Vojna a mír I-IV přehled
Lev Nikolajevič Tolstoj
Epos Vojna a mír je spolu s románem Anna Karenina nejslavnějším dílem jednoho z největších romanopisců všech dob, a také nejspíš nejoblíbenější romancí na světě vůbec, o čemž svědčí již jen počet filmových adaptací tohoto díla. Jeho dramatickým jádrem jsou změny odehrávající se v pěti rodinách, některých rolnických, jiných aristokratických, během úpadku společnosti v době napoleonských válek. Tolstoj, jeden z největších myslitelů 19. století, zde vytvořil vlastní vesmír obydlený živými hrdiny, jejichž životy odrážejí hlavní Tolstého témata - sebe-obětování a sebe-odpuštění, úzkost a extáze, diplomacie a zrada, víra a zatracení - a opatřil jej dialogy hýřícími humorem a vtipem a fascinujícími živými bitevní scénami. Napoleonovo tažení do Ruska se stává úhelným kamenem, bodem, do nějž se sbíhají osudy všech hlavních postav, a současně mezníkem vývoje ruské společnosti. Oba představitelé mladé generace, odtažitý Pierre Bezuchov a jeho antipod kníže Andrej Bolkonskij, projdou jak milostnou tak válečnou zkušeností, aby seznali své omyly a došli poznání skutečných hodnot.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1959 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Война и мир, 1869
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vojna a mír I-IV. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (47)


Přečíst tento opus bylo něco. Nikdy mě nenapadlo, že bych toto dílo přečetl, a navíc, že by mě tak bavilo. A ono jo. To množství postav je gigantické a těžko se v nich vyznat. Nicméně to dělá toto knihu tak dobrou. A hlavně Tolstého vypravěčský talent.


Přečtením Vojny a Mír jsem si splnil dávné předsevzetí, že po filmovém zpracování, které jsem viděl poprvé před více než 30 lety si taky přečtu knihu. Bylo to velké a odvážné sousto, které mi vystačilo na dlouho a k rozečtené knize jsem se vracel několik měsíců než jsem ji zdolal, ale stálo to za to. Stav ruské společnosti v napoleonské době s dokonalými dějovými obrazy válečného utrpení na obou stranách mě opakovaně dostával do područí Tolstého mistrovství.
Tajemné nakouknutí do ruské duše 19. století. Je to krása, která ve mne ještě doznívá. A na konec ještě analogie na opuštěnou hořící Moskvu jako úlu opuštěného od včel s vůní, která se s lidmi zase vrátí...
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vojna a mír I-IV v seznamech
v Právě čtených | 17x |
v Přečtených | 296x |
ve Čtenářské výzvě | 32x |
v Doporučených | 22x |
v Mé knihovně | 127x |
v Chystám se číst | 192x |
v Chci si koupit | 41x |
v dalších seznamech | 14x |
Autorovy další knížky
1969 | ![]() |
2005 | ![]() |
2018 | ![]() |
1959 | ![]() |
1964 | ![]() |
Bavilo mě sledovat jemné předivo vzájemných vztahů, které umí autor barvitě popsat. Co mně naopak vadilo, že Tolstoj občas popisuje složité rozhodování některé z postav, těžké dilema, před nímž stojí, čímž vystupňuje čtenářovo očekávání, jak si s tím ona postava poradí. V té chvíli je však vyprávění doslova utnuto a výsledek celé situace, pro co se postava rozhodla a co se dělo pak, je popsán nejvýše jednou či dvěma větami. Následuje další kapitola věnující se už něčemu jinému. Možná je v tom nějaký záměr, ale mně tento styl moc neseděl.
Občas se zde objevily rozvláčnější pasáže, zvlášť při popisu všeobecné politické situace. Také zdlouhavé úvahy autora o silách, které jsou v historii příčinou celospolečenských změn, mě moc nezaujaly. Naopak oceňuji samotný propletenec příběhů jednotlivých postav, stejně jako popis doby napoleonských válek a života tehdejších lidí zejména z vyšších vrstev společnosti.
„… jen Němci bývají sebevědomí na základě nějaké abstraktní ideje, vědy, to jest domnělé znalosti dokonalé pravdy. Francouz bývá sebevědomý, poněvadž považuje sám sebe po stránce duševní i tělesné za neodolatelného a hodného zbožňování muži i ženami. Angličan bývá sebevědomý proto, že je příslušníkem nejlépe uspořádaného státu a že jako takový vždy ví, co má dělat, a kromě toho ví, že vše, co jako Angličan dělá, je nepochybně správné. Ital je sebevědomý ve chvílích vzrušení, kdy zapomíná na sebe i ostatní. Rus bývá naopak sebevědomý proto, že nic nezná a ani znát nechce, protože nevěří, že by bylo možné poznat něco dokonale. Němec je sebevědomý hůř a neúprosněji než všichni ostatní, a je také protivnější než ostatní, protože se domnívá, že zná pravdu, to jest vědu, kterou si sám vymyslel, ale která je pro něho absolutní pravdou.“