• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 12 knih

Nové komentáře u knih Pavel Tigrid

Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu

„„Milena Jesenská, nevšední česká novinářka a přítelkyně Franze Kafky - zahynula za války v koncentračním táboře v Ravensbrücku -, napsala v Přítomnosti: »Nikdy nic nebylo zadarmo a nikdy nic nestálo tolik krve jako lidská svoboda. A během desetiletí a staletí vytvořil se na světě nepsaný zákon: nedostane nic, kdo nebojuje, ztratí každý vše, kdo se nebrání.«“ -- Moji letošní knihu roku netřeba představovat. Podle mě by si ji měl aspoň jednou přečíst každý Čech. Jednou ji nutně podstrčím svým dětem, aby rozuměly, proč jsou tahle země a její obyvatelé takoví, jací jsou. Tigrid ji napsal v roce 1988, po desítkách let v exilu, a píše tam na jednom místě, že už nevěří, že se ještě kdy do Československa podívá. No a za pár měsíců se stal spolupracovníkem prezidenta Havla. Diktatury se zdají být nepřemožitelnými, dokud se jednoho dne nezhroutí. Nebo jak prý řekl Masaryk: „Diktátoři jsou vládci, kteří vždy vypadají dobře, tedy až na posledních deset minut.“ -- „Po staletí se Čechům přikazovalo – a oni to taky už po staletí přijímají jako program a poslání – nejít hlavou proti zdi, zbytečně neriskovat, počkat si na vhodnou, a tudíž potenciálně na obětech méně nákladnou příležitost, být kmánem spíše než pánem. Palacký, Havlíček a i Masaryk (v České otázce) přesvědčovali, že tváří v tvář dějinné nepřízni, ale také výzvě k zápasu, odpověď »českého génia« zní »ne násilím, ale smírně, ne mečem, ale pluhem, ne krví, ale prací, ne smrtí, ale životem k životu«. Takový je smysl našich dějin, odkaz předků - přijmout národní osud spíše než se pokusit ho změnit. Soudím na rovinu, a pokud to někoho zajímá, že jako princip je to zrádná poučka. Svoboda, ať už národní, nebo státní (a rozumí se tu svoboda zasloužená a sdílená jako důsledek vlastního úsilí, tradice a konsensu), se musí hájit, když je ohrožena nebo napadena, stůj co stůj, bez ohledu na možnou porážku. Podobně je to s lidovými vzpourami, s revoltami, i těmi předem ztracenými, které vypuknou, když se poměry stanou nesnesitelné. Pokládám zmasakrované povstání varšavských Židů za slavné a vítězné, a naopak za trapné a poraženecké stržení mariánského sloupu v Praze v listopadu 1918 na důkaz (nic nestál, jen trochu řevu), že jsme »překonali Bílou horu«. Je zajímavé, kolik lidí přijímá jako samozřejmost, že za byt se platí činže, za vodu vodné, za užívání silnice mýtné, ale svobodu by každý pacifista a často i bezúhonný demokrat chtěl mít zadarmo, bez rizika, bez obětí. Historie oplývá příklady, že to nelze. A není nejmenšího důvodu, proč by svoboda občana měla být levný tovar. Právě naopak, poněvadž je pro občana hodného toho jména hodnotou zvlášť velkou, nenahraditelnou a nezastupitelnou, nutno ji někdy platit nejdráže, taky životem. […] Jestliže tato zásada platí, jde-li o záchranu základních individuálních a kolektivních svobod, platí také o státě? O tom může být vedena učená debata v tom smyslu, že stát sám o sobě není nesporná hodnota, hodná nejvyšší oběti. Jisté je asi jenom to, že ohrožený stát, který nestojí za to, aby byl bráněn, nebo který předem vyhlašuje, že se v nerovných podmínkách a napaden bránit nebude, může nadlouho zůstat samostatným jen podle jména. Nebo aspoň vyvstane otázka, zda si občané takto smýšlející nezávislý stát zasluhují.““... celý text
— empivarci

---

Dnešek je váš, zítřek je náš

„V podstatě dovysvětlující dokument převážně o polských dělnických stávkách od padesátých do osmdesátých let. Na vývoji dělnického hnutí v socialistickém Polsku Tigrid demonstruje evoluci samotné páteře země, která si ono dělnictví dává přímo do jména vládnoucí garnitury - aby tím paradoxně odhalila, že v jejím zájmu je všechno možné, jen ne spokojenost a komunikace s prolétskou reprezentací a že existence jednotné dělnické fronty je ve skutečnosti vším, jen ne zájmem socialistického zřízení. Autor odhaluje, že samotné dělnické hnutí bez podpory intelektuálních kruhů (a v Polsku taktéž katolické církve) má jen omezené prostředky jak zvrátit běh dějin, v závěru naznačuje, že k definitivní změně je třeba postoupit ještě o jeden krůček dál. Můj osobní názor je, že se Tigridovi daří v podstatě definovat budoucí nutné kroky pro úspěch takových společenských nálad, byť pouze jen malou část věnuje skutečně dominantní a rozhodující síle intervence sovětského kolonialismu v socialistických zemích. To ale nebylo na pořadu dne, taky nebylo dočasu v době vzniku toto dostatečně rozebrat a akcentovat.“... celý text
— _jukL

---

Svědectví 89/90

„Kniha s velmi silným a rozmanitým obsahem. Zahrnuje historické studie na mnohá témata (první republika, TGM, Beneš, 1948, 1968, Charta, 1989, ...), dále polemiky, básně a třeba i unikátní rozhovor Pavla Tigrida s Jiřím Voskovcem. Texty jsou často zajímavé a obohacující, ale rozhodně to není žádné oddechové čtení. Knihou jsem se "prokousal" v rozmezí půl roku a hlavně ke konci to byla fuška!“... celý text
— marabart

---

---

Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu

„Velmi hutné čtení, ale stojí za to. Výjimečně podrobné rozebrání československé historie, méně i více známých pasáží, a nemálo kritiky výrazných postav našich dějin. Zároveň kniha nabízí i pohled do budoucna, na demokracii a celkové myšlení ve společnosti.“... celý text
— felixrr

---

Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu

„Knihu je zapotřebí číst skrze autora, jelikož se nejedná o odbornou syntézu dějin, ale autorův subjektivní výklad. Text navíc vznikl v exilu, kde Pavel Tigrid logicky neměl přístup k pramenům. Pokud nebudeme v knize hledat chyby nebo autorovy závěry považovat za absolutní pravdu, pak nám zbyde velice poutavé čtení napsané krásným jazykem. Při četbě mě mimo jiné zaujaly Tigridovy názory na osobu Alexandera Dubčeka a Edvarda Beneše, jemuž autor vytýká skutečně mnohé. Doporučuji si všímat spíše autorových shrnujících komentářů jednotlivých historických jevů. Za příklad bych uvedl Tigridův popis normalizační mládeže a téměř klinické smrti občanské společnosti po roce 1968.“... celý text
— Rilian