Gambit12
přečtené 189
Jeden musí z kola ven
2019,
John le Carré (p)
"Krtek je agent hluboko v zázemí protivníka a říká se mu tak, protože se zavrtává hluboko do tkáně západního imperialismu. Většinu anglických krtků naverboval Karla před válkou a pocházejí z vyšší buržoazie, dokonce jsou mezi nimi i šlechtici znechucení svým původem, ze kterých se stali tajní fanatici, mnohem větší fanatici než z jejich soudruhů z dělnické třídy, kteří bývají nedbalí." Jeden musí z kola ven je pátý ze sedmi románů, v nichž vystupuje postava George Smileyho, a první díl tzv. Karlovy trilogie, ve které se Smiley utkává s Karlou, šéfem Moskevského centra, což je Le Carrého fiktivní verze KGB. Autor bravurně vystihuje paranoiu studené války, vztah mezi britskou a sovětskou a částečně i americkou tajnou službou a měnící se postavení bývalého Britského impéria ve světě, které se stalo už „jen ostrovem, jehož hlas nedolehne ani přes vodu“, stejně jako hloubku, složitost a psychologii postav. Zrada je zde ústředním motivem, zrada země, přátelství, lásky, důvěry. V protikladu zde stojí Smileyho vize "změkčilého západního liberála“ pro kterého není nic tak cenné, aby kvůli tomu stálo za to zničit jinou lidskou bytost proti vizi vyššího dobra, kde i zrada může být volba estetická stejně jako morální, bez ohledu na obětování i těch nejlepších přátel na oltář nějakého ideálu. Motivy zrady je rovněž třeba chápat v dobovém kontextu studené války a poválečné velmi tragické situace Británie a pomyslná hranice mezi dobrem a zlem se stává velmi mlhavou. „Vychovali vás pro Impérium, pro vládu nad oceány.“ Vyzdvihl bych rovněž britský ironický humor a některé perly například citát Fitzgeralda v kontextu absolutního cynismu: „Umělec je člověk, který dokáže zastávat dva zcela protichůdné názory a přesto fungovat“, kterážto pravda se skutečně v čase nemění. Některé pasáže knihy mě upřímně rozesmály, například tradiční ruský názor na Gruzínce nebo ty, kde se objevovala postava Rickiho Tarra, který svým sarkasmem dokázal vytočit snad všechny s výjimkou Smileyho. Chápu že pro někoho může být děj knihy složitý z důvodu užívání špionážního žargonu (lampáři, maminy,...), výskytu anglických idiomů nebo častého vracení se do minulosti prostřednictvím Smileyho brilantní paměti. Ten, kdo shlédl filmovou verzi z roku 2011, která je oproti knize velmi stručná a okleštěná, se bude přece jen v ději orientovat asi o trochu lépe. Já osobně za mnohem kvalitnější považuji šestidílný seriál z produkce BBC z roku 1979, který se o mnoho víc drží předlohy, ale rozhodně ho nedoporučuji sledovat před čtením knihy.... celý text
Sebedestrukce Západu
2020,
Petr Hájek
Něco shnilého je ve státech amerických. Peklo je prázdné a ďáblové jsou mezi námi. Ale dost bylo klasika. Spojené státy americké letos čeká možná nejdůležitější volba v dějinách, volba, ke které se upíná naděje nejen stále ještě svobodomyslného amerického lidu, ale všech svobodných národů celého světa. Jsme totiž přímými svědky útoku na západní civilizaci, na její svobodu a demokracii, na její samotnou podstatu. Sochy velikánů Západu jsou bořeny, historie přepisována, v souvislosti se současnou pandemií kolem sebe opět vidíme strach, slyšíme šepot, propagandistické slogany nám vštěpují tu jedinou a nezpochybnitelnou pravdu. Pomyslné vzdálené výstřely už dolehly i k nám, do naší české kotliny. Před několika měsíci byla v Praze poškozena socha Winstona Churchilla. "Byl to rasista". Tato slova, která po slavném fultonském projevu kdysi hojně tiskl nástroj sovětské propagandy, deník Pravda a zazněla i ze Stalinových úst, se objevila na jeho pomníku v Praze, příznačně vyvedena v odstínu rudé. Abychom pochopili příčiny této války, musíme se vydat časem a prostorem zpět do padesátých let, do poválečných Spojených států amerických, spolu s Václavem Klausem a autory této knihy. Do časů "zbité či blažené generace" a Allena Ginsberga. Do let šedesátých, kdy Tom Hayden pokládal základní kámen revoluce, a barikád pařížského jara. Teprve potom můžeme pochopit současný stav věcí a pojmenovat nepřítele, proti kterému stojíme. Který nemá svou vlast, ale věří, že mu patří celý svět. Ale už dost patosu. Kniha je poměrně tenká a jak řekl jeden z autorů, Milan Knížák na jejím oficiálním křtu: "Kniha je sice malá, ale plná zajímavých myšlenek, na rozdíl od některých obrovských a prázdných knih". Musím mu dát za pravdu, ale kdybych měl přece jen najít nedostatek, tak je to příspěvek jednoho z autorů (nebudu jmenovat), který je veden v až moc útočném a vulgárním stylu, což by ve výsledku mohlo být ke škodě. Ale přimhuřuji oko, řečeno s Klausem, a hodnotím plným počtem, hlavně za neocenitelný společenský přínos těm z nás, kteří máme rádi svobodu a demokracii. A kteří stojíme vzpřímení, stojíme hrdí a poklekáme pouze před všemohoucím Bohem (D.Trump pod památníkem Mount Rushmore). Ne před maniaky, jejichž hlavní zbraní je strach a útlak.... celý text
