• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Černá rukavice - Grant Morrison

BATMAN: ČERNÁ RUKAVICE Původně vyšlo jako Batman #667-669, 672-675 v období srpen 2007 - květen 2008 Batmana ze zákulisí ovlivňuje neznámý protivník - geniální,... detail knihy

Nové komentáře u knih Grant Morrison

Arkham: Pochmurný dům v pochmurném světě

„Dnes přečteno podruhé a fantastický dojem z díla je stále na nejvyšší možné úrovni. Rozhodně jeden z nejlepších netopýřích a jeden z nejděsivějších komiksů. Scénář je na prvý pohled možná až jednoznačně přímočarý, ale pod povrchem je mnoho dalších významů, symbolů a vrstev. Už jenom výběr padouchů se kterými se Batman v Arkhamu setká není vůbec náhodný, několikrát zmíněné ryby, symbolika tarotu a spousta dalších věcí. Pro zájemce, kteří chtějí proniknout hlouběji do příběhu, se doporučuji poohlédnout na různých diskuzních fórech a článcích, které obšírněji rozebírají Morrisonův scénář. McKeanova kresba je psychedelická, hrůzná, depresivní a syrově temná a asi je to vůbec nejlepší ztvárnění šílenství v komiksech. Jako jednu z nejděsivějších scén považuji návrat doktora Arkhama za svojí rodinou a následné vykreslení mrazivého místa bestiálního zločinu. MASTERPIECE OF COMICS ART!“... celý text
— Politre

---

Damian: Batmanův syn

„Andy Kubert navazuje na temnou vizi Granta Morrisona, představenou sešitem Batman 666 a zároveň v nočních můrách strašící Bruce Wayna v sérii Batman s.r.o. Samotný koncept je perfektní, protože staví Damiana do role dospělého, který si musí uvědomit důsledky svých činů. Jenže tohle funguje v komiksu jako jediné. Zápletka naopak klopýtá, ať už v nedotažených detailech, nedbalých chybách a ve finále i nevyřčených odpovědích. Na to, že jde o uzavřenou sérii se ani nezdá, že by autor plánoval cokoli dotáhnout do konce. Spíš rozehrává atraktivní motivy a nechává je žít vlastním životem, aniž by projevoval zájem o to, co s nimi v budoucnu bude. Ostatně, ani již zmiňovaný Batman 666 celou věc nijak neobjasní, protože je právě tak psychedelický, jak jsme u Morrisona zvyklí. Ale díky celému kompletu Legenda o Batmanovi se alespoň chytáte v myšlence, jakou tvůrce měl v plánu vnést čtenáři do mysli, což je o mnoho víc, než když tahle epizoda před lety vyšla u BB artu v albu Batman a syn poprvé.“... celý text
— trudoš

---

Arkham: Pochmurný dům v pochmurném světě

„Dějová linka věnovaná vzpouře chovanců a Jokerově hře na kočku a netopýra je pro změnu dekonstrukcí psychologie batmanovských padouchů a vlastně i Batmana samotného. Příkladem mohou být Maxie Zeus, elektrizovaná, vyhublá postava s mesiášskými bludy, posedlá elektrickými šoky a koprofagií, Clayface, jenž rychle chřadne z nedostatku potravy a je popisován jako „AIDS se dvěma nohama“, či Mad Hatter, jehož posedlost Alenkou v říši divů má pedofilní podtext. Jokerův duševní stav je pak jednou z postav popsán jako „super příčetnost“; každý den se přetváří podle okolností. V jednu chvíli může být neškodným šprýmařem a vzápětí vraždícím maniakem. Mohl to být jen další z batmanovských příběhů, ve kterém jde především o akční jízdu plnou soubojů, v nichž temný rytíř nakopává zadky nejznámějším padouchům Gothamu, ale výsledné dílo připomíná spíš psychedelickou noční můru. Za to ovšem můžeme vděčit nikoliv čtyřiašedesátistránkovému Morrisonově scénáři, ale především Daveu McKeanovi a jeho navýsost znepokojivé kresbě. Při ilustrování příběhu se McKean rozhodl kombinovat malby, kresby, fotografie a smíšené koláže, aby přišel s působivým designem stránek. V mnoha scénách také použil symboly označující určitý psychologický prostředek. Například na dveřích Maxieho elektrošokové komory lze vidět naškrábaný řecký nápis, který v překladu znamená „Objev sám sebe“. Těch odkazů a různých narážek je ovšem mnohem víc a je zábavné je objevovat. Ještě jeden příklad za všechny – letterer Gaspar Saladino využil výrazného písma, aby postavám propůjčil vlastní font a příslušné řečové bubliny: Jokerova řeč je zcela bez bublin; červené, inkoustem potřísněné písmo použité pro jeho dialogy je stejně neovladatelné jako Joker sám. Škoda že bonusové materiály kromě rozkresů, které McKean použil jako první vodítko při tvorbě tohoto grafického románu, a několika alternativních obálek neobsahují také komentovaný scénář, který je od roku 2004 součástí každého amerického vydání. Kniha naopak disponuje pevnou vazbou a opravdu povedeným snímatelným přebalem.“... celý text
— jan8470

---

---

JLA: Liga spravedlnosti: Kniha druhá

„Tona samoúčelnej akcie, dve tony nudných postáv a tri tony prázdnych dialógov – toto ak je v mainstreamovom komikse, existuje vysoká šanca, že máte zamiesené na katastrofu. Jednotka pre mňa predstavovala utrpenie. Bolo mi jasné, že dvojka na tom bude rovnako. No... a bola. Vlastne nie. Je to ešte horšie. Áno, dá sa to, hoc to môže znieť neuveriteľne. Pre mňa je celý Morrisonov run na úrovni toho, ako keď mama vymiesi cesto na nedeľný koláč, nechá ho kysnúť na radiátore, ide vyvešať bielizeň a medzitým malý syn do cesta pichne lentilky, bravčový párok, vidličku, blato, huspeninu a obľúbeného plyšáka a podľa toho to nielen vyzerá, ale najmä chutí. Či skôr, samozrejme, nechutí. Doslova sa to nedá jesť. Tak preplácaný komiks som už sakra dlho nečítal. Kresba je masívna, ale to je všetko. Scenár pre mňa ani nemá zmysel hodnotiť, neviem, čo by som k nemu napísal. Jeden veľký bordel. Hanbím sa, že to musím takto napísať, ale bola strata času čítať to. Nechcem mať silné vyhlásenia, že začínam nenávidieť Granta Morrisona a budem sa mať na pozore pred všetkým, čo napíše... ale začínam nenávidieť Granta Morrisona a budem sa mať na pozore pred všetkým, čo napíše. Ak som jednotke udelil „až“ 2*, tak toto je ozaj za tragikomickú 1*. Aspoň za kresbu. Napr. Aquaman vo vnútrozemí v civilnom oblečení, parádna scenéria. Naopak, Batman chrúmajúci jablko za mňa len dokazuje, ako mimo Morrison je; kto z nás preboha kedy v živote chcel vidieť jesť Temného rytiera ovocie?“... celý text
— Ivan Kučera

---

JLA: Liga spravedlnosti: Kniha první

„Už jsem psal jinde že takový scénarista Scott Snyder je megaloman. Tuto knihu ovšem napsal Grant Morrison, který dává megalomanstvý úplně jinou úroveň. Jeho příběhy jsou jak ze zlaté éry komixů a začátcích tohoto média. Tam kde Scott Snyder u Batmana využívá hranice komixu a toho co se dá ještě považovat za snesitelný dějový epický epos. Který ovšem nakonec dává smysl. Grant Morrison alespoň v této knize JLA popustil uzdu své fantazii tak moc jak to jen jde. A je to vážně šílená jízda. Padouši tak ultimátně neporazitelní, zlý a devastující. Zápletky plné šílených sci-fi postav.. mne tenhle styl prostě už nesedne. Radši komornější a méně za vlasy přitažené příběhy, než tyto epické cosi. Není to špatné, jen to holt není pro každého. A to se považuji za fanouška komiksů.“... celý text
— Michudy