jasminecka
přečtené 307
Dům na samotě
2011,
Michaela Klevisová
Knihu jsem dočetla, zápletka dobrá i rozzuzlení mě překvapilo, potěšilo mě vesnické a koňácké prostředí, bylo to i napínavé, ale... nějak jsem se nedovedla zbavit "metamyšlenek" (hm, takdy autorka nastiňuje vývoj; tady zvyšuje napětí; ...).... celý text
Knihkupec v Kábulu
2005,
Åsne Seierstad
Čekala jsem román a tohle byla sbírka příběhů o životech rodiny a jejich blízkých. Čtivé, uvěřitelné, zapadá to do mých zkušeností i "načteností". Autorka se věnuje historii Afghánistánu, o které jsem moc nevěděla, což oceňuji - dodává to tolik potřebný kontext k porozumění přítomnosti. Nejvíc na mě asi působil kontrast mezi tím, jak osvícené a zároveň úzkoprsé dovedou některé postavy být. A díky příběhu o reportérovi v pohraničních oblastech mi došlo, jak je možné, že US Army bombardovala civilisty a pod. - svět není černobílý...... celý text
Naděje v dějinách
2020,
Tomáš Petráček
Ve svetle recenzi typu @mirektrubak nema cenu se prilis rozepisovat. :) Cekala jsem povidani o rodine a pod., toho jsem mnoho nedostala, ale nevadi. Prvni kapitola zamerena na historii a obor zajimava, ale na cetbu pro me narocnejsi. Druha a treti cast dodala kontext mym kusym znalostem (nejen) cirkevni historie a take pozadi ruznych rozhodnuti, kudy se bude ubirat verouka, upozornila me na to, ze 2. vatikansky koncil nebyl jen o zmene liturgie... Libilo se mi, ze napr. pri vzpominkach na seminar nepropada nejake sebelitosti, ale ukazuje paralely, jak asi probihala knezska formace v dobe minule. A taky povidani o podzemni cirkvi u nas, o podobnosti s nekterymi hnutimi ve svete... Pochopila jsem, jak na sebe navazuji nekteri autori a osobnosti, ktere me oslovuji, jejichz pohled na Boha, spiritualita, jsou mi blizke. Cteni pro me melo i duchovni presah - zamysleni nad roli Boha, cirkve, evangelizace ve vlastnim zivote a jak o Bohu mluvim a smyslim. Kdybych knihu nemela pujcenou jako epublikaci, nasla by misto mezi temi, ktere si necham, abych mohla pujcit svym mene tradicnim pratelum ci precist jeste s manzelem. Tomasi Petrackovi se podarilo predat tu nadeji, ze Duch svaty vede cirkev "cirkvi navzdory".... celý text
Tappi a podivuhodné místo
2016,
Marcin Mortka
V principu stejne jako prvni dil, ale tady je vice pribehu s poucenim. Pouceni bylo urcite srozumitelnejsi nez v Tappim a prvnim snehu. Dozvime se, ze neni dobre byt liny, posmivat se druhym, zapominat na bezpecnost u vody nebo ze kazda zeme je krasna... A naopak mame priklady toho, jak se zviratka spoji, aby nekomu pomohla/udelala radost/dosahla spolecneho cile. Motiv toho, ze jsme kazdy jiny, jedinecny, a je to ku prospechu celku, se objevuje vicekrat. Na zaver zminim, ze me bavilo, jak se zviratka zamyslela nad tim, co je ono podivuhodne misto, odkud se kazdy vraci radostnejsi. Pro nasi mistni knihovnu to plati beze zbytku :).... celý text
Tappi a první sníh
2015,
Marcin Mortka
Ano, mela bych par vytek. Treba ze jmeno Tappi se hodi spis pro mys nez pro obriho brichateho Vikinga, nebo ze zviratka se zrovna dvakrat nedrzi svych prirozenych charakteristik (ze maji rada horkou cokoladu, to bych jim prominula, KAZDY musi mit rad cokoladu, ale ze uvitaji vlky ve svem lese... tohle jako by psal nekdo z DUHY a ne Polak). Pokud ale nejste chovatel ovci na Broumovsku nebo se dovedete povznest nad tyhle detaily, objevite pribehy o zviratkach, ve kterych se vy i deti treba poznate. Nebo - jako v pribehu o ukecanem drakovi, ze ktereho jde vsem obyvatelum lesa hlava kolem a ktery najde trpeliveho posluchace az ve svem vlastnim obrazu na vodni hladine - poznate treba svoji sousedku. Pribehy skytaji i nejake to pouceni, treba ze ne trestem ale dobrym slovem (a kusem zvance ;-)) promenite i nabruceneho carodeje, nebud lenivy, nehraj si na dospeleho, kdyz se dostanes do nesnazi, rekni si o pomoc, ... Kniha se da vyuzit i k povidani o strachu z neznameho, pomoci druhym nebo treba o tom, kde je nas poklad.... celý text
Než jsem tě poznala
2013,
Jojo Moyes
Filmovy trailer me nalakal, abych sahla po knize. Kdo videl nedotknutelne, zapletka ho nejspis neprekvapi, a bylo pro me tezke nesrovnavat. Presto se mi kniha moc libila - bavilo me "co na srdci, to na jazyku" a vnitrni poznamky Lou (i kdyz jich ubylo, vtipne to zustalo az do posl. stranky). Ocenila jsem vykresleni Willova vnitrniho sveta a ANO, ani ja se neubranila slzam v zaveru knizky. Jsem rada, ze jsem mohla nahlidnout, byt fiktivne, do prozivani cloveka upoutaneho na invalidni vozik a porozumet jeho pohledu na eutanazii.... celý text
