Arkham: Pochmurný dům v pochmurném světě
Grant Morrison
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/7084/bmid_arkham-pochmurny-dum-v-pochmurnem-s-mss-7084.jpg
4
112
112
V roce 1920, krátce po smrti své šílené matky, začíná měnit brilantní psycholog Amadeus Arkham svůj rodný dům v ústav pro léčení mentálně chorých. Netuší, že tím se daly do pohybu události, které budou mít děsivé následky. I pro něj.O víc než půl století později je Akrhamův ústav pro duševně narušené zločince temné, do stínů ponořené místo plné úzkých chodeb. Místo nočních můr, hádanka z kamene a trámů, která zůstává stále nezodpovězená. Celé roky byli do těchto klaustrofobických zdí zavírání duševně i tělesně narušení Batmanovi protivníci. Ve vypolstrovaných celách i neosvětlených kobkách zuřili, plánovali, a snili o okamžiku, kdy se jim podaří dobýt a svrhnout svět rozumu.Ten okamžik přišel. Je prvního dubna a šílenci ovládli ústav. Pod Jokerovým vedením připravili smrtící hru pro člověka, který může za jejich uvěznění. Pro Batmana. V souboji se svými největšími protivníky musí Batman sestoupit až do samého srdce temnoty a postavit se svým největším obavám……nebo se stát další šílencem zavřeným v Arkhamu.... celý text
Literatura světová Komiksy
Vydáno: 2007 , CrewOriginální název:
Arkham Asylum: A Serious House on Serious Earth, 1989
více info...
Přidat komentář
Dějová linka věnovaná vzpouře chovanců a Jokerově hře na kočku a netopýra je pro změnu dekonstrukcí psychologie batmanovských padouchů a vlastně i Batmana samotného. Příkladem mohou být Maxie Zeus, elektrizovaná, vyhublá postava s mesiášskými bludy, posedlá elektrickými šoky a koprofagií, Clayface, jenž rychle chřadne z nedostatku potravy a je popisován jako „AIDS se dvěma nohama“, či Mad Hatter, jehož posedlost Alenkou v říši divů má pedofilní podtext. Jokerův duševní stav je pak jednou z postav popsán jako „super příčetnost“; každý den se přetváří podle okolností. V jednu chvíli může být neškodným šprýmařem a vzápětí vraždícím maniakem.
Mohl to být jen další z batmanovských příběhů, ve kterém jde především o akční jízdu plnou soubojů, v nichž temný rytíř nakopává zadky nejznámějším padouchům Gothamu, ale výsledné dílo připomíná spíš psychedelickou noční můru. Za to ovšem můžeme vděčit nikoliv čtyřiašedesátistránkovému Morrisonově scénáři, ale především Daveu McKeanovi a jeho navýsost znepokojivé kresbě.
Při ilustrování příběhu se McKean rozhodl kombinovat malby, kresby, fotografie a smíšené koláže, aby přišel s působivým designem stránek. V mnoha scénách také použil symboly označující určitý psychologický prostředek. Například na dveřích Maxieho elektrošokové komory lze vidět naškrábaný řecký nápis, který v překladu znamená „Objev sám sebe“. Těch odkazů a různých narážek je ovšem mnohem víc a je zábavné je objevovat. Ještě jeden příklad za všechny – letterer Gaspar Saladino využil výrazného písma, aby postavám propůjčil vlastní font a příslušné řečové bubliny: Jokerova řeč je zcela bez bublin; červené, inkoustem potřísněné písmo použité pro jeho dialogy je stejně neovladatelné jako Joker sám.
Škoda že bonusové materiály kromě rozkresů, které McKean použil jako první vodítko při tvorbě tohoto grafického románu, a několika alternativních obálek neobsahují také komentovaný scénář, který je od roku 2004 součástí každého amerického vydání. Kniha naopak disponuje pevnou vazbou a opravdu povedeným snímatelným přebalem.
Tak tohle bylo moc milé překvapení! Ta tíživá atmosféra, ta snová grafika! Když jsem komiks četla, tak venku bylo akorát zataženo a chystalo se k dešti, takže vše bylo naprosto dokonalé! K tomuhle komiksu se ráda budu vracet.
Je to jako dobrovolně podstoupit nejhorší noční můru...
...s nejděsivěji nakresleným Jokerem ever...
Tohle je kultovka a tuhle knihu bych dala do ruky každému, kdo se s komiksem jako takovým nikdy nesetkal. Tahle kniha je totiž jiná - nejen kresbou, ale brutálně tísnivým a hororovým příběhem, který nutí čtenáře zjistit, co se tam vlastně děje. Batman je tady vlastně de fakto taková okrajová postava, ale celý příběh spojuje. Miluju tu knihu a tohle vydání s obrovským bonusovým materiálem je skvělé.
Moje hodnocení: 10/10
Tuhle knihu bych dal do rukou každému, kdo se ještě s komiksovým médiem nesetkal. Krásně demonstruje nekonečné vizuální i vypravěčské možnosti, které zde tvůrci mají. Číst Arkham je z části stejné, jako koukat na film, zároveň jde o procházku dechberoucí výtvarnou galerií, a pochopitelně také o literární dílo.
Ačkoliv nepatřím mezi fanoušky Morrisona a ani McKeanovo jiná práce mě příliš neoslovuje, tady je žeru od začátku až do konce. Arkham je čistokrevná hororová povídka. Brutální, nemilosrdná, a z některých momentů vás bude mrazit ještě dlouho (domeček pro panenky...). Joker je tu regulérní monstrum, odraz svého vnitřního já. V téhle podobě by se mohl zařadit klidně po bok Freddyho Kruegera a spol. a děsit lidi i v kinech.
Těch nestvůr se tu objeví víc. Batman na ně postupně naráží v labyrintu chodeb starého sanatoria, zas jednou donucen hrát nějakou Jokerovu zvrácenou hru. Ponurý dům s temnou minulostí je prostoupený šílenstvím, mezi jeho stěnami přežívají (a ožívají) hrůzy současné i ty z dávné minulosti.
Nemusíte chápat každý význam, aby vás Arkham pohltil. Je to ideální čtení na jeden zátah, nejlépe v noci, když venku prší. Fandové videoher si navíc do atmosféry promítnou scény z Arkham Asylum, možná i uslyší soundtrack, který by se sem také perfektně hodil.
Ve finále nemám, co vytknout. Scénář i neobvyklá kresba tu nejsou samoúčelnou překombinovanou exhibicí. Umocňují působivost mimořádně pochmurného příběhu, který se dle mého právem řadí k nejlegendárnějším komiksům všech dob.
PS: Říkám si, že Arkham by v alternativní dimenzi mohl napsat Franz Kafka, kdyby se narodil v pozdější době a pracoval pro DC:))
PPS: Bonusová část možná bude pro leckoho zklamáním, v podstatě jde jen o pár kreseb navíc. Ale pokud jste nadšenec do storyboardů, přijdete si na své. Každopádně bych od výroční edice čekal v tomto směru víc.
Vynikající kresbou ojedinělý komiks. Temný pochmurný a velmi depresivní. Excelentní záležitost.
Jsem rád, že Arkham znovu vyšel v Legendách DC, a to včetně zajímavých bonusů. Celkově je to velmi specifický komiks, který mi trošku připomíná Gaimanovské komiksy, ale je ještě více speciální. Kresba sice asi nesedne každému, i pro mě byla někdy dost nelíbivá a matoucí, ale z uměleckého hlediska je to mistrovské dílo s mnoha různými technikami, z nichž jsem rozluštil využívání textilií, fotografií apod.
Co se týče děje, tak upozadění Batmana, který sice funguje jako průvodce, ale ne jako vypravěč, je funkční. Pravý hrdina, Amadeus Arkham, pak komiks naplňuje jak historií, duší, tak i oním frustrujícím šílenstvím. Beznaděj a utrpení ho dohnaly k založení sanatoria, které mělo být vykoupením pro šílence, ale v podstatě se stalo jeho domácím vězením. No a přítomnost a postupné představování jakési naturalistické a mnohem ponuřejší a zoufalejší stránky klasických pacientů bylo moc fajn. Prolnutí minulosti a přítomnosti bylo silné, ale přece jenom se objevilo pár motivů, co nebyly úplně logicky odůvodněné. Konkrétně třeba rychlost Batmanova duševního rozkladu. Jasně, má trauma. Jistě, není v tomhle komiksu tím klasickým silným nepřemožitelným hrdinou. Ale stejně... Troška terapie a je úplně rozložený? Na jednu stranu je super, že si autor vytvořil vlastní verzi Batmana, velmi osobitou, na druhou stranu je to trošku alibismus, vystoupit ze všech archetypů čistě jen pro potvrzení vlastních nápadů. Nicméně drsné scény, u kterých jsem se ježil, jestli to je opravdu tak, a celková atmosféra mě přesvědčily, že tohle dílo beru přesně tak, jak je, a plně ho uznávám. :)
Arkham z r. 1989 je absolútna batmania kultovka. Vďaka prítomnosti neskutočne experimentátorsky naladeného Angličana Davea Mckeana (Klece) nepochybne jeden z najlepšie nakreslených Batmanových komiksov od jeho debutu z r. 1939 (!). Dave mieša a nepredvídateľne a úžasne šialene kombinuje štýly, postupy, techniky. Výsledkom je čosi fakt neskutočné a reálne nezabudnuteľné. Podarilo sa mu zhmotniť šialenstvo. Dole klobúk. O popularite Arkhamu vypovedá fakt, že len v češtine vyšiel už tri razy: dvakrát samostatne a raz v jednej spoločnej knihe spolu s Brubakerovým Mužom, ktorý sa smial. Áno, Morrisonov scenár nie je žiadne veľdielo. V podstate len magori ovládnu Arkham, dajú si podmienku, aby k nim prišiel Batman a ten príde (ako inak, je to predsa Batman) a pohybuje sa šialenými priestormi ústavu. Ale veľmi veľa tomu dáva práve genius loci daného prostredia a bláznovstvo vykúkajúce spoza každého rohu, takže rozhodne ani scenár nie je žiadne béčko (kuriózny spôsob liečenia Two-Facea, rozkokošený Joker cápajúci Batmana po zadku).
Morrison stvořil neuvěřitelně hluboký komiks k přemýšlení, který si klade otázky o šílenství, realitě a touze po moci. Hlavním motivem je zde pochybnost o tom, kdo je v Arkhamu vlastně šílený pacienti nebo zaměstnanci, kteří je drží pod kontrolou. Morrisonovým cílem bylo přenést čtenáře do vnitřního světa hlavních postav a nechat je prožít, co prožívají, a to se mu skvěle podařilo. Dokázal vytvořit velmi tísnivou atmosféru.
--------------------------------více v záložce Recenze / Arkham: Pochmurný dům v pochmurném světě Temný a nezapomenutelný komiksový zážitek! -------------------------------------------
Veľká komiksová lahôdka, ktorá sa nečíta zrovna ľahko, ale zážitok je o to väčší. Perfektne vystavaný psychologický príbeh a mrazivá kresba z Arkham Asylum robia naozaj desivý a silný počin. Mala som verziu obsahujúcu i scenár na konci a musím povedať, že bolo veľmi zaujímavé mať možnosť si komiks prečítať v tejto podobne i s poznámkami autora.
Tak myslím, že jsem si právě našla nový oblíbený batmanovský komiks. Páni, skoro se mi ani nechce věřit, že tenhle průlom osmdesátkových komiksů je třicet let starý a dodnes neexistuje nic podobného, co by se ho pokoušelo zkopírovat (nejblíž tomu byl tak Batman: Europa).
Ztvárnění Arkhamova ústavu je snad nejlepší vůbec, žádné prosklené cely ani laboratoře na výrobu emzáků, kdepak, tohle je regulérní blázinec. Náhled do historie legendární hororové cvokárny, příběh jejího zakladatele a samozřejmě současnost, ve které je tady zavřený sám pan netopýr a má šanci nahlédnout do hlubin duší svých šílených nepřátel lépe než kdy předtím, jen se z toho ještě taky nezbláznit... Příběh je to vážně hluboký, krajně znepokojivý, realistický a plný emocí. Nejedna scéna mě nechala v slzách, a to jsem nebrečela ani u Titanicu, což je divný.
Doporučuju, ale jen pokud máte náladu na psychopatickou depku, ovšem (!zdůrazňuji) s nádhernou kresbou, klaustrofóbní atmosférou a skoro poetickým scénářem inspirovaným Alenkou v říši divů.
P.S.: Asi jediná věc, kterou bych tady vytkla je to Jokerovo věčné flirtování. Netuším jestli to mělo (homofobní) čtenáře děsit nebo jen přivést do rozpaků, každopádně to trochu odvádí pozornost od důležitějších věcí. Ale to je jen detail.
Silný Morrisonův příběh o šílenství (a legraci) je ještě umocněn McKeanovou kresbou. Arkham je tak mnohem děsivější, téměř hororový. Znepokojivé detaily, "záběrování" ze zvláštních úhlů jako by vypadly z Lovecrafta a komentáře na první pohled šílené mají v sobě jistou vnitřní logiku. Skvělé. "Podíval jsem se na domeček pro panenky a domeček se podíval na mě."
Vynikající kresba, úžasně tísnivá atmosféra, kterou fanoušci Batmana milují, zajímavý příběh s velmi otevřeným koncem, který mi zas až tak nevyhovoval, nicméně toto dílo je masterpiece.
Cesta do hlubin batmanovy duše :-) Dvě linie, které se nakonec spojí a vynikající kresba/malba. Na plný počet to u mě sice není, ale rozhodně silný nadprůměr.
A hele, co jsem zapomněl okomentovat, takže koment z roku 2012 z comicsdb, který zůstává za mně v platnosti:
Nejsem batmanovec...a celé mi to dává dost dobře smysl. Grafické zpracování se McKeanovi povedlo dokonale a proto jsem se knihou potuloval snad tři dny. Chápu, že někomu mohl přijít scénář slabý, tohle asi není klasický Batmanův příběh počítám. Mně přišel vyvážený, ucelený a grafická stránka podtrhuje šílenství, které z knihy cáká jako hnisavé vředy superpříčetného člověka, zmítajícího se za zvuků třepotajících se křídel v krvavé záclonové kazajce za zrcadlem, visícím v prochcané kobce.
Arkham je původně fiktivní městečko v Massachusetts, do jehož okolí Lovecraft umístil některé své příběhy o nehmatetelném šílenství a jestli je vytvoření psychiatrické léčebny s tímto jménem u Gothamu chápano jako pocta, myslím, že se to docela dost povedlo. Rozhodně se to povedlo v tomto booku. Jen teda nevím, jak moc dobrým nápadem je umisťovat nebezpečné vraždící šílence do domu, který se jejich psychem živí - a tudíž ho i musí prohlubovat, zintenzivňovat a dělat z nich psychopaty ještě brutálnější. No nic, na podobné metafyzické úvahy jsou tu jiní, musím říct, že jsem si knihu dost užil, klobouček dolů, co mě rušilo byl font, kdy bylo malé tiskací e psáno jinak než dlouhé malé tiskací é, obyčejné e vypadalo jako epsilon, hrozně to bušilo do očí, ale to je stravitelná moucha, takže za mě dobrých 95%.
Stačilo by napsat, že jsem nikdy nic tak dobrého nečetla a naprosto by to stačilo, protože ona věta by vystihla moje pocity dostatečně. Jednoznačně bravurní dílko, které plánuji číst znovu. Nemyslím si, že je příběh jednodušší, je prostě na druhé koleji, ta první (kabátek) vyhrává na první čáře. Něco tak ujetýho jsem už dlouho nedržela v ruce. Do háje, ta kresba je prostě húúuu. A já jsem z toho celá húúuu.
Příběh sice slabší a na komiks o Batmanovi dosti netypický, ovšem atmosféra by se dala krájet a kresba - to je umělecké dílo, které jsem hltal stránku po stránce.
Ponurá atmosféra, naprosto úžasná kresba a skvělý příběh. Trochu jiný Batman než ho známe, ale přesto je to pro mě jeden z nejlepších komiksů, který především díky zpracování beru jako umělecké dílo.
Možná to bude znít elitářsky, ale u některých knih mám pocit, že úplně každý je číst nemůže. Na tom by samo o sobě nebylo nic divného, vždyť brožuře pojednávající o principu funkce jaderného reaktoru porozumí taky jenom hrstka vyvolených.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Arkham: Pochmurný dům v pochmurném světě |
| 2013 |  Batman & Robin: Batman znovuzrozený |
| 2017 | Batman a syn |
| 2014 | MY3 |
| 2012 | JLA: Liga spravedlnosti: Kniha první |
Dnes přečteno podruhé a fantastický dojem z díla je stále na nejvyšší možné úrovni. Rozhodně jeden z nejlepších netopýřích a jeden z nejděsivějších komiksů. Scénář je na prvý pohled možná až jednoznačně přímočarý, ale pod povrchem je mnoho dalších významů, symbolů a vrstev. Už jenom výběr padouchů se kterými se Batman v Arkhamu setká není vůbec náhodný, několikrát zmíněné ryby, symbolika tarotu a spousta dalších věcí. Pro zájemce, kteří chtějí proniknout hlouběji do příběhu, se doporučuji poohlédnout na různých diskuzních fórech a článcích, které obšírněji rozebírají Morrisonův scénář. McKeanova kresba je psychedelická, hrůzná, depresivní a syrově temná a asi je to vůbec nejlepší ztvárnění šílenství v komiksech. Jako jednu z nejděsivějších scén považuji návrat doktora Arkhama za svojí rodinou a následné vykreslení mrazivého místa bestiálního zločinu. MASTERPIECE OF COMICS ART!