Diabel přečtené 248

Tracyho tygr 2005, William Saroyan

Poetický příběh s neuvěřitelnou atmosférou. Kdo nečetl, měl by to rozhodně co nejdřív napravit. Doporučuji i poslech nezkrácené verze v podání pana Brodského, která prožitku z knihy dodá úplně jiný level... Na co rozhodně nezapomenu je úplný začátek knihy, kdy Tracy konečně našel svého tygra, který nebyl tak docela tygrem. Ale pro Tracyho to tygr byl a to bylo nejdůležitější a nikdo mu ho již nemůže vzít... Opravdu krásná, dojemná, poetická a kouzelná kniha, kde Saroyan na prostoru sotva sto stran popisuje a našeptává, co je v životě nejdůležitější. Tracyho tygr se dá pochopit spíš srdcem než rozumem... A stejně jako Tracy, tak i já a vy máme svého tygra... Možná o něm někteří ještě neví... Ale třeba ho ve vás probudí právě ten tygr, který se toulá tímto příběhem... Moje hodnocení 8/10... celý text

Mrtví kráčí po zemi 2014, Martin Štefko

Na profil autora jsem narazil díky jeho komentářům u mých oblíbených komiksů. Všiml jsem si, že píše recenze a hle na jeho profilu vidím, že je i autor. To mi nedalo, byl jsem zvědavý a tak jsem si sehnal tuto drobotinu a pustil se do čtení. Autor šel na jistotu a vybral si zombí téma, o kterém se snáze píše. Knížka má pár much, které přichází se samonákladem. Zábavné počteníčko, i když trochu průměrné. Jasně, že bych měl k jeho stylu jisté výhrady, ale ty se dají najít prakticky u každého autora. Příběh má celkem spád a je vidět, že i když je Martin zatím padawan, tak ví kam sáhnout a jaká slova použít, aby se člověk bavil. To je dobře. K nadávkám a blbým narážkám nejde daleko a chrlí je ze všech stran. Černý humor na čtenáře čeká na každém rohu. Někdy jsou dobrý a někdy zase suchý. Cynismus z něj jen kape. Vidím, že autor má co nabídnout. Jenže jak čtete, najednou zjístíte, že už je konec s nevalným koncem. Toho Kinga si tam mohl odpustit jako i jíné věci v knize, ale to už záleží na úhlu pohledu... Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na jeho styl vyprávění. Asi to bylo tím přehnaným humorem, který jsem ani občas nechápal. Kovboj jako hlavní aktér a jeho mladičká (autor trošku ujel s věkovým rozdílem) společnice jsou obstojní a v příběhu i uvěřitelní. Akce je tu dost a rozhodně jsem se u ní nenudil. Tak to má být. Sex taky nechyběl. Vše, co vás napadne k zombie tématice, tu dostanete. Kromě zelený přišery. To je takový bonus. Co napsat na obálku knihy. Oranžová barva je krásně výrazná a hodí se tam. Postavy mohli být zepředu, aby bylo vidět, jak vypadají :-) Jen si trochu rýpnu, co se týče názvu knihy, protože skoro každý téma o zombících používá podobné výrazy a už je to trochu okoukané. Autorovi skládám za napsání knihy poklonu a přeju mu hodně múzy při psání do budoucna. Těším se na jeho další tvorbu. Hodnotím 6/10... celý text

Stroj času 1992, Herbert George Wells

Stroj času jsem nejdřív viděl jako film a to byla hrozná kravina. Když srovnám knihu a film, tak jediní Morlocové svým vzhledem a chováním se podobají Morlocům z knihy. Pátral jsem a zjistil, že Román H. G. Wellse poprvé vyšel v roce 1895 a většina literárních historiků považuje tento rok za zrod nové éry ve fantastické literatuře. Český čtenář se s ním mohl seznámit v roce 1905, ale další generace si na příští vydání musela počkat více než 90 let, což je tedy odvaz! On v tom nejspíš byl i nějaký politický úmysl, protože po přečtení knihy jsem začal pochybovat o tom, že Wells patřil k zastáncům socialismu, ale to už jsem odbočil... Přínos tohoto díla pro další autory je nezměrný. Pro ty, kteří hledají kořeny klasických sci-fi námětů, je toto dílo povinností :-) Celý příběh započal na sklonku 19. století v Anglii v salónku pro gentlemany, kde Poutník (autor hlavního hrdinu nepojmenoval, vystupuje zde pouze jako Poutník v čase) vysvětluje přítomným svůj nový neuvěřitelný objev. Zde se mi obsah četl chvilku špatně, takže jsem si prvních několik stran musel přečíst znova. Dál už to šlo jak na drátkach. Kniha je vyprávěním o cestě do velmi vzdálené budoucnosti. Hrdina se po svém pokusu ocitá v daleké budoucnosti a to v roce 802 701 (Tento letopočet se mi moc nezdá, ale proč ne. Myslim si, že Zemi dřív zničíme, ale to tenkrát nemohl autor vědět.). Poutník se setkává s upadající civilizací plnou prostomyslných a bezstarostných bytůstek - Eloiů. Pídí se po vzniku zdejších lidí, při čemž narazí na Morlocky. Z nich mi šel mráz po zádech. Šla z nich hrůza a nejvíc to platilo v lese :-). Wells měl opravdu skvělý vypravěčcký talent a uměl se dostat člověku pod kůži. Svět kolem nich vypadá depresivně a budete s ním hluboce soucítit, nebo takhle jsem to aspoň cítil já. Konec knihy jsem díky filmu nečekal, byl jinačí a taky o mnoho lepší. Knižní vydání z 1992 má skvěle udělanou obálku, uvniř je text krásně orámovaný a místy doplněný ilustracemi. Uvažoval jsem jestli dát plný počet nebo čtyři hvězdy a nakonec jsem se rozhodl pro ty čtyři a to z důvodu, že kniha mohla být dáleko obsáhlejší. Autor se mohl víc rozepsat o zdejších obyvatelích a o světě všude kolem nich. Těch cca 160 stran mi na tak skvělé nápady vůbec nestačilo. Úplně mě to neuspokojilo, ale rozhodně si přečtu jeho další díla. Těším se na další jízdu... Moje hodnocení 8/10... celý text

Útok titánů 9 2016, Hadžime Isajama

Malý princ 2014, Antoine de Saint-Exupéry

Co napsat o Malém princi, abych se neopakoval..? To už ani nejde. Tenhle typ knížek mě dříve odrazoval od čtení a nebýt přítelkyně, tak bych si ho asi nikdy nepřečetl. Jako mladší jsem byl lenivý přemýšlet. Počkat? To jsem i vlastně teďka :D Každopádně tahle kniha nebude pro každého... Nebude pro jedince, kteří se neumějí nad věcmi hluboce zamyslet a podívat se mezi řádky... Tu a tam se v práci zeptám, jestli kolega četl Malého prince a odpovědí mi je: „Je to kravina. Nepochopil jsem to. Neznám.“... Napadá mne tedy, že pokud to nechápou ani někteří dospělí, jak to pak mohou chápat děti? Jako četbu na základní školu bych to určitě nedoporučil. Nebudu psát ani, že je to moje nejoblíbenější knika, protože není. Já to chápu a beru to, ale mám ráději Tracyho tygra... Tracyho tygr v nás probouzí zvíře a Malý princ probouzí již zapomenuté malé dítko v nás... Kniha má hloubku. O tom není pochyb. Po slohové stránce je také krásná... Ale i přesto tyto superlativy se mi nelíbí natolik, abych si ji zamiloval a ocenil ji tak, jak si kniha jistě zaslouží. Možná je to způsobeno ohlasy okolí, doporučením mých blízkých... Někdy se mi to stane, že když lidé opěvují knihu až do nebes, přistupuji k ní více skepticky a jejich chvalořečení mě pak spíše paradoxně odradí... Přestože je malý princ občas otravný s tím, že potřebuje odpověď na každou otázku a on sám odpovědi málokdy dá, je jeho příběh kouzelný a vlastně i prostý. A v jednoduchosti je přeci krása :-) Moje hodnocení 7/10... celý text

Spad 2016, František Kotleta (p)

Paráda! Tleskám! Bezvadně napsaný román. Vydal se zase jiným směrem, ale to mi vůbec nevadilo, ba naopak. A musím se pochlubit :-D, že když jsem byl na Světu knihy, tak jsme s Kotletou pokecali. Během hovoru se zmínil, že se chce vymanit ze stereotypu a brousí do nových vod. Máme se na co tešit :-) Sice se nejedná o vysokou literaturu, ale i tak pro mě má kniha (a další autorova tvorba) význam a vytvořil jsem si k ní vazbu... Jeho příběhy se mnou prostě rezonují. Kotletu mám rád jako člověka a jako autora. Tohle mě třeba mrzí u Kulhánka, že na své fanoušky kašle. Ať se jde zahrabat někam do džungle, kde mu bude líp. Radši podpořím Frantu, který má vášen pro psaní a je tu pro své čtenáře. Toto nové dílo se v mnoha věcech liší. Nejsou zde žádní upíři, vlkodlaci, ani vylepšení superpadouši, nýbrž obyčejní lidi. Veteráni, co se znají v minulosti proběhlé občanské postapokalyptické války.... Trochu mi to připomnělo western... Děj při čtení rychle odsýpá a nenašel jsem téměř žádné pasáže, kde by mu bylo ubráno na nadupanosti a nevtáhl mě hned do víru akce. Nepřátelé padají jak mouchy a cáry masa tu všude lítají okolo s notnou dávkou krve a kouřících nábojnic, takže jsem opět dostal to, co jsem chtěl. A hlavní hrdinové si celkem rychle získali mé sympatie. Fandil jsem jim až do úplného konce. Ale ani záporáci nebyli úplně k zahození. Jejich charaktery a chování mě zaujali. A i na kanibalismus dojde... Hodně se mi líbila zakázaná zóna, kde mi to připadalo jako z filmu Mad Max: Fury road. Další věc, která se povedla je, že se příběh odehrává mezi Prahou a Brnem. S prostředím si Kotleta opravdu vyhrál a dobře ho realisticky popsal. Z míst, která znáte, nadělal krátery, skládky nebo zbořeniště. Kdysi krásné metropole se proměnily na poničená, opuštěná a zamořená místa...Divočinu, ze které čtenáře až zamrazí. Historické pozadí konfliktu je popisováno krátkými vstupy na začátku každé kapitoly, kde se dozvíte, co se děje ve světě. To je v knížce velmi dobře zpracováno v podobě oficiálních hlášení, o kterých svět informuje The Hokkaido Shimbun Press. Dvě drobnosti, které bych vytkl jsou, že tu není tolik skvostných hlášek jako obvykle a v celé knize nenajdete sex. Závěrem bych pochválil provedení obálky, které mě ke knize hned přitáhlo. Perfektně vystihuje atmosféru knihy. Rád čtu knihy Kotlety a dalších českých autorů a myslím si, že je fajn je podpořit. Hodnotím 9/10... celý text

První kniha hřbitovní 2016, Neil Gaiman

Gaiman opět přišel s neotřelým nápadem, ačkoliv téma smrti již nakousl v Sandmanovi a jemu se, aspoň pro mě, nic nevyrovná. Tohle mi přišlo víc pro děti, takové víc pohádkové. Co taky nemuseli dělat, je dělení komiksu na dva, ale budiž. V tomhle případě je to myslim celkem i zbytečný. Hlavně jsem nečetl knihy hned po sobě a upřímně jsem si první díl nebyl schopnej plně vybavit. Kombinace Russell - Gaiman není špatná, ale úplně odvařený jsem z toho nebyl. Možná, že kdyby to bylo vše v jednom komiksu, tak bych z toho měl taky jiný prožitek. Tohle je slušný nadprůměr, který je ale zbytečně předražený. Moje hodnocení 6/10... celý text

Maverick - Pěšec na odpis 2006, Miroslav Žamboch

Další mini knížka s názvem Marevick má opravdu náběh na něco většího. Čtu a čtu a najednou je závěr s nijak valným koncem, ale to nevadí i tak se mi vše, co se tu odehrálo, moc líbilo, ale na plný počet to nebude, je to škoda. Co říct o téhle malé kniže? Maverick spíš než hrdina je smolař, nalezenec nebo... pěšec na odpis. Není žádným zářivým talentem, spíš ho život naučil z čehokoliv vyždímat poslední kapku a pak ještě pár dalších navíc a toho vše s rozvahou využít. Nevládne velkou fyzickou silou, ale právě úspornost je to, co se musel naučit jako dítě bez rodičů, bez podpory a s omezenými zdroji všeho. Úspornost je jeho zásadní předností. Díky ní se dokáže obejít bez svalové síly a přežít v poušti i v jiných, rozmanitějších, ale podobně nepřátelských prostředích. Dalo by se říct, že to je jedna životní epizoda člověka jménem Marevick, o jehož minulosti se dozvíme právě tolik, abychom věděli, proč se právě teď chová tak, jak se chová. Dost mě potěšilo, že příběh se odehrává ve Vegaši, pro milovníky Žambocha je to hezká jednohubka a budu se těšit na další knihy z tohoto světa. Mám ke knize jen jedno mínus a to za tu kočku. Jako milovníka koček mě dost namíchla. Hodnotím 7/10... celý text

Basil - Valašský vojvoda 2006, Miroslav Žamboch

Naprosto dokonalá rozkošná mini kniha. Velikost knihy odpovídá spíš na povídku, ale Žamboch s toho umí udělat překrásný příběh. Pokud mohu za sebe říci, ze všech příbězích, co jsem doposud přečetl z této edice, považuji tento asi za nejlepší a nejsilnější. Žamboch opět předvedl, že umí napsat dost slušné české fantasy a stejně jako i v jiných svých dílech dokázal naprosto věrně zachytit atmosféru, kterou od knih tohoto žánru čtenář očekává. Atmosféru světa, kde síla znamená moc a výhody, kde mystika a kouzla jsou neopomíjenou realitou, světa, kde se lidé nedají dělit pouze dobré nebo zlé. Přesně takový podle mne je i svět Basila, o kterém bych asi nemohl říci, že je to kladný hrdina, ale spíš prostě člověk, který se snaží zachránit pouze své nejbližší, a na ostatních mu až tak nezáleží. Opravdu hodně charakteristické pro většinu hrdinů z děl M. Žambocha. Přece jen příběh Basil - valašský vojvoda má něco, co ho od ostatních jeho děl liší. Autor vytvořil nesmírně tvrdý příběh ze světa plného smrti a lásky a jednoho velikýho dobrodružství. Druhá polovina je jakoby nahrazená mystickou atmosférou z pradávných časů. Pokud zde hledáte humor, tak vás zklamu. U Žambocha jsem si zvykl, že občas ve svém díle naservíruje něco málo černého humoru v podobě některé z postav, nebo vedlejších hrdinů, nebo aspoň některých dialogů, či hlášek. V tomto příběhu o Basilovy, ale nic takového nenajdete :-) Hodnotím 10/10... celý text

Tvář plná násilí 2010, Jimmy Palmiotti (p)

Co na tohle říct. Westerny stašně zbožnuji spíš jako filmy, tak jsem si říkal, že zkusím nějaký komix a právě do ruky mi přišel Hex :-) Čtu si popis a říkám si, že by to mohlo být dost zajímavý, navíc zjištuji, že Justin Gray je scénárista píšící výhradně pro vydavatelství DC Comics a pracoval vedle Hexe na sériích Hawkman a Power Girl. A hlavně napsal také scénář pro animovaný film Dead Space: Downfall, který mám docela rád. Filmového Hexe neznám a ani o to, po přečtení komiksu, nestojím. Komix by měl mít víc dílu, ale silně pochybuji, že u nás výjde další díl. Každopádně první díl na mě neudělal veliký dojem a postrádá smysluplnější děj a lepší hlášky. Působílo to na mě jako povídky o Hexovi, který se snaží vypořádat se zločinem a probudit ve vás soucit s ostatními, kteří trpí. Nevím, co si o tom celém mám myslet... Nic mi to nedalo, protože tohle jsem viděl i četl jinde a lépe zpracované. Jediné pozitivum byla kresba, na které se podílelo více výtvarníků.... Myslím si, že bylo zbytečné ho dělat, ale to se dá říct i o jiných knihách... Hodnotím 3/10... celý text

Dlouhý sprint s ozvěnou 2009, Miroslav Žamboch

Od Žambocha jsem dosud nic nečetl, ale o jeho tvorbě vím. Zvažoval jsem Seržanta, Bakly nebo Rychlý sprint a nakonec vyhrál Sprint. Upřímně jsem nevěděl, do čeho jdu a četba mě mile překvapila, ale je fakt, že mohla být o něco delší. Dlouhý sprint je tak trochu říznutý detektivkou a příběh má rychlý spád a čte se jednodušejc. Má zajímavě promyšlený politický systém, dobře zasazené postavy a i sám hlavný hrdina Tekuard je sympaták. Jedinec, který začíná jako ubožák, ale který se s přibývajícími stránkami vypracuje. Protloukává se nebezpečnými uličkami, bary a nevěstinci v hnusném městě Vegaš až do hořkého konce příběhu, kde se na posledních 5-8 stránkách dozvíte jak to vlastně bylo. O Vegaši si rozhodně přečtu víc knížek, protože celý město na mě udělalo veliký dojem. Nebýt toho splácáného konce a mnohem slabšího pokračování, tak bych dal plný počet :-) Rozhodně budu pokračovat dál v jeho tvorbách a těším se na ně. Hodnotím 7/10... celý text

Borgia 2013, Alejandro Jodorowsky

Tento historický klenot rozhodně řadím do mojí topky komiksu :-) Dobu krásné renesance zbožnuji a zvlášť když se jedná o rod Borgiu. Je pravda, že v reálu se nám to tak trochu vyhýbá, ale ty odporný věci, který se tady občas děly, tak ty opravdu nevynechal. Popravdě je komiks tím vším a možná i něčím navíc. Přibližne jde o zobrazení jedné historické epochy skrze život jednoho španělského šlechtického rodu z období renesance, který se stal v té době jedním z nejmocnějších a nejbohatších rodů v Římě a Vatikánu. Myslím si, že autor kritizuje lidksou společnost. Zobrazuje svět ve špíně, výkaly a močky, sliny, mučení, znásilňování, žebrota a nemoci. A nesmí nám chybět hodně sexu a to opravdu hromady skupinového sexu. Je to pro mě takový povlak neustále přítomného konce, deviace a zkaženosti. Krev a násilí doplňuje kopulaci jako víno sváteční oběd. Renesance totiž bývá v knihách označovaná za první osvícenecké období, které si bere za vzor antiku, oslavuje člověka a rozum, a dává přednost pozemskému životu před životem posmrtným. Ovšem nikde se v těchto historických knihách nedočtete, že ztráta víry v Boha, potažmo v boží trest vede k totálnímu úpadku morálky, k vraždám, k uvolněným sexuálním praktikám nebo sodomii. A Jodorowsky si dal záležet, aby právě tuto část dějin zachytil až s nebývalou autentičností. Teda pokud to tak opravdu bylo. Alejandro Jodorowský nikdy rozhodně neměl normální postavy a normální látky, tohle je druhý komiks, co jsem od něho četl a opět mě dostal na kolena. Již u mě dokázal své nesporné kvality v již vydaném Incalovi. Zkušenému kreslíři Milo Manarovi se povedlo vytvořit vskutku úchvatnou podívanou s ohledem na historický kontext. Dovolím si říct, že Borgia je bezpochyby jeden z nejkontroverznějších komiksů, jaký jsem četl. Bylo by velkou chybou odsuzovat jej jako povrchní a šokující pornografii. Můžete si třeba stěžovat na rychlý konec nebo záměrné zjednodušovaní, ale myslím, že tu základní myšlenku, o kterou Jodorowskému šlo, to se mu splnilo. Při bližším zkoumaní totiž zjistíte, že vám dokáže nabídnout daleko víc, než uspokojení zvířecích pudů. Co třeba něco na zamyšlení? Rozhodně bych mohl komiks jednoznačně doporučit :-) Hodnotím 9/10... celý text

Kopanec do zubů 2016, Adam Glass

Předehra 2016, Neil Gaiman

Po stránce grafické je kniha vážně dokonalá. Naprosto luxusně provedené. Všechno se třpytí až oči přecházejí. Člověk by se v tom pomalu rozpustil. Možná až moc okázalé, překombinované... Příběh bohužel moc nápaditý nebyl... Upřímně si ho po roce vlastně ani nepamatuju... Ale jako jo, líbilo se mi, že jsem se opět setkal s Osudem. Byl tu zase Sandman, i když to už nebyl Sandman... Pak se na scéně objevili jeho rodiče, kteří mi přišli takoví jak vycucaní z prstu a jsem si jist, že bych se bez nich obešel. Ale rozhodně se mi tenhle díl líbil víc, než putování Sandmana s liškou. Doufám, že už to takhle zůstane dokončené a nebude vymýšlet nic dál. Pro mě Sandman skončil tím desátým dílem, proto hodnotím níž, protože už to v mých očích nedosáhlo takové úrovně jako předtim. Moje hodnocení 6/10... celý text

Akuma Hanta 2016, Daniel O'Brien

Když jsem knihu kupoval, tak jsem si nepřečetl pořádně obsah. Chyba! Nechal jsem se zlákat zajímavým názvem a krásnym přebalem. Zaujal mě. Připomínalo mi to Saurona či Nazgůla. Co se týká autora a děje, tak jsem se pokusil najít více informací a vypadá to, že knihu psala žena z Čech a knihu vydala pod tímto pseudonymem. Což chápu, ale to nic nemění na tom, že jsem knihu po třech kapitolách musel zavřít. Nic proti tomu nemám, ale na mě to bylo už moc. Hlavní aktér v jednotlivých kapitolách jde na lov upíra/ démona a z lovu se nakonec stávají orgie. Hlavní hrdina zkrátka přijde, démon ho lapí, omámí, probere se připoutanej, démon si s ním sexuálně hraje a mučí ho... Démon se mění z ženy na muže a obráceně... Nakonec se hrdina ze všeho dostane a démona zabije.... Má to sice supr nádech anime stylu, ale to je na tom všem asi jediné plus. Možná si tu knihu užijí víc ženy... Pro chlapy to rozhodně nebude. Připadá mi, že níže zmínění uživatelé, se zde přihlásili jen proto, aby knize udělali reklamu. Autorky styl psaní se mi líbil, ale ještě na sobě musí zapracovat... Přijde mi, že to psala spíš pro sebe. Dvě hvězdy dávám za odvahu, že do toho autorka šla. Hodnotím 3/10... celý text

Šen-čen: Cestovní deník z Číny 2009, Guy Delisle

Incal 2011, Alejandro Jodorowsky

Síla 2009, Joseph Michael Straczynski

Pchjongjang: Výlet do Severní Koreje 2009, Guy Delisle

Je to poučný a velmi vystižný. Autorovi se s minimem slov a pouze za pomoci kresby povedlo vystihnout ponurou atmosféru KLDR. Kniha se nese v duchu šedočerné a při čtení tak na čtenáře nakonec padá splín a ponořuje se do deprese spolu s obyvateli. Určitě všem doporučuji. Moje hodnocení 9/10... celý text

Věčná válka 2011, Joe Haldeman