Diabel
přečtené 248
Bílý Láma
2016,
Alejandro Jodorowsky
Bílý Láma je trochu z jíneho těsta, něž autorova předchozí díla. Z mého pohledu se jedná o slabší dílo, ale i přesto v tom vidím to, co mám na Jodorowském nejradši. Na Lámu se musíte dívat trochu jinak a nejen to. Na dílo se dá nahlížet z různých úhlů. Změnilo se se prostředí, ale autorův duch je v tom stále zachován. Bílý láma v sobě obsahuje nesmírné množství myšlenek, představuje nám tibetskou kulturu a její myšlení. Jodorowsky dávkuje metafyzično a myšlenkové principy budhismu s nimiž pracuje spíše volně a hodně výrazně. Chvíli to trvalo, než se mi příběh vryl pod kůži. Co tím vším chtěl autor říct? Mám se na svět ukryt v tomto komiksu dívat skrze tibetské tradice či toto pojetí roztrhnout a nahlížet na celý koncept z jiné perspektivy? Na chvíli zapomenout na to, kde se v příběhu nacházíme a přenést kouzla Bílého Lámy i mezi nás... ? Vykouknout zpod „pravd“ a iluzí, které jsme kolem sebe mistrně poskládaly a které nás zbytečně svazují...? Je tohle to, co nás chtěl Láma naučit, když se převtělil zrovna do bílého chlapce? Skutečný spasitel? … U Jodorowského zkrátka nikdy nevíte, na čem jste. Jeho příběhy se pohybují v mnoha dimenzích, přičemž mám často pocit, že ani jedna není vyloženě správná ani špatná. Je pravda, že některé události mi k mnichům úplně neseděli, ale co já vím? Nežiji mezi nimi a do jejich srdcí nevidím. A mniši jsou přeci jen také lidi, jako my ostatní. Ale jak jsem psal již výše, když pominu místo, kde se příběh odehrává, tak je to věrné zakreslení našeho nitra... Zejména jsme-li utlačovaní, vyčerpaní a duševně již unavení. Nebo naopak chamtiví a moci chtiví. Bez kresby by však nic z toho nemohlo vzniknout a za tu vděčíme Georgesovi Bessovi, který tomu všemu dodal dynamičnost a pár fantaskních prvků. Barvy jsou spíše tmavších odstínů a dokreslují tak celou atmosféru, jež se pomalu vkrádá i do čtenáře a jeho prožitku. Sečteno, podtrženo, Bílý Láma je bez pochyby vyjímečný komiks. Přesto však se po přečtení Incala a Kasty Metabaronů dostavilo malé zklamání. Komiks rád zařadím do své sbírky, ale nejspíš se mu nedostane stejné pozornosti jako jiným dílům od autora. Moje hodnocení 7/10... celý text
Druhá kniha hřbitovní
2017,
Neil Gaiman
Tady moc změn oproti prvnímu dílu neni. Stejný styl kresby. Můj názor, že je zbytečné knihu dělit na dva kusy, taky přetrval. Hlavní rozdíl je jen v tom, že ve druhém díle všechno dostalo větší spád a je tu více akce. Co se mi líbilo, je putování Owense do různých dimenzí. Opět slabší nadprůměr... Moje hodnocení 6/10... celý text
Gantz 1
2013,
Hiroja Oku
Ke Gantzu nemá moc smysl psát jednotlivě, raději ji hodnotím jako celek, protože si po celou dobu udržuje stejnou úroveň, a proto se pokusím o shrnutí. Vypíchnutí slabých a silných stránek tohoto zdánlivě nekonečného shounen příběhu. Manga obsahuje tyto prvky: akce, drama, ečči (erotické), horor, psychologie, romantika, sci-fi, seinen (pro dospělé) a tragédie. První díl Gantze je jen pouhou setinkou a bez celku nemá moc smysl. Doporučuji si určitě přečíst i další díly a pak se rozhodnout, co dál. Rozjezd není úplně nejlepší a čtenáře možná i odradí než navnadí. Nebýt anime, tak bych z toho sám nebyl moc moudrý, protože jsme hned ze začátku příběhu spolu hrdiny vytrženi z reality a hozeni do úplně jiného světa. O celé situaci se tak dozvíme více až v dalších dílech. Autor to prostě natahuje. Manga se tak stává stereotypní. Spousta krve, explicitního násilí, přehnané ženské nahoty a ujetí emzáci. Postavy jsou zde důležité a dělají Gantz tím, čím je. Ale když vás baví jen dvě až tři postavy z padesáti, tak už je někde hergot problém. Hrdinové jsou přehnaně uřvaní. V boji se obvykle drží většina zpátky a v akci je jen pár lidí, přičemž zbytek na ně nesmyslně pokřikuje. Občas aktérům účastnícím se boje okolí vytýká něco, co samo dělá a na čem se samo podílí. WTF?? No nenaštve to, když naducaná hrdinka poskakuje, řve a vyčítá „Udělej něco, udělej něco. Je to tvoje vina!“ a přitom se sama ani nehne? A jako poslední věc v řadě mi vadí výskyt flashbacků... Ale to je pro tento typ mangy typické. V pozdějších dílech se negativa naštěstí vytrácela. Hrdinové pomalu ale jistě dospívají, míň křičí, dokážou se lépe zorganizovat, flashbacky je o něco méně... Ale pořád se to drží svého a necejtím, že by mi to něco dávalo... Ústřední myšlenka Gantzu je ale originální a zajímavá. To je taky hlavní důvod, který mě u této série stále drží i po 15 dílech. Chci zkrátka vědět, jak to celé dopadne a přijít tomu na kloub. Když Gantz porovnám s ostatními mangami, tak to není úplně nejlepší počin, se kterým se dosud setkal. Díky anime jsem věděl, do čeho jdu a počítal jsem s jednodušším příběhem a nenáročnou četbou. To však neznamená, že by mě to nebavilo. Přeci jen jsem přečetl zatím vše, co vyšlo a shlédl anime a filmy. Co se týká kresby, tak v tomto ohledu nemám námitek. Je přehledná. Souboje nejsou zmatené. Na závěr přidám malé srovnání anime a mangy. Za mě je manga jednoznačně lepší a není tolik iritující jako anime. Je to vidět celkově i na tom, že anime má pouze první sérii a více jich nevytvořili (má i svůj vlastní nepovedený alternativní konec). Moje hodnocení 5/10... celý text
Ostrov doktora Moreaua
1992,
Herbert George Wells
Ostuda, že jsem si tuhle knihu nepřečetl dřív. Wells se díky ní dostal do mé topky. Líbila se mi víc než Stroj času. Mám vydání z roku 1992. Obálka působí pohádkově a uvnitř je krásně provedená, doprovázená ilustracemi a rámy kolem textu. Mrzí mě, že jsou v tomto duchu od něj vydány jen dvě knihy (druhou je Stroj času). Řekl bych, že je to nadčasové dílo k zamyšlení, které předčí i některé dnešní příběhy a stále nám má co říct. Kniha se dá číst v kterékoliv době a jsem rád, že ji mám ve sbírce. Co si myslím o příběhu samotném? Po pravdě jsem nečekal, žádné zázraky. Vyprávění nebylo strašidelné až na jeden moment, kdy hlavního hrdinu cosi pronásledovalo v noci lesem... Ale spletl jsem se. Velmi na mě zapůsobil napínavý styl vyprávění a vygradování děje. Nadchl mě celý ostrov, osobnost doktora Moreau, jeho vize a experimenty. Co dodat... Wells byl výborný spisovatel a jeho vypravěčský um má něco do sebe. Těším se na jeho další tvorbu. Na filmové zpracování jsem se nedíval. U některých příběhů je lepší, když zůstanou pouze v knižní podobě a nejsou zfilmovány. Moje hodnocení 9/10... celý text
Jennifer – Důl Quake
2005,
Miroslav Žamboch
No Mirku to ses tentokrát moc nepředvedl. Nejedná se o špatné čtení, ale přes všechnu snahu je prostě fakt, že na ostatní hrdiny z mini knih hlavní hrdinka prostě nemá. S odstupem času jsem se zamyslel, jestli mi Jennifer od Žambocha vadí, nebo ne. Musím říct, že to nakonec nebylo, tak hrozný i když určitě podle mého názoru nejslabší. Ano má to fajn bitevní scény, zajímavé prostředí, systém magie a využívání drahých kamenů žambochovsky vymakané. To se celkem vydařilo. To všechno tam najdete. Velmi zajimavý výběr postav do hlavní skupinky. V knize mě rušily hlavně detaily, třeba rotační kanóny působily se všemi detaily jako moderní lehké kulomety. Do výzbroje mi to opravdu nesedlo :D Pomalu jak z dnešní doby, když se nad tím tak trochu zamyslíte. A to jejich neustálé kvílení, bylo trochu představitelné, ale působilo poněkud rušivě. POZOR SPOILER - A co teprve až se dostanete před koncem do hradu a vstoupíte do chodby plnou slizu, nevěděl jsem jestli se tomu mám smát, nebo brečet, asi tak trochu od každáho :D Ale nejhorší přišlo až ke konci, kdy se lávou prodíral nebohý kyborg. Tu kovovou ruku poháněnou rubíny jsem ještě přenesl přes srdce poměrně snadno, a teďka to příjde, ale ta kovově lesklá kostra ta byla na mne asi kapánek příliš. KONEC SPOILERU Jinak děj byl rychlý a plný plný napětí. A nemohu si prostě odpustit jízlivou poznámku k redakci, protože tolik chyb kolik se v tak kraťoučkém textu mohlo vyskytnout, byla síla. Rozhodně se neřadí k tomu nejhoršímu, co jsem kdy četl, ale ve srovnání s ostatními tituly, které na fantasy hodnotím, mi třemi hvězdičky připadají adekvátní. Další podobné povídky si jistě přečtu i koupím velmi rád. Hodnotím 5/10... celý text
Cesta
2008,
Cormac McCarthy
Knížka je tak depresivně a realisticky napsaná, že deprese na vás vysloveně dýcha z káždé otočené stránky. Všechno je chladný, šedivý a smůtný. Takhle někjak si představím konec světa a všeho, čeho lidská společnost dosáhla. Smutná vize budoucnusti, kde otec a syn hledají střípek světla a naděje. V knize, ale nelze jen vidět snahu o pouhý popis celoplošného katastrofického světa, ale především dojemný vztah oněch dvou postav, spojených rodinným poutem a temnou budoucností. Aspoň takhle to na mě celé působilo. McCarthyho nápaditost z toho všeho dělá skutečný psychologický horor. Otec dítěte a tedy i jeho ochránce, už od počátku příběhu v sobě stále bojuje s jednou hrůznou myšlenkou - zabít ho sám? Rychle a bezbolestně. Než je zlí lidi dopadnou, budou je mučit a sní je... Jak dlouho tu ještě pro něj budu? Najdem útočiště?... To je myslím hlavní myšlenka celého příběhu... Autor vlastně stvořil nejen psychologické drama, ale science fiction a horor, to vše v jednom. Autorův styl psaní se zprvu nečetl snadno. Jeho projev byl strohý. Má nezvyklé vnitřní dialogy a zvláštní, ale zároveň zajímavý popisy cesty. To všechno ve své jednoduchosti jen zdůrazňuje tu hrůzu kolem i uvnitř všeho co se děje. Vše má u něj svůj čas k dozrání. Pomalu, ale jistě vede čtenáře hlouběji a hlouběji do šedého, post-apokalyptického světa, kde každá další věta jakoby byla dalším krokem. Musím připustit, že autor nakonec vytvořil opravdu čtivý příběh, který má spád a někam směřuje. Příběh, který je ale spíš pro otrlé čtenáře. McCarthy je asi nevšední člověk, když je schopen stvořit něco takového. Do budoucna se těším na další jeho knihy. Zkusím Dítě boží :-) Hodnotím 9/10... celý text