marabart komentáře u knih
Kniha je kvalitně zpracovaná, obsahuje spoustu užitečných i zajímavých informací. Některé se ale mnohokrát opakují, což působí trochu rušivě. Nejvíce se mi líbily šedé rámečky s historickými příběhy (mnohdy bohužel smutnými). Hlavním tématem knihy je bezesporu tragičnost čínské okupace a její dopady. Nastoluje otázku, zdali má cenu do nesvobodného a zmrzačeného Tibetu, především skoročínské Lhasy, vůbec jezdit. Prakticky každá utracená částka jde různým čínským cestovním agenturám čili byrokratickému aparátu totalitní ČLR. K cestování je potřeba spousta drahých povolení, všude se platí nikoliv levné vstupy, cestovatel evidentně musí mít hroší kůži vůči buzeraci od čínských policistů/agentů, musí být smířený s určitou formou špehování a měl by mít i čich na možné pasti na turisty. Po přečtení publikace jsem se utvrdil v tom, že při aktuální politické situaci nemá smysl do Tibetu jezdit... Poslední poznatek: české vydání by si zasloužilo o něco lepší jazykovou korekturu (občas chybí čárka, jindy přebývá písmenko atd.).
Kniha s velmi silným a rozmanitým obsahem. Zahrnuje historické studie na mnohá témata (první republika, TGM, Beneš, 1948, 1968, Charta, 1989, ...), dále polemiky, básně a třeba i unikátní rozhovor Pavla Tigrida s Jiřím Voskovcem. Texty jsou často zajímavé a obohacující, ale rozhodně to není žádné oddechové čtení. Knihou jsem se "prokousal" v rozmezí půl roku a hlavně ke konci to byla fuška!
Knihu jsem měl v seznamu k přečtení několik let a jsem velmi rád, že jsem se k ní nakonec dostal. Čtení to je velmi zajímavé, text obsahuje spoustu podrobností o Tibetu i souvisejících tématech. Vzhledem k vývoji událostí je to samozřejmě převážně smutné čtení, Číňany spáchaná zvěrstva jsou opravdu děsivá. Zároveň ale věřím, že naděje pro Tibet do budoucnosti přetrvává.
Knihu je po bezmála 60 letech od vypracování velmi obtížné, ba až nemožné hodnotit. Kritika poměrů v SSSR je trefná a sami cestovatelé se museli zhrozit, co všechno u socialistického "lídra" objevili. Z knihy je ale cítit zub času. Zaujalo mě například úsměvné tvrzení, že si československý lid zvolil ve volbách roku 1946 demokraticky cestu socialismu. Přitom měly povoleno kandidovat pouze čtyři strany, z nichž byli nelevicoví jen lidovci. Obdobně mě nemile zaujalo nepravdivé tvrzení, že čs. legionáři bojovali s bolševiky pouze se sebezapřením. A házet všechny neúspěchy socialismu ve srovnání s kapitalismem výhradně na stalinismus a opěvovat Lenina... no nevím. :-) Doba holt byla jiná a větší prozření trvalo i kosmopolitněji založeným osobnostem, jimiž pánové Hanzelka a Zikmund bezesporu byli.
Zajímavé čtení, zdaleka ne jen o zbraňových systémech. Kniha obsahuje některé odborné texty, které jsou velmi obtížně vstřebatelné. Název je poněkud zavádějící, v knize naleznete i Teslovy vzpomínky na dětství, projevy a podobně.
Velmi inspirativní, obohacující a milé čtení. Líbí se mi široké spektrum vybraných osobností. Knize by přispěla o něco lepší korektura a kontrola některých faktů (např. fáze ME 2004 u Nedvěda), ale to je spíše detail.
Kladem knihy je, že bezesporu obsahuje spoustu zajímavých faktů, navíc je napsaná vtipnou formou. Zároveň se ale u řady otázek jedná o podivné slovíčkaření a hraní si s pojmy. Příliš se mi také nelíbilo zahlcování podrobnými informacemi, které souvisely s danou věcí.
Pestré a inspirativní čtení, díky za něj. Knize by prospěla ještě lepší korektura, ale to je spíše detail. :-)
Kniha je určitě přínosná, to platí hlavně pro první část se zákulisními příhodami a příběhy. Výběr příspěvků Pavla Tigrida ve druhé části je hlavně kvůli pochvalnému tónu směrem ke Stalinovi a SSSR částečně rozporuplný, na což upozorňuje i sám autor knihy. Taková ale holt byla tehdejší politická atmosféra (doporučuji i knihu Volá Londýn od Jana Masaryka).
Četl jsem vydání z roku 1966, v němž je první polovina knihy věnována propagandistickým článkům Jaroslava Haška do rudoarmějských frontových novin. Tuto část doporučuji nečíst, v hodnocení ji ani raději neberu v potaz. Naopak druhá část, humoristická, je skvělá, typicky haškovská. Ostatně proto jsem knihu vyhledal a proto ji doporučuji.
Povídky se kus od kusu dost liší. U některých z nich si říkám, že je Hašek génius (za všechny zmíním dokonalý Silvestr abstinentů), jiné jsou nejvýše průměrné. Knížku jako celek doporučuji.
U knížky jsem se mnohokrát zasmál, třeba povídky Historické anekdoty a Nedělní zábavná příloha jsou skvělé. Knihu naopak trochu sráží podle mě nudné povídky Přísaha Michy Gama, Beťárská povídka a Posvícení v Křivici, které k ostatním dílkům vůbec nepasují. Knihu jako celek rozhodně doporučuji.
Vrcholem závěrečného dílu Korespondence je podle mě Werichovo vzepření se proti odmítnutí k udělení výjezdní doložky do Rakouska. Tak slušně a přitom efektivně a pravdivě napsáno!
Velmi silné dílo. Hra vznikla v době, kdy se nad Československem stahovala mračna, a je to sakra znát. Dokonce i tak hodní a mírumilovní lidé, jakými Voskovec a Werich byli, zdůrazňovali potřebu vojenské obrany.
Ve hře jsou určitě zajímavé myšlenky a celkově se mi líbí, ale nečetla se mi tak dobře jako zbylá trojice skvostných her z prvního svazku her V+W (Osel a stín, Rub a líc, Těžká Barbora).
Zajímavé a obohacující čtení, někdy veselé, jindy smutné. Je škoda, že hlavně v první části knihy často chybí Werichovy dopisy, takže je jich poměrně hodně za sebou jen od Voskovce. Ten přitom reaguje na části dopisů od Wericha, a proto kniha nemá ideální kontinuitu.
PS: Asi nejsem jediný, pro koho bylo těžké číst dopisy po 21. srpnu 1968.
Některé povídky jsou vynikající, některé spíše standardní s opakujícím se motivem. Nelze si nevšimnout, jak Karel Čapek, pro mě inteligentně a bez zbytečného důrazu, brojí proti trestu smrti. Na druhou stranu u povídky Soud pana Havleny jsem se zasmál tak, jako při čtení už dlouho ne.