Smrt Zajdy Munroa
Nick Cave
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25199/bmid_smrt-zajdy-munroa-Rd8-25199.jpg
4
483
483
Chlívák, cesťák a mrtvý muž Zajda Munro je proklet a odsouzen k odchodu z pozemského světa hned v první větě románu. Ne že by si v životě nestačil užít. Fantazie tohoto velkohubého, samolibého a uhrančivého dandyho je mírně omezená: představit si umí jedině vagínu, a hned nato si tiskne dlaň do rozkroku, aby si ulevil. Ženy hodnotí a svléká pohledem jako neúnavný rentgen a s většinou z nich je hotov si okamžitě na jakémkoli místě zašukat. Už jen to vypadá jako jeho hlavní neřest, ale kromě toho ještě žvaní, pije, kouří, řídí jako magor a občas si rád šlehne. Takový je život hlavního hrdiny Zajdy, obchodního cestujícího s kosmetickými přípravky v Brightonu a okolí, mistra ve svém oboru. Zajdovi juniorovi, druhému hrdinovi románu, který svého tátu miluje láskou bezpodmínečnou a nekritickou, je devět let. Dvojice Zajda a Zajda mladší není nepodobná otci a synovi z Cesty Cormaca McCarthyho a každopádně je stejně nezapomenutelná. I Zajda se synkem jsou na cestě a zažívají svého druhu apokalypsu, třebaže v caveovském hávu, tedy groteskně utopenou v spermatu, vodce Smirnoff, tabákovém kouři a koksu. Nick Cave je tu ve svém živlu, je to jeho „knižní koncert“ par excelence, nezapře žádný ze svých atributů: je drzoun, komik, provokatér, sprosťák, patetik i moralista najednou. O největším hitu renomovaného britského nakladatelství Canongate na tento rok, prodanému do třiceti zemí světa, napsal Irvine Welsh: „Kdyby orgasmy byly malé smrti, tak by nám bylo hned jasné, na co hlavní hrdina této knihy sejde ze světa. Smíchejte McCarthyho, Kafku a lidového komedianta, a vyjde vám Králík Munro. Je to nenechavá četba nesoucí všechny známé Caveovy atributy: horor a lidství skryté pod tenkým povrchem ryčné a hravé odrhovačky.“... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Death of Bunny Munro, 2009
více info...
Přidat komentář
Pro mě docela těžká úchylárna. Kdyby si při pohledu na každou, ale úplně každou ženskou nepředstavoval její vagínu, asi by to knize nijak neuškodilo. Zajda byl prostě úchyl, navíc se silně narcistními sklony. Zajďulka je naopak sympaťák, člověku ho musí být líto, dočetla jsem vlastně jen díky jeho postavě. Prostě knížka, kterou jsem sice přečetla, protože není napsaná blbě, ale už se k ní nikdy nevrátím.
První knihu od Cavea jsem četla "A uzřela oslice anděla", tak jsem očekávala něco podobného, surového, depresivního a naprosto ubíjejícího. Což Zajda není, čte se to s větší lehkostí, ač příběh taktéž rozhodně nebyl veselý, ale naopak. Zajdy juniora mi bylo líto, ale holt rodiče si člověk nevybírá.
Pozor! Pozor! "Nedoporučuji číst slabším náturám s puritánským myšlením a i nezletilé mládeži..."
Přebal knihy evokuje pohádku - pohádkový příběh o zajíčkovi..., avšak realita je zcela jinde. Zajda Munro..., zde šustí první ligu a nejenom tu... Sex, drogy a rock n roll, vlastně alkohol, je všudypřítomný... Chvílemi jsem se u knihy pohádkově bavila a chvílemi, jenom nevěřícně kroutila hlavou...
Zajda se svými "přemety - přírazy...," v samém závěru příběhu, dohopsá ku svému konci, který stejně jako v pohádkách, má pro možné posluchače a čtenáře, jistou pointu... Ovšem tentokrát ta pointa, není pro vyznavače šťastných konců...
Tak tedy vlastně jo. Líbilo, neurazilo, i k zamyšlení občas donutilo...
Oproti A uzrela oslica anjela ľahšie čítanie (čo samozrejme neuberá na jeho vážnosti). A samozrejme trochu perverznejšie. No dobre trochu viac. Na škáročku Avril Lavigne nejaký čas nezabudnem.
Po Caveově "Oslici", která byla dost hutná a silná a kterou jsem četla před touto knihou, jsem čekala bůh ví proč něco podobného - hutného, nadupaného, drásavého. O to víc mne překvapilo, že "Zajda Munro" je vlastně dost opačný. Ale určitě ne horší, to v žádném případě. Prostě odlehčenější a ne tak apokalyptický.
Je to dost jízda, v níž je potřeba očekávat s tím, že skoro na každém kroku potkáte sex a alkoholové opojení, občas střihnuté dalšími omamnými látkami. Hlavní hrdina, věčně opilý, je tak trochu slizoun, kterýho zajímá jen to, jak se ženským dostat pod sukně. Ale čím víc jsem ho poznávala, tím víc mi ho vlastně bylo líto. Ne, že by to byl typ člověka, kterého bych chtěla mít ve svém životě, ale vlastně mi ho bylo líto v tom, že on vlastně nikdy nepoznal jiný způsob života, než který žil.
Zajda Munro je taková zkrachovalá existence potácející se životem. Sice může tvářit jako největší drsňák a znalec světa, ale vlastně je vyděšený ze zodpovědnosti, které se neumí postavit čelem. A v tom je to hrozně smutný čtení, ačkoliv je to celé zabalené do dost odlehčeného způsobu vyprávění.
Autorův styl tvoření textů se mi dost líbí. Na jedné straně dokáže být poetický, květnatý, ale přitom to umí kombinovat s jazykem vulgárním, skoro až olezlým. A přitom to nepůsobí jako pěst na oko, ale naopak dost kompaktně. Jazykově je Cave vybaven neuvěřitelně. Už v "Oslici" to bylo velmi silně patrné. Tady možná trochu méně, ale i tak jsem si to po téhle stránce užila.
Asi to nebude úplně čtení pro každého. Nicméně pod tou slupkou příběhu chlápka závislého na sexu je vlastně dost silný příběh člověka, co nedokáže kočírovat svůj život. A právě v tom, co nemusí být nutně patrné na první pohled a co čtenář musí hledat mezi řádky, je tahle kniha tak silná. Protože je lidská, ačkoliv vám hlavní hrdina nemusí být vůbec sympatický.
Nakonec 4 hvězdy. Musím přiznat, že "A uzřela oslice anděla" na mne přeci jen udělala silnější dojem. Ale i tuto knihu mohu doporučit.
Nebudu hodnotit děj jako celek, ale v detailech je to výborné, tak trochu palahniukovské. Hlavní postava je neuvěřitelnej chlívák. Připomíná mi mě.
Díky výbornému překladu se jedná o zábavný příběh obchoďáka, pronásledovaného chtíčem, který vyrazí s devítiletým synem na neblahou road movie. Nick Cave se svým typickým humorem a zálibou v temných zákoutích světa zdařile líčí postavy i reálie ze Zajdova života, zavzpomínal jsem u toho na devadesátky, kdy jsem se podobně bavil u knih Charlese Bukowského. Zasmál jsem se velmi i u závěrečného poděkování, kde Cave děkuje a omlouvá se své občasné spolupracovnici Kylie Minogue a Avril Lavigne.
Dobré. Taký jak keby mix Bukowského, Williama Burroughsa a Harmonyho Korinea. Ťažko nesfilmovateľné, ale fajn.
Ps: Čítal som slovenské vydanie od Ikaru a preklad des a hrôza. Zastaralé výrazy, ktoré sa tam vôbec nehodili, hromada preklepov, dokonca som našiel aj hrúbku, ale hlavne tie neustále preklady všetkého. Tak napríklad Bunny so synom si išli dať do McDonaldu “Veľkého Maca.” Dve vety z Queenu, sú s poznámkou, že “*Slovenský preklad použitý z internetovej stránky.” A ten preklad “What’s the Story Morning Glory”, sem ani nebudem dávať, lebo hanba, lol. Cavea mali dať prekladať niekomu, kto aspoň trochu rozumie popkultúre.
Zajíc na divoko servírovaný bez předkrmu či aperitivu prolézá krkem jen s největšími obtížemi. Při nekonečném trávení intenzivně přemýšlíte o záměrech kuchaře a místy dokonce o předčasném odchodu z restaurace. Záchranná katarze naštěstí přichází se závěrečným moučníkem, kdy ze zajíce ovšem zbyly už jen ohlodané kosti. A mám takové neblahé tušení, že jediným kulatým razítkem na krátkou omluvu v dodatku může být pouze společná fotka Nicka, Avril a Kylie (ideálně oblečených)…
Nuž, nebolo ľahké čítať oplzlosti zvrátenej mysle "zajačika" Munroa a názor naň sa čítaním vôbec nezlepšoval, naopak. No napriek tomu, ako som mala chuť zahaliť sa pri čítaní tejto knihy na pláži, ma niečo nútilo čítať ďalej. Myslím, že sčasti ma k tomu nútila zvedavosť dozvedieť sa aký osud nachystal autor úbohému Bunnymu mladšiemu. V prudkom kontraste bola na jednej strane pociťovaná neha a citlivosť v obave o chlapca, takého odovzdaného a obdivujúceho svojho otca a na strane druhej opovrhnutie nad výčinmi, myšlienkami a až citovou retardáciou Bunnyho Munroa.
Bolo to veľmi znepokojivé čítanie, no v konečnom dôsledku neľutujem, že som zotrvala napriek pár zaváhaniam, lebo v závere som pochopila že pre vyústenie života Bunnyho Munroa bolo nevyhnutné detailné vykreslenie jeho povahy, hnané farbisto do extrémov.
Každopádne, aspoň čiastočne to pozmenilo názor na autora, ktorý som si v priebehu čítania na autora vytvorila.
A celkom mylne, musím dodať.
Slovník užívajúci večne opitý Bunny nelahodí uchu (oku) ženy a veru nestála som ani o drsne reálnu predstavu úvah, ktoré sa preháňajú chronicky oplzlému úbožiakovi hlavou, no aj tak môžem prehlásiť s odstupom času, ktorý som si dopriala na formuláciu dojmu z tejto knihy, že je výborná a Cave vie upútať nielen hudbou.
Nick Cave je můj oblíbený hudebník a velice ráda čtu i jeho literární počiny. Smrt Zajdy Munroa je další "šílenost" z díly extravagantního a dekadentního tvůrce, který asi není čtením pro každého. Obchodní cestující Zajda Munroe - alkoholik, erotoman a ignorant, se vydává na cestu se svým synkem Zajdou juniorem vstříc nevšedním "dobrodružstvím".
"... cítí - ale nepřemýšlí o tom -, že tahle vzpomínka na jeho zesnulou ženu - jak se od něj v laciném hotelovém pokoji v Eastbourne vzdalovala oblakem cigaretového dýmu - mu už navždycky utkví v paměti. Bude jako ochranný závoj viset před všemi ostatními vzpomínkami jako ta nejšťastnější z nich a bude ho chránit před různými zapeklitými otázkami, jako třeba jak se to kurva mohlo takhle zvrtnout."
Svět Nicka Cavea není pro mě. Zkusila jsem to podruhé (poprvé s A uzřela oslice anděla) a znovu se ubezpečila, že interpretovat Cavevův negativní svět, je pro mě fakt těžké. Pokřivený svět Zajdy Munroa (je podobně beznadějný, jako ten Euchridův v oslici), je světem plným bahna (je v něm spousta chlastu, drog a taky laciného sexu), a nejhorší na tom je, že oba (ten Euchridův zrovna tak jako Zajdův) jsou, taky, součástí světa nášeho (zrovna tak, jako třeba ten můj, nebo váš), a možná jsou běžnější, než jsem ochotná i jen uvažovat. Je to totiž dokonale vulgární svět a mě se v něm nelíbilo. Přesto jsem tentokrát vytrvala až do konce (na rozdíl od té klaustrofóbie, která mě pohltila v oslici a donutila vzdát se). Možná jsem tak díky tomu přeci jen o Caveovi a jeho světech něco pochopila ... za totální absenci emocí, za naprosté ignorantství a za plochost charakteru Zajdy, Cave přeci jen něco ukryl a najít to, byl důvod, proč jsem dočetla, a proč jsem tu cestu se Zajdou (jeho jednosměrně nastavenou myslí směrem na alkohol, drogy a sex - viz. výše) a malým Zajdulkou (s jeho, navzdory všemu nadprůměrně inteligentní myslí zahleděnou do encyklopedií)absolvovala.
Příběh je členěný do krátkých kapitol, což mi vyhovovalo, četla jsem pomalu, nejsem žádný puritán, vulgární výrazy ani erotika na hranici (tady spíš za hranicí) porna mi nevadí, jenže Cavevův jazykový projev je na nich vyloženě postavený, je pro text určující a to mně prostě nesedlo, jen sem tam se objevila jiskřička ... naděje /v tom opravdu putování Zajdy se Zajďulkou připomíná legendární příběh putování otce a syna z Cesty/ a hledat tyhle střípky, v proudu bahna, to bylo docela zajímavé ...
"Takže co budeme dělat tati? zeptá se Zajda junior.
Takže ty musíš mít něco, co si myslej, že potřebujou, to je základ.
A co to je?
Naděje, víš? Sen. Musíš jim prodat sen."
Naděje je tu ovšem schovaná jen v prchavých, předem ztracených snech, které už nikdy nemají být znovu objeveny ... protože v tomhle příběhu, se sny neplní, naděje vyšumí a zůstane ... jen čistý smutek!
"Má pocit, jako kdyby mu někdo přestřihl šňurku a on se vznášel kdesi mimo cokoliv, co jen vzdáleně připomíná realitu, a nemá žádnou nápovědu nebo nápad nebo povědomí o tom, co si teď počne..."
Pro autora mám prostě slabost v jakékoliv podobě. Hlavní hrdina je tzv. na pěst. Synka bych si hned adoptovala.... Dekadentní, vulgární, trošičku asi inspirace od Bukowského. Paradoxně tohle všechno vůbec nevadilo, protože celou knihou se nese výtečný humor. Za záclonou "prasečinek" je schovaná hloubka příběhu.
zábavné to naozaj bolo, nepopieram, ale mi to celé prišlo nepravdepodobné. Bohužiaľ, pre mňa dosť málo, alebo táto kniha nie je pre mňa.
„Smrt Zajdy Munroa” je překvapivě znepokojivá kniha. Ať už je velmi temná, či cynická, všemi scénami se táhne určitý znepokojivý podtext. Jako by něco zlého číhalo ve větru. Něco, co nás chce zničit.
Mne osobně Caveova druhá kniha nezklamala. Je velmi odlišná od jeho legendární Oslice, avšak neřekl bych, že je o moc horší. Ano, autorův debut je příběhově komplexnější, ale tohle je stejně velice dobrá kniha s vyjímečnou atmosférou. Je jasné, že se Cave inspiroval u spousty především jižanských autorů (některé scény mi připomínaly „Modrou krev” od Flannery O’Connorové a ústřední dvojce je očividně inspirována hlavními hrdiny McCartyho „Cesty”), ale dokázal v téhle knize stvořit něco velmi svébytného. Pro všechny fanoušky Nicka Cavea se jedná o povinnost; jen neočekávejte novou Oslici.
Kapis a 1amu to napsali za mě. Nevadí mi, že jsem se nemohl ztotožnit s hlavním hrdinou, na to jsem si už zvykl a beru to jako zkoušku, ale Oslice prostě měla takový jiný nádech. Oslice byla pestřejší, barvitější a rozehrávala více emocí. U této knihy jsem se rozhodně nenudil, velmi dobře bavil - když dostal Zajda nakládačku, tak mě to potěšilo. V mé knihovně má určitě zasloužené místo.
Mistrovské dílo, které ve mně vyvolalo chvíle hlubokého přemýšlení o existenci a světě, ale i neskutečné záchvaty smíchu. Nick prostě umí. ...
"'Pane Munro, jen pro vaši informaci - mám černý pás v taekwondu.'
'Vážně?' opáčí Zajda. 'No, já vám zrovna pochcal celou koupelnu...'"
O úroveň horší než Oslice. Ono rochnění si v dekadenci zkrátka na podruhé tolik nefunguje a působí lehce vyčpěle. Přesto jde stále o zábavné a notně vulgární počtěníčko pro všechny správné chlípníky.
Štítky knihy
australská literaturaAutorovy další knížky
| 1995 |  A uzřela oslice anděla |
| 2009 |  Smrt Zajdy Munroa |
| 2017 | Píseň z pytlíku na zvratky |
| 1995 | King Ink |
| 2012 | Texty 1978–2007 |
(SPOILER) Začátek knihy je poměrně těžko stravitelný. Popsala bych to jako jednu velkou prasečinu bez duchaplnosti. Chvíle, kdy se hlavní hrdina musí odebrat na záchod při pohřbu své ženy nebo kdy nechá syna čekat v autě, aby si užil, mi přišly šílené a extrémně lítostivé. Bylo mi líto ženy Libby i synka. Po přečtení knihy jsem přemýšlela o psychedelickém konci, který mi přišel až fantasmagorický. Přitom mi došlo, že líto mi bylo samotného Zajdy, který se utápěl ve svých problémech a nedokázal se chopit zodpovědnosti. Příběh byl vlastně smutný na všech frontách a po dočtení to zanechá hořkou pachuť.