• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Antonio Di Benedetto

Zama

„"Žádný muž - říkal jsem si - nepohrdne možností nepovolené lásky. Je to hra, hra o nebezpečí a ukojení žádosti. Vyhraješ-li, zvítězilo předstírání nad oklamaným třetím a společností, nevyžádanou střežitelkou mravů." (str. 34)“... celý text
— JP

---

Tišitel

„Jakožto rodilému vesničanovi, který byl zvyklý na klid a ticho venkova, až na tu sousedovu občasnou sekačku či pilu či bučení krav z nedalekého kravína, který ale také již nějakou dobu žije ve městě, je tematicky dílo velmi ale velmi blízké. Benedettovo zpracování látky mě ale již tolik neuchvátilo. To silné, co se v něm nachází, se až příliš skrývá pod jazykovou vrstvou, která se snaží být nekomplikovaná, jednoduchá, strohá a stručná, ale někdy mi přijde, že už je to na úkor budování uvěřitelného děje. Postavy jsou spíše papírové náčrty a děj se tak nestává uvěřitelným, emočně dílo neupoutá, a tak zklamává v tom hlavním – v niterné psychologii postav, která je ale právě tím, co by mělo být zrovna v tomto existencionálním tématu to klíčové. Avšak to už jsou plody přehnané postmoderny.“... celý text
— Knišíl

---

Tišitel

„První přečtená kniha od Antonia Di Benedetta ve mně vzbudila zvědavost i na další jeho díla. U nás celkem neznámý autor, který by jsi jistě zasloužil větší čtenářskou obec, už jen tím že jeho témata a hrdinové jsou v lecčems příbuzné právě pracím našeho Kafky. Nekonečný souboj bezejmenného jedince proti moderní společnosti (zde reprezentuje nezadržitelný pokrok hluk), boj předem prohraný. Hlavní postava, která touží napsat román, jehož psaní neustále odkládá a stejně tak utíká i od hluku a neustále se stěhuje, hledá klidné místo, ale před hlukem není úniku. Pomalu se propadá do zoufalství, beznaděje a osamělosti a nakonec ho jeho posedlost dovede až za mříže.“... celý text
— Politre

---

---

Zama

„Metafora promarněnosti života v neustálém čekání, mimo jakoukoliv vlastní kontrolu i vliv. Permanentní kolotoč dojmů a následných obrazů v Zamově fantazii...příslibů, milostných i kariérních, jež se míhají v rychlém sledu přiblížení na dosah a okamžitému vzdálení. Výřez tří časových úseků v rozmezí deseti let, v každém Zama propadá o kus hlouběji vzdálen slibné minulosti i očekávání a blíže drsnému završení. Absurdní, temně existenciální groteska s tragikomicky ješitnou a sebestřednou karikaturou v hlavní roli, jež v nečekaném kontrastním posunu závěru působivě zmrazí.“... celý text
— Acamar

---

Zama

„Antonio di Benedetto - Zama Rok 1790, kdesi na okraji španělské koloniální říše. Čekání. Každý z nás na něco čeká. Na novou pracovní nabídku, na ideálního partnera, na to že jednou bude určitě líp. Stejně tak to má i hlavní protagonista románu, úředník v jedné z španělských kolonií v Jižní Americe, ješitný egoista jménem Zama. Zama svoji pracovní pozici nemá rád, připadá mu, že neodpovídá jeho schopnostem a navíc je kvůli ní daleko od svojí ženy a dítěte, žijících ve Španělsku. Zama neustále čeká, až budou vyslyšeny jeho opakované žádosti o přeložení. Je opětovně ujišťován, že se svého přeložení brzy dočká, to však s plynoucími lety stále nepřichází. Jeho život koloniálního úředníka je rámován neustálým a ubíjejícím vyčkáváním, které Zamu stahuje až na uplné dno. Se Zamou je ovšem nemožné sympatizovat. Je to egoistický, ješitný a zákeřný muž, který od svého okolí požaduje veškerou pozornost a úctu. Také je velkým misogynem a rasistou. Většinu dobrých skutků dělá pouze za účelem pochvaly a uznání jiných. Kniha ovšem dává náznaky, že takový nebyl vždy, ale že jsou tyto vlastnosti postupně více a více prohlubovány samotou a neustálým čekáním. Zama je existenciální román, který otevírá několik zásadních témat. Primární je zmíněné čekání a nenaplněný život. Je dobré mít očekávání? Je lepší spoléhat na osud, nebo být aktivní? Jak na člověka působí opakované nenaplnění nadějí a slibů? Jsou naše očekávání reálná? A není lepší se po nějaké době nadějí raději vzdát a budovat nový život? Velkým tématem je také mužské ego. Zamovo ego je jedním z aspektů, které mu brání žít lepším životem, dělá z něj místy groteskní postavičku a ještě více ho uvrhuje do jeho osamělosti. Na pozadí hlavní linky se také otvírá téma španělského kolonialismu a jeho tyranství. Zama je poměrně náročnou knihou. Styl Antonia di Benedetta je velice květnatý, používá archaické obraty a velké množství symbolů a metafor. Celou knihou se také táhne dusná atmosféra špinavé a upadající kolonie na "konci světa". Kniha není čtivá. Vyžaduje čtenářovu pozornost, ochotu nad knihou přemýšlet a nahlížet mezi řádky. Pozornému čtenáři se odhalí svojí hloubkou a krásným, precizním jazykem. Hodnocení 4/5“... celý text
— JakeTheDog