Diabel
přečtené 248
Sláine: Poklady Británie
2013,
Pat Mills
Jelikož jsem vyrůstal na Conanovi, tak mi nemohl ujít další kousek z díla Evropského komiksu. Sice pozdě, ale to mě netrápí a abych se přiznal, tak ani nevím, co si mám o tom myslet. Je to řežba od začátku do konce, a to je něco pro mě, ale Sláine jako hrdina není můj typ. Vadí mi, jak je moc arogantní. Jeho společník trpaslík je v komiksu zbytečný, jako sekundární postava dosti zklamala a o bohovi smrti je škoda slov. První příběh mě spíše odrazoval od pokračování, ale nedal jsem se. Zásah Slaina do Artušovské legendy mě zaujal, že jsem vzal na milost i první část komiksu, ačkoliv nechápu, proč legendu o Artušovi pořád někde cpou, ale budiž. Rozhodně jsou v komiksu zajímavý momenty a věci k zamyšlení, který se mi libily a stály za to. Co se českého vydání týče, sluší se na tomto místě zmínit povedený překlad Martina D. Antonína, kterýmu se vydařilo pár pasáží. Zato u kresby se to už nedá říct. Není špatná a připomíná spíše uměleckou malbu s apokalyptickými výjevy bojových scén a mýtických událostí než cokoli z tradiční akční komiksové tvorby, aspoň tak jsem to vnímal. Akorát na mé oči je moc tmavá a čtení venku na sluníčku se prostě nedalo. První příběh se tak díky kresbě stává jedním velkým černým flekem, který mi zkrátka srážel požitek z četby. Komiks jsem si tak nemohl vychutnat tak, jak bych chtěl a to mě mrzelo. Na straně 47 se naštěstí situace mění a po Staplesovi přichází výtvarník Langley. Jeho kresba se mi líbila upřímně ze všeho nejvíce. Propracovaná a beze šmouh a různých efektů a hlavně světlá. Po něm se na scéně objevuje už jen Power a jeho styl mi připomínal Staplese. Bohužel mě taky příliš neoslovil. Abych to nějak shrnul...Neříkám že je to špatný, ale nový Conan to nebude, aspoň za mě ne. Nesedl mi ani hrdina, ani příběh a vesměs ani kresba... Takže hodnotím, jak hodnotím. Moje hodnocení 3 /10... celý text
Arzach
2012,
Mœbius (p)
Nečekal jsem, že by to mělo být aspoň z půlky tak dobrý jako Incal, ale takovou blbost jsem dlouho neviděl. Arzach je pouze několik povídek a těm moc neholduju. Všechny jeho příběhy jsem pochopil, metafory, obrázky, jenže žádný pocit uspokojení se nedostavil. Moebiuse nesmírně uznávám jako kreslíře, ale jako spisovatele moc ne. Na Arzachovi je vidět, že autor si svoje povídky načmáral někde pro sebe a vydalo se to za účelem zpěněžení. Kresba je opět nádherná, taková retro. Pro mě nejlepší příběhy tohoto díla jsou barely, močení na veřejnosti a výraz před a po zachránění lady v pevnosti. Moje hodnocení 3/10... celý text
Nikdy se nepřestala usmívat
2015,
Martin Štefko
Takže jsem si přečetl druhý dílo od autora a vidím v něm zajímavé počteníčko. Povedlo se ti u mě pozvednout jedno obočí. Autor si vyzkoušel experimentovat v oblastech, do kterých zatím nezabrousil a slušně se mu to podařilo. Nicméně ale to, co mě dost chytlo v první půlce, tak v druhé mi přišlo jako nevyhnutulně se opakující nuda, ale to je dáno tím, že káždá kapitola se tváří jako povídka, který opravdu nemusím. Téma masových vrahů je trochu otřepané, ale vzal jsem to. To, co mi v minulé knize hodně vadilo, se tady nedostavilo; tím myslím přespříliš humoru a jsem rád, že tady to tak není. Ale jsou tu jiné věci, které mně v tom drásaly a ze všeho nejvíc jsem nechtěl ten konec, kterého se mi dostalo. Takové klišé, ale budiž :-) Na druhou stanu rozhovory mezi dokrorem a pacintkou jsou uvěřitelné, dostaly se mi rychle pod kůži a jsou na úrovni už vypsaného autora a to velice chválím. Štefko umí psát svižně a poutavě, ale i nudně. Našel jsem zde také i nějaký ten podnět k zamyšlení, takže jsem celkem spokojen. Vyšel z toho zajímavý thriller, který je zvláštně napsaný, takže věřím, že nemusí sednout každému... V mém případě je to půl na půl. Kniha prošla o něco pečlivější korekturou než předchozí díl a je to na tom vidět. Co se týče obálky tak přesně vystihuje knihu samotnou a stačí když se v průběhu čtení na ní párkrat podíváte. Martine jen tak dál a přeju další múzu v psaní. Hodnotím 7/10... celý text
Gantz 19
2018,
Hiroja Oku
Gantz je s každým dílem lepší a lepší. Co mě štvalo na začátku už tu v podstatě neni. Po náloži akce přišel klidnější díl, plnej překvapivých zvratů. Jak už napovídá samotná anotace, tak Kurono má sto bodů. Jeho volba jiná, než jakou jsem čekal. U kresby není, co bych dodal. Jasný linky, boje jsou přehledný a nechybí obdařené dívky. O autorovi jsem četl, že má rád velká poprsí, což je vidět :-D Moje hodnocení 7/10... celý text
Útok titánů 14
2018,
Hadžime Isajama
No konečně jsme se dostali tam, kde to mělo být už dávno. Hadžime se dostává k tomu, na co tak úpěnlivě čekám již několik dílů. 14. kniha v sobě nese nové informace, ale pouze částečné. Takže pro mě zase nic moc, protože jsem některé události prostě již předvídal. Co se týká mě – nedostalo se mi ničeho převratného. Na druhou stranu je alespoň vidět, že se autor snaží situaci zlepšit. Kresba se zlepšila a to zejména díky tomu, že je zde více dialogů a méně soubojů. I když musím říct, že tady se u soubojů kreslíři opravdu snažili a kresba není tak nepřehledná jako v předchozích dílech. Přijde mi, že se autor úrovní opět blíží k těm prvním dílům, které se mi tolik líbily. Ale ještě to není úplně ono a tak z knih nejsem tak odvařenej jako dřív. Moje hodnocení 6/10... celý text
Medvěd, který nebyl
2006,
Frank Tashlin
Krásná kniha pro děti a nejen pro ně. Stejně jako Svět, který není tak i Medvěd, který nebyl v sobě nese hlubokou myšlenku, která je navzdory roku vzniku komiksů, stále platná. Moje hodnocení 7/10... celý text
Chtěl jsem další postapo z edice Pevnost. Nečetl jsem obsah ani komentáře od lidí a čekal jsem kravinu. Moje očekávání bylo naplněno. Dostal jsem naprostou blbost na čtení před spaním... U tohoto typu knížek to nejde ani brát vážně a tak směju jak obsurdně to zní. MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Autor udělal zásadní chybu a to, že do knihy vložil i mimozemšťany a tím knihu totalně pohnojil. Kdyby se víc zaměril na zombíky (od začatku až do konce), tak by to dopadlo snad i líp... Ale to je můj názor, třeba to jiní čtenáři viděli jinak... Navíc mě iritujou dvě věci a to, když je někdo úplně nezničitelný, nebo když ví úplně všechno a tím myslím úplně všechno a ještě ke všemu v podání mladé puberťačky. Dále mi tam dost vadilo užití angličtiny během rozhovorů, což si myslím, že tam vůbec být nemuselo. KONEC SPOILERŮ Dan to fakt posral, ale věřím, že někomu to nemusí vadit a bude se mu to líbit. Pro mě to tak nebylo a přišlo mi toto dílo snad ještě horší než brak, protože autor je především kreslíř komiksů a ilustrátor. Málokdy se setkal s textem a tak to i podle toho vypadá... Ale abych knihu jen nehanil, tak chválím zajímavé ilustrace a autorův humor. A dále pak popisy různých věcí a míst, na kterých bylo vidět, že si o nich něco přečetl. Moje hodnocení 2/10... celý text
Andělské drápky
2017,
Alejandro Jodorowsky
Vzhledem k tomů, že se jedná o erotické umění, musíte mít na paměti dvě věci. Tou první je datum vzniku surreálných až hororových erotických fantazií, tedy první polovinu devadesátých let. Kresby vznikaly převážně v letech 1992. Souborně kniha vyšla roku 1994. Je to období, kdy pornografie ještě nebyla snadno, rychle a zdarma k dosažení na internetu, ale musela se půjčovat nebo kupovat. Druhým důležitým datem je rok Moebiova (kreslíře) narození 1938. V roce 1992 bylo výtvarníkovi 54 let. To je věk, kdy muži o sexu už více fantazírují, než jej skutečně praktikují... Dnes už by tedy podobná kniha sotva vznikla a její nové vydání těží z kultovní pověsti obou autorů. Bez těchto faktorů by kniha nejspíše zanikla a ztratila se v knihovnách hrstky „fandů“ tohoto erotického umění. Text zachycený v poezii a kresby nabízejí množství symbolů, ale ve mne to spíš vzbuzuje podezření, že nic významného sděleno být nemělo a že jde pouze o erotiku. Nicméně má toto zpracování jednu výhodu a tou je obrovský formát. Díky němuž si obrazy lépe vychutnáte. Pro mě osobně jsou Andělské drápky jedno velké zklamání a je to vůbec to nejhorší, co jsem od svého nejoblíběnějšího autora četl. Původně jsem si tohle dílo chtěl koupit, ale nejprve jsem si ho chtěl prohlédnout. Na vypůjčení v knihovně jsem čekal skoro rok, ale vyplatilo se mi to, protože tento počin bych ve své knihovně nechtěl. Moje hodnocení 3/10... celý text
300
2001,
Frank Miller
U 300 nemá cenu se víc rozepisovat, protože příběh všichni známe z filmu a nic nového v knize není... Ale i tak bych rád něco řekl a to sice, že filmová adaptace mě bavila mnohem víc a komiks jsem přečetl spíš ze zvědavosti. Ač je to velmi pěkně nakreslené, tak z toho necítím tu atmosféru, kterou film skvěle vykresloval. 300 je něco, co mě neurazí, ale ani nepřekvapí. A to je tak všechno... Moje hodnocení 5/10.... celý text
Svět, který není
2015,
Frank Tashlin
O mnoho lepsí jak Medvěd, který nebyl :-) Má překvapivý obsah až po vtipný obal, který na první pohled zaujme. Autorova strategie zůstává stejná jako v předchozích knihách. Slovy spíše šetří a obrázky vyjádří velmi důležitá sdělení... Že jsme jako lidi primitivní a trapní, ale na konci všeho toho bordelu je pro nás světýlko... Autor nás přiměje přemýšlet o světě kolem nás, o základních otázkách civilizace a našeho života. Opravdu mě to nadchlo a pobavil jsem se. Na to, že knížka je stará více než 60 let, tak je to mazec a podle mého skromného názoru bude i nadále aktuální. Moje hodnocení 9/10... celý text
Kick-Ass: Nářez - Zabijačka
2017,
Mark Millar
Pokud nevíte jak někoho zabít, tak se rozhodně zkuste zeptat Mindy alias Zabičky, protože ta zná aspoň sto způsobů... Alespoň to o sobě tvrdí :-) Jen pro info - Zabijačka patří příběhově a chronologicky zapadá mezi první a druhou knihu série Kick Ass a ukazuje nám Hit-Girl i ze zcela jiného úhlu. Je to taková vata, ale moc dobrá vata. Sice nedosahuje kvalit prvních dvou dílu, ale to mě vůbec netrápí. To, co jsem chtěl od zabijačky, se mi dostalo. Hlavně musím poděkovat panu Šmídovi za vydařený překlad, tím je komix o úroveň lepší. A ty barvy. Wau, jak mě to hypnotizovalo! Díky tomu mu nevadilo, že to již není ono. Romitova kresba k Zabijačce skvěle sedí a ještě více podtrhuje celkovou atmosféru s všudypřítomným násilím, kterým je Kick-Ass i Zabijačka doslova prošpikován. I když v tomto případě najdeme i klidnější scény. Nejspíš Millar nevěděl, jak dál, to se prostě stává. Zabijačka si přesto zajistila moji přízeň. Jak to mám ostatně u všech tak trochu narušených komiksových hrdinů... Moje hodnocení 8/10... celý text
Útok titánů 13
2017,
Hadžime Isajama
Nový Útok Titánů je rozhodně lepší než předchozí díl a to z několika důvodů: chaotický boje ústaly, díky bohu, a děj je zaměřen zase ve městě... Jenže mi to stejně nic nedalo, protože jsem hodně věcí odhadl a předvídal předem. Tudíž věci, co se tu odehrály, mě ničím nepřekvapily... Manga nabírá celkem zajímavý směr, ale rozhodně to není nástup, který by dokázal skutečně pozvednout sérii na novou úroveň. Postavy zmínily pár nových věcí, který potěší. Na druhou stranu se některé rozhovory opakují stále dokola. Něco jako flasback. Erenův vztah k Mikase se vůbec nikam nepousová, ale snad to autor časem změní. Předtím mi nesedl styl, jakým byla manga kreslena. Působilo to hodně chaoticky a nešlo poznat, kdo je kdo. Ve 13. díle se to o poznání zlepšilo, ačkoliv je kresba víc plochá, ale i tak se mi líbila. Mrzí mě, že zmizely veřejně dostupné informace, které se dříve v komiksu objevovaly a nyní tam nejsou. Škoda. No, abych se tu nevykecávál, tak jen řeknu, že to ještě stále stojí za přečtení. Čekám na to, kdy se dozvím, co je vlastně celé město zač, jaký je význam některých hrdinů a víc informací k titánům. Dosud zmíněné poznatky mi nestačí a chtěl bych víc. Moje hodnocení 5/10... celý text
Den trifidů
2014,
John Wyndham (p)
Budu asi jeden zmála, ale kniha mě tolik neoslovila. Nejspíš je to způsobeno velkým očekáváním a tím, že jsem ji dlouho odkládal. Každopádně už chápu takový halo kolem této knížky, opravdu jo, jenže jsem z ní takový prožitek neměl. Den trifidů je stará kniha, beru to v potaz a vůbec jí to nevyčítám, spíš naopak. Kladné i zaporné postavy jsou uvěřitelně napsané a hlavně nejvíc best byla postava Cokera. Na něm bylo totiž nejlépe vidět zrání osobnosti, kdy si během katastrofy začal uvědomovat dopad věcí a měl snahu začít vše skutečně řešit. Jeho názory nebyly zcestné, ba co víc, jsem se s nimi i dokázal ztotožnit. Kniha se velmi dobře čte a především má dost zajímavých podnětů k zamyšlení... Přesto jsem neměl pocit, že by mě kniha vtáhla do děje a prožíval dobrodružství naplno s hrdiny. Na můj vkus to mělo málo akce. Ději samotnému bych vytkl pár věcí. Třeba, když už se dostanete do varu, tak náhle to až moc rychle přeskočí jinam a vezme vám to možnost, si to víc vychutnat. A nebylo by k zahození více detailů a větší rozsah. A hlavně zaměření se na trifidy jako takové. Víc pasáží, kde by se vyskytovaly boje s nimi a více dramatu. Takhle je to v podstatě jen popis katastrofické události. Takže si říkám, zda by to bez nich nedopadlo stejně? … Dalším negativem byl ten konec-nekonec. Přišlo mi, jako by někdo vytrhl stránky v knížce a nepropracovaně a zbrkle ji ukončil. Neměl jsem pocit, že by se jednalo o otevřený závěr. Pro mě jako pro fandu postapokalyptických knih byla povinost si ji přečíst, ale knížka mě tolik neuchvátila. Není ani dobrá ani špatná, ale jsem rád, že jsem ji přečetl. Den trifidu má stejně tak silný čtenářský fan klub, že ji moje průměrné hodnocení rozhodně neuškodí :) P.S. Nevím, kdo dělal korekci knížky, ale tolik chyb je ostuda. Za sebe vydání z roku 2014 od BBArtu nedoporučuju. Radši si kupte to starší. Moje hodnocení 6/10... celý text
Nová naděje
2017,
Felix A. Münter
Knihu jsem si přál pod stromeček (mimo jiné). Zaujala mě svojí obálkou a postapokalyptickým světem, který zbožňuju. Mimo to, zde hrál roli i fakt, že autor pochází z Německa a poslední dobou jsem si německé autory docela oblíbil. Proč to nezkusit tedy. Hodně jsem se těšil, byl jsem navnazen, ale kniha mi úplně nesedla. Hodnotil bych ji spíš jako slabší dílo. Do půlky jsem se dost nudil. Prostředí není ničím výjimečné. Řekl bych, že jsem četl lépe promyšlené světy. Samotní hrdinové také nezazářili. Působili hodně šablonovitě. Nedotvořeně. Ploše... Jedná se o prvotinu a je znát, že autor není ještě vypsaný. Charaktery postav a prostředí nejsou tedy nijak složité. Hrdiny jsou sympatičtí bandité, kteří se řídí svým morálním kodexem. V druhé polovině knihy má děj větší spád. Tu a tam je doplněn menšími odbočkami. Záporáci jsou na můj vkus moc namyšlení. Formát knihy je opravdu malinký (= kapesní) a povedená obálka nemá s knihou žádnou spojitost. The Rising: Nová naděje je tedy jednodušší čtení a náročný čtenář, který je uvyklý na mnohovrstvé romány s pestrou škálou realisticky vykreslených osob, zažije zklamání. Určitě krátkodobě potěší, ale nic nového mi nepřináší. Zkrátka ideální vlakové čtivo, které plně nevyužilo svůj potenciál. V druhém díle očekávám zlepšení ohledně postav a příběhu, ale moc nedoufám. Moje hodnocení: 5/10... celý text