elfos
přečtené 2532
Pudlenka
1970,
Karel Čapek
Kniha, kterou jsem četla nesčetněkrát. Kniha, ke které se vracím, vždy když mi není dobře. Kniha, po které sáhnu, když se kolem mne rozprostře pohoda a klid. Kniha pro zimní večery, hrnek čaje a teplou deku. Kniha pro celý rok, laskavá, uklidňující, láskyplná, hřejivá. Asi většina lidí má nějakou takovouhle knihu. Pro mne je to tato. * Karel Čapek PUDLENKA Často za noci, když já slyším tajemné a kouzelné hlasy, když vidím jak vše ožívá tmou, on sedí u stolu se skloněnou hlavou a stále, stále drápe svým černým drápkem do bílých listů. Nemysli si, že se o tebe starám. Slyším jen tiché šustění tvého spáru. Někdy šustění umlkne, ubohá tupá hlava už neví, jak si hrát, a tu mi ho přijde líto, i ráčím se přiblížit a tiše mňouknu v sladkém a trýznivém rozladění. To tedy můj Člověk mne pozvedne a ponoří do mé srsti svůj teplý obličej. V tu chvíli v něm na okamžik procitne záblesk vyššího života, i vzdychne blahem a přede něco, čemu je skoro rozumět...... celý text
