HaHa11 přečtené 425

Ostrov šedých mnichů 2015, Michaela Klevisová

Oproti předešlým spisovatelčiným detektivním příběhů, které opravdu vybočují se současné šedi, nudy a podprůměru na poli české detektivní tvorby, mi tato kniha přinesla zklamání a rozčarování. Jediným plusem se mi jeví zdařilé přiblížení prostředí odlehlých holandských ostrovů - i když mě při četbě občas napadlo, zda se spisovatelka nesnaží trochu svézt na vlně zájmu o takovéto bohem zapomenuté kouty světa, které mezi (nejen) českými čtenáři vyvolal Peter May svojí ostrovní trilogií. Postavy nevěrohodně propletené pseudopříbuzenskými vztahy, motivy jejich činů někdy dost těžko uvěřitelné. A samostatnou kapitolou je závěrečné rozuzlení. Tady jsem chtěla zvolat: "A dost, znovu a lépe!" Jsem zvědava, jak obstojí Josef Bergman příště ...... celý text

Zmizelá 2013, Gillian Flynn

V první třetině zajímavě se rozbíhající detektivní příběh, zbylé třetiny psychologický thriller aneb soutěž o to, která z obou hlavních postav bude čtenáři více odporná. Skvěle napsané, skvěle zkombinované časové roviny i osoby vypravěče. Autorka pobaví především tam, kde nechává Amy vzpomínat na dobu, kterou strávila s Nickem. Úžasné glosy - přesně zachycuje rozdílnost mužského a ženského pohledu na různé etapy vztahu mezi hlavními hrdiny. Zajímavě jsou zachyceny postavy Amyiných rodičů - jsou přímo prototypem amerického snu o bohatství a úspěchu, který najednou dostává trhliny. A konec knihy? Čtenář ještě hodně dlouho přemýšlí, jestli má svedená bitva vůbec nějakého vítěze!... celý text

Biomanžel 2015, Michal Viewegh

Nedomnívám se, že tato kniha vznikla pouze proto, aby bylo na hypotéku a na alimenty. Koho v životě potkalo něco podobně zlomového jako autora, ví, jak je důležité znovu vrátit alespoň část toho, co dříve tvořilo jeho svět. Což je pro M.V. nepochybně psaní. Nečetla jsem jiné "pokolapsové" knihy, a proto nemohu srovnávat. Co jsem v této knize znovu nalezla je autorova schopnost jazyk použít nejen jako prostředek prostého dorozumívání, ale také si s ním pohrát, zachytit jemné nuance; prokazuje umění (sebe)ironie i nadsázky. Ovšem, Biomanžel není žádný velký Příběh, nelze jej srovnávat ani s např. Učastníky zájezdu či s Báječnými léty, ale plytká a bezbřehá nuda to rozhodně není. Sem tam autor trochu tlačí na pilu a přílišná doslovnost je na škodu ( vypravěčka se ...směje pod vousy a dodává ... "jasně, že se pravidelně depiluji, to (...) je jenom metafora"...). Velmi mě pobavilo zachycení situace, kdy se manželkou opuštěný Mojmír setkává s jednou ze zájemkyň o uvolněné místo po jeho boku - slečnou Piercingovou-Longdrinkovou (...Je možný, že s takovýma holkama dřív lezl do postele? Že se jich dotýkal? Holou rukou?..). Asi nikdo nepochybuje, že Biomanžel je autobiografie - a proto přidávám ještě jednu hvězdičku za odvahu - kdo z nás by měl tu odvahu jít takto s kůží na trh (i kdyby mu za to dejme tomu slušně zaplatili)?!... celý text

Ostrov Entry 2015, Peter May

Souhlasím s mými předřečníky - znovu Peter May, jaký si nás čtenáře získal trilogií z ostrova Lewis! Detektivka ze současnosti proložená romantickým příběhem z poloviny 19. století. Propojení obou těchto rovin je opravdu trochu jak z červené knihovny, ale i to se může stát. A pokud to poslouží dobré věci, v tomto případě napínavému čtení, nemám námitek. Autorovi svědčí chladné a nehostinné prostředí ostrovů kdesi na severu Evropy či Ameriky evidentně lépe než intelektuálská Francie (kniha Výjimeční lidé). V obou časových rovinách je čtenář vtažen do děje; je bičován deštěm a větrem na Magdaleniných ostrovech stejně jako vyšetřovatel Sime, či se s jeho prapředkem vydává na strastiplnou plavbu přes Atlantik. A že je závěr trochu sladkobolný?! A co je na dobrých koncích špatného? Kruh se uzavřel ...., a proto si těžko dovedu představit, že by se autor k hrdinům knihy vrátil a vznikala další pokračování. I když na Zemi je spousta dalších zapomenutých míst, která ještě nevydala svá tajemství...... celý text

Dívka v pavoučí síti 2015, David Lagercrantz

Miléniu toto pokračování sahá sotva ke kolenům. Autor si vypůjčil některé z protagonistů, mnoho dalších postav přidává. Oproti Larssonovým hrdinům však jeho aktéři přímo šustí papírem. Jejich jednání mnohdy postrádá logiku, děj se posouvá kupředu těžko uvěřitelnou sérií náhod a chvílemi čtenář nevěřícně kroutí hlavou a říká si, že si z něj autor asi vystřelil. Toto se týká především Lisbeth - neuvěřitelné, co všechno dokáže. Střílí, skáče po skalách a pouhým pohozením hlavy vyřadí ze hry protivníka. A jen tak levou rukou stačí ještě vyhrát šachovou partii s uznávaným soupeřem, proniknout do počítačového systému mnoha institucí a rozluštit nerozluštitelný kód (pravda, za vydatné pomoci malého génia, kterého opakovaně zachránila před mnohonásobnou přesilou zloduchů). Co však knize chybí nejvíc? Larssonova schopnost vystihnout genius loci míst, kam čtenáře zavádí - mrazivého severu, krajiny kolem hlavního města i samotných ulic Stockholmu.... celý text