Hitchhiker
přečtené 71
Jméno větru
2012,
Patrick Rothfuss
Začnu s pozitivy. Kniha se opravdu dobře čte. Jde o vyprávění v první osobě a vypravěčem je sám hrdina, sedící v hostinci, takže neztrácí čas s otravnou expozicí a la Stehlíková, protože by tím své posluchače přinejlepším sral a přinejhorším by vypadal jako retard. To asi ocení především ti, které nezajímá historie a zeměpis fantasy světa a chtějí si nejprve vybudovat sympatie k hrdinům a ponořit se do příběhu. Což mě přivádí k negativům, jelikož příběh a hlavní hrdina sám je bohužel těžce neoriginální a předvídatelný. Kvothe je sirotek a chodí do školy pro čaroděje, jenom to už není infantilní základka, kde vám Brumbál lepí smajlíky na úkoly, ale seriózní univerzita plná lidí s akademickými záměry. Kvothe sám je pak samozřejmě nejvěčí boreček, kterému všechno vychází a na co sáhne, tak je v tom hned nejlepší, a kdyby neměl zrzavou palici a díry v ponožkách asi by z něho udělali krále hned na začátku a nemuseli bychom se prokousávat třemi knížkami. A je mi jedno jestli je Kvothe věrohodný vypravěč nebo ne, protože jestli je to takový narcis, aby si tohle všechno vymýšlel, tak to je možná ještě horší, než kdyby to byla pravda. Ale jak už jsem řekl, kniha se i přes to dobře čte. Je vidět, že Rothfuss psát umí a příběh, ač neoriginální je celkem svižný a nenudí.... celý text
