ho-l-ka ho-l-ka přečtené 5

☰ menu

Strach

Strach 2013, Hana Pekárková
4 z 5

Četla jsem oba díly knihy „Strach“, jak první, tak druhý. Mně naopak přišly zajímavé. Vskutku neotřelé téma, které se hned tak nevidí, popisuje současnou realitu bez příkras a nevyhýbá se tématům, o nichž se zásadně nemluví, ale jsou bohužel aktuální. Vypráví o mladé ženě, která těžce doplácí na celkovou společenskou situaci. Zároveň sledujeme její osudy od útlého dětství a tím se do děje promítá i nedávná minulost a vývoj nejen v dnešní ČR, či předtím Československé republice, ale částečně i ve světě. Je to pravda čtení zajímavé, ale možná trochu náročnější. V obou knihách se čtenář setká s množstvím postav a různými osudy lidí, jejich společenské spektrum je místy dost rozsáhlé. Obě knihy si všímají provázanosti života každého jednotlivce s dobou a událostmi. Navazují na sebe volně, takže se dají číst zvlášť. V každé je položen důraz na něco jiného. U prvního dílu – „Propast“ se hlavní postava, která nikdy neměla, snad s výjimkou prvních let, jednoduchý život a vždy tak trochu bojovala s pokusy o jisté společenské vyloučení, dostává do příšerné a hrozné situace jen proto, že se nakazila při jedné z novodobých epidemií černého kašle v ČR. Bojuje spíše se současným zdravotnickým systémem a nemocí, jež by vůbec nemusela mít tak hrozný dopad, kdyby se jí dostalo odpovídající lékařské péče. Takto začíná mít pádné důvody bát se o svůj život a vůbec téměř o všechno. Zároveň je její nemoc proti ní zneužita, stává se záminkou k ještě mnohem horšímu vylučování. Protože se brání a nenechá si nic líbit /což je ovšem také jediná cesta k tomu, aby přežila, ale i k tomu, aby neskončila spolu se svým mužem vyhozená bez náhrady z bytu/, mění se pomalu v subjekt silné nenávisti. Druhý díl „Msta“ je věnován především ošklivé konfrontaci s touto nenávistí. Je nucena čelit pokusu o totální společenské zničení. Ve chvíli kdy už se zdá, že se jí i jejímu věrnému partnerovi otvírá cesta k novému životu, přichází zdrcující rána, následek příšerného vypětí a strachu ve kterém dlouhodobě žila. Opět se ocitá na hlubokém dně a čeká ji další boj. Nic není tabu. Nezaměstnanost, stav zdravotnictví, společenské změny posledních desetiletí, sociální stratifikace, protekce i diskriminace. Podávání umělých hormonálních preparátů nedospělým dívkám, neplodnost, vylučování určitých lidí, kteří se ničím neprovinili, život v pohraničí i „běžném vnitrozemí“, specifika hlavního města. Špinavé intriky na pracovišti i v mnohem „vyšších“ sférách. Špinavé intriky v rámci sousedských sporů. Problematika stáří, léčeben dlouhodobě nemocných i pocity malých dětí, které se octnou náhle sami bez rodičů v nemocnici. Zajímavé je prostředí mateřské školky. To v literatuře zrovna moc vylíčeno nebývá. A tak dál a tak dál. Tyto dvě knihy jsou však zároveň i příběhem o jednom dívčím dospívání a zrání v konkrétní době, stejně jako příběhem pevné, hluboké vzájemné lásky. Bez ní, nemohla by hlavní postava dlouho vzdorovat. A taky o nenávisti, která ničí. Myslím, že oba díly knihy „Strach“ vyplňují jistou mezeru na našem knižním trhu. Nepředstavují nám svět z pohledu lidí, kteří řeší především to, na jaký večírek půjdou, jak vydělají další miliony a jak je pak utratí a jen tak mimochodem také s kým se budou milovat dneska a s kým zítra. Do jaké exotiky vyrazí. Představují ho však z pohledu těch, kteří jsou denně konfrontováni s tvrdou realitou dneška. Dívala jsem se na komentáře mých dvou předchůdkyň, Nevím jak ta druhá, ale pokud je mi-nul-o ročník 1981, dá se celkem uvěřit, že knihu Propast vůbec nepochopila. Je na to zkrátka ještě moc mladá a ze skutečného života mnoho nepoznala, dosud jí vážněji neskřípl. Na pochopení obou dílů, jsou zřejmě třeba určité životní zkušenosti i znalost různých souvislostí a informací. „Deník Brigit Jonesové“ to zkrátka není. Proto ať se raději drží sladkých příběhů pro odrostlé dívky na téma, jak hlavní hrdinka udělala „skvělou partii“, nejlépe v podobě nějakého milionáře a vrcholného manažéra a nepouští se do hodnocení složitých společenských románů. Každý druh literatury má své. Limonádové příběhy umožňují mnoha čtenářům relaxaci. Avšak je třeba mluvit také o realitě včetně toho ošklivého, co řadě lidí přináší.... celý text