em54
přečtené 90
Smrt krásných srnců
2007,
Ota Pavel
Naprosto se - a s radostí - ztotožňuji s ValKing. Včetně 5 hvězdiček!
Bylo nás pět
1979,
Karel Poláček
Poláčkovu knížku Bylo nás pět jsem nejprve poslouchal jako kluk v rádiu - byla to četba na pokračování v úžasném podání nezaměnitelného pana Filipovského. Souhlasím s těmi čtenáři, kteří si oblíbili první část vyprávění a už méně si užívali Petrova blouznění. Postavy Édy Kemlinka, Zilvara z chudobince, Čeňka Jirsáka a Bejvala Antonína, o kterých vypráví Péťa Bajza, jsou tak nezapomenutelně zapsány v mém podvědomí. Téměř venkovská atmosféra malého města, zachycené klukovské i "holčenčí" charaktery, mravokárný pan Fajst, figurka kozí Kuncky - sna ve všech místech takové nebo velmi podobné postavy a postavičky existují... to všechno jsme zažili... je to tak prosté... To je základní pocit z geniáního Poláčkova vyprávění a já tuhle knížku přiřazuji k Babičce Boženy Němcové a k povídkám Oty Pavla... protože byly také psány jejich autory v těžkém životním období... Kdysi mi recitátor Mirek Kovařík řekl, že k tomu, aby člověk napsal opravdu dobré dílo, musí být aspoň trochu nešťastný... Dodnes doufám, že to nemusí být nutné, ale u Poláčka, Němcové a Pavla to platí... byla to myslím jejich autoterapie a jsem jim za ni vděčný...... celý text
Pan Kaplan má stále třídu rád
1987,
Leo Rosten
To je překladatelské dílo prvního řádu! Originál neznám (neumím tak dobře anglicky, abych to mohl přelouskat...), ale překlad je tak skvělý, že knížku musím číst opatrně, abych si nepřivodil úraz na bránici... nemohu se tomu smíchu ubránit... a navíc, je to tak chytře přeložené, že až nechápu, jak to mistr Antonín Přidal dokázal!!!... celý text
Študáci a kantoři
2005,
Jaroslav Žák
Pro mě nestárnoucí, skvělá knížka. Kdykoliv ji někde vidím, je mi líto, že už ji mám, že si ji nemohu koupit... ale jistěže mohu, jenže už bych ty Žáky neměl kam dávat... a je tolik jiných krásných knih... Určitě pět hvězdiček!!!... celý text
Indiáni Jižní Ameriky
1977,
Alberto Vojtěch Frič
Pozoruhodná kniha pozoruhodného autora, který byl léta neprávem pozapomenut. Knihu lze číst jako memoáry, jako naučnou literaturu - ale taky jako dobrodružnou četbu. To vše, jako ostatně většinou, tento autor umí.... celý text
Dlouhý lovec
1958,
Alberto Vojtěch Frič
Kniha mého pozdního dětství. Na rozdíl od knížek Karla Maye jsem ji četl pomaleji, ale dodnes si z ní pamatuji pár důležitých momentů, k nimž se vracím. Mám ale doma jiné vydání, takže snad někdy je sem doplním. Škoda, že není tolik času, rád bych se k téhle knížce ještě někdy vrátil...... celý text
Strýček Indián
1968,
Alberto Vojtěch Frič
V téhle knížce, kteréžto mám doma dvě vydání - tohle, z Karavany a potom ještě vázané, momentálně ji nemám při ruce... Moc dobře se mi četla - a jestli jsem jí dal jen čtyři hvězdičky, pak proto, že těch pět hvězdiček jsem si schovávala na absolutně špičkové knížky... nu a teď si uvěomuji, že tahle opro mě takovou byla... A hlavně - začal jsem právě díky tomuto vázanému vydání s několika barevnými ilustracemi zbožňovat pana malíře Zdeňka Buriana.... celý text
O kaktech a jejich narkotických účincích
1995,
Alberto Vojtěch Frič
K téhle knížcečce jsem se dostal díky přednášce paní Yvonne Fričové o iniciativě "Checomacoco"... Nu a přečetl jsem ji docela s chutí - přestože se asi k omlazování pomocí kaktusů nedostanu - nebudu mít odvahu se vypravit za Indiány, kteří to tam kdesi v Jižní Americe ještě ovládají... Ale v každém případě bych to omlazení potřeboval... ovšemže s narkotiky si nemíním nic začínat. Jen obdivuji Fričovu odvahu... a znovu a znovu jeho schopnost psát poutavě i o vcelku odborných záležitostech...... celý text