Etvel přečtené 506

Kvalitní vražda 1971, John le Carré (p)

Dobrá země 1968, Pearl S. Buck

Lesní lišky a další znepokojivé příběhy 2016, * antologie

Nejlepší a nejsilnější se mi zdály poslední dva příběhy v knize. Rozhodně zajímavé počtení, u "Finského podivna" asi ještě chvíli zůstanu!

Jako zabít ptáčka 2009, Harper Lee

Pocity z této knihy se dají shrnout jedním jediným slovem: PÁNI!!!

Divoženka 1978, Elizabeth Fenwick

jak popsat pocity ze čtení této knížečky? je překvapivě složité vyjádřit se o příběhu větami, zkusím to aspoň adjektivy: krátké, výstižné, zvláštní, znepokojivé, lehce děsivé, srdečné, vyvolávající pocit bezmoci, neskutečné zvědavosti, úlevy, podráždění.. konečně mě napadlo i pár vět: děj mě nutil obracet stránku jednu za druhou, nemohla jsem se dočkat, co bude na další, prostě jsem potřebovala vědět, jestli se hlavním hrdinům nic nestane a hlavně: kdo je ten podivný násilník?? zatraceně. dost dobrý příběh, s prvky thrilleru. a akorát krátký, tak na dva, tři večery při lampičce:)... celý text

Pirátství – Boje o duševní vlastnictví od Gutenberga po Gatese 2013, Adrian Johns

Poupata odkvétají v máji 1977, Herbert Ernest Bates

Páni, tohle byla opravdu tak bezva kniha, až jsem celá překvapená:D náhodou jsem jednou cestou do práce zahlédla na polici před antikvariátem vystavenou malinkou knížečku za deset korun, obálku od Borna a nakladatelství Odeon, tak si říkám, to bude sázka na jistotu, a taky že byla! Přímo bezva. Co víc dodat, příběh je vlastně velmi jednoduchý, ale tak roztomilý a prosluněný májovým veselím, že mu vlastně není co vytknout. Málokdy se stává, že vás kniha naladí do naprosto bezstarostné a dobrosrdečné nálady tak rychle, jako se to podařilo tady Poupatům. Pořádně o nic nejde, dějová linie se sem tam malinko vytrácí, ale vůbec to nevadí, zkrátka a jednoduše to autorovi odpustíte, protože vám ta rodinka jaksi přiroste k srdci, a vy tak nakonec začnete taky uvažovat nad tím, že byste si v práci vzali dovolenou a rozjeli se za Larkinovými na jahody. Prostě bezva!... celý text

Tabáková cesta / Boží políčko / Trápení v červenci 1966, Erskine Caldwell

Ústřední témata Caldwellových příběhů: nepřikrášlená pravda, obyčejná lůza a její peripetie, ženy představují pro muže pouze matrace, černoši jsou podlidi, spravedlnost je jen slovo. Tabáková cesta: Do kolečka se omílající, lehce depresivní a nikam neústící, respektive v nic rozumného neústící příběh o jedné opravdu hodně bezútěšné, neschopné a naprosto prázdné rodině. Naštěstí je to napsáno takovým způsobem, že to ani nevyvolává sympatie, či jiné "nebezpečné" emoce. Hrdinové nepřirostou k srdci. Čtenář spíše sleduje jejich nesmyslné, zbytečné, či opravdu velmi podivné plácání se na jednom starém, Bohem zapomenutém místě někde na dalekém americkém Jihu, nezasažen ani kousíčkem porozumění. Tři hvězdy Boží políčko: Hrůza, hrůza! To se v té době opravdu točilo všechno tak strašně kolem sexu? Odcházím od tohoto příběhu s pocitem smutku a odporu, ale dávám tři hvězdičky, protože ve mně autor vyvolal citovou odezvu, což většinou kvituji s povděkem, kvůli toho jsem se snažila taky přečíst příběh co nejrychleji, abych se dozvěděla, jestli je někdo všechny na konci konečně propleskne. A nepropleskne. Škoda. Trápení v červenci: Skvělé! Konečně můžu autora za něco pochválit! Perfektně vykreslený příběh o bezpráví na černoších. Uvěřitelné, kruté, smutné, silné! Člověk si tak aspoň zase jednou může uvědomit, že se nám v dnešní době žije mnohdy líp, že to bylo kdysi v lecčems mnohem horší, a že kdokoli, kdo se narodil jako "bílý", by měl "děkovat Bohu". Takový člověk to prostě měl, ale i nyní stále má, jednodušší. Navíc se zde konečně dočkáme jakéhosi zadostiučinění, ačkoli se jedná o zadostiučinění polovičaté. A tak nějak obvyklé. Aneb vždy je potrestán spíše naivní vykonavatel než samotný strůjce komplotu. Udílím pět hvězd... celý text

Boží políčko 1964, Erskine Caldwell

Pěkné vykreslení opravdu nechutně primitivní zdegenerované rodiny. Až na tu Darling Jillu mi tam navíc přišly všechny ostatní ženské postavy jako strašné pipky, no ta Jilla byla aspoň od přírody nymfomanka, takže se jí to spíše dalo věřit. Zajímalo by mě, jestli se v té době opravdu točilo všechno tak strašně kolem sexu, jestli bylo opravdu normální, aby chtěl tatík pozorovat, jak jeho dcera s někým souloží, jestli si bratři vždy chtěli navzájem "ojíždět" své ženy a vůbec tak nějak podobně. Odcházím od tohoto příběhu s pocitem smutku a odporu, ale musím za to autorovi přiřknout aspoň ty tři hvězdičky, protože ve mně rozhodně citovou odezvu vyvolal, a já jsem to díky tomu musela přečíst celé, abych se dozvěděla, jestli je někdo všechny na konci konečně propleskl. A nepropleskl. Škoda.... celý text

Třikrát soukromý detektiv Lew Archer 1983, Ross Macdonald

Tajný deník Adriana Molea 1988, Sue Townsend

Neskutečná jízda. Jako malá (rozuměj mladší, ne úplně malá) jsem se ke knize ráda vracela. Líbila se mi mnohem víc než Mládí v hajzlu. Méně sprosté, více vtipné:)... celý text

Šerif se žení 1970, * antologie

Perfektní povídky, opravdu jako by se člověk octl někde na Divokém Západě. Zajímavé je, že se to pořádně rozjede až po prvním příběhu, po kterém je pojmenována celá antalogie. Povídka "Šerif se žení" není úplně špatná, ale tak nějak to prostě člověka nechytne za srdce. Zbytek je ovšem učiněná paráda. Navíc jsem ráda, že jsem si zase rozšířila obzory o další skvělé spisovatele amerického Západu! Milovníkům westernů vřele doporučeno!... celý text

Nemilovaná 1995, Virginia Cleo Andrews
ztráta času

Chyťte Žida! 2018, Tuvia Tenenbom

Tedy takto: kniha rozhodně přináší velmi přínosná fakta a informace. Vlastně velmi alarmující a i trochu děsivé, ovšem často hlavně smutné informace o Izraelsko-Palestinském konfliktu a skutečném životě v Izraeli. A nejen o Izraeli. Čtenář se částečně dozvídá mnohé i o světě okolo, tedy o Evropě, o zaoceánském velikánovi Americe, o různých evropských i mezinárodních organizacích atd. A mnohdy to není nic pěkného. Nyní k autorovi: Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na chuť Tuviovu žoviálnímu stylu. Je to styl velmi americký, autor nám jinak možná nezajímavé informace podává specifickým bodrým, svižným stylem. Já bohužel tomuto stylu psaní ještě úplně nepřivykla, takže se musím přiznat, že mi to ze začátku lezlo trochu na nervy, ale později jsem se nějak přizpůsobila. Zajímavé je pak prolínání běžných popisů, přepisů rozhovorů a výčtů různých faktů s autorovými vlastními názory, komentáři a připomínkami. Na jednu stranu to knihu určitě činí velmi čtivou, a já přiznávám, že je zajímavé mít možnost si přečíst, co si u takového rozhovoru myslí sám tazatel - buď o samotném dotazovaném, nebo o tom, co tázaný říká. Interview pak přestává působit tolik ploše. Na druhou stranu se nyní pozastavuji nad tím, zda ve mně vzbuzuje emoce ona pravděpodobně opravdu krušná realita momentální napjaté situace v Izraeli, nebo mě k emocím cíleně tlačí svými sem tam lehce zaujatými poznámkami sám autor. Těžko říct. Korektura a překlad: jsem nemile překvapená. Už dlouho jsem nečetla knihu, kde by se vyskytovalo tolik překlepů. Někdo by mohl namítnout, že to zde přeci není důležité. Já jsem bohužel asi výjimka, mě takové věci důležité přijdou, obzvlášť pokud na ně narážím příliš často. Samozřejmě umím pochopit, že i překladatel/editor/korektor je jenom člověk, dvě, tři chyby v poměru k velikosti této knihy bych neřešila. Ale tady se opravdu vyskytují chyby skoro v každé kapitole. Někdy i více než jedna v rámci kapitoly. To mě po určité chvíli začne iritovat, hlavně mi pak vadí, že se na tyto překlepy soustředím víc než na samotný děj, můj čtenářský požitek to prostě jednoduše ruší. Co se týče samotného překladu, v knize jsem dokonce narazila na pár nesrovnalostí u shody přísudku s podmětem. Tedy, to už bylo trošku přes čáru. Ono sice není divu, jelikož Tuviův styl je velice květnatý a popisný, některé jeho věty začínají svou spletitostí a nekonečností skoro připomínat Hrabalovské romány, je tedy opravdu snadné se v tom ztratit a spojit omylem úplně jiné větné členy. Ale od toho je tu korektura, aby podobné věci "vyhmátla". Zde mám pocit, že byla kniha po překladu rovnou poslána na tisk. Výsledek mě irituje. Závěrem můžu říci, že i přes výše uvedené nepříjemnosti dokáže tato kniha zanechat silný dojem. A je to dobré čtivo pro polechtání šedých buněk mozkových. Aspoň já se napřemýšlela až až, navíc jsem si znovu zopakovala (tedy odbíhala ke starým učebnicím a jiným historií se zabývajícím titulům) spoustu z historie týkající se této oblasti Blízkého východu, bez těchto znalostí člověku totiž jinak ujde mnoho informací (ačkoli i sám Tuvia se ve svém povídání hodně navysvětluje, aby toho třeba neznalému čtenáři dost osvětlil). Knihu a její příběh tedy celkově hodnotím kladně. Jen nevím, jestli budu i nadále investovat do knih nakladatelství Zeď, není to jejich první kniha, ve které jsem narazila na přehršli překlepů a jiných gramatických nešvarů.... celý text

2x inspektor Láska 1984, Zdeněk Lahoda

Prokletí pastýřů z Rohu 2015, Miloš Gerstner

Příběhy jedné noci 1999, Peter Høeg

Velmi zajímavě pojaté příběhy, nejdříve jsem byla zmatená, ale po určité chvíli mě to nějak zvláštně chytilo. Člověk musí být na Hoega v náladě:D Nemůžu říct, že bych byla nadšená ze všech povídek, ale myslím, že opravdu každá měla něco do sebe, nějakou myšlenku, hloubku, poslání nebo aspoň zajímavé vyústění. Nemůžu ani tvrdit, že se mi líbí autorův styl psaní. Je podivně neosobní, tvrdý, analytický do morku kostí. Z jeho psaní na mne opravdu dýchá jeho vášeň pro matematiku a vědu obecně. Nicméně i přes tento rozpačitý komentář hodnotím knihu celkově velmi kladně, bylo příjemné si zase po dlouhé době přečíst něco jiného, úplně jinak sestaveného. Dalo by se to pokládat za určité osvěžení.... celý text

Třikrát černá stopa 1988, Cornell Woolrich

V šachu 1993, Dick Francis (p)

Páááni, perfektní detektivka, ještě že stále máme hojnou zásobu kvalitní literatury ze "staré školy", protože nic nového dobrého - aspoň v tomto žánru - poslední dobou nevychází. Perfektně napsané, perfektně vymyšlené, úžasné ironické proslovy a poznámky nejen autora samotného ale i jeho hrdinů vás prostě nenechají chladnými! Tato detektivka je nádhernou ukázkou toho, že není třeba šíleně překombinovaného a až realisticky neskutečného děje, nepříjemných krvavých scén, absurdně psychopatických zločinců či snad podivných až znepokojujících sexuálních deviací všech zainteresovaných hrdinů, aby vás příběh dostal na kolena. Kéž by si z toho vzali někteří autoři dnešních detektivek ponaučení:(... celý text

Madisonské mosty 2008, Robert James Waller

Těžko říct proč jen tři hvězdičky. Knihu jsem se rozhodla přečíst kvůli její obrovské pověsti, tedy pověsti, že se jedná o neskutečně dojemnou romanci, ovšem mě to překvapivě nějak obzvlášť hodně nedojalo. Příběh mi přišel rozvleklý a pomalý a ani následné vyústění ze mě příliš mnoho emocí nevydolovalo, a to jsem jinak velký "brečoun", kterého je možné dojmout i jen velmi dobře natočenou reklamou o psím žrádle! Určitě se nejedná o špatnou knížku, jen to asi nebylo to, co jsem očekávala. Pokud nebudete ke knize přistupovat s velkým očekáváním, třeba nakonec dostanete jiný výsledek.... celý text