InaSeLoki
přečtené 147
Ninža z druhého patra
2009,
Vlasta Svobodová
Tato kniha se mi dostala do ruku, poté co jsem se o ni dozvěděla z jedné diskuze na webu zasvěceném právě Narutovi. Příběh knihy je velmi jednoduchý. Hlavní hrdinka sleduje anime Naruto na Jetixu. Tento pořad jí slouží jako inspirace, jak se chovat a pomáhat lidem okolo sebe. Také ji to pomáhá zvládnout těžkou životní situaci, do které se její rodina dostala. Myslím si, že si měla autorka zvolit jiné téma, ve kterém se orientuje, protože v Narutovi je její orientace velmi povrchová. Namátkou vzpomínám na nešťastné skloňování jmen postav z již zmiňovaného díla. A co se týče toho faktu, že hlavní hrdinka sleduje Naruta na Jetixu, a pak tam o těch postavách hovoří, jak o nich hovoří. Je jasné, že autorka tento pořad na Jetixu viděla asi tak z vlaku za jízdy, protože v knize uvádí nepravdivé informace. Již během čtení jsem nabyla dojmu, že si tuto knihu nikdo před vydáním kontrolně nepřečetl. Na závěr uvádím, že Naruto jako anime i mangu mám velmi ráda a patřím k těm, kteří ho sledovali na Jetixu. Musím dát za pravdu, zlým jazykům, které se tak negativně vyjadřovali k tomuto titulu v té diskuzi tenkrát. Jednoduše řečeno, tohle se nepovedelo.... celý text
Město ze skla
2013,
Cassandra Clare (p)
Po třetí a rozhodně ne naposled sděluji světu, že jsem to přelouskala jedním dechem a v jednom místě i bez dechu, ale ve stavu života ohrožujícího jsem se vážně neocitla. Jednoduše se mi kniha hezky četla a já chtěla vědět, co z toho vyleze (v detailech, protože jsem si trošku přečetla spoiler). Varování, mám tušení, že v následujících řádcích napíšu nějaký ten spoiler. Konečně jsme se podívali do Idrisu a poznali Město ze skla a další místa v této zemi. Tu změnu jsem si naprosto užívala. Trošku záludná mi přišla eliminace postavy, kterou jsme poznali na konci minulého dílu, ale příběh se musí zkomplikovat... S Clary jsem se uplně nesžila. V jednom okamžiku byla na facku a přišla mi trošku dětinská, ale nadruhou stranu je toho hodně nového a odehrávající se v krátkém časovém období. Vypadá to, že ji nemám ráda, ale mám. Ono to jenom chce poznat postavu blíže v dalších knihách. A jako plus u ní beru, že má ráda mangu... Simona jsem si oblíbila až v tomto dílu, protože zde dostal více prostoru ukázat, že to není jen kluk, co se zamiloval do své nejlepší kamarádky. Mimochodem se mi líbí jeho geekovské komentáře a slovní přestřelky mezi ním a Jacem. Také jsem si zde oblíbila Aleca, který umí překvapit, když to zrovna nečekáte (u mě to aspoň platí). Myslím, tu scénu plnou nebezpečí a on se zeptá, proč mu nezavolal zpátky, nebo tu, která končí Mainou otázkou - „A tohle taky musíme všichni?“ I Izzy jsem si oblíbila. Zjistili jsme, že Valentýn je horkým kandidátem na cenu Otec roku a Lovec stínů roku 2007. I nadále jsem ignorovala překlad - Krasomil a přidal se k němu i Močál (Ragnor Fell). Nástroje smrti byly původně zamíšleny jako trilogie. I já původně zamýšlela, že to touto knihou zakončím. Jedním důvodem bylo, že jsem si říkala, že to stačí. A tím druhým, že jsem měla strach, že nakonci umře moje nejoblíbenější postava (již vím, jak to s ní dopadne). Jinak mě Nástroje smrti odnaučily zlozvyku, dozvídat se spoilery, což mě ani ve snu nenapadlo, že je možné. Závěrem knihu doporučuji. Na jednu stranu by bylo hezké, kdyby příběh takto končil, ale na tu druhou jsem ráda, že ne. Komentář je stále ve fázi výroby.... celý text
Město z popela
2013,
Cassandra Clare (p)
Knihu jsem přečetla jedním dechem a líbila se mi více než předchozí. Opravdu hezky se čte. Je možné, že následující řádky mohou obsahovat nějaký ten spoiler. Jakmile jsem dočetla první, vrhla jsem se na tento díl, který mi přišel zajímavější. Je sice pravda, že se tu samozřejmě hodně řeší komplikovaný vztah mezi Jacem a Clary. Přiznávám se, že jsem to nevydržela a přečetla si spoiler, protože mě nevadí je číst (to jest stav dávno minulý), tudíš jsem se jim trošku zlomislně "křenila". A když jsem u svého přiznání, narazila jsem náhodou na rodokmen, takže jakmile padla správná jména, podívala jsem se do něj... Velmi mě potěšil Naruto. Pasáž, kde vysvětluje Clary Maxovi, jak se čte manga, jsem si naprosto užívala. Ano, mám ráda mangu a anime, k tomu jsem vyrostla na Narutovi. Scéna na Zakletém dvoře nebyla pro naši skupinu příjemná, ale pro mě byla skoro osudná. Situace, kde se navzájem dohadovali, kdo má koho políbit, mě natolik rozesmála, že jsem se potom následně málem ukašlala k smrti a to ještě na své jmeniny. Toužím jednou použít větu: "Toho civila, já, líbat nebudu." Nevím proč, ale toužím po tom. Z Inkvizitorky mě běhal mráz po zádech, o to víc, že jsem věděla, kdo je kdo (díky své zvědavosti). Zde jsem si oblíbila Luka a Magnuse (pořád ignoruji Krasomila Pohoromu). Maia je nová sympatická postava. Jaceovo uklízení mi posloužilo jako impuls, říct bratrovi, že nehodlám již akceptovat ten nepořádek na jeho parepetu. Pevně doufám, že si tohle nikdy nepřečte. V knize je dost momentů a hlášek, které mě rozesmáli (o život mi už opravdu nešlo), například scéna, kdy se Alec málem přiznal. Je tu dost démonů na soutěž krásy. Působivý byl způsob, jak byli přemoženi Mlčenliví bratři (ne, že by se mi to líbilo). Závěr byl lehoučce brutální, nemyslím to, že se jeden rozhodl, že tedy ano a ten druhý mu, obrazně řečeno, zavřel dveře před obličejem, ale poslední slova o tom, že někdo ví něco důležitého a konec knihy. Pokračování příště. Je to příjemná kniha pro odpočinek. Doporučuji.... celý text
