instageek_cz přečtené 59

Gulliveriana / Zlatý osel 2017, Milo Manara

Gulliveriana mi přišla perfektní. Chtěl jsem erotický komiks se sexy hrdinkou a spoustou nemravných momentů, čehož se mi dostalo měrou vrchovatou. Ať už je hlavní diva zrovna obryně nebo naopak miniaturní stvoření, je na co se dívat. Komplexnější příběh (na jehož absenci si někdy čtenáři stěžují) jsem nepostrádal, nejspíš bych se na něj ani nedokázal soustředit:)) A hlavně bych tu o něj ani nestál. Přijde mi to, jako kdyby si někdo stěžoval na plytkost děje u těch soft erotických filmů, které běžely kdysi dávno třeba na Nově v pátek pozdě večer, kdy ještě člověk neznal možnosti internetu:)) Když se mi poštěstilo na nějaký takový narazit, tak jsem fakt nedoufal v strhující koncert mistrných dialogů. Naopak, v duchu jsem se modlil za co nejvíc scén s co nejspořeji oděnou bohyní:)) V tomto směru Gulliveriana nezklame. Kresba je nádherná, titulní dívka též. Ale moc se mi líbilo i vyobrazení moře a krajiny, včetně použitých barev; plusem je též humor. Za mě tedy jasných 5/5 a takhle bych si představoval každý erotický komiks – málo zdržování, hodně pikantních momentů. A přesně proto se mi druhý příběh v knize, Zlatý osel, líbil méně. Všechno je tam temné, ošklivé. Hravost Gulliveriany vystřídá ponurost osudu hlavního hrdiny Lucia, proměněného v osla kvůli pletkám s náboženskou sektou. Jo, je to příběhovější, takže pokud vám u erotického komiksu skutečně jde i o kvalitu vyprávění, budete nejspíš šťastni. Ale já se chvílemi nudil a nervózně nahlížel do dalších stránek, jestli už se tedy bude konečně zase něco dít:)) A jelikož Lucius stráví dost času v podobě osla, tak ani ta „akce“, např. s jistou velice zvrhlou paničkou, není něčím, z čeho by člověk mohl být kdovíjak nadšený:)) Čili za mě 3/5 max. Ke Gulliverianě se rád vrátím, Zlatý osel je ok, ale ničím mě nenadchnul.... celý text

Tintin v Americe 2004, Hergé (p)

V první řadě bych předpokládal, že když už se jedná o 3. vydání stejného alba, mohlo by být bez chybějících nebo naopak přebývajících slov v bublinách. Stane se to sice jen výjimečně (konkrétně 2x, co si tak vybavuju), ale i tak mi to přijde hloupé. Jinak je Tintinovo americké dobrodružství moc pěkně nakreslené (zbožňuju panel, kde Tintin leze v obrovské výšce po římse mrakodrapu) a potěší, že belgický reportér si tentokrát nepředsevzal vyvraždění veškeré zvěře daného kontinentu. Akorát Filuta se nám vyprofiluje v poněkud rasistického psíka:)) Přece nechceš jet k rudokožcům, říká Tintinovi před odjezdem k indiánům, a na místě pak pohrdavě ignoruje zdejší psy se slovy Snad si nemyslí, že se budu bavit s nějakými psími rudochy. Yikes! Celkově to tu ale s rasismem není ani zdaleka tak zlé, jak jsem se po Kongu obával. Jen u jednoho fórku člověka zamrazí když se hovoří o vraždě, vyhlášení poplachu, a jak potom okamžitě pověsili 7 černochů... Jakože preventivně... Tak to je postřeh, bez kterého bych se klidně obešel, milý Hergé. Jinak tenhle díl hodně připomíná první album ze Sovětského svazu. Tintina chce neustále někdo zabít, vězní ho, pronásledují, zatímco on díky shodám všelijakých šílených náhod a štěstí uniká. A tak to jede pořád dokola. Oficiálně jde Tintin v Americe po stopě zločinného syndikátu chicagských banditů, ale veškeré zběsilosti to natolik překrývají, že bych si na hlavní dějovou linku už málem nevzpomněl. Průměr a příště snad konečně nějaká Tintinova hvězdnější chvíle!:)... celý text

Tintin v Kongu 2011, Hergé (p)

Snad ještě nikdy se mi u čtení žádného komiksu nestalo, abych v jednom okamžiku vytřeštil oči a zůstal zírat s doširoka otevřenou pusou jako nějaká kreslená postavička:)) Zde se mi to přihodilo na stránce, kde Tintinovi při jeho africkém dobrodružství šimpanz unese psa Filutu. Naštěstí má belgický reportér pohotové řešení zastřelí jiného šimpanze, stáhne ho z kůže a tu si potom navleče, aby tak infiltroval opičí tlupu... WTFF??!:)) Inu, skutečně jsem sbíral čelist z podlahy:)) Ale to byl teprve začátek... Také 2. Tintinův příběh vznikal kolem roku 1930 a je znát, že zvířata tehdy byla považována spíše za takové srandovní kreatury, jako stvořené na zabití!:)) Jinak si nedovedu vysvětlit, co se to tu proboha děje. Tintin v Kongu je vražedným běsněním, kde tenhle Belgičan bez milosti masakruje jednu němou tvář za druhou a neustále mluví o tom, co uloví příště. Mimo jiné postřílí celé stádo antilop; odpráskne a stáhne z kůže již zmíněnou opici; obzvlášť trýznivým způsobem přiměje hada sežrat sebe sama; chudáka leoparda nechá spolknout houbu nasáklou vodou, aby mu z ní bylo blbě, a ještě ho nakopne; bez skrupulí vyrazí na lov slona a později si už jen vykračuje s jeho uřezanými kly, jako by se nechumelilo; a třešničkou na dortu je vyvrtání díry do tvrdé kůže nosorožce, do které pak nacpe dynamit a vzácného lichokopytníka rozmetá na tisíc kousků. A všechno to mají být veselé pointy různých situací!:)) Neskutečné... A to ani nezmiňuji, že všichni Afričané jdou zde nakreslení tak, že připomínají opice snad víc než samotní šimpanzi. Navrch jsou zásadně hloupí, pověrčiví, primitivní... Já bych doporučil každému sběrateli, ať si tenhle komiks pořídí, protože nevěřím, že zůstane volně prodejný navždy. Je to chvílemi fakt až zlé, dobré jen jako historická raritka. Dítěti bych něco takového do rukou nedával. Pokud odhlédnu od těch hrůz a řekněme dobového kontextu, tak tohle album nezachraňuje ani detektivní zápletka, která je zde pouze okrajově a není moc zajímavá. Mizérie, už abych byl u pozdějších Tintinů!:))... celý text

Tintin v zemi Sovětů 2011, Hergé (p)

U prvního a dodnes jediného černobílého Tintina vás okamžitě zaujme kresba, která mi silně připomínala slavné švejkovské ilustrace Josefa Lady. Zároveň jsem obdivoval, jak Hergé dokáže i v tak jednoduchém stylu vytvářet nadupané dynamické panely, na nichž celé dění vidíte úplně jako filmovou akční scénu. Nudit se nebudete, Tintin každou chvíli před někým utíká, ujíždí v autě či na drezíně, případně se někam řítí v letadle, pokaždé v doprovodu roztomilého, vtipného a chytrého pejska Filuty. Ten dění často komentuje, ale přispívá nejen slovy pro svého páníčka je rovnocenným parťákem a leckdy mu zachrání krk! Sovětští agenti totiž chtějí toho novinářského buržousta z Belgie bez milosti odpravit. Všude po něm jdou a mám pocit, že ho jednou i viditelně postřelí. Na to však Tintin nijak nereaguje, tady je to totiž docela brutální drsňák!:)) V obleku ruského kozáka je mu fuk, jestli spráská člověka nebo medvěda (kterého složí dobře trefeným highkickem na bradu:)) ). Tintin si vždy poradí buďto MacGyverovsky něco sestrojí, nebo si pomůže důvtipem, případně se na něj usměje štěstěna. Jako když při pobytu ve vězení a čekání na popravu zjistí, že se v jeho cele válí na zemi skafandr... který se přesně hodí, když tenhle belgický rek s čupřinou uvolní cihlu ve zdi tak, aby se dovnitř začala hrnout voda a on mohl odplavat pryč:)) Je to sakra bláznivé čtení a taky vzácný kus komiksové historie, takže doporučuji:)... celý text

Simpsonovi: Monumentální komiksový nával 2023, Ian Boothby

3. díl simpsonovského Kolosálního komiksového kompendia bude pro fanoušky rodinky ze Springfieldu opět parádní náloží čtiva. Knížka je nabušená spoustou příběhů a někdy narazíte i na ještě další komiksy uvnitř jednotlivých komiksů:)) Co tu tedy najdete? - Nuzák Bob, story o novém masterplanu Leváka Boba na zabití Barta. Tentokrát zahrnuje bezdomovectví a výraznou roli sehraje i tvůrce Itchyho a Scratchyho Chester J. Lampwick!:) - Malý Monty Burns se s pomocí svého majordoma Smithersburyho snaží získat přátele. - Sérum hustosti profesora Frinka se dostane do zásobníku pitné vody, takže jsou pak všichni Springfielďané cool a šik! - Malý Homer najde v garáži kouzelnou lampu, jenže džin v ní je zlý a vypadá jako pan Ááá-áánooo-ooooo?:)) - Taky chudák Ralf Wiggum narazí na nadpřirozeného mizeru tentokrát se jedná o leprikóna!:)) - Milhouse má trápení, neustále se totiž nechává unášet vlastní fantazií, tudíž nedává nikdy pozor ve škole ani jinde. Ocitne se např. ve starověkém Římě, divoké džungli či pod mořem. - Děda Simpson si vezme za ženu starou paní Burnsovou, takže se z Homera a Montyho stávají bratři!:)) - Minipříběhy: Táta pruďas, Willy u doktora Dlahy, rýmované přání dobré noci pro celý Springfield. - Vystřihovánka: Kwik-E-Mart. Zvlášť zmíním trojdílný příběh Nejlepší Radioaktivní Hugo všech dob! Ten zabírá největší část obsahu a jedná se o skvělou parodii komiksového dění. Každý z komiksů v téhle knize je minimálně 10 let starý, ale přesně se strefuje i do současnosti, kdy se tvůrcům filmů a seriálů po vzoru jejich sešitových předchůdců už úplně vymkla situace. Nesmyslné propojování dějových linek, kdy musíte vidět x seriálů, abyste pochopili, co se stane v některém z filmů, už většině z nás leze na nervy. Takže vtipná povídka a skutečně napínavé čekání na to, co tedy bude v tom novém MEGA hypeovaném Radioaktivním Hugovi!:)... celý text

Batman: Muž, který se směje & Arkham 2019, Grant Morrison

Muž, který se směje Tohle už bylo součástí knihy Kameňák a další příběhy, kterou u nás Crew vydala před 10 lety. Mistr noirovek Ed Brubacker tu navazuje na kultovku Batman: Rok jedna od Franka Millera. To je sám o sobě nesmírně těžký úkol, Brubacker ho ale zvládl a kvalitativní laťku drží ve stejné výši. Je to výborný příběh z Batmanových počátků, kdy ještě není tím nepřemožitelným vševědoucím borcem. Vše je pro něj stále nové a tak se poprvé setkává s neznámým psychopatem, který má mrtvolně bílou tvář a na ní doslova smrtící škleb... Kresba Douga Mahnkeho přispívá k syrovějšímu, hrubějšímu feelingu. Žádná nablýskanost, vidíme starý dobrý špinavý Gotham (samé louže, odpadky) a v něm řádící pouliční grázly. Hororové momenty zvládá Mahnke perfektně, vytřeštěné tváře mrtvol si budete pamatovat. Asi je škoda, že tenhle komiks není delší, protože by si zasloužil být zmiňovaný jedním dechem spolu s těmi nejlegendárnějšími příběhy Temného rytíře. Arkham Ten recenzuji jinde, tady jen zmíním, že jsou součástí knihy překvapivě i některé bonusy. Batman č. 327: Zlověstný ústav! Krásné retro z roku 1980, kde se Batman ocitá mezi chovanci Arkhamova ústavu. Čeká ho tu boj jak s nimi, tak s vlastní příčetností. (Ale já jsem Batman! Ovšem, že jsi, příteli. A tenhle pán je Napoleon... a tamta milá dáma je Johanka z Arku!) Super příběh s dost temným koncem.... celý text

Legendární zabiják 2023, Júto Suzuki

V poslední době jsem přečetl víc mangy, než kdykoliv předtím. Ale i kdybych jí byl dosud nedotčený, 1. díl Sakamoto Days by mě zaujal natolik, že bych do něj musel jít:)) Už samotná obálka mi připadá neskutečně vtipná. Na pana Sakamota se nemůžu vynadívat, autor Júto Suzuki nám na první pohled předvádí svůj komediální talent. Čili tuhle mangu bych chtěl zkusit, i kdyby měl pan Sakamoto být třeba jen obyčejný zahradník. Jenže on je ve skutečnosti bývalým legendárním zabijákem kalibru Johna Wicka! Je tudíž jasné, že o akční scény nebude nouze. A taky, že jo Suzuki je kreslí s úžasnou dynamikou, je to nadupaná smršť, z níž pan Sakamoto vždy vychází jako naprosto nedotknutelný badass! A jelikož u toho díky svému stoickému výrazu a obézní postavě vypadá i super vtipně, budete se, věřím, skvěle bavit. Hodně oceňuji celkovou přehlednost. U některých mang se mi pletly postavy, byly si mnohdy strašně podobné. Tady máte všechny jasně odlišené a snadno zapamatovatelné. Trochu jsem se obával, jestli mě nebude štvát druhý hrdina z obálky, ten mladý blonďák, ale kdepak telepat Šin, rovněž zabiják, je taky výborný a s jeho idolem panem Sakamotem zažívá různé komické situace. Většinu času je Sakamoto Days akční komedií, ale ke konci tón vyprávění zvážní. Poznáváme několik nových postav, přičemž některých nám bude líto, a jiné budou působit dost děsivě. Zároveň dochází po celou dobu k odhalování dalších netušených skutečností, schopností a pravidel tohoto světa, takže jsem velmi zvědavý, co bude dál a proč se děje to, co se děje:)) Zas jednou nemám, co vytknout. Baví mě příběh, postavy, kresba a chválím i překlad, u něhož se mi zdá, že z vtipnosti originálu nic neubírá.... celý text

Flash: Nejrychlejší muž světa 2023, Kenny Porter

Oficiální komiks k filmu Flash je částečným prequelem, byť tahle skutečnost je hlavně marketingovým tahákem:)) Kniha se skládá ze tří příběhů, přičemž každý si vzal na starost jiný kreslíř. Scénář ke všem napsal Kenny Porter, od kterého jsme u nás ještě nic nečetli. Pevnější než ocel Za mě nejpovedenější a nejprequelovější epizoda. Vyskytuje se zde Batman (verze Affleck), který se zapojí jak do akce, tak do mentorování Barryho Allena. Ten totiž některé aspekty svých superschopností zatím neovládá, proto ho gothamský netopýr vezme pod svá křídla a pomáhá mu s tréninkem. Zábavná kapitola, rychle odsýpá, líbila se mi i zběsilá kresba chvílemi připomínající anime. Zajímavý je záporák, kovový Girder, o něhož si Flash např. zláme prsty. Tenhle tvrďák má navíc docela emotivní backstory. Hodnocení: 5/5 Nová fáze Nejrealističtěji kreslený příběh. Záporák v podobě roztaveného asfaltového Tarpita je fajn, připomíná Venoma. Ale vidím tu promarněnou příležitost na propojení s filmem Flash, protože v bijáku se objeví vizuálně podobná postava. Takže se to mohlo zaonačit tak, aby Tarpitova identita byla neznámá, a v kině bychom zjistili, o koho že to jde. Jo a pojítkem s filmem jsou tu vlastně Barryho kolegové z práce, byť jejich role je zcela marginální, nic neovlivní, jsou spíš jen živými kulisami. Hodnocení: 4/5 Třetí příběh nemá název a přišel mi nejslabší i nejhůře nakreslený. Opět se mihnou Flashovi kolegové, ale to je všechno. Záporák Top s ozbrojenými káčami mě za srdce taky nechytnul. Škoda, tahle kniha si zasloužila lepší konec. Hodnocení: 2,5/5 V bonusech najdete galerii obálek a pár návrhů. Ve finále tenhle komiks možná mírně nadhodnocuji, ale musím, protože si na chudáka Flashe celý svět zasedl:)) Celkové hodnocení: 7/10... celý text

Arkham: Pochmurný dům v pochmurném světě 2023, Grant Morrison

Tuhle knihu bych dal do rukou každému, kdo se ještě s komiksovým médiem nesetkal. Krásně demonstruje nekonečné vizuální i vypravěčské možnosti, které zde tvůrci mají. Číst Arkham je z části stejné, jako koukat na film, zároveň jde o procházku dechberoucí výtvarnou galerií, a pochopitelně také o literární dílo. Ačkoliv nepatřím mezi fanoušky Morrisona a ani McKeanovo jiná práce mě příliš neoslovuje, tady je žeru od začátku až do konce. Arkham je čistokrevná hororová povídka. Brutální, nemilosrdná, a z některých momentů vás bude mrazit ještě dlouho (domeček pro panenky...). Joker je tu regulérní monstrum, odraz svého vnitřního já. V téhle podobě by se mohl zařadit klidně po bok Freddyho Kruegera a spol. a děsit lidi i v kinech. Těch nestvůr se tu objeví víc. Batman na ně postupně naráží v labyrintu chodeb starého sanatoria, zas jednou donucen hrát nějakou Jokerovu zvrácenou hru. Ponurý dům s temnou minulostí je prostoupený šílenstvím, mezi jeho stěnami přežívají (a ožívají) hrůzy současné i ty z dávné minulosti. Nemusíte chápat každý význam, aby vás Arkham pohltil. Je to ideální čtení na jeden zátah, nejlépe v noci, když venku prší. Fandové videoher si navíc do atmosféry promítnou scény z Arkham Asylum, možná i uslyší soundtrack, který by se sem také perfektně hodil. Ve finále nemám, co vytknout. Scénář i neobvyklá kresba tu nejsou samoúčelnou překombinovanou exhibicí. Umocňují působivost mimořádně pochmurného příběhu, který se dle mého právem řadí k nejlegendárnějším komiksům všech dob. PS: Říkám si, že Arkham by v alternativní dimenzi mohl napsat Franz Kafka, kdyby se narodil v pozdější době a pracoval pro DC:)) PPS: Bonusová část možná bude pro leckoho zklamáním, v podstatě jde jen o pár kreseb navíc. Ale pokud jste nadšenec do storyboardů, přijdete si na své. Každopádně bych od výroční edice čekal v tomto směru víc.... celý text

Herold 2023, Mark Waid

U novodobějších sérií od Marvelu čekám vždy hodnocení mezi 34 hvězdičkami. Jinými slovy, že mě to neurazí, ani nenadchne (podobně jako většina filmových marvelovek). Že nebude scházet řemeslná kvalita, ale ani nepůjde o nějakou extra zábavu. Tak mám dilema, co teď udělat s třetím Strangem, protože asi nevidím důvod, proč těch hvězd nedat rovnou 5:) Není to komiks, který vám změní život, ale zároveň na sto procent plní to, co sliboval. Jako béčkový film, u něhož o Oscarech nemůže být řeč, jenže nudit se nebudete ani na vteřinu. Přesně tak je to s novým Strangem. Ten je totiž každou chvíli někde v kosmu, potkává spoustu ras z různých dimenzí mnohovesmíru a neustále řeší trable vznikající ze střetů magie a vědy. Rád si představuju, že by takovýhle komiks mohl vycházet klidně na úplných počátcích Marvelu, kde by byl představován jako senzační dobrodružství vesmírného čaroděje, nebo tak něco:)) A co já vím, nejspíš to tak při jeho premiéře v 60. letech i bylo. Strange celkově moc neznám a ani ve filmech mi k srdci nepřirostl. Ale musím přiznat, že mě díky sérii Nejvyšší čaroděj zajímá (a baví!) víc a víc. Tentokrát mu pomáhají i další čarodějové a čarodějky, protože starý dobrý Galactus dělá zase potíže a Strange ho sám zvládnout nedokáže. Doktor navíc přijímá přetěžký úkol musí pro nenasytného požírače planet najít živý svět, kde však nebudou žádní obyvatelé. A do toho všeho spolupracovat s tak nevyzpytatelnými bytostmi, jako je třeba Mefisto, s nímž se uzavírání dohod moc nevyplácí... Chválím kresbu, některé panely jsou fakt parádní, stejně tak Galactusův pozdější vytuněný vzhled. Zároveň je pravda, že méně důležitým panelům se dala věnovat větší péče. A celé to mohlo být vizuálně mnohem ujetější, divočejší. Proto nakonec zůstávám u 4 hvězd, byť 5 bylo blízko:)... celý text

Rónin 2023, Rafal Jaki

Upřímně jsem nad tímhle Zaklínačem pochyboval a říkal si, proč vlastně něco takového číst, když ho mám v klasických příbězích od Sapkowskiho, a že to bude spíš rehaš pro manga fanatiky. Naštěstí jsem se ale zase jednou rozhodl opustit pohodlí té omezené krabice v mé mysli a za jejími hranicemi se seznámil s parádní novou sérií!:) V první řadě pochvala pro Crew za krásnou knihu. A tím myslím i fyzicky. Je to stejný formát jako např. Lazarus nebo Kingdom Come, tzn. brož s chlopněmi (u KC byl ještě přebal). Strašně příjemný materiál, nejradši bych ji nedal z ruky:)) Obálka od Jen Bartel je nádherná. Možná z ní na leckoho Geralt může působit trochu zženštile, ale to je jen umělecká stylizace. Uvnitř vypadá jinak, a je to ten samý tvrďák a řezník jako v Sapkowskiho originálu. Co mi na první pohled vůbec nesedělo je Hatayova kresba. Po krátké chvíli jsem si zvyknul a dál jsem se jeho tvorbou vyloženě kochal. Ať už šlo o práci s krajinou a fantastickými tvory, nebo momenty, které by se neztratily ani v čistokrevném hororu. Geralt je stále tím zdánlivě sobeckým hrdinou, jenž však dokáže rozlišovat mezi dobrým a špatným a prokouknout, že skutečnými monstry jsou často lidé, kteří si ho najali na špinavou práci. Propojení Geralta s japonskou mytologií funguje na jedničku. Potkáváme řadu úžasných či děsivých démonů a magických stvoření, která coby Evropané mnohdy nemusíme vůbec znát. Na mě nejvíc zapůsobil okřídlený nebeský pes Tengu během čtení povídky, kde vystupuje, už jsem najisto věděl, že jsem ztracen a v téhle sérii chci pokračovat:)) Vítaným bonusem je závěrečný detailní bestiář, kde se každé z bestií věnuje stránka textu vysvětlující její původ i roli, jíž sehrála v Róninovi. Nemám co vytknout a vřele doporučuji také těm fanouškům Zaklínače, kteří se jinak manze vyhýbají.... celý text

Rodina 2023, Greg Rucka

Epicky působící anotace vás uvádí do akčního příběhu, který má pro mě příjemný nádech Duny, za což může výrazná přítomnost rodů/rodin, jejich politikaření a intrik. S hlavní hrdinkou Forever se potkáváme ve chvíli, kdy je rozstřílená na kusy. Respektive měla by být... Lazarus udržuje čtenáře napjaté díky všudypřítomné atmosféře tajemna. Kresba Michaela Larka je skvělá. Všechno je furt jako kdyby ve stínu a vizuál celkově působí obrovsky cool dojmem, to jinak nejde říct:)) Je to moderní, v něčem chladné, okamžitě bych si tenhle komiks představil jako filmový thriller nebo nový seriálový hit na Netflixu. Forever je sympatická. Když odhlédneme od vnějších půvabů, tak si k ní čtenář snadno získává i emoční pouto. Budete kolem ní mít spoustu otázek. Plní svou roli ultimátní rodinné zbraně skutečně ráda a s hrdostí, nebo je spíš sžírána pochybnostmi? Je víc člověkem, nebo předmětem k použití? Záleží na ní vůbec někomu? Greg Rucka napsal perfektní úvod k větší sáze. Načrtává pravidla rozpadlého světa, kde hrstka boháčů hodlá udělat všechno proto, aby si zachovala svá privilegia. Chamraď, mnohonásobně početnější vrstva obyvatelstva, má být ráda, že je ráda. Snášet nejrůznější omezení, nechávat se trestat... Těch tikajících časovaných bomb je tu víc a soudě dle vysokých hodnocení by u nás Lazarus měl mít úspěch. Tak se můžeme těšit, co bude dál:)... celý text

Želvy ninja: Poslední rónin 2023, Kevin Eastman

Posledního rónina už v době jeho vzniku obklopovala aura něčeho legendárního, nadčasového. A výsledek nezklamal. Ponurá zápletka tu funguje jako nálož, která fanouškovi Želv ninja v duši soustavně odpaluje bouři emocí. Jedná se o nezapomenutelný komiks, a také pastvu pro oči. Na knize pracovalo vícero výtvarníků, takže se dočkáme několika kompletně odlišných stylů kresby. Velkoformátové vydání jim moc sluší a věřím, že se stejně jako já budete chvílemi zastavovat a kochat celostránkovými panely. Vizuální pestrost se tu navzájem nijak netluče, styl má totiž souvislost s dějem. Čili nějak vypadá cyberpunkový New York, ale jiné jsou vzpomínky na dětství či flashbacky do období samoty po smrti většiny želváků. Mimochodem, kdo je tím posledním přeživším se odhalí na konci prvního sešitu, tudíž pokud to nevíte a chcete být překvapení, doporučuji se vyhýbat anotacím. Obdivoval jsem i čistě vypravěčskou stránku Posledního rónina. Nikdy nesklouzává do patosu, ani nepřešlapuje na místě. Děj se neustále posouvá a rozvíjí, objevují se nové postavy i překážky. Co se mi obzvlášť líbilo zatímco jinde mívají hrdinové štěstí, kterým si tvůrci pomáhají s řešením neřešitelného, tady má naopak rónin někdy vyloženě pech, čímž se mu situace ještě víc zkomplikuje. Akce a drama si dělí pole působnosti zhruba 60:40. Zpočátku se kosí hlavně robotičtí nepřátelé, ale postupně se přitvrdí. Krve zde bude prolito nemálo, skutečně jde o dost temný příběh, byť přístupnost 15+ mi přijde možná až moc úzkostlivá, dal bych spíš 12+. Naštěstí to tedy celkově není až tak traumatický zážitek, čehož jsem se upřímně obával (protože kdo chce svoje hrdiny vidět umírat?). I ty nejdepresivnější scény jsou podány vkusně, žádná prvoplánová jatka nebo ždímání slz, a někde si autoři vystačí s jasně srozumitelnou symbolikou. Samotný rónin vypadá parádně, ikonicky. Jeho zbraně i vzhled nemají chybu. Ať už se plíží ve stínech nebo stojí v plném světle, pokaždé je to momentka hodná zarámovaní. Často zuří, na srandičky většinou není prostor. Je samurajem bez pána, bez rodiny. Předsevzal si splnit jeden poslední úkol ve jménu ztracených blízkých ukončit válku, jež je provázela celým životem. Tím hodlá uctít jejich památku. Tak se na tuhle brutální pouť vydejte s ním a dodávejte mu po cestě sílu. Bude ji potřebovat... Úplným závěrem bych rád znovu zdůraznil, že velký formát knihy je krásně udělaný (a moc se mi líbí použitý font). Oproti běžným komiksům je to asi takový rozdíl, jako když srovnáte sledování filmu v kině a doma na TV. Barvy i kresba tak mnohem lépe vyniknou. Epickým příběhům prostě víc sluší obří plátno a Poslední rónin mezi ně rozhodně patří.... celý text

Kingdom Come Deliverance 2023, kolektiv autorů

Tahle knížka schytává povětšinou mizerné hodnocení a i já jsem se z více důvodů obával, že to bude slabota. Jenže! Nevím, jestli to bylo způsobeno nízkými očekáváními, ale nakonec jsem se u čtení dobře bavil a štvalo mě, že to není delší:)) Ke hře jsem se bohužel ještě nedostal (jsem lapen u remaků, remasterů a desítky let starých retro games:)) ), takže nemůžu soudit, jestli tu něco neodpovídá hlavní příběhové lince apod. Obecně jsem předpokládal spíše nudnější děj plný politikaření, bouchání do stolů, převržených číší atd.:)) Což se nestalo. Oceňuji rychlé a srozumitelné vysvětlení zápletky i různých podzápletek, díky nimž jsou motivace všech postav jasné. Čas se zde nemarní, ke středověkým masakrům a mučením to máme vždy co by kamenem do hlavy dohodil či šípem do zad dostřelil:P To vše v kresbě Wilsona Gandolpha, která se mi v náhledech vůbec nelíbila. Nemám rád tenhle jednoduchý mainstreamový styl alá komiks W.I.T.C.H.:)) Navíc nechápu, proč tohle nedostali zadáno mistři concept artů ke Kingdom Come, jako je třeba Tomáš Duchek? To je jak když před Naganem Kanada nechala doma Messiera a radši místo něj vzala Roba Zamunera taky to pak nedopadlo úplně nejslavněji:)) Nicméně, nakonec mi kresba nepřišla tak strašná. Je brutální, gore detaily nešetří, což jí ve finále přidává docela dost bodů. Nevím, tohle mi prostě nějak sedlo. Škoda konce, který podle mě přichází moc brzy. Pokud je ale v plánu pokračování, tak super. Záporák Prcek je neskutečný šmejd a celkově se díky němu i této knize budu snažit k dílu českého Warhorse Studios dostat dřív než za dalších x let:)) Čili komiksová předehra plní účel. Spíš než za dodatek pro fanoušky ji považuji za lákadlo pro nové pařany, kterým se Kingdom Come takto připomíná skrz jiné médium.... celý text

Skrýš 2018, Masasumi Kakizaki

Skrýš je uzavřený příběh odehrávající se během jedné noci, kde si mladý manželský pár vyrazí na dovolenou do tropického ráje. Zprvu se navenek jedná o snahu o nový začátek, ale rychle zjistíte, že tady půjde o něco jiného Seiiči, hlavní mužská postava, chce totiž svoji ženu Miki zabít. Za tím účelem ji bere na vyjížďku do přírody, jenže pak jeho zvrácený plán dostává ještě mnohem hrůznější dějový twist. Vyprávění je tíživé od první stránky. Napřed možná naivně doufáte, že se ti dva usmíří, ovšem brzy se ukáže, že mosty mezi nimi jsou spálené takovým způsobem, že už znovu postavit nepůjdou. Co se vlastně stalo, odkryje postupně dávkovaný flashback, vhodně dokreslující tenhle příběh tragédie a zoufalství, které nakonec přejde v čiré šílenství. Šiiči a Miki se ocitají v podzemní jeskyni, vedoucí kamsi do hlubin, do úplné tmy. Boj na život a na smrt vrcholí, jenže v tom pekelném labyrintu temnoty číhá něco horšího, než jsou oni dva a jejich vzájemná nenávist, pohrdání... I z toho důvodu je to chvílemi docela bolestivé čtení když vidíte, v co se může změnit láska. Masasumi Kakizaki Skrýš napsal i nakreslil. A nakreslil ji famózně, dojde také na de facto klasické filmové lekačky, za což klobouk dolů. Scénář možná mohl být o něco hutnější, intenzivnější, ale i tak se jedná o parádní povídku, které nechybí nic, díky čemu je hororový žánr dodnes tolik populární. Ostatně moc pěkně vypadá celá knížka i zvenku, takže se jedná ve všech směrech o ideální kousek pro zpestření sbírky.... celý text

Tokyo Revengers 4 2023, Ken Wakui

Emoční horská dráha od začátku až do konce. Ani 4. díl TR nezklamal, laťka kvality zůstává vysoko. Je to z velké části díky napětí, které čtenář neustále pociťuje. Ken Wakui se drastických situací nebojí, takže kdykoliv se proti sobě postaví bandy mladistvých psychopatů (včetně kumpánů hlavního hrdiny Takemičiho), víte, že nemají vůči svým protivníkům žádné slitování. Na Zemi i v nebi vždy jen já říká motto na bundě Tokio Mandžikai, gangu, kolem kterého se všechno točí. Nevyzpytatelnost těchto grázlů jsme poznali v minulých dílech, takže od nich čekáme jen to nehorší. No, a někdy se to skutečně naplní... Chválím kresbu, noční pohledy na Tokio jsou moc pěkné. Také se dočkáme po menší pauze zase skoku v čase, což je vždy velmi zajímavé. Kolik se toho změnilo následkem Takemičiho činů, a bylo to k lepšímu, nebo k horšímu? I romantická linka funguje, takže je člověk do příběhu loosera, který se snaží zachránit svou lásku i přátele, celkově dost emočně ponořen. Baví mě, jak se Takemiči postupně vyvíjí. Sice fakt pomalu a po troškách, ale díky tomu to působí opravdověji. Závěrem musím znovu zmínit, jakým překvapením pro mě tahle série je. Hodně se mi líbí obálky, ta kombinace bílé + druhé výrazné barvy. Na druhou stranu, kdybych viděl TR v obchodě a nic o něm nevěděl, budu si kvůli nim myslet, že jde o nějakou mangu popisující trable dospívajících hezounů nebo tak něco:)) I když... ono to tak vlastně je. Jen úplně na jiný způsob, než byste čekali. Takže se případně nenechte odradit;)... celý text

Simpsonovi: Gigantická komiksová jízda 2022, Len Wein

V žebříčku prodejnosti Crwe za leden 2023 byl tenhle simpsonovský počin na 1. místě a já bych řekl, že oprávněně. Fanouškům seriálu přináší další „giganticky“ nadupanou čtenářskou jízdu, kde si krom titulní rodinky užijete i spoustu jiných postav. Najdete tu příběhy, kde jsou v hlavní roli: - dospělí (Homer rozjíždí byznys s prodejem medu, což se nelíbí panu Burnsovi; Vočko prodává pivní donuty; Homer ukradne sirénu z práce a vyvolává tím paniku [jediný slabší kousek, kresba Sergia Aragonése mě moc nebaví]) - děti (za horkého letního dne se neobjeví zmrzlinářský vůz, takže Líza a spol. musí odhalit, co se stalo) - Itchy & Scratchy (zajímavě nakreslená minibrutalita) - celebrity (Kent Brockman se v kostýmu Supermana ocitá na ulici poté, co je okraden během natáčení, a snaží se dopadnout pachatele) Dojde také na superhrdinské výstupy. Bart, Líza a Maggie se přemění na Elasťáka, Pěsťovku a Blinkací Bojové Batole; Homer předvede parodii na old school komiksárnu Spirit; a znovu Bart se v „Bartman budoucnosti“ setká s hodně drsně vypadajícím Bartmanem, který je jak mix Batmana, Banea a Spawna!:) Výrazný prvek knihy tvoří speciální 100. číslo komiksu Radioaktivní Hugo z roku 1963. Se slzou v oku na něj vzpomíná Komiksák (mimochodem se o něm dozvíme, že mu v té době bylo 8 let, takže letos oslaví 68. narozeniny!:)) ). Tahle část obsahuje také spoustu vtipných dobových retro reklam, celkově je parádní. A to nejlepší na konec. V příběhu „Bart jako já“ se na springfieldské základce objeví nový kluk, který Barta napřed jen napodobuje, ale postupně zcela přebírá jeho identitu! Je to skvělé, napínavé a viděl bych to rád i jako epizodu TV seriálu. Nechybí ani finální bonus - stejně jako v Kolosálním komiksovém kompendiu 1 (což by btw. měl být „label“ označující i tuto knihu, je 2. v sérii, ale Crew od něj z nějakého důvodu upustila) máte na úplném konci vystřihovánku, tentokrát Vočkův bar.... celý text

Zázraky: Marvels 2022, Kurt Busiek

V první řadě si musíme posvítit na „slona v místnosti“ – bohužel se stalo, že v tomto vydání chybí jedna stránka, místo níž se zhruba v prostředku knihy zopakuje jiná strana z úvodní části. Je ta fail a nakladatelství Crew se tím nijak netají. Proto byly všechny výtisky staženy z prodeje a celý komiks se vytiskne znovu. Kdo už jej v mezičase stihl pořídit, nemusí zoufat, s Crwí spřízněná knihkupectví nabídnou výměnu za nový výtisk. Proto tenhle fakt do hodnocení nezapočítávám, navíc se naštěstí nejedná o nic dějově zásadního. Zázraky jsou přesně tím typem mistrovského díla, které musí patřit do jakékoliv „definitivní“ edice Marvelu. Co ještě říct ke kresbě Alexe Rosse? Jaké nové superlativy přidat? Jeho máma byla módní návrhářka a myslím, že se to mohlo promítnout do způsobu, jakým vykresluje látku hrdinských kostýmů. Nejsou to žádné upnuté spandexy nebo moderní prodyšné materiály. Kdepak, krásně tam vidíte ohyby látky a úplně cítíte, jaké to musí být na dotyk. Ostatně u každého obrázku by se člověk mohl zastavit a dlouze obdivovat jak celek, tak nejrůznější drobnosti. Příběh se odehrává v rozmezí 40.–70. let, takže si užijete snové americké retro, designy starých automobilů, reklam, interiérů. Pastva pro oči. A co teprve malba samotných postav! Když poprvé vzplane Human Torch, tak z něj krom žárů sálá i cosi nelidského, děsivého. Těžko se to popisuje, ale podobný pocit jsem měl i z Galactuse. Ten také vypadá jako člověk, ale zároveň nás ve všem přesahuje. Veškeré naše problémy, dovednosti, obavy i touhy jsou v porovnání s těmito bytostmi nicotné. Proto obyčejným obyvatelům světa Zázraků nezbývá než doufat, že se jednoho dne nestanou položkou na pamětní desce, připomínající počet obětí nějaké katastrofy vyvolané půtkami mezi supersilnými hrdiny a záporáky. Což je příčinou mnoha společenských pnutí. Lidé Zázraky napřed oslavují, pak se jich děsí. Jednou jim přijdou cool, ale jakmile se něco pokazí, považují je za zrůdy, které se musí vyhubit. Strach vede k výbuchům násilí, nevděku, nespravedlnostem. My to vše sledujeme zrakem obyčejného fotoreportéra, muže bez nadpřirozených schopností, od jeho mládí až do stáří. A díky němu vidíme, jaké reálné dopady všechny ty slavné události, které známe z komiksů, měly. Scenárista Kurt Busiek odvedl fantastickou práci, neustále čtenáři pokládá otázky, na něž existují jen složité odpovědi. Zajišťuje tím, že jsme do děje po celou dobu naplno ponořeni. Tahle kniha je zkrátka zážitek, který si každý, kdo to myslí s komiksy vážně, musí aspoň jednou dopřát. PS: Nový epilog z roku 2019 klasický příběh perfektně doplňuje. Má 16 stran, takže nejde o žádný dodatek z povinnosti. Co se týče bonusové přílohy, ta mi poslední dobou u řady komiksů přijde spíš zbytečná. Většinou se jedná o scénář toho, co už jsme četli, nebo zdlouhavé pasáže, kde se tvůrci plácají po zádech, jací jsou géniové. U Zázraků mě ale bonusy bavily tak moc, jako samotná kniha. Najdete v nich spoustu nádherných neviděných kreseb, skic a návrhů.... celý text

Superman: V každé roční době 2022, Jeph Loeb

24 let od vydání v USA jsme se i u nás díky nakladatelství Crew dočkali tohoto úžasného příběhu. Legendy nelhaly, nedovedu si představit, jakou jinou knihu by ve své kolekci měl mít každý správný sběratel komiksů. Stejně jako u Batmanova Dlouhého Halloweenu zde spojili síly dva mistři, scenárista Jeph Loeb a kreslíř Tim Sale. V novodobých superhrdinských komiksech se bohužel často setkáváme se spoustou textové vaty. Bývají to prázdné kecy odkazující k Bibli, Jungovi, Kabale apod. Nebo vás tvůrci otravují detailním popisem nějaké nesmyslné spásné vědomosti, se kterou se najednou postavy vytasí, protože scenárista chce ukázat, že je ve skutečnosti velký spisovatel a mistr šokujících zvratů. K ničemu takovému se Loeb nesnižuje. V jeho textu není ani slovo navíc. Všechno má svůj účel, myšlenky jsou jasně srozumitelné a od prvního do posledního písmene je scénář naplněn emocemi. Tleskám, byla radost to číst. A přál bych si, aby se Crew ve své edici „Legendy“ vracela do minulého tisíciletí častěji. Kapitolu samu pro sebe představuje kresba Tima Salea. Geniální, nádherná, nostalgická. Jeho Superman vypadá jako něžný obr z nějaké karikatury. Zavalitý hromotluk, který se bude svými obrovskými prackami nešikovně snažit zachránit malého ptáčka, aby v zimě neumrznul. Clark Kent je tu mladý, teprve hledá místo ve světě; způsob, jak používat své výjimečné schopnosti. A když je mu nejhůř, ví, že se vždycky může vrátit zpátky k milujícím rodičům do Smallville, kde se cítí v bezpečí. Protože i tenhle nezničitelný muž z oceli je uvnitř nejistý zranitelný člověk. Nad kresbou Tima Salea bych se mohl rozplývat donekonečna. Hlavně panely přes celou dvoustranu jsou pastvou pro oči. To samé platí o barvách. Já vážně nevím, jestli jsem někdy četl lepší komiks. Cynikové prominou, ale tahle kniha pohladí po duši. Je jako stará pohlednice z místa, kde jste to měli rádi. I proto se k ní hodlám vracet. V každé roční době... :)... celý text

Nespoutaný 2022, Cullen Bunn

První Venom mě nadchnul, byla to hotová symfonie temnoty. Druhý mě vrátil zpátky na zem, šlo vesměs o konverzačku a víc než bitky monster se řešila rodinná pouta. Takže jsem byl zvědavý, jakým směrem se série vydá dál. A výsledek mě potěšil! Vlastně jsem si napřed myslel, že se Crew rozhodla v téhle řadě nepokračovat a třetí svazek tvoří prostě jen sbírka vybraných povídek. Při prolistování jsem viděl různé hlavní hrdiny a rozdílné výtvarné styly. Rychle se však ukáže, že vše souvisí s předchozími díly. Hodně se mi líbí obálka – je výrazná, jsou tam pěkné barvy, stoprocentně člověka zaujme na první pohled. Design symbiontů nemá chybu, je tedy dobře, že se jím můžeme kochat hned na titulu. A teď k povídkám: Venomova Pavučina: Ve’Nam Pro mě nejlepší příběh v celé knize. Flashback do války ve Vietnamu, kde se se symbiotickými monstry střetnul Wolverine! Po boku mu stojí old school NIck Fury, čili jeho „bělošská“ verze à la Hasselhoff;)) Jo a nelze si při čtení nevzpomenout na Predátora! 10/10 Zrození Carnage Zpočátku velmi zajímavý příběh popisující narození Cletuse Kasadyho, nejstrašnějšího sériového vraha marvelovského universa. Jenže vše rychle přeroste v náboženské blábolení, což mě nebavilo. 4/10 Venom nespoutaný Symbiont Eddieho Brocka na sebe bere podobu psa. Chrání svého páníčka, přičemž rozpoutá totální masakr. Vizuálně nejnabitější část knihy, chvílemi čiré šílenství připomínající legendární Masku!:)) Ovšem z některých detailů na odporné červy, vydávené či vytahované z lidských těl, se mi skutečně dělalo šoufl:)) 8/10 Pohřeb žehem Mé první setkání s Andi Bentonovou, dívkou, kterou také posedl symbiont, čímž se z ní stala Mania. Tady dochází ke střetu Carnage a démonů z pekel, což zní i vypadá dost dobře. Ale čekal bych to ještě o něco zábavnější. 7/10 Suma sumárum – líbí se mi, jakým směrem série pokračuje (více monster, méně lidí:)) ), včetně náznaků toho, co se bude dít dál!:) Celkové hodnocení: 7,5/10... celý text