Diabel
přečtené 248
Kick-Ass: Nářez
2010,
Mark Millar
Filmovou adaptaci jsem kdysi viděl v kině a pamatuji si velmi dobře, že to byl film, který mě po dlouhý době zvedl ze židle. Teprve nedávno jsem tento klenot uviděl v knihovně a nevěříčně na to koukám, aniž bych věděl, že tento komix vůbec existuje. Kouknu se a najednou než přijedu domů mám už půlku za sebou. Druhý den ráno čtu druhou půlku na hajzlu a znova mě to zvedlo na nohy, až jsem dočista zapoměl že to čtu na záchodě. Dave Lizewski to opět dokázal. Jde vlastně o zcela archetypální příběh o zrodu a počínání superhrdiny. Ovšem jak většina ví, superhrdina je kluk, který ani omylem nemá superschopnosti a jeho rozhodnutí pomáhat lidem je tak idealistické až hrůza. Millar formuje dohromady příběh, kde se na pozadí hektolitrů krve vznáší myšlenky, kdo jsou vlastně superhrdinové, a k čemu je máme. Je opravdu nutné, mít superhrdinské schopnosti k tomu, abyste byli hrdinou? Je tedy zřejmé že ne. Stejně mě zarazila tak silná a neuvěřitelná vulgarita. :-) Vzhledem k tomu, že čeština má v tomto ohledu skutečně bohatou slovní zásobu, nebál se jí překladatel využít a to mě hodně potěšilo. Na Kick-Ass komixu mi vadila pouze jedina věc a to je opět český překlad a tím myslím zrovna jmená. Ty mohly ponechat s přehledem bez překladu, ale po chvili si na to stejně zvyknete... John Romita, který se nám postaral o výtvarnou stránku, odvedl velmi slušnou práci. Jeho postavy perfektně vyjadřují emoce a vyzařuje z nich živost a pořádná dávka energie. Okénka jsou plná detailních záběrů na to, jak někdo někoho rozřezává, láme kosti a mlátí ho a všechno to působí jak realisticky, tak velmi komiksově a perfektně dotváří atmosféru celého komixu. Kick-Ass rozhodně patří mezi TOP a měl by si ho přečíst každý fanda komixu. Hodnotím 10/10... celý text
Útok titánů 7
2016,
Hadžime Isajama
Po hezkém šestém díle jsem okamžitě šel číst sedmý svazek. Protože předchozí díl přinesl mnoho zásadních událostí a nechal rozuzlení až na nový svazek. Tentokrát Eren poznal, že důvěra je vše, co lidstvo má, a v praxi mu to předvedl tým těch nejlepších průzkumníků. Hlavní velitel Erwin spolu s kapitánem Levim se tu podívají na to, kdo se skrývá v zátylku titánky. Jak jsem tušil, tak odhalení se mi opět nedostalo a musím počkat na další díl. Těm, kdo poctivě čtou mangu hned po jejím vydání, vyzradí nejzásadnější zápletku už samotná obálka. Přemýšlím, jestli sedmá kniha dává oddych po předchozí zběsilé a nervydrásající šestce... Odpověď zní rozhodně ne. Zase nejsem ušetřen nečekaných zvratů a momentů, při nichž budu netrpělivě obracet stránky. Opět je tu hodně akčních scén a super souboje dvou titánů :-) Titánka tu jede svým vražedným tempem a předvedla, že titáni nejsou tak pitomí, jak se na první pohled zdá. Mohou se učit, mohou se přizpůsobit a mohou s průzkumníky pořádně vyjebat. Nemůžu se úplně zbavit pocitu bezmoci a smrti, která hrozí na každém kroku a to, že je někdo v manze dlouho, nebo je hlavní či vedlejší postavou, na tom fakt nezáleží. Nic není takové, jak se zdá a je dost pravděpodobné, že mě další série ještě hodně překvapí. Nutí mě to pořád otáčet stránku za stránkou, protože chci stále vidět, jak to vše dopadne, kdo přežije a jestli vůbec někdo přežije.Teším se až si přečtu osmý díl. Je tu ještě spousta nezodpovězených otázek. Sedmá kniha byl sakra jízda. Hadžime Isajama vytvořil příběh, kterým si získal mou náklonnost a proto hodnotím zase kladně.... celý text
Útok titánů 6
2016,
Hadžime Isajama
Konečně se zase manga o něco posunula, akce je tady relativně hodně a umrtní list se zase o něco rozšířil. Místo bojů ve městě jsme se tentokrát přesunuli na otevřené prostranství a následně do gigantického lesa, ke kterému jsou pěkné veřejně dostupné informace :-) Jak už to tak bývá, tak zase všechno má samozřejmě svůj smysl, aniž by to čtenář zpočátku viděl. Všechno se opět sype jako domeček s karet. Hrdinové jsou na otevřené pláni pronásledováni titány. Objevuje se zde titánka, která se jeví velmi nebezpečnou a tak je potřeba jí věnovat speciální péči. Zabít ji, je prakticky nemožné a ona kosí vše, co jí příjde do cesty. Pro nikoho to není jednoduché a vidíme, že Hadžime se zase krve nebojí a sem tam někoho nechá rozprsknout. Nikdo nic neví, každý je tu z toho zmatený i nejbližích TOP pět průzkumníku a každý musí věřit svému vůdci, že za tím vším něco je. O průzkumnících zde máme pár informací. To mě mile překvapilo. V celé šesté knize jde v podstatě jen o to, jak se průzkumníci s titánkou vypořádají. Kupodivu mi to stačílo k tomu, aby mě kniha bavila. Dle mého názoru je to hlavně tím, že se autorovi daří dobře střídat tempo vyprávění. Každou chvíli jsem měl pocit, že informace, které dostanu, mají určitě nějaký význam... A nebo se tento smysl projeví někdy v budoucnu. Musíte v to doufat. Já v to pěvně doufám. Tento díl byl super a těším se na sedmý díl :-)... celý text
Útok titánů 5
2015,
Hadžime Isajama
Tento svazek pokračuje přesně tam, kde předchozí skončil a to v base. Jako každý správný hrdina i Eren Yeager, díky jehož titání transformaci se lidstvu podařilo poprvé v historii vyhrát nad titány, nakonec skončil u hlavního soudu. Bohužel jak už se tak stává, každý dobrý skutek bývá po zásluze potrestán. Příběh krásně pokračuje dále, atmosféra je krapet jiná a řekl bych, že i pro Erena taková seznamovací, bylo to hodně zajímavé :-) Další a předposlední kapitola je o vstupu ke frakci, tak se nechte hezky překvapit. Moc se mi to líbilo. Hlavně famozní proslov hlavního velitele. Poslední kapitola nás vyvede ven mimo město a tím se určitě rozjíždí něco velkýho, jak je poznat podle konečného čtené. Myslím si, že se autor se zlepšuje s každou kapitolou, co mu ale pořád dělá problém je trochu ten vzdušný balanc postav. V pátém svazku nejsou moc bojové scény, v porovnaní s předchozími booky jsou postavy převážně statické, takže ze 60% jen sedí a stojí. Poslední dvě kapitoly Útoku titánů se motají hlavně kolem nastavování nových pořádků a téměř postrádájí akci. Určitě se to v nejbližší době změní. Další díly budou masakr, takže si je rozhodně nenechám ujít. Protože Isajama posouvá děj výrazně dopředu a rozšiřuje čtenářovo povědomí o svém fungujícím světě. Přesně tak má vypadat rozjetá manga série. Krezba byla víc plochá, ale přesto se mi líbila, je to tím, že se postavy tolik nehýbou. Veřejně dostupné informace jsou taky o něco slabší. Celkově mě tento díl mangy bavil :-)... celý text
Útok titánů 4
2015,
Hadžime Isajama
Podle recenzí je prý čtvrtý díl nejslabší a spousta lidí je naštvaná z toho, že vyhodili peníze za nic. A proč? Na to je velice jednoduchá odpoveď. Čtvrtá kniha útoku titánů se totiž vrací do minulosti až tam, kde to vše začalo. Vrací se do výcvikového tábora v den, kdy do něj nastoupili Eren, Mikasa a Armin. Mně se to naopak moc líbilo a hnedka Vám povím proč. Tréninkový tábor nám přináší náhled na spousty hrdinů, které již známe. Nyní se stáváme svědky jejich příběhů a motivací, které je vedli k tomu, že se přidali k armádě. Pak se vracíme zpět do současnosti, kdy se dostáváme do města po tom, co Eren zapečetil zeď. Objevují se zde scény z bojiště napůl snědených torz, hromady čehosi co bývalo lidmi, ale titáni to vyzvraceli na ulici předtím, než se vrhli po dalších obětech, násilím ukončené lásky, přátelství zadupaná doslova do země a nálada vojáků, ve které byste naději a ideály hledali opravdu těžko. Čtvrtá kniha tak zdatně pokračuje v masakru, který je doplněn výživným, zábavným a zajímavým příběhem, který klasicky japonsky otevřeným koncem slibuje mnoho do dalších dílů. Rozhozhodně tento díl hodnotím kladně a hurááá na další díly.... celý text
Útok titánů 3
2015,
Hadžime Isajama
Třetí kniha je hodně upovídáná a stejně jako tomu bylo v předchozích dvou dílech, tak i tentokrát nasadil Hadžime Isajama vražedné tempo vyprávění. To je na Útoku titánů velice sympatické. V příběhu nejsou takřka žádné prostoje a on se valí kupředu jako smršť, jen neustále zrychluje a je mu jedno, jestli stíháte tempo. Příběh má tak již od začátku dobře našlápnuto a autor v něm zručně využívá momentů překvapení, aby dokázal navodit atmosféru nebo vysvětlit motivaci a chování jednotlivých postav. Je zde historie, psychologie hrdinů i technické aspekty. Skvěle se zde ukazuje, jak už někteří nemohou, jak se bojí pokračovat v nesmyslném boji. Opět zajímavé veřejné informace a krezba opět naprosto výborná, je to příjemným důkazem toho, že Isajama dělá kresbu poctivě.Těším se na další díl.... celý text
Útok titánů 2
2014,
Hadžime Isajama
Hltám tu každou stránku :D Druhá manga je o dost akčnější a zároveň napínavější. Po prvním a pěkném boji se konečně v druhé kapitole dozvíme o minulosti Mikasi a Erena. Docelá mě zajímá, co se stalo s tím fotrem. Příběch dále pokračuje v boji se všemi rekruty a titány. Až do hořkého konce jsou to naprostá jatka a každý má z celý tý situace nervy v háji. Každý tu dělá co může, aby nebyl sežrán. Nechtěl bych tak dopadnout. Ve finále nastupuje konečně titání síla. V poslední kapitole jsem se dosti nasmál, i když to asi vtipné nebylo, pro mě některé časti jo. Kresba zase naprosto úchvatná. Mám rád japonský styl kresby jsou prostě ve všem napřed...... celý text
Útok titánů 1
2014,
Hadžime Isajama
Mám rád tento typ čtení. Smrt je tu dost běžná, je hodně akční, nemilosrdná a občas i dost nechutná, což je podle mého gusta přesně jako Berserk.. Manga má hodně postav a občas je to guláš, ale stačí si zapamatovat top desítku rekrutů. A co kreba? Každý tu na ni nadává, že je slabší, mně se naopak líbila. Vše je krásně propracované. Máte na celé stránce město detailně udělané, každý dům, most, loď a celá zeď z horního pohledu. Útoky ze vzdušného prostoru jsou trochu nepřehledné, ale prominu jim to. Osobně s tím nemám problém. Japonská kresba mi naprosto vyhovuje i s popisem zvuku přes celou stránku. Umí to. Máme zde tři veřejně dostupné informace, jedná se o doplněk pro čtenáře, kde je zaznamenáno, jak co funguje. Závěr prvního dílu byl nečekanej. Těším se na další díl.... celý text
Vrána
2007,
James O’Barr
Nejspíš budu jeden zmála komu se vrána moc nelíbila, je fakt, že je o mnoho lepší než filmové zpracování, ale pořád je to skromná vyvraždovačka, hnáná za pomstou z lásky. Tohle všechno jsem už viděl i jinde a bylo to mnohém líp zpracované. Mraky špatné výplně v příběhu tím, že tam naserete plno poezie a křesťanských keců, který mě opravdu neberou. Jediné pozitivní pro mě byla kresba, ta je fajn, pár hlášek od gaunerů a jedná báseň od Lois Weakley Mckayové. Po tolika pozitivních komentářích, jsem se na to tolik těšil a o to víc mě to zklamalo, možná jsem si vránu přečtl až moc pozdě. Ať je to jak chce...takový už je holt život a každý na to koukáme trochu jinak v mém případě si vránu už asi nepřečtu. Hodnotím 3/10... celý text
Predátor omnibus. Kniha první
2009,
Charles Dixon
Predator je můj druhý Omnibus, který jsem četl a myslím, že jsem trefil zlaté jablko. Betonová džungle, která je nejspíš rozdělena na dva party. V prvním se děj odehrává v městě New York, jak tomu bylo podobně ve filmové adatapci Predatovy 2. Hlavní postava detektiva Schaefera ( který hláškuje o sto šest ) je bratr majora Dutche Schaefera. Je to opravdu geniální tah udělat rádoby pokračování. Vypadá věrohodně a opravdu tu horu svalu beru, užívam si to, má to hezký nádech osmdesátých let. Zápletka je trošku jednoduchá, ale funguje to a má to hlavmě skvělý dialogy. Schaefer chce zjistit pravdu o svém bratrovi a přitom porušuje všechny zákony a do toho mu vstupuje jeho nejtvrdší oponent, jak tomu bylo i u filmu :D Hezky nakreslené postavy, souboje, výrazy obličejů, hodně akční prostředí a samotnej predátor. 33. stránka hnedle navazuje na tuhle povídku. Part 2 se odehráva v Kolumbii, kde to gradovalo v plném proudu. Džungle byla skvělá. Jsou tam hrozný jatka. Úplně mi to připomínalo Komando, kde Arnold kosí po stovkách, je to pěkně haluzácký. Krásna zápletka až do somotného konce týhle povídky. Další povídka s názvem Studená válka se odehrávající na Sibiři. Je to hezky udělané pokračování předchozí povídky. Opět mě zde potěšil scénář od Marka Verheidena a kresba od Rona Randalla. Sibiř s predátorama je bombastická a to zimu opravdu nemám rád. Predátorům taky nesvědší a jdou za teplem a to přes mrtvoly a neberou si až do hořkého konce žádný servítky. Zase skvělý hlavní hrdina, ale dokonce i vedlejší postavy. Schaefer je opravdu skvělou postavou, je to přesně ten týpek, kterého můžete mít v hlavní roli pořád rádi, protože je to nadupanej týpek a má neskutečně suchý smysl pro humor. S hláškou přijde v jakýkoli moment, což je na něm skvělé. Opět se mi líbila kresba i malba postav a i predátoru. Tato povídka si rozhodně ode mě zasložila plný počet. Temná řeka už je o něco slabší jak předchozí dvě, přesto má taky něco do sebe. Zdejší Predátor se tak trochu zbláznil a místo fér lovu všechny na potkání zabíjí. Dobře udělané bitky mezi sebou. Akční to taky je. Co víc si přát. Přišla mi tu jen divná ta záležitost, že by se Predátor spřáhl s lidmi, i když jsou to domorodci, ale nakonec jsem to nechal být a užívál si místní atmosféru s hrdinou až do finále. Tato povídka má opět nádherné barvy a také je to na tom vidět. Pánové se snažili. Rozhodně tyhle tři povídky jsou nejlepší a plný počet si rozhodně zasloužejí. Zkouška dospělostí je pouze krátičká povídka o boji mezi Predátorem a Africkým domorodcem a o tom, jak může i domorodec obstát v boji proti takový obludě. To je celý příběh :-) Když vidíte, že jde na predátora pouze s klackem, tak si zasloží uznání :D Kresba je obyčejná nijak zvlášt nenadchne. Lov v Nghase je zvlaštní povídka odehrávající v letech 1936, kde parta zkušených lovcu -Evropanů vydává na lov lva a posleze zjistí, že je vše jinak a pomůžou domorodému kmeni od útlaku lovicího Predátora. Občas někomu chtít pomoc není zrovna chytrý napád, jak jsem se zde přesvědčil sám. Co se mi tu dost líbilo je, jak i sám velký lovec má problém s naší divočinou. Sám lovec se stává lovnou zvěří. Kresba se může někomu zdat divná, mě se naopak moc líbila. Je to poctivě udělané. Krvavé písky času mě až tolik neoslovili. Za mě to počítam za nejslabší povídku v této knize. Válečnou historii mam rád ve všech kruzích a predátor zde zasazen do této minulosti mi nesedl, měl jsem co dělat abych tenhle příběh dočetl. Postavy, které jsou zde prezentovány v současnosti, a které se příběh dovídají, jsou celkem zajímavé, ale nejsou až tak využity, je to škoda. Na druhou stranu kresba a malby se hodně povedli. Krevní msta je snad horší jak předchozí povídka. Je maličká a příběh se odehrával kolem až moc dobrého mistra bojového umění, který je navíc slepý. Trochu mi to připomnělo Marvelovky :D Příběh je pouze o pomstě a o kodexu cti, nic světoborného to zase nebylo. Je to celé takové kostrbaté a celkem těžko uvěřitelné, což vede k tomu, že se vám tenhle kousek může celkem snadno protivit. Kresba je slabší. Predátor 1 rozhodně překvapil pozitivně, jenom ty kratší povídky trochu kazí dojem z celého omnibusu.Teď jen zbývá, aby to další omnibusy také potvrdily. Hodnotím 9/10... celý text
