Anna Karenina přehled

dnes

Je to výborný román, jen mu podle mě v druhé půli tak nějak dochází dech. První půlka a rozehrání postav je výborné, ale v druhé půlce mi to přišlo tak nějak příliš schematické a začalo mě to postupně i nudit.

Nejzajímavější byly pro mě paradoxně ty části, které většina spíš přeskočí a to sice ty úvahy o venkově, o dělnících, o tom, jak by se měla spravovat ruská zem, sice to šustí papírem, ale sem tam se tam objevila myšlenka jako šleha, která by se dala aplikovat i na současnou situaci v Rusku. Lev prostě uměl psát a hlavně takový ten filosoficko-esejistický styl mě sednul. Horší už to bylo s tím papundeklovým milencem Vronským, kterej mě časem dost štval a vlastně i Anna je časem dost nesnesitelná. Nejzajímavější linka byla ta s Levinem a líbil se mi i bodrý kníže (manžel Dolly).

Annino rozhodnutí jeden pochopí, ale stejně mi to přišlo tak nějak moc na sílu. Ale je to rozhodně jeden z těch nejlepších románů z 19. století. Jsem ale na trochu jiné vlně, co se čtenářských preferencí týče, takže nedokážu tenhle opus docenit a ocenit plným počtem.

předevčírem

Téměř tisíc stran má poslední vydání této knihy. Vydatně k její tloušťce a ku prospěchu čtenáře přispívají desítky barvených celostránkových i dvoustránkových ilustrací Olgy Okuněvové, světově oceňované ruské malířky, ilustrátorky a scénografky. Každá kapitola je uvedena něčím jako malou barevnou vedutou a hutný text je tak přehlednější i čtivější. A jak se u vydavatele Rybka Publishers stává zvykem, i v tomto případě je ořízka knihy osobitým obrazem...Krása je to nesmírná!

A jen si dovolím připodotknout, že titul tohoto vydání zní správně Anna Kareninová.

Všem milovníkům krásných knih vřele doporučuji.