Gagarin
přečtené 142
Vymírající Evropané
2003,
Karl-Markus Gauss
Vynikající exkurze do těch nejzajímavějších (a nejzapadlejších) koutů Evropy, do oblastí a osudů národů, které mají za sebou mnohdy neuvěřitelnou minulost a bídné vyhlídky do budoucna. Důkaz, že Evropa není kotlík několika desítek známých civilizací, ale několika set nebo tisíc drobných střípků a mixů různých podivuhodných kultur. Už jenom kvůli Lužickým Srbům doporučuji!... celý text
Smrt na Dunaji
2013,
Michal Hvorecký
Musel jsem si po přečtení nechat nějaký čas na rozmyšlenou a váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Ta čtvrtá je nakonec za humor, s jakým Hvorecký popisuje, nebo spíš karikuje úroveň běžných američanů ("Ten Mauthausen... Je to pěkné místo na výlet?") a vlastně i za to, že jde asi o první knihu od Slováka, kterou jsem kdy četl, což je, uznávám, kuriózní důvod. Líbily by mi různé historické a třeba i biologické odbočky - třeba to o té gigantické rybě jménem vyza jsem slyšel fakt poprvé. Naopak ta detektivní linka se mi tam moc nehodila, ostatně, i vzhledem k tomu, kolík jí autor věnuje prostoru je jasné, že je to trochu přílepek - scéna vraždy se objeví teprve někde kolem poloviny knihy. Asi si od něj ještě něco přečtu, to zas jo.... celý text
Paganiniho smlouva
2011,
Lars Kepler
Četl jsem to až jako poslední ze čtyř knih o Loonu Linnovi a bylo to - to nejlepší nakonec! Hlavně prvních dvě stě stran je napsaných v neuvěřitelném tempu. Hlavní zápletka kolem obchodu se zbraněmi mi taky přišla nejlépe promyšlená ze všech příběhů této řady. Je vidět, že i když si autoři odpustí nechutnosti ve způsobech vražd (jakkoli mi to nevadí), tak tím příběh nic neztrácí; severská detektivka prostě není - navzdory pomluvám - závislá na brutalitě, ale na komplexnosti a bohatosti děje. Právě to Paganiniho smlouva naprosto splňuje. Také bych řekl, že v této knize autoři nejlépe pracují s dávkováním napětí, u epizod, kdy dvě hlavní postavy honí nájemný vrah, jsem ani nedýchal, což se mi u ostatních knih této dvojice nestávalo až tak často. Konec kapitol v nejnapínavějším okamžiku - a následuje pokračování strhujícího děje z jiné příběhové linky: prostě skoro jako Jo Nesbo. Škoda jenom, že opravdu až po těch asi dvou tisících přečtených stranách (4x500 stran) jsem přišel alespoň trochu na chuť té hlavní postavě, Joonovi Linnovi. Taky má za sebou zajímavou minulost a před sebou spousta problémů, ale taková švanda, jako s Harrym Holem s ním prostě není.... celý text
Skleněný pokoj
2009,
Simon Mawer
Mimořádná kniha. Kdo se po dočtení nemá chuť rozjet do Brna a vidět ten dům na vlastní oči, nemá srdce :-).
Hypnotizér
2010,
Lars Kepler
Spíš nadprůměrná skandinávská krimi. Zápletka okolo kostlivců ve skříni bývalého hypnotizéra je výborný nápad, jeho flashbecky do minulosti mě bavily; skoro jsem si říkal, že si o hypnóze musím ještě něco přečíst. Joona Linna je ale na můj vkus dost nezajimavý chlapík, tedy kromě svých profesionálních schopností. No ale ten konec: to už nebylo ani přitažené za vlasy, to byl přímo skapl reálnosti. Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami.... celý text
Fakt jízda, je dobře, že si Nesbo dal s poslední knihou této veleúspěšné série tolik práce, všechno do sebe zapadá, pěkně to zaobaluje minulé díly a postavy z nich. Nenašel jsem tam ani výraznější bílá místa, nelogičnosti, zbytečné otázky anebo nesmyslně superhrdinské činy - což se objevovalo sem tam v předchozích knihách. Jedinou nevyřešenou otázkou je ten závěr, respektive neuzavřená (zřejmě) jedna z linek příběhu. Naznačuje to asi otevřená vrátka pro možné dlší pokračování. Každopádně je to zážitek, Nesbo mě naučil číst severskou krimi. A se závěrem HH série musím napsat, že i ta neslabší kniha od něj je stokrát lepší, než cokoli od jeho skandinávských "konkurentů".... celý text
Cesta životem
2004,
Pavel Říčan
Mimořádná kniha, Říčan umí napsat odbornou knihu čtivou skoro jako dobrodružný román. Pro lidi, které psychologie alespoň trochu zajímá, jde přímo o povinnost! Doporučuji ale nepřeskakovat a číst vše pečlivě.... celý text
Román pro ženy
2001,
Michal Viewegh
Nemůžu se zbavit dojmu, že kritizováním údajné spisovatelské impotence M. Viewegha si jeho odpůrci musí jenom neustále dokazovat, že na to nemají. Viewegh je mistr místa a času, kompaktnosti děje. Není tam jedniné písmenko zbytečné nebo navíc. Témata jsou to banální, ale proč by neměla být, když v jeho podání znamená banální zábavné. Navíc ten humor (ironii&sarkasmus) postav prostě žeru. Je to dobré a překvapivě vůbec to nestárne.... celý text
