Politre komentáře u knih
Temná baladická poezie v próze. Už asi nikdy nechci opakovat zážitek ze čtení týhle knihy, ne proto že by byla strašně napsaná, ale proto že její obsah je strašný, možná jsem knihu neměl číst zrovna v tohle depresivní období, ale nevím jestli by sluníčko v tomhle případě pomohlo. Kniha je plná špíny, hnusu, bláta, mučení, slimáckýho slizu, krve a šílenství. Při čtení jsem měl pocit jak kdyby zašlo slunce, spustil se krvavej liják a já se úplně nahej neměl kam před ním schovat, do toho mě začly pronásledovat zkrvavený psi čelisti, co mě chtěly roztrhat na kousky, že by mnou mohli nacpat tortillu místo vepřovýho a ještě by zbylo na guláš.
Teď po dočtení se snažím pochopit, co nám Tolstoj chtěl příběhem Anny Kareniny/Levina říci. Snad asi to, že každý jednou umřeme a smysl života je v konání dobra a za tak krásnou myšlenku si kniha vysloužila tu čtvrtou hvězdu, jinak oproti opusu autora -!Vojny a míru, toto dílo dle mého zaostává. Ale psychologie postav je na úrovni a i takové kosení trávy dokáže Tolstoj popsat tak dobře, že vás přenese do parného léta mezi mužiky a doslova cítíte vůni luk a hájů ruské krajiny.
Vizuálně opojné pochmurné a atmosférou vtahující komiksové dílo. Kingův svět je směsí všeho, co mám rád, hororu, westernu a fantasy. Původní knižní předlohu jsem nečetl, ale i tak se v událostech orientuji, ale věřím že pro spoustu čtenářů knih, může být příběh v komiksu zkratkovitý. Kdo jako já nemá čas na Kingovi bichle, i když rozhodně nezavrhuji, že si je jednou nepřečtu, a už vůbec nechci, aby to vyznělo, že tlusté knihy nečtu, jen je toho hrozně moc, co si přečíst, že jsem u tohohle díla zvolil formu komiksu, je tohle dobrou volbou, jak se seznámit se světem Temné věže.
Tak poslední den v roce je tu a mě ho zpříjemnila tato Olbrachtova sonda do duše chorobně žárlivého komisaře v penzi Karlouše Macha. Nemohl jsem vybrat lépe. Strhující novela, která jede v tempu myšlenkových pochodů postavy jež se pomalu propadá do šílenství své žárlivé mánie. Ať už si o Ivanu Olbrachtovi myslíte své, toto dílo je mistrovským kouskem psychologické literatury, a bylo by škoda ho na základě nesympatií k autorovu politickému postoji minout.
Autor propojuje starověké myšlenky Marca Aurelia a nejnovější postupy v kognitivně-behaviorální terapii, tak aby lze pomocí nich člověk našel moudrost a vnitřní klid. Na životě Marca Aurelia nám ukazuje, jak je sám císař v nelehkých časech a s nemocí na bedrech, sám uplatňoval, což vidím jako další přínos této knihy. Marcovy Hovory k sobě dává do historických souvislostí a demonstruje na nich, jak se pomocí stoických technik vyrovnat s překážkami nebo na ně pohlížet.
Další z brilantních textů Nothombové. Prostě miluji její úsečný, strohý, cynický a úderný psaní. Tentokráte se příběh soustředí na manipulativní chování a jak si díky takové schopnosti dokáže schopný manipulátor převzít kontrolu nad vaším životem. Kritizovat nereálnost chování Blanchiných rodičů není vůbec namístě, to by bylo stejné jako kritizovat klasický český ležák, že je moc hořký. Autorka naschvál přehání, aby ještě tak zdůraznila grotesknost celého příběhu. Jestli se Antikristě, jak ji Blanche nazývá, podaří převzat vládu nad životem hlavní hrdinky až do úplného konce, to už si musíte přečíst sami. Nothombovou už směle řadímjl mezi mě oblíbené autory a vám, kteří ji ještě neznáte a máte rádi kvalitní literaturu, doporučuji okamžitě si některou z jejích útlých knih sehnat a zhltnout.
Slušný tuzemský počin na poli superhrdinského komiksu. Octobrianu znám už z Talbotova Luthera Arkwrighta a jsem moc rád, že se k její postavě dvojice Kavalír - Berger vrátili a rozpracovali její příběh a oživili tím tak legendu, která snad touto knihou nabude větší známosti a třeba vyjde i další příběhy z touto bujné vyvinutou hrdinkou. Příběh je akční, scénář svižně odsýpá, díky parádní kresbě dojdete nakonec aniž by jste se měli čas nudit nebo byť by vám přišel i snad jeden komiksový panel navíc.
Jeden z těch komiksových příběhů na které se nezapomíná. Děj se odehrává před válkou a těsně po ní, a ukazuje jak jedno zlo plodí další zlo, pocit viny a ukázka nepěkné lidské povahy, na vše spáchané zlo zapomenout, ale ne všichni jsou takoví, záblesk lidství lze spatřovat v podobě vypravěče Brodecka. Scény z koncentračního tábora až hororově děsivé, vesnice na konci světa a mysteriózní příchod cizince Anderera, tíživá atmosféra dokonale vykreslena do nejmenších detailů. Larcenetova práce dokazuje, že i pomocí kresby a obrázků, lze zachytit i ty nejniternější myšlenky, pocity a nálady. To vše navíc v neobvyklém širokoúhlém formátu.
Poslední rozloučení s Morfeem a s celou základní sérií se opravdu povedlo. Jak mi v předcházejícím díle, kde se všechny příběhové nitky propojí a gradují do očekávaného a nevyhnutelného finiše, vadila "jednoduchá" kresba, tak naopak u Tryzny je kresba opravdu nádherná, ale i samotné loučení, plné nostalgie, má co říct. Poté hluboký příběh z Japonska a poslední povídka o Willu Shakespearovi je velice krásnou tečkou za celou sérií.
Román je to náročnější, rozsáhlejší a je prošpikován mnoha náboženskými disputacemi, než aby mohl sednout každému čtenáři. Ovšem takovým fanouškům Umberta Eca román sedne a není daleko přirovnání na zadní obálce knihy, že se jedná o Jméno růže v období husitského povstání v Praze. Postavy, dobrodružný příběh s mystickými a tajemnými prvky, dialogy plné pojednání o historii a křesťanství a dějová stavba, dokázaly udržet mou pozornost po celou dobu čtení a při takovém rozsahu to jistě není samozřejmostí. Na to že jde o první beletristický román pana Chadima jenom tleskám. Autor je teologem a mediavelistou a na románu jsou jeho šíře znalostí a rozhled rozhodně vidět.
Jako obdivovatel HPL a hororové literatury nemohu než za plný počet. Pro fanoušky je kniha tudíž až povinná četba. Jedinou výtku mám k určitému opakování motivů z egyptského prostředí, pročež doporučuji povídky dávkovat, třeba jednu, dvě a samozřejmě po večerech. Skvosty povídkové tvorby jako Skrček, Sobekovo tajemství nebo Usmívající se Ghúl a více se ukrývá v této sbírce makabrózních příběhů.
Syrový realistický western s perfektním příběhem o konci jedné velké éry kovbojů. Scénář je naprosto skvělý, nepředvídatelný, krásně zakončený a na poli westernového komiksu u nás vycházejícího se řadí ke špičce, co si lze přečíst. Kresba, barvy - parádní. Jednoznačně komiks co si zaslouží všech pět hvězd.
Snový fantasy hororově laděný příběh ze světa Sandmana, kde dostává Morfeus zatím nejméně prostoru, ale na výsledné kvalitě to komiksu neubírá. Stažená mluvící kůže z obličeje jménem George mě utkví nadlouho v paměti a možná zavítá i do mého snění. Perfektně odvyprávěný příběh s poselstvím. Předmluvu Samuela R. Delanyho doporučuji číst až po přečtení, prakticky by vám vyzradil vše, či se týká samotného děje.
Literární dokonalost! Inteligentní, sžíravě ironicko-černohumorně děsivý psycho příběh.
Sienkiewiczův styl psaní a podání příběhu je strhující a Quo vadis právem náleží mezi největší světová literární díla. Scény pořádání honu na křesťany divokou zvěří vně amfiteátru i dnes dokáží svou syrovostí hnout žalůdkem a jen tak je z hlavy nevyženu.
První přečtená kniha od Antonia Di Benedetta ve mně vzbudila zvědavost i na další jeho díla. U nás celkem neznámý autor, který by jsi jistě zasloužil větší čtenářskou obec, už jen tím že jeho témata a hrdinové jsou v lecčems příbuzné právě pracím našeho Kafky. Nekonečný souboj bezejmenného jedince proti moderní společnosti (zde reprezentuje nezadržitelný pokrok hluk), boj předem prohraný. Hlavní postava, která touží napsat román, jehož psaní neustále odkládá a stejně tak utíká i od hluku a neustále se stěhuje, hledá klidné místo, ale před hlukem není úniku. Pomalu se propadá do zoufalství, beznaděje a osamělosti a nakonec ho jeho posedlost dovede až za mříže.
Po druhém přečtení po cca 3 letech upravují hodnocení z 3 na 5 hvězdiček. Holt napoprvé se mi Gaiman netrefil úplně do nálady a taky to bylo období, kdy jsem s komiksy teprve koketoval. Dnes je už situace značně jiná a v takovém DC vesmíru se už orientuji o dost lépe, což také přispělo k jednoznačně lepšímu požitku z četby. Tady začíná něco velkého. Gaiman prohlásil, že některé příběhy v tomhle booku jsou ještě značně neotesané, a to lepší nás ještě čeká. Je se na co těšit a já se vydávám na snové putování říší krále snění Sandmana a za poznáním této pohlcující kultovní série.
Báječné zakončení skvělé série. Řek bych až ve westernovém duchu, kdy hrdinský duch a přátelství vyhrává nad zbabělostí a úprkem do bezpečí, kde za život milé slečny jsou ostřílení kabrňáci Tommy a Natt ochotni položit život. Ennis prostě tyhle chlapácké příběhy o přátelství mezi muži umí vyprávět.
Jak sesumírovat Tolstojův epochální masterpiece, jeden z celosvětově nejznámějších románu, co byl kdy napsán? Román je historickou freskou s válečným tématem Napoleonova tažení do Ruska, psychologickou sondou do ruských duší a obsahuje filozofické pasáže, pojednává o víře a rozbírá válčení a jednotlivé kroky soupeřících armád, to vše se rozprostírá do několika let, během nichž se důvěrně seznámíme se spoustou pamětihodných postav. Vůbec práce s jednotlivými charaktery a jejich myšlenkové pochody, jsou snad to nejlepší na celém díle, a že jich je celá plejáda. Cesta sebepoznání a životního prozření Pierra Bezuchova je mojí oblíbenou částí a přesah a uvědomění si, jak být v životě šťastnějším člověkem, přičítám k největšímu přínosu tohoto monumentu světové literatury.
Díl v němž na scénu vtrhne Paragraf 8, ten nejšílenější, nejnechutnější, nejperverznější tým superhrdinů, co jsem kdy na vlastní očiska viděl. Ennis se opět utrhl ze řetězu a přináší další porci poctivé zábavy, v mých očích je série už teď lepší než Preacher, a to Kazatel nejni zrovna nejslapčí kousek.