totiž nabádá, že Harry bude chlastat jako duha, na což jsem se docela těšil, ale v dlouhodobém měřítku jsem se stejně tetelil blahem z využití slova 'žízeň'. A co se týče děje, Nesbo se vzhledem ke svým zaběhlým dějovým standardům vydává do nových vod a s padouchem pracuje nově. Což čtenáře na jednu stranu během četby trochu zarazí a ptá se "proč Jo, proč?", ale posléze vám stejně dojde, že Nesbo jen oživil svůj vypravěčský styl a nakonec to stejně zvládl tak, že knihu fanoušci hltají kapitolu po kapitole i tak. Autor nám opět představí nové věci - krev, turky, psychologii a mnohé další - v detailech a k tomu opět civilně a dobře pochopitelné pro laiky. Nesbo tohle zkrátka umí a má to dopad na ponoření se do knihy. Žízni bych subjektivně dal 90 %. Za těch 10 chybějících může trochu zbytečně akční závěr, jinak jde opravdu o povedenou Holeovku, kterou si úrčitě ještě s chutí přečtu několikrát.... celý text
Zkamenělá krev
2012,
Johan Theorin
Zprvu jsem byl vůči knize docela skeptický a to hned ze dvou důvodů. Kvůli hodnocení a kvůli tomu, že v knize se odehrávala dávná válka víl a trollů. Moje krevní skupina je reálné zobrazení světa v syrové podobě a tady víly a trollíci? No to mě poser, že? Ale tohle nemohu své přítelkyni zazlívat, název má zvuk. Nejpodstatnější pro mě v knize byly 3 věci. Kniha nabrala spád až od poloviny a to díky příběhu Pera a Jerryho. Poté nepochopitelná dějová linie psychopatické padesátnice Vendely, která věří na víly a poslední věcí je samotný a nepochopitelný kontrast vílí mytologie s porno zápletkou. Jakože co to má do prdele znamenat?! Jak jsem řekl, příběh s Perem v půlce chytl, ale tohle opravdu bylo zbytečné. Celé to působí velmi zvláštně. Neřekl bych hořkosladce, protože to by znamenalo např. skvělý příběh ukončený smrtí protagonisty, jenže tohle bylo prostě divné. Nakonec ale nelituji, bylo to obstojné čtení a já tak mohu rozšířit svůj knižní reprtoár.... celý text
Ostré předměty
2013,
Gillian Flynn
Knihu mi doporučil kamarád se slovy, že je to krvák, což pro mě nebyl problém (Nesbo mi nasadil laťku ideálně vysoko, mě už jen tak něco nepřekvapí) , ale stále šlo o hezký standard. Nemám totiž rád knihy s "růžovým" dějem, kde by mohly být oběti zabity píchnutím včelky, nalíčené a krásně oblečené. Bože... Nicméně, prve mě uhodila ich-forma vyprávění, která v kombinaci se zajímavou hlavní postavou tvořila hezký pohled na celé dění, popis postav a místních zvyků ve Wind Gap. Cítil jsem stejnou nechuť k postavám, ke kterým ji cítila Camille a celkově byl popis a čtivost na jedničku. Ke konci jsem si ale začal říkat, jestli má být zápletka opravdu tak strohá a jednoduchá, jak jsem si myslel už velkou část knihy, ale poslední kapitola a epilog mi dali pořádnou pěst. Ale byla příjemná a autorka si tím u mě šplhla hodně vysoko. Závěr mi stále doznívá v hlavě a já přemýšlím nad další knihou.... celý text
Zdravý muž - Psychické i fyzické mistrovství
2007,
Ken Winston Caine
Tak se na to podívejme. Knihu mi půjčil kolega z práce s úmyslem, že bych se mohl dozvědět něco nového v oblasti mužského spektra, ale i v oblasti ženského. A taky prý pomalu čte, takže mu pak řeknu, jestli mu něco uniklo. Na začátek je třeba říct, že jde o americkou publikaci, takže se setkáte s humusem jako je kladení maximální váhy na předejití rozvodům (protože svazek manželský je posvátný a je to slib před Bohem, který je rozhodně skutečný. Prostě není šance, že by byl vymyšlený... no comment) například před oslovením dívky, nebo před jiným tématem. Vskutku k popukání tohle to smýšlení. Inu, je prostě jednoznačné, že kniha je od americký psychologů, nejlépe katolíků, takže čekejte, že mezi řádky najdete zastávání monogamie a anál je fujky fujky. Během čtení mě otravovaly dvě věci a sice odkazy na psychology a nerozvážnost nad výkladem. Kniha je prosetá o tom, že tohle tvrdí MUDr. John Magor, z univerzity Puritánské nacionální ve Virginii, až se nakonec naučíte všechny tyhle řádky přeskakovat. Co se týče oné nerozvážnosti, měl jsem problém s tím, že autoři nevěděli, jak knihu pojmout. V jednom odstavci zcela smrtelně kladou důraz na zachování manželství, neboť člověk tomu byl předurčen Bohem, který 100% existuje a v druhém naopak až pubertálním způsobem označují penis jako frantu a podobně. Kniha pak ztrácí na věrohodnosti a téma, o kterém je, pak ztrácí na vážnosti. Nakonec bych chtěl říct, že je ale docela obsáhlá a pokud byste si z ní něco chtěli odnést, doporučuji zápisky. Prostě poznámky. V jedné kapitole může být tolik hovadin, že v další už nevíte, o čem byla. Neříkám, že máte studovat zevrubně každý odstavec, ale sám jsem narazil na pár zajímavostí, na které jsem narazil a svým rozumem jsem si je potvrdil a nebylo by úplně špatné si je 4 slovy poznamenat. Nicméně, předešlé věci, o kterých píši, mi dojem z knihy zkazily fakt fest, more... a je stará jak cip. Dneska bych si o sexu od 20 let zaostalého pobožného poradit nenechal.... celý text
K Levhartovi komentář napsat prostě musím. A to z několika malých důvodů. Prvním je pro mě nepochopitelné hodnocení. Po přečtení jsem čekal maximálně 80 %. Proč ale? Ne že by Levhart byl prostě špatný, jen je to docela jiný Harry Hole. První, co čtenáře trkne, je tloušťka knihy. 700 stran je 700 a když si přičtu tento počet s názorem, že Nesbo zdržuje děj, že Nesbo píše o věcech, které nemají s dějem nic společného, pak mi za rovnítkem vyjde "zasraní pokrytci". Zlobte se jak chcete, ale u mnoha dílů vyčítají čtenáři Nesbomu rozsah románu a najednou tečou skrz podlahy z Levharta. Pokrytectví v nejlepší formě. Druhým aspektem je akčnost knihy, která se prostě s Harry neslučuje. Harry sice nějakou tu honičku zmákne, ale ten maras na konci knihy... James Bond by byl pyšný. Poslední věcí, která mi vadila, byla překombinovaná zápletka a přetažený 100 stránkový začátek. Zní to jako bych ji nerozuměl, ale to se pletete. Nesbo umí vyprávět dobře a srozumitelně, ale měl to utnout u domnělého konce. Ušetřil by tím 200 stran a zvrat by byl řekněme obohacující. Tolik k negativní kritice (v psaní komentářů ke knihám jsem panic), jinak je to typický Jo Nesbo, tak jak ho známe, se všemi svými stereotypy. Jenže já je zbožňuji. I přes to, že je mým oblíbeným autorem, se snižuji ke 3* (kterými všeobecně budu docela šetřit, doufám).... celý text
Právě Pentagram se stal mým úvodem do spisovatelského království Jo Nesbøa. Byl jsem unešen a navázání na sérii v chronologickém pořadí pak byl naprosto logický krok. Teď si po více než 5 letech prožívám tragický a napínavý život Harryho znovu a Pentagram působí trošičku prázdněji. Vraždy tak nějak plynou, bez postupů a nálezu klasických důkazů, jako to bylo v minulých knihách, ale i vyvrcholení s úhlavním nepřítelem zprvu působilo tak nějak unáhleně a některá rozhodnutí postav prostě nedávaly smysl. Druhá půle knihy ale tak nějak začala zaostřovat obraz detailněji a vše do sebe zaklaplo jako ozubené soukolí zlatých rolexek. Pentagram ukončuje Princovu ságu, která na mě působila nevyrovnaně. Očekával jsem případ a notnou dávku z pozadí Prince. Tak akorát, abych byl nažhavený na další díl. Zejména v Nemesis tohle cítit nebylo skoro vůbec a proto i ten náhlý skok v pátém dílu působil trochu hrrr. Naštěstí mě čeká Belman sága a tu já tuze rád.... celý text
