Politre komentáře u knih
Signál a šum je komiks o umění, smrti, víře a vášni a smyslu života. Myšlenka díla je podnětná a jak vyplývá z titulního názvu, v životě je nejdůležitější, aby každý z nás byl spíše tím signálem a ne šumem. Aspoň tak já vnímám hlavní myšlenku, tvořit a ne ničit. Experimentální kresbu Dave McKeana zbožňuji a nejinak je tomu s psaním Neila Gaimana, ve spolupráci dvou výjimečných umělců nemohlo vzniknout nic lepšího než toto artové dílo plné hlubokých myšlenek.
Jde již o pořadí druhou sbírku temné poezie od současných českých a slovenských autorů vydaných nakladatelstvím Golden Dog. A pokud vyjde v budoucnu i třetí sborník, jistojistě pořídím i ten. Ne každá báseň mě zasáhla nebo oslovila, ale každá má svoje kouzlo a smysl. Čteno většinou po večerech, dávkoval jsem si jednotlivé autory po dvou, třech, protože pro úplné vychutnání a doznění jednotlivých básní je to ideální, pročež nedoporučuji číst v kuse a hltat jednu báseň za druhou.
Děsivá vize temné totalitní společnosti, jež se stravuje lidským masem a to prostřednictvím tzv. poukázek. Zvrhlé, depresivní a příšerné město se svými tržišťi masa, povaleči, klusajícími páry bot policistů v červených uniformách s ostrými píky připravenými vás porazit a dopravit na jeden z pultů řezníků z tržišť a hrdinou, který je vám s každou další stránkou nechutnější a propadá se do morálního bahna lidství. Hutná noční můra s nechutným koncem. Velmi dobře napsáno. Tohle si budu dlouho pamatovat. A řadím mezi české literární temné klenoty.
Těžce pocitová "undergroundová" záležitost, která asi běžného čtenáře nemá moc šanci oslovit. Ale pro ty z nás , jež holdují temnému žánru, jde o téměř klenot. Jedná se, řekl bych až o poezii v próze, některé věty a slova se kolikrát opakují, jakoby v rytmu básně a dodávají textu pocit jakéhosi cyklení hrůz. Chmurné, bezútěšné putovaní třech pistolníků s americkými winchestrovkami větrnou, šedou, zpuchřelou krajinou, povětšinou bičující nelítostným deštěm, za jakousi misí ve jménu PÁNA, kdy cestou kosí skrnaskrz šedé obyvatelé této chladné a pusté satanovi krajiny, poté vesnici vypálí, neohlédnou se, nikdy, a odjedou. Krátký, sugestivní, weird počin. Jsem strašně rád, že knihu vlastním a tímto děkuji Romanu Tilcerovi a jeho nakladatelství Medusa, předně za skvělý překlad (a že to musel být překladatelský oříšek) a za druhé, že u nás mohlo něco takhle svojského vyjít.
Znáte takový ten pocit radosti ze samotné četby, kdy si užíváte každý slovní obrat, přirovnání či jednoduchý popis, tak přesně takovou radost jsem měl z Gogolova textu, až se hanbím, že takovouto klasiku jsem přečetl až dnes, ale pravdou také je, že před takovými deseti lety bych nejspíše nedocenil všechny vypravěcí postupy a satirické nuance, jež neuniknou zkušenějšímu čtenáři. Jedna z těch knih, které nestárnou a ještě se dobře čtou i dnes.
Sugestivní vyprávění s tajuplnou atmosférou. Jde o debut, ale na textu to není ani trochu znát. Autorka umí vykouzlit záhadnou zlověstnou atmosféru v prostředí starého baráku jak z gotického hororu. Do poslední stránky je novela zneklidňující a úzkostnou a jednoznačně se o jedná o jeden z literárních hororů roku.
O autorku jsem se začal zajímat po zhlédnutí seriálu Ripley na Netflixu, jejž mě neskutečně nadchl. Začal jsem tedy jejím u nás méně čteným románem, čehož je znakem pouhých pět hodnocení zde na databázi, a musím říci, že jsem nadšen. Hihgsmithová je mistryní ve vytváření zajímavých charakterů a psychologii postav má v malíčku. Od začátku jsem se ponořil do příběhu o únosu psa a jeho následcích pro mladého policistu Clarence Duhamella. Hlavně závěrečná vyslýchací část je neuvěřitelně strhující. Rozhodně se nejedná o spotřební detektivku a bylo by chybou tenhle psychologický román o spravedlnosti, vině, zločinu a jeho následcích minout.
Moje seznámení s ero guru žánrem nedopadlo vůbec špatně. Šílený a groteskní příběh o paralelních světech plný krve a useknutých hlav a různých končetin. Dočetl jsem se, že v tomto díle je Kago ještě celkem umírněnější, co se týče explicitního erotického obsahu, takže bych byl celkem zvědav na něco ještě drsnějšího, co stvořila jeho pokroucená a zvrhlá mysl. Rozhodně oceňuji, že to u nás Argo vydalo a dalo nám možnost rozšířit si komiksové obzory.
Takhle nějak si představuji Kafku v komiksu, naprosto pohlcující grafické ztvárnění několika povídek propojených do jednoho celku.
Temná a chmurná, kontroverzní a brutální novela, o vrahovi s nekrofilními choutky, napsaná stručným odosobněným McCarthyho stylem se záblesky silně cynického a černého humoru. Silný zážitek se scénami daleko děsivějšími než z ledajakého hororu. Čeho všeho je schopna osamocená lidská bytost?
Geniální práce s černobílou, úžasné celostránkové a dvoustránkové kresby a naprosto zdrcující scénář s památným žlutým parchantem, konec chytne za srdce, až mi málem kapka slzičky ukápla. I díky kresbě dovedené k dokonalosti ještě lepší než Drsný sbohem.
Pokračování příběhu Mureny z období vlády Neronovi. Postavy a jejich charaktery jsou propracovány a tak jako tomu v životě bývá, nic není černobílé. To vidím jako velký klad příběhu, dodává to na autentičnosti a důvěryhodnosti. Nero je zde vykreslen jako vládce, jenž jedná a je ovlivňován nespravnými osobami a Dufaux nám ho tím přibližuje jako člověka, jenž v zásadě chtěl jednat pro blaho lidu a ne jako krutovládce, i když samozřejmě sklony po matce tam byly a někdy i tato jeho stránka vyplave na povrch. Kresba drží stále svoji precizní úroveň a coloring je v této knize ještě lepší než v předchozí.
Strhující vyprávění historických událostí kolem nástupu Nera na trůn. Velmi oceňuji přístup autorů, kteří se věrohodně snaží zachytit historii, i když někdy to musí být těžké, když některé prameny se ve svých záznamem rozcházejí, jako např. sexuální vztah Agrippiny ke svému synu Neronovi. Dále vítám další historickou postavu Senecu, jehož díla mám již načtená a oslovila mě stoická filozofie a právě proto jsem byl zvědav na jeho účast v ději, je pěkně vidět, že i přes snahu vést ctnostný způsob života, okolnosti tomu kolikrát nejdou naproti ba naopak. Dále je pěkně vykreslena osobnost Nera a jeho pomalá přeměna v budoucího netvora, jak jej známe např. z románu Sienkiewiczova Quo Vadis. Kresba je též parádní a tak tento historický komiks všemi deseti doporučuji.
Slovenský Twin Peaks říznutý sarkastickým a černým humorem. Očekávání na druhý díl nemohou být větší, už aby tu byl.
Zajímavý výběr povídek, kdy se nám Poe představí i jinak než autor hrůzostrašné literatury, i když i ta je tu zastoupena (třeba skvělou povídkou Ligeia). Jsou zde povídky vtipné, burleskní a satirické, třeba Brýle nebo Literární život váženého pana Tenta Nonce. A pak je tu také část představující nám autora jako esejistu a výtečného formálního konstruktéra. Oceňuji také spoustu dobových ilustrací a zajímavé doslovy. Podoby E.A.Poea a text zabývající se vlivem autora na výtvarný symbolismus. Knihu spíše docení čtenáři, kteří se hlouběji zajímají o osobu a dílo tohoto velikána, a jelikož mě osobně jednou pohřbí s Poem vytetovaném na kůži, doufám že ne předčasně, hodnotím dílo jako velmi povedené, ale chápu že mnohým nesedne. Nakonec řečeno autorem: nenalezne-li tato kniha „pochopení u běžného publika..., vyplývá z toho pouze to, že s jejím chápáním mělo běžné publikum potíže" (Bon-Bon).
Nejzvrhlejší kniha jakou jsem kdy četl. V popisech různých úchylek, morbidností a slizkých sexuálních praktik nemá konkurenci, budiž ji přiznáno, že text je psán zajímavým jazykem a kolikrát dojde na nějaký ten krutě vtipný obrat. Zdráhám se hodnotit, protože pro někoho může jít o prachsprostý odpad a žumpu literatury, pro jiné o dost možná nejlépe napsanou pornografii s jejími všemožnými zvrácenými podobami. Osobně jsem k textu přistupoval hlavně ze zvědavosti, co za zvrácenost to ten Apollinaire vlastně napsal, a ať už se mi některé části nečetli zrovna nejlépe, pravdou zůstává, že místami překračuje všechny psané meze, a i to občas dělá knihy nezapomenutelnými. Vážně doporučuji pouze otrlým čtenářům.
Galova kresba je monumentální ve svých detailech a propracovanosti, skvěle zapadá do temného fantasy světa jež spolu s Dionnetem stvořili. Škoda, že předčasné skonal a nestihl toho namalovat o mnoho více. Jinak úroveň příběhů ať už těch kratších, jakýchsi střípků ze světa dobyvatelů nebo delší Arnova pomsta a honba za triumfálním vítězstvím, si drží vysokou žánrovou kvalitu. Poslední černobílá povídka Katedrála je pak takovou třešinkou na dortu.
I když premisa je jednoduchá a zajímavá, setkání starých přátel po 41 letech na zámečku v lesích, a mezi nimi nevyřčená tajemství minulosti, nedokázala mě kniha zcela pohltit. Henrikův monolog je plný zajímavých myšlenek a jistě se nejedná o slovní balast, já tam ale prostě to mistrovství slov a myšlenek zatím nedokáži vidět, a mám pocit, že povídkový formát by příběhu spíše prospěl. Nicméně sem tam se vyskytují věty, co se dají tesat a poetický autorův jazyk. Určitě jsem zvědavý a seženu si i Máraiův Herbář.
Brutální a detailní Fabryho kresba vyzdvihuje dá se říct průměrný příběh, který sice je dobře odvyprávěný a uteče, ale určitě není tou hlavní věci kvůli které si komiks pořídit.
Raný Hugův román kratšího rozměru, ale i tak dobře zapamatovatelný, díky tématu otrokářské vzpoury a prostředí exotického San Dominga r.1791. Už zde je vidět velikost a um Hugova psaní, obsahové spíše novela a ne tak rozmachle a propracované jako jeho pozdější romány, ale čtení, kde pro čest a přátelství jsou muži ochotni padnout a zaporáci jsou skrnaskrz zlí a úskoční, mě bavilo.