em54 komentáře u knih

Krásně zpracovaná, zajímavá kniha.

1 10.08.2024

Moc se mi tahle knížka líbila. Dokonce tolik, že jsem si ji chtěl po paměti znovu napsat. Nebyla už totiž v knihkupectví k sehnání. A já ji chtěl mít doma! (Jasně, že se mi to nepovedlo.)

Četl jsem už dávno - v edici Střelka. A byl jsem spokojen. Curwood je samozřejmě tak výrazný autor, že je těžké mu konkurovat, ale paní spisovatelce se to podařilo - a že je tam rozdíl ve způsobu vyprávění některých prvků mi nevadil. Dnes už se k tomu dílku vracím s nostaligií, takže hnídy nehledám. A proč píšu až dnes? Právě se mi dostalo do ruky právě to prvorepublikové vydání bohatě ilustrované Zdeňkem Burianem. Za ten dětský zážítek dávám bez váhání plný počet hvězdiček.

11.06.2021

Záslužná a dobře zpracovaná antologie inspirovaná českou antologií Jazyk, jímž porozumíš větru. Překladatelská sestava je hvězdná a Peter Čačko je výborný znalec lužické srbštiny. Milovníkům poezie lze jen doporučit.

10.02.2021

Kniha o mém oblíbeném autorovi z dětství, ke kterému se rád vracím. Všem, kdo se o E. Štorcha zajímají, doporučuji. A jako doplněk doporučuji nejnovější vydání jeho románu Minehava (Albatros 2019 - Z letopisů Eduarda Štorcha), kde je zajímavý doslov Karla Sklenáře.

29.01.2021

Na rozdíl od knihomoli považuji Maršíčkovu vzpomínkovou knihu za přínosnou. Především proto, že obsahuje informace o známých spisovatelích, které jinde nelze získat. Téměř vše „podstatné“ a literárně vědné o vzpomínaných spisovatelích bylo již napsáno, často strohou mluvou vědců. Maršíček píše po svém, tak jak si události pamatuje – a mezi řádky vykresluje charakter jednotlivých autorů. Ovšemže ze svého pohledu a na základě svých zkušeností. Zkrátka jsou to informace od člověka, který „byl u toho“ a kromě toho i „viděl za kulisy“. Zajisté i tady platí, že lidská paměť je velmi nepřesný zdroj pro dějiny, ale to platí prakticky pro všechno vzpomínky. A i když jsou přesné (protože vycházejí z doložitelných dokumentů), opět záleží na jejich výběru atd. Maršíček si vybral to, co se domníval, že jinde nenajdeme. Záleží na čtenáři, zda jeho styl přijme nebo odmítne. Já ho přijal. Ano, přiznávám, že jsem ovlivněn skutečností, že mnohé příběhy znám z osobního vyprávění, například text o Holanovi mi dokonce autor četl ze strojopisu v době, kdy nebyla šance na vydání. Maršíček byl indexový autor, takže mohl na sklonku normalizace vydat leda nějaký překlad nebo knížku pro děti. Nicméně rozumím, proč knihomolií právě tyto Maršíčkovy vzpomínky nemusely sednout.

3 12.06.2020

Přečetl jsem s chutí. Poetika Jiřího Kukaně mi vyhovuje. Ta převažující úspornost třeba v básni Spáry Teprve v nic / se učíme/ blížit... nebo celý soubor čtyřverší s názvem Až... Doporučuji.

15.01.2019

Vypadá moc zajímavě! Musím zapídit, zda mají v knihovně nebo kde se dá přečíst.

Byl jsem trochu zklamaný, čekal jsem od sci-fi něco jiného. Ale byl jsem teprve páťák, takže bych raději četl Karla Maye, kdyby byl k sehnání. Nicméně jsem si ke knize vytvořil vztah, který jsem se pokusil "upgradovat" nedávno, tedy po půl století, a musím říci, že musím dát minimálně čtyři hvězdičky. Je to sci-fi spíš o vypjaté životní situaci v předvečer zkázy, kdy vlastně není tak důležité, zda se odehrává na Zemi nebo jinde, zda je to teď nebo v daleké budoucnosti...

4 31.10.2017

Souhlasím s Vandalkou a dávám 5!!!

31.10.2017

Jedna z prvních mých knih - a úplně první se Saturnu. Můj vztah k ní je tedy silně nostalgický - a tak dávám pět hvězdiček. Já to tehdy hltal!!! V posledních letech jsem podlehl sběratelské vášni - a tak edici Saturn sbírám. Výhiodou je, že jsou to tenké brožury, takže nezaberou moc místa. (Na rozdíl od "kodovek", kterých je navíc ještě víc!!!)

1 31.10.2017

Fantasy normálně nečtu. Udělal jsem výjimku a slupnul jsem to jako pohádku. Tedy pohádku pro dost odrostlé děti. Jsou místa, na kterých by autorka ještě mohla zapracovat, ale celkově příjemné čtení. Kdo má tenhle žánr rád, určitě si počte. Jestli vyjde pokračování, asi neodolám. I když fantasy ani poté nebude můj šálek kávy.

19.11.2016

Svižně napsané, sympatické pokračování Čarověníku, který jsem četl s chutí. Těším se na další dílka autorčina!!!

1 19.11.2016

Dobře a zajímavě napsaná knížka o Lužických Srbech a jejich kultuře. Pozoruhodná čítanka v její druhé půli plná skvostných ukázek... Doporučuju všem zájemcům o Lužické Srby - naše sousedy - ale i všem, kdo se chtějí projít zajímavým teritoriem a dozvědět se o zajímavých lidech.

09.07.2013

Četl jsem z téhle sbírky zatím jednu jedinou báseň - a určitě ji musím sehnat a přečíst celou. To asi není to správné ořechové hodnocení, ale já si ho prostě nemožu odpustit. Byla ta básnička v souvislosti s úmrtím Pana Básníka, a ... prostě jsem to musel povědět i tady! Až seženu a přečtu, tak ještě jednou napíšu!!

Nevím, jestli to čtou rády děti, ale já si tuhle knížku užívám. Kombinace poučení-legendy-dobrodružství mi už delší čas vyhovuje. No - užívám - čtu ji vždycky pozdě večer, a po třech stránkách padnu (vlastně padnou jen víčka, protože většinou jsem už pod duchnou...- jeje, to sem nepatří)... a hrozně se vždycky na tu chvíli před "poklesem víček" s paní Lieselotte těším. Kdo má rád vyprávění o Eskymácích s těmi atributy, které jsem výše uvedl, nechť neváhá. Doporučuju!

3 22.12.2012

Toto společné dílko usilovného "lovce beze zbraní" - geodeta, fotografa a organizátora zajímavých akcí nejen kolem kamzíků Jiřího Pecháčka a celé řady skvělých fotografů - amatérů i profesionálů - je opravdu unikátní ve svém oboru. Pojetím, přehledností, informační spolehlivostí - a také tím, že je zajímavé jak pro specializované zájemce tak přístupné pro naprosté laiky. Je to tedy knížka pro všechny zájemce o přírodu, o zvířata. Ale co je důležité - vyvrací mýty o škodlivosti této zvěře v našich lesích a nevšedním způsobem přibližuje jednu část života v naší přírodě a věrohodným (a prostým) způsobem vysvětluje, že ne vždy je nepůvodnost druhu na škodu... Koneckonců o potřebě a užitečnosti brambor nikdo nepochybuje... A těm, kdož mi připomenou králíky v Austrálii nebo bolševníky v Čechách... obzvlášť doporučuji si tuhle knihu přečíst.

1 26.10.2012

Tak tohle je moje opravdu srdeční záležitost. Četl jsem tuhle knížku jako malý kluk, ale i v dospělosti.
Já vím, já vím, je tam na konci ten obraz "sluníčka" Stalina, ale jinak je to jímavý a krásně napsaný (dokonce se mi zdá, že přijatelně tendenční - jak jinak po té hrozné válce) příběh holčičky dozrávající v ženu - ona vůbec ta fascinace mé generace oním 22. červnem 1941 - šokující přepadení země, následující karastrofa - je silná i přesto, že později odkryté "ostatní" dějinné souvislosti ukázaly, že to s oním CCCP bylo dost složité, ba mnohde i docela jiné, než to líčili ve své propagandě oni sami - tak tedy i přesto to utrpení a vnucené hrdinství těch lidí je (bylo) skutečné a číst o tom není na škodu... zrovna tahle knížka je docela milá...
Tak pardon, že jsem se takhle rozněžnil... protože jinak mám z takových kolosů jako je nebo byl Sojuz, Čína apod. docela nedobrý pocit... ale Gulja Korolevová a její životní příběh - o tom se mi prostě i po létech občas zdává...

Našel jsem tuhle knížku v "hrabátku" v naší knihovně, kam lidé odkládají a zase si berou knížky...
Nevím, jak se to stalo, ale začetl jsem se tak, že tomuto konání zase po létech dávám přednost před mnoha ostatními činnostmi.
Dávám si to jako drogu před usnutím. Kéž bych měl zase tolik času, abych mohl víc číst!!!
Tohle milé překvapení mi udělalo radost.
Takže doporučuju - je to smutné čtení, ale (myslím) dobře napsané. Doporučuji. Pravda je, že z toho trochu víc vystupuje, že autorka je "pokroková" - ale tady mi to vůbec nevadí. Ostatně - už i u nás se opět objevují lidé, kteří se dostávají do zoufalé situace kvůli nedostatku peněz... ale co to sem pletu: o tom ta knížka není... je o mladých lidech, kteří pod tlakem osudné nemoci bojují sami se sebou a dozrávají...
Jak jsem starej, tak mě tahle knížka dostala...

5 23.10.2012

No jasně! Vyloupla se tu nečekaně (pro mě) knížka, kterou jsem zbožňoval, kdeže ty jarní sněhy jsou... Doporučuju a souhlasím se Shimarghem ...

18.10.2012