Jack93
přečtené 548
Dobyvatel světa: Válečná anabáze Alexandra Velikého
2010,
Karel Richter
Edice Polozapomenuté války a Magnetka od nakladatelství Epocha patří na poli literatury faktu k tomu vůbec nejlepšímu díky dvěma věcem - nesmírně zkušeným autorům (pánové Richter, Syruček, Brož, Jenšík a další) a také proto, že se neomezují pouze na krvavé 20. století, nýbrž v komplexním záběru se věnují vývoji světových dějin od starověku po současnost. Dobyvatel světa detailně popisuje tehdejší situaci v Řecku, Makedonii a částečně i v Persii, a pro pochopení kontextu se nejdříve zabývá životem Alexandrova otce Filipa II. Makedonského (i když není vůbec jisté, že to byl jeho biologický otec). Alexandr je v knize vylíčen v reálném světle. Je obdivuhodné, jaké velikosti jeho říše dosáhla, a že nikdy neokusil hořkost porážky. Na druhou stranu jeho metody, jak se zbavit (domnělých i opravdových) odpůrců, spiklenců a vzpurných obyvatel, kteří se mu postavili do cesty, byly dost kruté. V určitém smyslu Alexandr působil jako předchůdce moderních diktátorů 20. století, kteří také kolem sebe viděli spiknutí, nikomu nedůvěřovali a prolévali krev. Karel Richter odvedl výbornou práci a znovu dokázal, že jeho šíře znalostí je obdivuhodná. Během čtení se mi v hlavě neustále honil výrok řeckého filozofa a historika Plutarcha, který ještě více proslavil Alan Rickman alias Hans Gruber ve Smrtonosné pasti: "Když Alexandr spatřil velikost své říše zaplakal, neboť již neměl co dobývati. Výhody klasického vzdělání."... celý text
Tak dlouho jsem chodil v knihkupectví kolem Harryho Holea, že jsem si ho taky musel přečíst, protože jsem na něj slyšel jenom samý pozitivní ohlasy. Záměrně jsem začal prvním dílem, protože jsem tušil, že se mi to bude líbit (mě se totiž líbí úplně všechno, co čtu, mám skvělej vkus a šťastnou ruku). Věděl jsem, že Netopýr má nejslabší hodnocení, takže jsem do toho šel s tím, že s přibývajícími díly bude kvalita narůstat. Už po první kapitole, která měla jenom 4 strany, jsem to věděl - tahle knížka bude skvělá! První den jsem skončil na 119. stránce, další den jsem si myslel, že to bude kolem čísla 300. Ale co se večer v 11 hodin nestalo? Dočteno! Netopýra jsem četl jedním dechem, nadchla mě zápletka, postavy, prostředí, Harry Hole (resp. Holy) a ano, i vypravování mýtů a legend, které se vztahují k Austrálcům. Pořád sice vzhledem k umístění děje nemůžu říct, že jsem četl opravdovou severskou detektivku, ale vem to čert. Nechápu, proč má kniha tak nízký hodnocení. Jestliže má Netopýr 74 %, strašně moc se těším, co přijde v následujících 9 knihách. Hádám, že mě to obrovské napětí a vzrušení odvane až do Osla.... celý text
Afghánec
2007,
Frederick Forsyth
Moje šestá „forsythovka“. V hlavní roli se opět vrací Mike Martin, hrdina nejobsáhlejší Forsythovy knihy Boží pěst odehrávající se za první války v Zálivu 1990/91. Spolu s ním se v Afgháncovi znovu objevuje i jeho bratr Terry, ovšem tentokrát jen na pár stránkách. Kniha je rozdělena do čtyř částí – Rejnok, Bojovníci, Sochor a Cesta. Autor se na začátku ničím nezdržuje, tempo je rychlé a brzy se dostáváme k nejdůležitější otázce celého příběhu – co má Al-Kajda za lubem v operaci zvané Al-Isra? Afghánec nabízí přesně to, co od Forsytha může čekat ten, který ho už dobře zná. Míchání fikce s realitou, detailní znalost prostředí, napětí, neuvěřitelnou propracovanost děje. Kniha má jen 320 stran, takže pokud máte na čtení opravdu čas, za dva dny je po všem. Popis životů Izmáta Chána a Mike Martina v částí zvané Bojovníci sice na zhruba 60 stránek naprosto zbrzdil hlavní dějovou linku, ale na druhé straně díky tomu čtenář pochopí jejich životní osud. Za nejgeniálnější považuju zkřížení cest Chána a Martina v době Afghánsko-sovětské války (POZOR, SPOILER). To nakonec vede k tomu, že se oba v jedné jeskyni setkájí s Usámou bin Ládinem a jeho pobočníkem Ajmánem Al-Zaváhrím. A tuto informaci využije Martin v operaci Sochor o nějakých 20 let později. Pane Forsythe, smekám!!! Trochu jsem se sice ztrácel v popisování islámského světa teroristů, resp. těch informací bylo příliš mnoho, a útěk Chána z amerického vězení mi přišel neskutečně přitažený za vlasy, nicméně nemůžu jinak než za 5 hvězdiček. Je to srdeční záležitost. Nemám moc rád porovnávání, protože každá kniha je o něčem jiném, ale musím uznat, že Den pro Šakala a Mistr Klamu se mi líbily víc. Afghánce řadím výš než Žoldáky a na rovno s Odessou a Boží pěstí.... celý text
