Dílo v červené, dílo ve žluté
Alejandro Jodorowsky
Rytíři z Heliopole série
< 2. díl
„RYTÍŘI Z HELIOPOLE! JSME POSLEDNÍ NADĚJÍ LIDSTVA, JAK UNIKNOUT ZÁHUBĚ. ČEKAJÍ NÁS CELÁ STALETÍ PRÁCE!“ Série scenáristy Alejandra Jodorowského a kreslíře Jérémyho dospěla do své druhé poloviny a k závěru. Od dob francouzské revoluce a napoleonských válek se přesouváme blíž k naší současnosti – a zápas tajné alchymické sekty o lepší a lidštější svět rozhodně nekončí ani neslábne. Čeká nás nejedno překvapující odhalení o postavách, které známe z prvního svazku, jejich minulosti a pohnutkách – a k tomu ještě překvapivější setkání s novými hrdiny!... celý text
Literatura světová Komiksy
Vydáno: 2021 , CrewOriginální název:
Rubedo, L'Oeuvre Au Rouge / Citrinitas, l'œuvre au jaune, 2019
více info...
Přidat komentář
Stejně bravurní jako předcházející svazek. Zas tam řádil můj oblíbený Napoleon..a pak Londýn a podivný, ale fascinující příběh s Rozparovačem.. no, moc jsem litovala, že už je konec..četla bych dál a dál..
Absolútne úžasná kresba Jeremyho podporena šialeným, ale nie úplne zvráteným Jodorowského príbehom. Bolo ta zaujímave, nepredvidateľné a dokonca som si nebol istý ako to dopadne. Výborne som sa bavil. Ako by povedal Bolek: “U mě dobrý !”
Pracuji v knihkupectví a zrovna byl velmi klidný den, práce je vždycky dost, ale toho dne přicházela příjemně po částech, takže nic nebylo hektické. Hledala jsem několik knih ve skladu, když jsem rukou zavadila o vedlejší poličku a spadl na mě první svazek Rytířů z Heliopole. Vzpomněla jsem si, že jsem se na tuto knížku již dívala, zaujala mě obálka. Tak jsem ji přidala na hromádku knih, které jsem si nesla na prodejnu, uvařila kávu a dala se do čtení. Během dvanácti hodin směny jsem hezky po kouskách zvádla přečíst oba svazky :D
Byla to zajímavá a nevšední výprava do alternativní historie našeho světa. Chvílemi krásná a kouzelná, tajemná, místy krutá až nechutná. Ale určitě to ve mně něco zanechalo a budu o příběhu a postavách chvíli přemýšlet. Hlavní hrdin(k)a mi byl/la rovněž velmi sympatický/á ;)
První svazek jsem ohodnotila plným počtem hvězdiček, druhý svazek má v u mě o hvězdičku méně. Závěr mi totiž přišel příliš uspěchaný.
Doporučuji, když už ne kvůli přiběhu, tak kvůli překrásné kresbě :)
Příběh třetí knihy (Dílo v červené) mě bavil poměrně dost. Byť je to pokračování příběhu Napoleona z předešlé knihy. Hlavně proto, že se tady tolik nepospíchá a v jedné scéně zůstaneme klidně i déle.
Příběh čtvrté knihy (Dílo ve žluté) je za mě skvělým vrcholem a že všech se mi líbil nejvíc. Setkáme se zde Jackem Rozparovačem, jehož identita byla milým překvapením a následné události prostě neskutečné. Hlavně finále samotné. To byla pecka.
Musím říct, že jsem byla ráda, že jsem četla obě knihy hned za sebou. Možná by mě to po první knize odradilo. Tak je fajn, že jsem jí měla po ruce :)
Strašně dlouho jsem odolával přečtení i když mám Jodorowského jinak rád. Nevim proč, nějak mě nelákala ta alternativní historie a při zběžném prolistování mě sice uchvátila neskutečně krásná kresba ale jinak to zkrátka...nelákalo. No a pak jsem to zkusil a doslova sežral na posezení oba díly a v závěru byl smutný, že jich není ještě aspoň dalších pět :-D Pecka, ale samozřejmě jako obvykle je nutno přistoupit na Jodowo tradiční hru plnou násilí, sexu, mystiky, sebepoznání atd. Já přistupuji rád.
Tento druhý díl o něco horší než první, protože otevře hrozně moc nových témat a jiná zase pro změnu hrozně rychle ukončí. Ale jako celek je to výtečný zážitek.
Rozhodně si mě to získalo více jak první díl. I přesto však nejsem zcela spokojený. Když skončilo utrpení s Napoleonem, nastala zde dějová linka s Jackem Rozparovačem. A vypadala opravdu slibně. Bohužel to autor brzy zabil a stal se z celého komiksu jeden velký mix všech možných myšlenek, ale ve finále žádná nebyla dotažena do konce, nebo se naopak dočkala konce na pár stránkách...
Na pokračování jsem se opravdu hodně těšil a musím říct, že první polovina mi v tomto vyhověla a předložila hezké pokračování. Celkově příběh s Napoleonem je ta lepší část knihy a jak jsem upozorňoval už u prvního dílu, přestože je to celé fiktivní a fantasticky upraveno, tak Jodorowsky využívá zajímavé historické drby i reálné zajímavosti, čímž svůj příběh povyšuje na vyšší úroveň. Nicméně později se mi zdá, že už to docela extrémně přehání a příběh asi víc smysl nedává než dává. Taje magie... ok. Sci-fi sága? Asi možná? Ale nějaké pěstování dcer apod., to je pro mě opravdu šílené. Nehledě na to, že Napoleon se později už neukáže, takže veliká škoda. Výhodou ale je, že je to opravdu čarovné a rozvíjí fantazii s každou další stránkou. Nejde asi úplně o to, jak děj pochopíme, ono to má dost jasné sdělení, ale asi je zajímavá hra sledovat už jen to, jestli jako čtenáři příběh přijmeme a jsme ochotni ho akceptovat. A to já jsem, i když mi z toho jdou oči šejdrem a mozek dělá brekekeke.
Celkově tak jde o trošku otevřené, ale krásné finále série. Jodorowskyho série Královská krev mi asi byla bližší, i když i tam se finále zvrtlo, ale je to slabší ze dvou velkolepých děl, takže ve výsledku super jako super. Kresba je po celou dobu úžasná a tenhle styl se mi moc líbí a hodí se k době, kterou vyobrazuje, na to má Jodorowsky oko a nevybral by nevhodného kreslíře. Překvapilo mě, že ve druhém díle už není tolik neúčelného sexu, trošku si představuju, jak se do svého díla Jodorowsky tak zabral, že už jel čistě účelně a vynechal tyhle prasácké scénky pro radost. :D
Tak, jak je to hodně kresebně podařené (mimo jiné výborně zpracovaný/-á oboupohlavní hlavní hrdina/-ka), tak je tento druhý díl scénáristicky jeden velký dort, do kterého Jodo hodil vše, co ho napadlo. Kdyby se držel jen některých nápadů a ty více rozvedl, tak by to možná bylo ok, ale takto to sklouzlo do rychlého střídání fantasy, sci-fi, filozofujících částí, love story a nevím čeho ještě.
Jsem z téhle série nadšený, i když je to vlastně hrozný guláš. Ten příběh i vyprávění se průběžně mění. Začíná to jako historická fikce z velké francouzské revoluce, kdy Jodo do skutečných událostí zasazuje svůj fantasy příběh. To mě přimělo si na Wikipedii něco málo z toho období nastudovat, a to mě na takových komiksech rád. Potom se příběh změnil na Jodovu verzi 'Ligy výjimečných', aby se na konci překlopil na sci-fi s poselstvím lásky, světového míru. Celé je to proložené duchovními transformacemi, transcendencí a osvícením, kdy hlavní hrdina/hrdinka projde tolika duchovními a psychickými změnami, že si vůbec nejsem jistý, jestli se na konci nedostal tam, kde byl na začátku. Přesto se mi to líbilo, protože to prostě bylo zábavné a bylo možné si některé postavy oblíbit, což u Joda není zcela běžné. Je sice pravda, že v druhé knize se všichni začali chovat tak nějak více hystericky než v prvním díle, ale není to takový extrém jako v 'Královské krvi'.
Druhým důvodem, proč jsem s touto sérií spokojený, je kresba. Ta je naprosto úžasná a já jsem si ji užíval od prvního až do posledního panelu. Skvěle je nakreslená nejednom krajina a architektura, ale také veškeré fantastické prvky, a hlavně lidi a jejich obličeje. Kresbu Petiqueuxe Jérémyho jsem oceňoval především u oboupohlavní postavy hlavního hrdiny. To, jak dokázal zachytit ženské i mužské rysy v obličeji zároveň a jak v tom po celou sérii dokázal zůstat konzistentní, to je obdivuhodné. Zkrátka pěkný chlap, ale ne až tak pěkná ženská.
(SPOILER)
Hodnocení 4/5
Toto vizuálně zdařilé dílo slavného Jodorowského má celkem 4 díly, ovšem nakladatelství CREW je zpracovalo do dvou knih. Toto je druhá kniha, která obsahuje díl – „Dílo v červené“ a díl – „Dílo ve žluté“.
První svazek už jsme si ohodnotili minule a nyní se vrháme na druhý. Tento je trochu jiný, přitom si drží stejnou kvalitu.
V první polovině nazývanou „dílo v červené“, se více dozvídáme o generálovi Bonaparte a jeho pohnutkách. ASIAMAR v tomto díle bojuje sám se sebou a snaží se zjistit kdo doopravdy je. Jak skončí osud Bonaparteho?
Druhá půlka nazvaná „dílo ve žluté“, se odehrává v roce 1888. Asiamar zjišťuje pravdu o rytířích z Heliopole a není tím nadšen. Rytíři ho však uklidní a posílají na další úkol tentokrát do Londýna, kde Asimar doslova ztratí hlavu. Dokáže se odprostit od svého srdce? A na jaké straně nakonec bude bojovat?
Tato kniha dle mě měla lepší tempo, než předešla, a i zvraty byli zajímavé. Touto knihou Jodorowský sérii ukončuje a musím uznat, že příběh mě až tak nezaujal. Občas mi to přišlo až moc překombinované ale z druhé strany hezky uhlazené a zábavné. Pasáže do sebe zapadali a některé části knihy byli vyprávěny retrospektivně.
Kresba je vynikající... ale scénář ulítl. Připadlo mi to jen jako dílo bez hloubky, vtipu, nápaditosti, něco rádoby ,,bombastického s přesahem" . ale očividně vytvořené jen kvůli penězům.
Autorovy další knížky
2014 | Kasta metabaronů |
2011 | Incal |
2013 | Borgia |
2015 | Psychomagie |
2018 | Šílená ze Sacré-Coeur |
No, keď uvážime, že som o tejto sérii pred kúpou nič nevedel (len to, že ju píše Jodorowsky a že je krásne nakreslená) a že som si sám netuším prečo myslel, že bude o pilotoch z Druhej svetovej prezývaných Rytieri z Heliopole (fakt), tak sa z toho napokon vykľula riadna divočina, čo poviete? Prvý album sa mi páčil na 4*. Nevykľula sa z neho síce žiadna srdcovka, ale mám rád kontroverzné nápady a skvelú kresbu a to „jednotka“ spĺňala na, nuž, jednotku. Od dvojky som však tak nejak nevedel, čo mám čakať. Možno ani sám Jodorowsky. Pripadalo mi to tak, že chcel spracovať motív špeciálne superhrdinskej skupiny podieľajúcej sa na alternatívnej histórii, vrátane hovoriacej gorily, Nostradama a Imhotepa, ale tak nejak následne nevedel, čo s tým. A podľa toho to dopadlo. Mohlo by sa zdať, že sa bude riešiť konflikt s Napoleonom Bonaparte, ale mne pravdupovediac pripadal divným spôsobom odtlačený na vedľajšiu koľaj. Akoby Jodorowského proste prestal baviť a rýchlo presedlal na Jacka Rozparovača. Ale spôsobom, ktorý mnohých zrejme nenadchne. Za seba vravím, že mi to nevadilo, lebo som čítal Z pekla (kto nie?) a som rád, že sa našiel niekto, kto sa na to pozrel takýmto WTF spôsobom, ktorý je v rámci univerza, aké nám Jodorowsky predstavil, fajn resp. dáva logiku resp. dáva logiku paradoxne práve tým, že je úplne postavený na hlavu a teda logiku nedáva (ehm). Ale nijak ma to nestrhlo. Oceňujem veľa nahých tiel, no nemám rád, ak nie je problém ukázať striekajúcu krv a nahé telo, ale sex je tabu. Je nevravím, že som nadržané prasa a že z toho mali spraviť porno. Ja len vravím, že ma desaťročia fascinuje celosvetovo rozšírený alibizmus, že krv je v pohode a sex zvrátenosť pre úchylákov. Kresba samozrejme super, detto vydanie (veľké rozmery v tvrdej väzbe). Páčilo sa mi, že Jodorowsky prišiel so zoskupením jedincov, ktorí v zákulisí dejín celé veky popoťahujú za nitky osudu, ovplyvňujúc tak reálne ľudskú históriu. A ešte tak ďalšie veky pravdepodobne robiť budú. Páčilo sa mi, že to robia nenápadne. Nečakajte lacnú superhrdinskú nálož, kedy Nostradamus v sprievode státisícov bleskov zletí z oblohy a rozprášil by armádu francúzskych vojakov. Nie, tieto osoby konajú mrazivo nenápadne, v tichosti, takže na Napoleona nezošlú telekinézu, telepatiu, dokonca ani pyrokinézu, ale... zlé počasie. A tak si to budú pamätať dejiny. Samozrejme, tento prístup mnohých sklame. Iné veci sú skôr také na efekt, pretože scenár pravdupovediac zas až taký geniálny nie je. Pripadalo mi to tak, že Jodorowsky tam hermafrodita nedal preto, lebo by to enormne obohacovalo dej, ale proste preto, lebo to pred ním nikto neurobil. Avšak dejovo by sa to teoreticky dalo bez výraznejších problémov vymyslieť tak, aby to bol proste buď len muž, alebo žena. Na druhej strane musím Jodorowského pochváliť za iné súčasti scenára. Napr. najskôr si ťukáme na čelo, prečo Rytieri z Heliopole robia všetko pre to, aby zlikvidovali osobu X a následne ju vyslobodia z hrobu. Začal som za to dávať prudký palec dole, otočím stranu... a na tej to bolo vysvetlené. A dokonca to dávalo zmysel. Ale čitateľ sa aj tak neubráni otázke: a to sa nedalo urobiť jednoduchšie? Nuž... dalo. Ale to by asi nebola sranda, však Jodo? Alebo osoba Y sa po rokoch dozvie, že jej priatelia majú temné vesmírne tajomstvo. Inými slovami - celý čas jej hnusne, zákerne klamali. Jeden z nich mu následne povie vcelku zásadnú informáciu a osoba Y mu v sekunde uverí. Kde ale mala dôkaz, že sa znova nestala obeťou klamstva? Mám proste zo scenára zmiešané pocity. Séria Rytíři z Heliopole je úžasná a pritom priemerná resp. fantastické momenty sa striedajú s nudnými, priemernými, ba až banálnymi. Kým v prvej knihe mi to ešte tak nejak extrémne nevadilo a šupol som jej 4*, v knihe č. 2 mi to predsa len už prekážať. Navyše mi pripadalo divné, že knihy obsahujú spolu štyri „zošity“, v prvých troch je dôraz kladený na Napoleona a v štvrtej je to o niečom úplne inom. Čo si o tom mám myslieť? Mám si o tom vôbec niečo myslieť? Netuším.