Arkham: Pochmurný dům v pochmurném světě přehled

29.12.2024

Dnes přečteno podruhé a fantastický dojem z díla je stále na nejvyšší možné úrovni. Rozhodně jeden z nejlepších netopýřích a jeden z nejděsivějších komiksů. Scénář je na prvý pohled možná až jednoznačně přímočarý, ale pod povrchem je mnoho dalších významů, symbolů a vrstev. Už jenom výběr padouchů se kterými se Batman v Arkhamu setká není vůbec náhodný, několikrát zmíněné ryby, symbolika tarotu a spousta dalších věcí. Pro zájemce, kteří chtějí proniknout hlouběji do příběhu, se doporučuji poohlédnout na různých diskuzních fórech a článcích, které obšírněji rozebírají Morrisonův scénář. McKeanova kresba je psychedelická, hrůzná, depresivní a syrově temná a asi je to vůbec nejlepší ztvárnění šílenství v komiksech. Jako jednu z nejděsivějších scén považuji návrat doktora Arkhama za svojí rodinou a následné vykreslení mrazivého místa bestiálního zločinu. MASTERPIECE OF COMICS ART!

30.11.2024

Dějová linka věnovaná vzpouře chovanců a Jokerově hře na kočku a netopýra je pro změnu dekonstrukcí psychologie batmanovských padouchů a vlastně i Batmana samotného. Příkladem mohou být Maxie Zeus, elektrizovaná, vyhublá postava s mesiášskými bludy, posedlá elektrickými šoky a koprofagií, Clayface, jenž rychle chřadne z nedostatku potravy a je popisován jako „AIDS se dvěma nohama“, či Mad Hatter, jehož posedlost Alenkou v říši divů má pedofilní podtext. Jokerův duševní stav je pak jednou z postav popsán jako „super příčetnost“; každý den se přetváří podle okolností. V jednu chvíli může být neškodným šprýmařem a vzápětí vraždícím maniakem.

Mohl to být jen další z batmanovských příběhů, ve kterém jde především o akční jízdu plnou soubojů, v nichž temný rytíř nakopává zadky nejznámějším padouchům Gothamu, ale výsledné dílo připomíná spíš psychedelickou noční můru. Za to ovšem můžeme vděčit nikoliv čtyřiašedesátistránkovému Morrisonově scénáři, ale především Daveu McKeanovi a jeho navýsost znepokojivé kresbě.

Při ilustrování příběhu se McKean rozhodl kombinovat malby, kresby, fotografie a smíšené koláže, aby přišel s působivým designem stránek. V mnoha scénách také použil symboly označující určitý psychologický prostředek. Například na dveřích Maxieho elektrošokové komory lze vidět naškrábaný řecký nápis, který v překladu znamená „Objev sám sebe“. Těch odkazů a různých narážek je ovšem mnohem víc a je zábavné je objevovat. Ještě jeden příklad za všechny – letterer Gaspar Saladino využil výrazného písma, aby postavám propůjčil vlastní font a příslušné řečové bubliny: Jokerova řeč je zcela bez bublin; červené, inkoustem potřísněné písmo použité pro jeho dialogy je stejně neovladatelné jako Joker sám.

Škoda že bonusové materiály kromě rozkresů, které McKean použil jako první vodítko při tvorbě tohoto grafického románu, a několika alternativních obálek neobsahují také komentovaný scénář, který je od roku 2004 součástí každého amerického vydání. Kniha naopak disponuje pevnou vazbou a opravdu povedeným snímatelným přebalem.