• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 11 knih

Nové komentáře u knih John Stuart Mill

Úvahy o vládě ústavní

„No dobrá. Přiznávám, že politika nikdy nebyla mým tématem. A podle všeho se na tom pramálo změnilo. I proto jsem se "Úvahami o vládě ústavní" Johna Stuarta Milla spíše trápil, ačkoliv nemohu říct, že by myšlenkově a obsahem byly naprosto zcestné. Ba naopak. Přestože kniha "O svobodě" byla k mému vnímání vstřícnější, taktéž v tomhle případě jsem se podivoval prozíravosti a moderně pojatému liberalismu autora, z něhož by si mnoho současných státních politik mohlo vzít příklad (mnohdy nevědomky dokonce vzalo). Jsou mi ti Anglosasové blízcí snad v každém směru, to se nedá nic dělat. Co se týče pojetí knihy, jsou to skutečně dlouhé a složité úvahy nad ideálním pojetím vládním, aniž by sklouzávaly ke kázání či vnucování. Podle textu bych řekl, že hlavním Millovým cílem dobré ústavní vlády má být snaha a povinnost vézt společnost k vyšší úrovni ekonomické, společenské, demokratické, morální, vědecké a lidské. A to pod kontrolou i aktivní účastí všeobecného lidu, z čehož vzniká pozdvihující a neutuchající produktivní symbióza. Vyjmenovává možná rizika a dokonce různé pojetí vlády, kdy demokracie není vždy nejvhodnějším pojetím pro konkrétní zemi. Myšlenky skutečně velmi zajímavé, ač pro "apolitika" mého typu velmi těžko vstřebatelné, natož aby měly déletrvající účinek. Alespoň jsem si ujasnil, že konzervativní liberalismus je mi dosti blízký. Stejně jako Millovy myšlenky. Jen kdyby je byl dovedl podat poněkud polopatičtějším stylem. Vrcholem úvah jsou pak poslední dvě kapitoly. Jedna z nich pojednává o federacích, především mezinárodních a jejich výhodách, z nichž ta největší spočívá v udržení míru. Poslední kapitola pak mluví o kolonizaci. Ohromující, kterak britská kolonizace Indie už ve své době vyvolávala debaty a kontroverze. Ještě více pozitivně překvapivé je pak vize Johna Stuarta Milla v těchto záležitostech. Namátkové citáty stojící za zmínku: "Kde obecné smýšlení lidu je takové, že každý jednotlivec pamatuje pouze na ony zájmy své, které jsou sobecké a neohlíží se nebo nestará se o díl, který naň připadá v povšechném zájmu, v takém stavu věcí dobrá vláda jest nemožná." "Veškeren způsob myšlení moderního světa vyslovuje se s rostoucím důrazem proti nároku společnosti, aby rozhodovala, k čemu jednotlivé osoby jsou a k čemu nejsou schopny a čeho smějí a čeho nesmějí se domáhati." "Jest dobrodiním pro lidské bytosti, odeberou-li se jim pouta i když nejeví touhy choditi." "Kde není pobídky vyniknouti nad jisté minimum, stane se minimum maximem."“... celý text
— Kozel

---

Vybrané spisy o etice, společnosti a politice I.

„Takhle ono je to spíše na 4 hvězdy, ale víte jak, chtěl jsem to posunout výše do červených čísel. John Stuart Mill patří mezi ty ohromné myslitele, jejichž spisy je upřímně radost číst. Osobně jsem nikdy nechápal a ani po tom netoužil, abych byl upřímný, německou filosofii, s jejími nepochopitelnými prohlášeními (která když nakonec pochopíte, nemůžete odsouhlasit) deklamovanými v příliš složité terminologii, a neměl jsem rád francouzské osvícence (ač se základy jejich úvah souhlasím a oceňuji Montesquiea a Rousseaua s jejich přínosem teorii státu) s jejich simplifikacemi, které vlastně nic moc neříkají. Utilitaristická etika, která nezjednodušuje nic, jejíž vývoj dominovali velcí britští myslitelé je na druhé straně něco, k čemu se přikláním asi od šestnácti let a nepodařilo se mi posud najít nic lepšího. Mill mezi těmito velkými filosofy zastává vyvýšenou pozici se svou bravurní metodologií, bryskním intelektem, který lze bez větších obtíží nazvat genialitou a skvělou stylistikou. Tento svazek mi ovšem nic až tak zajímavého nepřinesl. Ne snad proto, že by na to neměl kapacitu, ale prostě proto, že už jsem jeho obsah tím či oním způsobem znal. Svazek slouží k úvodnímu seznámení s autorem coby filosofem, popisuje jeho základní pozice a názory. Esej Utilitarismus je obsahově jasný. Autor v něm definuje etickou pozici v níž vyrůstal (ve dvanácti letech spolu se svým otcem editoval sebrané dílo Jeremy Benthama, aby bylo jasno) a ke které přidal sofistikovanost své mysli, zkorigoval ji a upravil. Máme tu tedy takovou definici utilitarismu, která sice nemusí být plně aktuální (v této oblasti moderního utilitarismu doporučuji například Petera Singra), ale v zásadě soudobá. Já ovšem její obsah znal. Druhý spis, Bentahm, staví celkem fascinující portrét Millova vzoru, velikána, ke kterému vzhlížel – dramatická hudba – Jeremy Benthama samotného. Mill je k Benthamovi poměrně kritický a přísný, tím více však vychází najevo význam onoho muže pro filosofii vůbec. Autor se tu vymezuje vůči svému předchůdci a opět tak definuje vlastní, poněkud lidštější, přístup k filosofování – v zásadě totiž konstatuje, že Bentham nebyl velký filosof zkrátka proto, že to byl asociál. Třetí spis, Coleridge, který by měl pojednávat o filosofu a spisovateli, který mi pro můj chaotický přístup ke studiu filosofie unikl, je spíše jen zástěrkou pro autora aby se mohl vyhradit proti německé filosofické škole transcendentalismu, kterou shledává příliš fantaskní a nelogickou (k čemuž se připojuji, Kanta ani jeho následovníky jsem nikdy nechápal, příliš se s nimi míjím způsobem myšlení), stejně tak kritický je ovšem k francouzským osvícencům, anglickým konzervativcům, zastáncům Hobbese a Hobbese samotného a vlastně vůbec ke všemu – klasická filosofická eristika, ovšem skvěle vyvedená a k dobovým dějinám filosofie je dobrým studijním materiálem. Navíc se zde autor přibližuje dalšímu směru, který pomáhá chápat jeho filosofii, socialismu. Ano, je to autor poněkud socializující, ač má daleko k marxismu, či komunismu. Za zmínku stojí rovněž jeho příklon k dialektickému výkladu vývoje filosofie a patrně i historie vůbec. Tím vším je mi autor upřímně sympatický. (Musím však poznamenat, že vedle těchto prvků socializujících to byl také velký liberál... byl to komplikovaný muž.) Až další díla slouží k projednání některých konkrétnějších problematik (O svobodě, O vládě ústavní, O vládě parlamentní, O poddanství žen,…) a k těmto se musím teprve dostat – ostatně některé jsou obsažené v následujícím svazku této edice. Tento svazek a tyto tři eseje však nejlépe slouží k pochopení myšlení autora, k přijetí jeho základních stanovisek a východisek. Pro pochopení jeho filosofie se zdá být tato kniha nezbytnou, plně doporučuji. "Je-li první cíl, tedy štěstí, chimérou, je tím více cílem a tím naléhavější potřebou cíl druhý, tedy zmírňování neštěstí, alespoň dokud lidstvo považuje za žádoucí žít a nepřistoupit ke kolektivní sebevraždě..."“... celý text
— Set123

---

O svobodě myšlení a slova

„Jakoby text této brožurky byl napsán včera a ne v roce 1859. Tato česká verze překladu byla vydána v roce 2020 - asi jako reakce na smršť různých názorů jak řešit pandemii a související věci ( omezování osobní svobody, shromažďování, nošení roušek, podstoupení očkování). Zažili jsme to všichni. A musím konstatovat, že svoboda myšlení a slova nebyla realizována podle tohoto moudrého muže. Nejenom ze strany vlád, ze strany veřejného mínění, ale i ve vyměňování názorů mezi obyčejnými lidmi. Moje doporučení: pokuste si tuto knížečku přečíst!“... celý text
— konicekbily

---

---

Utilitarismus

„Osobně se s teorií utilitarismu příliš neztotožňuji, ale nejedná se vůbec o těžkou četbu. Na poměry jeho doby je to kniha čtivá a jednodušší. A úplně prťavá!!! Millovo myšlení jako utilitaristy pravidel je takové, že chce, aby se vytvořila obecná pravidla, která můžeme v konkrétní situaci aplikovat. V jedné linii máme následovat štěstí, ale v druhé linii máme stanovovat pravidla, která budeme aplikovat, což se mi zdá trošku schizofrenní. Zároveň ale apeluje vždy na konkrétní situaci!“... celý text
— karol.cadex

---

O svobodě myšlení a slova

„Knihu jsem poslouchal jako audio, ale těším se, že si ji půjčím i v knihovně. Jsem moc rád, že podobné audioknihy vznikají. Co by asi pan Stuart Mill říkal třeba na zákaz šíření nacistické ideologie nebo popírání holokaustu. Kniha mi dala spoustu otázek, nad kterými můžu přemýšlet. A za to jsem vděčný. Osobně by mě moc a moc zajímala motivace pana Hofmanna, proč se rozhodl načíst zrovna tenhle text, byla tam osobní motivace? To se ale asi nedozvím.“... celý text
— pepap