Gambit12
přečtené 186
Volby 2021 – Budou o něčem?
2021,
Václav Klaus
Během čtení této publikace jsem si několikrát připomenul více jak 30 let starý výrok Václava Klause, ještě jako federálního ministra financí, který se vztahuje k tehdy budoucímu směřování polistopadového vývoje a který je zároveň implicitně přítomen i v celé publikaci: "Vzniká zde něco nového, s čím lidé nepočítali a mnoho z nich to neskousne. Totiž, že druhý má najednou víc, to bude nejtěžší na celé revoluci." Hlavní charakteristikou parlamentních voleb 2021, je a bude, jak v textu pojednává Václav Klaus (a jak nasvědčují přinejmenším volební programy všech relevantních politických stran a hnutí, které zde analyzují Ivo Strejček a Filip Šebesta) nedostatek klíčových témat, místo nichž se budou hrát témata zástupná, témata "moralistická a moralizující", mediálně snadná, v podstatě však zoufale prázdná. Budou tedy letošní volby o něčem? Respektive o čem by měly být, ale nebudou? Tyto otázky by si měl položit každý volič. Autoři se ovšem neomezují jen na kritiku politických stran, jejich programové vyprázdněnosti a fatálního nedostatku politických osobností, za mnohem vážnější problém považují stav současné společenské situace, tedy jak správně podotýkají "stranu poptávky" v souladu s fundamentálním zákonem trhu, kde není reálná poptávka, těžko bude existovat kvalitní nabídka, což je v konečném důsledku příčinou vymizení politického obsahu voleb a zároveň dobou mediální exhibice nekompetentních a deluzionálních politických představitelů. Václav Klaus a ostatní spoluautoři této knihy si nicméně dělají naději, že i přes neradostný stav společnosti by letošní volby, přestože obsahově pramálo důležité (nebo právě proto), mohly být počátkem změny ....... celý text
Robert Šlachta: Třicet let pod přísahou
2020,
Josef Klíma
Šlachta, Šlachta šlape jim na perka, brání se, brání, pražská galerka ... To je asi to hlavní zamýšlené sdělení knihy, jakožto pomyslného manifestu Šlachtovy volební kampaně. Některé pasáže byly velmi čtivé (kauza Nagyová nebo zatčení Tomáše Pitra ve Švýcarsku), některé zase méně. Jedno se nicméně Robertu Šlachtovi upřít nedá, je to buldozer (nebo spíš kombajn?) s neuvěřitelným zápřahem a výkonem a osobně jsem, jako mnoho dalších, velice zvědavý na pokračování jeho kariéry.... celý text
Aby bylo jasno aneb Vrátí se Marx a Lenin?
2020,
Jana Bobošíková
Četl jsem několik recenzí na knihu, mimo jiné tu z pera J. X. Doležala, která vyšla před několika měsíci v deníku Forum24. Vzhledem k extrémnímu politickému aktivismu zmíněného média a komicky svéráznému chování jeho vedení i zaměstnanců, počínaje šéfredaktorem, který se může mimo jiné "pyšnit" řízením pod vlivem alkoholu, konfliktem s policií, předstíráním amnézie, napadáním svědeckých výpovědí atd., až po autora samotné recenze Doležala, někdejšího šiřitele toxikománie, který demonstrativně odešel z Reflexu na protest proti údajnému zesměšňování Grety Thunberg, bylo víceméně předem jasné, jak bude recenze publikovaná v tomto velmi nedůvěryhodném médiu vypadat. Jediné, s čím v oné recenzi mohu souhlasit, je jistá chaotičnost, v jaké byla kniha napsána. Jedná se o sborník textů, které už byly mnohdy publikovány v různých médiích a pro mě nebyly tak úplně nové. Každý text je ostatně opatřen datem, kdy byl prvně publikován. Kniha je rozdělena do čtyřech částí. První část, sestávající především z textů Hany Lipovské se věnuje ekonomickým aspektům koronakrize, druhá obsahuje komentáře popisující nejrůznější společensko-politické fenomény, od odstranění sochy maršála Koněva až po polské prezidentské volby. Třetí část je vlastně vzpomínkou Jany Bobošíkové na dvacet let starou krizi v České televizi a skládá se z textů z její předchozí knihy Nebudu mlčet, kterou jsem nečetl, takže pro mě byla tato část asi nejzajímavější s přihlédnutím ke stavu, v jakém se Česká televize nachází nyní. Jak nedávno podotkl režisér Jiří Strach, který se před dvaceti lety účastnil demonstrací proti tehdejšímu vedení, nešlo o žádný konflikt dobra proti zlu, ale o mocenský boj. Čtvrtá část je anketou hledající odpovědi na tři otázky týkající se poskytnutí nedostatkové zdravotní péče, oslav 75. výročí druhé světové války a zkoumání ekonomických východisek ze současné pandemické krize, na kterou odpovídá řada osobností z různých oborů. Nejedná se tedy v podstatě o autorský text. Za normálních okolností bych asi hodnotil třemi hvězdami, ale kvůli neustálým osobním útokům, kterým jsou autorky podrobovány, což v případě Jany Bobošíkové možná lze pochopit, jelikož pro mnoho lidí je bývalá televizní krize stále neukončenou záležitostí, ale tlak, kterému je vystavena Hana Lipovská, je z mnoha důvodů ukázkou nechutného hyenismu. I s přihlédnutím k těmto okolnostem nakonec hodnotím čtyřmi hvězdami.... celý text
Jeden musí z kola ven
2019,
John le Carré (p)
"Krtek je agent hluboko v zázemí protivníka a říká se mu tak, protože se zavrtává hluboko do tkáně západního imperialismu. Většinu anglických krtků naverboval Karla před válkou a pocházejí z vyšší buržoazie, dokonce jsou mezi nimi i šlechtici znechucení svým původem, ze kterých se stali tajní fanatici, mnohem větší fanatici než z jejich soudruhů z dělnické třídy, kteří bývají nedbalí." Jeden musí z kola ven je pátý ze sedmi románů, v nichž vystupuje postava George Smileyho, a první díl tzv. Karlovy trilogie, ve které se Smiley utkává s Karlou, šéfem Moskevského centra, což je Le Carrého fiktivní verze KGB. Autor bravurně vystihuje paranoiu studené války, vztah mezi britskou a sovětskou a částečně i americkou tajnou službou a měnící se postavení bývalého Britského impéria ve světě, které se stalo už „jen ostrovem, jehož hlas nedolehne ani přes vodu“, stejně jako hloubku, složitost a psychologii postav. Zrada je zde ústředním motivem, zrada země, přátelství, lásky, důvěry. V protikladu zde stojí Smileyho vize "změkčilého západního liberála“ pro kterého není nic tak cenné, aby kvůli tomu stálo za to zničit jinou lidskou bytost proti vizi vyššího dobra, kde i zrada může být volba estetická stejně jako morální, bez ohledu na obětování i těch nejlepších přátel na oltář nějakého ideálu. Motivy zrady je rovněž třeba chápat v dobovém kontextu studené války a poválečné velmi tragické situace Británie a pomyslná hranice mezi dobrem a zlem se stává velmi mlhavou. „Vychovali vás pro Impérium, pro vládu nad oceány.“ Vyzdvihl bych rovněž britský ironický humor a některé perly například citát Fitzgeralda v kontextu absolutního cynismu: „Umělec je člověk, který dokáže zastávat dva zcela protichůdné názory a přesto fungovat“, kterážto pravda se skutečně v čase nemění. Některé pasáže knihy mě upřímně rozesmály, například tradiční ruský názor na Gruzínce nebo ty, kde se objevovala postava Rickiho Tarra, který svým sarkasmem dokázal vytočit snad všechny s výjimkou Smileyho. Chápu že pro někoho může být děj knihy složitý z důvodu užívání špionážního žargonu (lampáři, maminy,...), výskytu anglických idiomů nebo častého vracení se do minulosti prostřednictvím Smileyho brilantní paměti. Ten, kdo shlédl filmovou verzi z roku 2011, která je oproti knize velmi stručná a okleštěná, se bude přece jen v ději orientovat asi o trochu lépe. Já osobně za mnohem kvalitnější považuji šestidílný seriál z produkce BBC z roku 1979, který se o mnoho víc drží předlohy, ale rozhodně ho nedoporučuji sledovat před čtením knihy.... celý text
