HermanekB
přečtené 95
Utrpení mladého Werthera
1999,
Johann Wolfgang Goethe
„,Taking your own life.´ Interesting expression - taking it from who? Once it´s over, it´s not you who will miss it. Your own death is something that happens to everybody else. Your life is not your own. Keep your hands of it.“ To je hláška, která zazněla v seriálovém Sherlockovi, i když si nejsem jistá, jestli je původní. Kžadopádně to byla jedna z věcí, která se mi na konci knihy vybavila. Werther je velice náročná knížka pro současné čtenáře, protože abyste ji plně pochopili, museli byste žít v tehdejší době. Potom by vám dávalo smysl, jak zásádní vliv měla kniha na tehdejší společnost. Přesto se jedná o dílo nadčasové a mnohdy nepochopené. Nejsem si vůbec jistá, jestli můžeme někoho konkrétního vinit za Wertherovu smrt. Jestli by se tomu dalo předejít. Werther byl celý jeho život přecitlivělou osobou, která vnímala svět intenzivněji než ostatní, proto ho lidé často příliš nechápali. Jeho láska k Lottě byla něčím, co ho silně zasáhlo a jen stěží se tomu dokázal ubránit (vlastně nedokázal). V jeho duši přetrvávala vášeň a dobrota, která ho dovedla k sebenenávisti kvůli tomu, že miluje ženu cizího a zároveň mu závidí. Werther si vybral odejít ze světa, bylo to ale správné rozhodnutí? Ulevil tak sobě, ale ublížil lidem, které na světě setrvali i po jeho odchodu. Může za to snad Lotta? Žena, která si nevybrala, aby se do ní Werther zamiloval. Stejně jako si ona nevybrala, aby k němu začala něco cítit. A mohla cokoliv změnit, když chtěla být věrná svému muži a být správnou manželkou? Měla Werthera odehnat dříve, než se do ní zamiloval? Ale jak to mohla tušit? Anebo za to může Albert, který byl sice ve Wertherových očích dokonalým mužem (i když pouze v některých chvílích), ale byl to on, kdo nechal sluhu, aby mu odnesl zbraně? Který Wertherovo uvažování nad odchodem ze světa bral na lehkou váhu? Který ho chtěl odehnat od své ženy? A jak zničeně se museli všichni cítit po Wertherově smrti? Kdo se cítil nejhůře? Albert, který nařídil, aby mu byly zbraně odnešeny, nebo Lotta, která je sundala ze zdi (a ve Wertherových očích je tak požehnala)? Jak mohly postavy s takovým pocitem viny dále žít? Jak jejich život vypadal potom? A nemůže za jejich pocit viny Werther, protože to byl on, kdo si vyžádal zrovna jejich zbraně? Já osobně ze všech proběhlých událostí nedokáži vinit nikoho. Láska a pocity... všechno jsou to věci, které nelze ovládat. Nevybíráme si, do koho se zamiluje a věřím, že Werther by si Lottu také nevybral, když věděl, že je ženou jiného. Protože na světě existují iracionální věci jako je lidské chování ovládané láskou, nenávistí a smutkem a dalšími emocemi... nedokáži nikým z knihy pohrdat. Dávám tři hvězdy ***.... celý text
Emma
2007,
Jane Austen
Nechci se chvástat, ale já věděla, že Emma a Knightley skončí spolu! A taky jsem měla celou dobu tušení, že mezi Jane a Frankem něco je, ale na zasnoubení jsem to teda netipovala, jelikož se k ní celou dobu choval jako... nehezky Emma je skutečně oddechová knížka, i když jen stěží přehlédnete ironii, se kterou hlavní hrdinka nebo autorka sama hledí na celou společnost a zvyky, které se dodržují. Nedávno jsem četla, že někomu přišlo, že knihy od Austenové jsou jen o tom, že banda lidí chodí z domu do domu a je to celé o návštěvách a drbech. Ano, je, ale stejně si to užijete, pokud vás baví zbytečné drama kolem drobností. Musím přiznat, že pro mě bylo těžké zvyknout si na styl, jakým autorka píše. Dlouhé odstavce, které někdy sahají na více jak dvě stránky a bez přímé řeči, mě občas děsily, ale musím přiznat, že jsem nikdy nelitovala, když jsem se do čtení pustila. Samotná hrdinka je skvělou, ale zároveň příšernou postavou. Emma si uvědomuje, že ostatní převyšuje jak postavením, tak povahou a nikdo z jejího okolí jí to nebere (až na Knightleyho občas). Kvůli tomu se někdy stane, že svými poznámkami ubližuje lidem kolem a později toho lituje. Stejně ale své chování ve společnosti příliš nezmění a její sebevědomí to také nesníží. Stejně si ale nemůžu pomoci a Emmu mám jako postavu velice ráda, obzvláště pak proto, že dělá chyby (i když se z nich bohužel příliš často nepoučí, nebo to tak možná přijde jenom mně). Skvělé a pohodové čtení. Dávám pět hvězd *****.... celý text
Hypotéza lásky
2023,
Ali Hazelwood
Po více jak roce jsem to dočetla a musím přiznat, že můj názor na první polovinu a druhou polovinu knihy je naprosto rozdílný. Pamatuji si ten den, kdy jsem knihu rozečetla a měla jsem z ní skvělý pocit. Bavil mě vztah mezi hlavními hrdiny a vtip naší hrdinky. Když jsem se ale po roce ke knize vrátila (děkuji maturito), celé předchozí nadšení rázem vyprchalo a knihu jsem mohla označit jedině jako přeceňovanou. Kniha rozhodně je jedinečná mezi romantickými knihami a to především díky specifickému vtipu, který se váže na vědecké prostředí, kterému mnohdy ani nezasvěcený čtenář neporozumí, ale přesto mu to nepřijde nijak rušivé. Hodně se mi líbilo, že jeden z problémů celé knihy (Tom Benton) se vyřeší ne v příliš vhodnou chvíli, přesto ale očeňuji, že se k tomu celému postavily postavy jako dospělí a racionálně uvažující lidé (mně to tak alespoň přišlo). Mezi Adamem a Olive proto nevzniklo žádné zbytečné drama a jejich vztah mohl po rozumném rozhovoru pokračovat dál. Prostě a snadně. Stejně jako velké spoustě lidí mi nesedl popis sexuálních scén. Já nepotřebuji, aby byl v knize sex popsán jako nějaký nerealistický a přehnaný zážitek. Ale z nějakého důvodu mi jejich popis v této knize nesedl... Dávám tři hvězdy ***.... celý text
Odkaz Hawthornů
2022,
Jennifer Lynn Barnes
Po roce odkládání jsem to konečně dočetla (za vinu to dávám maturitě). Každopádně byl tenhle díl za mě slabší než první. Asi to bylo proto, že nás autorka uvedla do toho velkého tajemství a teď už jen navazovala na to, co už známe. Romantiky tu opět bylo jen po troškách a za mě ji měl rozhodně vyhrát Grayson, i když přiznávám, že je mi teď i Jameson o trochu více sympatičtější. Ten závěr jsem rozhodně nečekala. Nikdy jsem si teda nemyslela, že bude Avery Tobyho dcera (jednak mi to nesedělo, jednak by byla přece s klukama Hawthornovýma rodina a to by kazilo romantickou linku, i když by to nebylo úplně nelegální). Nečekala jsem, že se Toby skutečně ukáže, to byla opravdu bomba. A jeho pokrevní děti? Taky šok. Nemám moc představu, kam bude pokračování směřovat, ale určitě se do něj pustím. Dávám tři a půl hvězdy ***.... celý text
Inspektor Šin'ja Kógami 1
2022,
Midori Gotó
Dystopické nebo sci-fi knihy mě nikdy příliš nebavily. Jenže v případě Psycho-Passu můžu tvrdit pravý opak. Moc se mi líbí, jakým způsobem je svět vystavěn. Ve světě, kde umělá inteligence určuje psychické zdraví člověka a tím celé jeho zařazení do společnosti. Základní otázkou je, zda by vůbec měla umělá inteligence určovat jakákoliv psychické rozpoložení člověka? Protože se jedná o různé osobnosti a každý lidský mozek funguje jinak. Každý je navíc schopen něčeho jiného, když ho jeho vlastní mysl zažena na okraj. Myslím si, že samotná existence Sybilu a skutečnost, že může každý kontrolovat rozpoložení vaší mysli, je důvodem, proč lidé v tomto světě trpí psychickými problémy. Děj se točí kolem malého řekněme policejního týmu. V jeho čele stojí hlavní detektiv a ten má na starosti své psy, kterým se říká vykonavatelé (nebo vymahači, záleží na překladu, odpusťte mi ty nepřesné názvy prosím). Samotní detektivové ale do případů zasahují jen vzdáleně, sami se totiž nemohou vystavit stresovým situacím. Proto veškerou špinavou práci vykonávají právě vymahači, jejichž psychické zdraví přesáhlo zdravou rovinu, ale zároveň nejsou na tom tak špatně, aby byli izolování od světa. Právě kvůli jejich nachýlenému zdraví se k nim ale nikdo nechová příliš uctivě, bez povolení detektiva si nemůžou ani zajít do obchodu. (Trochu diskriminace, řekla bych). Musím pochválit kresbu, která je velice příjemná pro oči a mě samotné tento styl vyhovuje nejvíce. Dokonce ani postavy nejsou nijak výrazně uřvané, což je věc, kterou na anime nenávidím (nejedná se o každé anime, ale když se to někde objeví, tak mě to odrazuje). Snad budeme mít brzo možnost poznat lépe naše hlavní hrdiny. Doufám, že mě překvapí, zatím si myslím, že je to na dobré cestě. Dávám čtyři hvězdy ****.... celý text
Izuku Midoria: Počátek
2019,
Kóhei Horikoši
Musím říci, že tahle manga má skutečně nápad a hezké zpracování. I hlavní hrdina je podle mě zvolen velice vhodně pro děti. Pro dospělé jako já sice tolik ne (Upřednostnila bych, kdyby měl i nějakou pořádnou špatnou vlastnost. Jenže on a Uraraka jsou v podstatě dokonalý pár), ale vzhledem k tomu, že nejsem cílovka, tak to nebudu řešit. Moc se mi líbí ta myšlenka, že i ten, kdo nedostal příliš talentu, dokáže velké věci a dosáhnout svých snů. Někteří lidé mají více štěstí než ostatní a mají větší předpoklady nebo se narodili do majetněšjí rodiny, a proto mají větší šance než jiní. Tak to prostě chodí. Ale každý, a to bez ohledu na to, jak moc rychle se učíte, co dokážete, jak vypadáte, jak majetní jste a spoustu dalších okolností, si dokážete splnit své sny, když pro ně budete tvrdě dřít. To je něco, co by mělo být dětem neustále připomínáno. Hlavní hrdina dává moc dobrý příklad. Ale upřímně se těším, až nám budou představeny i další postavy a děj se pořádně rozjede. Dávám čtyři hvězdy. Vidím to na dobrý začátek ****.... celý text
Rapsodie
2022,
Laura Thalassa
Tak jo, po třech měsícech jsem to konečně dočetla. A za ten čas mi to úplně nestálo. Jedná se pouze o můj názor, se kterým nemusí každý souhlasit, berte to prosím na vědomí. Nechápejte mě špatně, prostě jsem jen očekávala trochu víc. Je to skutečně na styl Maasové, jen se tam absolutně nezaobíráte vedlejšími postavami. Jde hlavně o vztah mezi hlavními hrdiny, který se dal prostě snadno odhadnout, pokud víte, jak píše Maasová. Nic mě nepřekvapilo. Možná trochu ten konec. Děj je v podstatě o ničem (nepočítám vztah mezi hlavními hrdiny). Zajímalo mě sice, co se děje s vílími válečnincemi a hlavně, proč se to děje. Knížka vám to ale absolutně nevysvětlí ani na konci ne. Prostě se vrhněte do dalšího dílu, pokud chcete vědět, jak to skutečně bylo. Jestli to ale bude zase jen piplačka ve vztahu Desmonda a Callypso a děj bude odstrčen do pozadí, tak to rozhodně za přečtení nestojí (pokud jste teda nikdy nic nečetli od Maasové, nebo vás baví číst to samé dokola). Já se částečně pustila do knihy právě kvůli té podobnosti s Maasovou, k mé smůle jsem zjistila, že mě její příběhy už neberou tolik jako dříve. Takže pro vás fanoušky to bude asi poklad, pro mě už tak moc ne. Dávám tři hvězdy, byla to celkem nuda ***.... celý text
Jsem zlomená
2013,
Tahereh Mafi
Tento komentář obsahuje můj barvitý a osobní názor na knihu. Nečtěte, pokud nesnesete kritiku. S mými názory se nemusíte shodovat, jedná se pouze o můj vlastní pohled na knihu. Naprosto chápu, proč se tolika lidem tahle knížka líbí. Dynamika a emoce mezi Juliett a Aaronem jsou úžasně vykreslené. Kdyby ale Juliett nebyla tak strašně pitomá, příběh by stál za to číst z více než jednoho důvodu. Takže kromě jiskření mezi tímto párem mi na knize nepřišlo dobré skoro nic. Děj je předvídatelný a nezajímavý, o ostatních postavách kromě J a A se toho člověk příliš nedozví. Podstata schopností postav je nám také téměř neznámá, což by nebyl takový problém, kdyby se o nich někdo snažil pořádně něco zjistit. Celý boj mezi povstalci a režimem stojí za nic, protože se nikdo z povstalecké strany o nic nesnaží. Ale největší problém celé knihy je právě Juliett. Já chápu, že její život nebyl a není peříčko. Ano, vlastní schopnost, která je spíše prokletím než darem. Rodiče se k ní nikdy nechovali fér a hezky. Má důvody na to si stěžovat. To ale neznamená, že potřebuju celou knihu číst o tom, jak fňuká nad svým osudem, životem a dokonce milostnými vztahy! Má právo si stěžovat, ale natolik, že musíme v každé kapitole znovu a znovu řešit, proč to má tak těžké a proč se cítí takto, když to bylo řečeno 10x dříve. A k tomu se ve svých pohnutcích nikam neposunula, k ničemu pořádně nedošla a na nic nepřišela, protože je nám akorát připomínáno, že má problémy, ale místo toho, aby je řešila, tak se o tom opakovaně zmiňují. Její postoje k ostatním se také nedají popsat lépe než jako arogance a ublíženost, přitom jí nikdo z její skupiny nic neudělal. Chudák Castle, pracovat s takovou bandou teenagerů musí dát opravdu práci. Ale mimo jiné musím ocenit Kenjiho. Jeho důvtip a pozitivita dodala příběhu štávu. O Adamovi se raději zmiňovat nebudu, je to trošku jiná obdoba Juliett. Jinak Aaron je pecka, myslím, že kdo ví, ví.... celý text
