HaHa11
přečtené 429
Jeden plus jedna
2016,
Jojo Moyes
Zatím nejslabší ze všech autorčiných knih. Jednoznačně typické nenáročné "ženské" čtení. Děj jednoduchý, předvídatelný, postavy s předem určeným osudem. V porovnání s předchozí knihou (Dívka, již jsi tu zanechal) chybí jakýkoliv myšlenkový přesah. Knihu jsem s vypětím všech sil dočetla, odložila a během několik dní zcela vypustila z hlavy téměř vše, co jsem se dozvěděla.... celý text
Ani napodruhé jsem k amatérskému detektivu Enzu Macleodovi kdovíjakými sympatiemi nezahořela a knihu zařazuji maximálně do kategorie "Dejme tomu". Oceňuji věrohodné zachycení života v méně známé vinařské oblasti ve Francii; statě týkající se vína byly bezesporu zajímavé, ale příběh sám ... Přímo ztracený čas to nebyl, ale v podstatě mě to, kdo je pachatel, zase až tak neinteresovalo. Motiv hrůzných činů je dost neuvěřitelný a samotný konec považuji za podraz na čtenáře. Jak kdyby i autor pochyboval, zda další kniha ze série se svérázným Skotem bude dostatečným lákadlem sama o sobě.... celý text
Ve službách zla
2016,
Robert Galbraith (p)
Tentokrát platí, že do třetice všeho dobrého. Po přečtení Hedvábníka jsem příliš velkou fanynkou této série nebyla - vadila mi krutost, morbidnost, která ne vždy byla bezpodmínečnou. Ani Ve službách zla není čtení, u kterého byste mohli popíjet kafíčko a něco dobrého chroupat. Ale tentokrát jsou krvavé detaily nutné pro vykreslení patologické osobnosti vraha, pro zachycení celého jeho zvráceného pohledu na svět, na lidi. Osobní rovina příběhu je ve srovnání s linií detektivní neméně silná. Přiznám se, že jsem místy více přemýšlela o tom, jak dopadne vztah Robin a Matthewa, než o tom, kdo je onen novodobý Jack Rozparovač. A ještě o něčem se zmíním - na závěrečných stránkách knihy jsem měla vážně nahnáno, i když autor hrůzných vražd byl už zpacifikován. Bylo to tehdy, když se Cormoran blížil k místům, kde se měla konat svatba. A říkala jsem si - proboha, jen ne závěr ve stylu filmu Absolvent! Dopadlo tak, jak to dopadlo, a jsem zvědavá na další díly.... Pokud se dobře orientuji na časové ose, tento se odehrával v r. 2011 - na několika místech je zmiňována svatba Williama a Kate. Jen jedno se mně moc nelíbilo. Autorka asi ve dvou případech zachycuje epizodní postavy, jak sama píše bez dalšího upřesnění, Východoevropanů. Jednou je to prostitutka nepříliš na úrovni, podruhé číšník pracující sice v nóbl podniku, přesto neznalý správného servírování piva. Možná jsem vztahovačná, ale připadalo mi, že vychází z utkvělé představy, že kdesi na německých hranicích končí civilizace a to dále na východ - Hic sunt leones?! Je to něco podobného, jako když u nás potkáte asiata a automaticky předpokládáte, že ho živí stánek v tržnici nebo večerka!... celý text
