Tišitel
Antonio Di Benedetto
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/286390/bmid_tisitel-6635098d7646f.jpg
4
16
16
Trilogie čekání série
< 2. díl >
Román Tišitel (1964) je druhou částí volné „trilogie čekání“ Antonia di Benedetta (1922—1986), jednoho z nejoriginálnějších argentinských spisovatelů 20. století. Leitmotivem prózy, jejíž děj se odehrává, jak Di Benedetto říká, „v jakémsi městě v Jižní Americe, v pozdní poválečné době“, je hluk, který bezohledně prostupuje všemi a vším a tvoří tak jistý řád reprezentující svět. Bezejmenný vypravěč vede obsesivní a nikdy nezavršený boj proti jeho působení, které v něm přerůstá až ve vědomí jakéhosi ontologického prokletí. Marnost úsilí o jeho eliminaci, jíž nelze jakoukoli zákonnou cestou dosáhnout, podtrhuje erozi osobních vztahů a konečné ztroskotání hlavního hrdiny.... celý text
Přidat komentář
První přečtená kniha od Antonia Di Benedetta ve mně vzbudila zvědavost i na další jeho díla. U nás celkem neznámý autor, který by jsi jistě zasloužil větší čtenářskou obec, už jen tím že jeho témata a hrdinové jsou v lecčems příbuzné právě pracím našeho Kafky. Nekonečný souboj bezejmenného jedince proti moderní společnosti (zde reprezentuje nezadržitelný pokrok hluk), boj předem prohraný. Hlavní postava, která touží napsat román, jehož psaní neustále odkládá a stejně tak utíká i od hluku a neustále se stěhuje, hledá klidné místo, ale před hlukem není úniku. Pomalu se propadá do zoufalství, beznaděje a osamělosti a nakonec ho jeho posedlost dovede až za mříže.
Tišitel z dílny Rubato je o jednom pánovi, co neměl rád zvuk a tak všechno tišil. Nejdřív po dobrým a pak po zlým. Teda aspoň myslím, ono to občas bylo trošku guláš.
No nicméně zrovna teď sedím v čekárně u doktora vedle obrovský starý ledničky a tak se mohu velmi dobře s hlavním hrdinou ztotožnit. Taky zažívám existenciální drama a docela bych ocenil kdyby to někdo trochu ztišil, abych se mohl soustředit na hodnocení! Ale co mě teda sere ještě víc je čekání u doktora i když člověk přijde včas a má domluvenej termín. Ještě chvíli a začnu psát Čekatele!
Zdraví, Pečitel. A teď mě napadá, že Pečitel by byl skvělej operátor!! Za 200 korun 4 GB a půlka chleba!
Bom dia.
Tišitel je knížka o chlápkovi, kterej chce mít pořád ticho, tedy opak mýho dědy, kterej si televizní noviny pouští tak nahlas, že piloti ledadel si nad jeho barákem musí zakrývat uši, aby neohluchli.
Kniha je vyprávěna nespolehlivým vypravěčem, takže nic nedává mnoho smyslu a všechno může být naprosto jinak, soused je možná tranzistor, rýsováček, člověk nebo žemlovka, kdo ví, a hlavní hrdina je buď terorista, nebo takovej ten protivnej dědek v tramvaji, kterej vás sere už jen tím, že nastoupí - a pak vás plácne taškou přes ksicht, zatímco vám vysvětlí, že "za nás se staří lidi pouštěli sednout ty neřáde."
Jako i předchozí kniha od Benedetta, i tato se houpala někdě mezi 4/10 až 10/10, přičemž výsledná známka končí někde na 8,53/10.
Jakožto rodilému vesničanovi, který byl zvyklý na klid a ticho venkova, až na tu sousedovu občasnou sekačku či pilu či bučení krav z nedalekého kravína, který ale také již nějakou dobu žije ve městě, je tematicky dílo velmi ale velmi blízké. Benedettovo zpracování látky mě ale již tolik neuchvátilo. To silné, co se v něm nachází, se až příliš skrývá pod jazykovou vrstvou, která se snaží být nekomplikovaná, jednoduchá, strohá a stručná, ale někdy mi přijde, že už je to na úkor budování uvěřitelného děje. Postavy jsou spíše papírové náčrty a děj se tak nestává uvěřitelným, emočně dílo neupoutá, a tak zklamává v tom hlavním – v niterné psychologii postav, která je ale právě tím, co by mělo být zrovna v tomto existencionálním tématu to klíčové. Avšak to už jsou plody přehnané postmoderny.