jiri0330
přečtené 28
Pekelný dům
1996,
Steve Jackson
Opravdu originální kousek z Jacksonovy dílny. Víceméně současná doba, prostředí strašidelného domu a obyčejný, zprvu neozbrojený muž, který postupně zjišťuje, do jakého semeniště ďábla se vlastně dostal a je nedobrovolně donucen stát se hrdinou a porazit Zlo, nebo zemřít. Způsobů smrti či neúspěšného dokončení příběhu je hodně. Do hry vstupuje neotřelá proměnná - STRACH, který se zvyšuje děsuplnými zážitky a pokud dosáhne kritické hodnoty, umíráte strachy (podobný způsob smrti myslím v ostatních gameboocích není). Podstata úspěchu není ani tak založena na vyhraných soubojích, na spoustě předmětech či štěstí, ale na správném průchodu domem, při kterém nesmíte nabrat moc STRACHU, a musíte získat klíčové informace a pár předmětů k poražení Pána domu. Dům obsahuje spoustu místností a odpočívadel, není snadné se v něm vyznat a cestu je proto třeba projít několikrát. Důmyslně a záludně jsou vymyšleny slepé cesty, které jsou dlouhé, různě se větví a vzbuzují ve vás naději, že někam zdárně dojdete, ale autor už dávno ví, že míříte do záhuby. Závěrečný souboj má vtipnou a překvapivou pointu. Plusy: Originální prostředí, působivá atmosféra, vtipně nazvané pokoje, nový faktor STRACHU, příhodně hororové ilustrace. Mínusy: Pro mě docela nepřehledný systém odpočívadel, chodeb a dveří. Zábavnost: 7/10 Obtížnost: 7/10... celý text
Jeskyně sněžné čarodějnice
1998,
Ian Livingstone
Z první desítky FF gamebooků za mě jednoznačně nejhorší kousek, ze kterého si odnáším pocit frustrace. Počáteční mise zabít Yettiho a pak sněžnou čarodějnici jsou zajímavé, ale po jejich (celkem náročném, naněkolikrát) splnění vás čeká studená sprcha, protože se dozvíte, že ještě není hotovo a náhle je před vámi další úkol (nebudu dál spoilovat). Což by se ještě dalo s vypětím posledních sil (zase naněkolikrát) zvládnout, ale najednou další překvapení ve formě další mise - doprovodit někoho někam (opět nechci spoilovat). Velmi demotivující je skutečnost, že vám ten jeden někdo zemře v náručí a musíte ještě najít pomoc pro sebe, abyste vůbec sami nezemřeli. Takže si protrpíte několik nepříjemných prvků očekávání a zklamání. Samotný postup je dost lineární a po případných odbočkách se cesty brzo spojují, takže při poctivém hraní jdete stále stejnými cestami a bojujete stále ty samé boje. Potřebné předměty lze často najít pár kroků před odkazem, nás kterém jsou potřeba, jakoby to tam autor dodatečně vymyslel. Celá kniha tak působí dojmem "rychlou vařečkou umíchané nastavované kaše". Hodně ztrácíte UB a štěstí s malou možností obnovy a ke konci už je smůla fatální. Nepřátelé jsou až zbytečně silní, zvlášť ke konci, kdy můžete mít nízké UB. Poslední souboje už mě nebavily, protože za mě už jsem měl poražením hlavní nepřítelkyně "splněno" a zbytek bylo jaksi něco navíc, co už chci mít za sebou. To, že máte po celou dobu pocit zimy, není zas takový problém, nicméně chladné prostředí ještě umocňuje postupné ochlazování zájmu gamebook poctivě dohrát či vůbec dohrát. Ilustrace také nic moc oproti předchozím dílům. Plusy: Úsměvně působí odkazy v textu na předchozí gamebooky. Je to spíš reklama na lepší díly. Mínusy: Spoustu - popsané výše. Zábavnost: Postupně klesala ze 4 na 2/10 Obtížnost: Postupně rostla že 6 na 8/10... celý text
Labyrint smrti
1998,
Ian Livingstone
Labyrint smrti barona Sukumvita jsem hrál HODNĚ dlouho, dílem proto, že patří k těm obtížnějším a smrt číhá všude, a také proto, že jsem ho hrál poctivě a vždy po úmrtí začal od začátku, resp. od odkazu, kde se poprvé háže kostkami. Což často omrzí, proto jsem si dával mezi hraním i delší pauzy. Než jsem jím úspěšně prošel, zemřel jsem 13krát, asi tak z poloviny v soubojích a zbytek kvůli špatným rozhodnutím, smůle nebo nečekaným pastem. Jsou třeba vysoké všechny výchozí hodnoty, jinak to podle mě ani dohrát nejde. Souboje jsou čím dál obtížnější, utrpíte hodně zranění s malými možnostmi léčby. K udržení mého zájmu a motivace to dohrát přispěl humor a zajímavé lokace a nepřátelé. Netradičním prvkem byla i dočasná aliance s jedním ze soutěžících. Nedoporučuji začátečníkům nebo méně trpělivým. Plusy: Spoustu zajímavých prostředí a nepřátel. Mínusy: Příliš velká obtížnost, která může odrazovat od poctivého hraní. Zábavnost: 8/10 Obtížnost: 10/10... celý text
Ostrov ještěřího krále
1995,
Ian Livingstone
Ostrov ještěřího krále je podle mě přiměřeně obtížný gamebook se zajímavým příběhem a prostředím. Osobně jsem potřeboval 8 pokusů (smrt většinou v soubojích) a na konci posledního (toho úspěšného) jsem končil bez všeho proviantu, bez lektvaru, s posledními 4 životy. Je třeba vyšší UB, některé souboje vás jinak hodně oslabí. Asi jako vždy, ke zvýšení pravděpodobnosti úspěšného dokončení je třeba zvolit tu nejmíň nebezpečnou cestu, posbírat pár užitečných předmětů, získat pár klíčových informací a mít trochu toho štěstí. Orientace ostrova dle světových stran je tentokrát západo-východní, proto doporučuji kreslit si mapu tak, že západ bude směrem nahoru. Plusy: Špatná rozhodnutí nebo smůla nejsou tak často fatální jako v jiných gameboocích. Vhodnou kombinací vybavení lze ještěřího krále efektivně oslabit (nicméně předtím musíte projít přes jeho domácího mazlíčka a proti němu vám nepomůže nic). Mínusy: Škoda, že Mungo zemře tak brzy, byl by to užitečný parťák při soubojích a zajímavý herní mechanismus. Podobně jako v ostatních knihách si ani tady nejsem jistý, kdy můžu jíst (v pravidlech stojí, že bude-li mi dán výslovný pokyn - ten je však dán minimálně), takže jsem jedl většinou po těžkém boji. Stejně tak logicky by mi znělo výslovné dovolení zvýšit si UB ke konci cesty i nad výchozí hodnotu např. pomocí štítu, kyrysu či ohnivého meče, aby se hrdina s nižším UB posílil proti silnému černému lvu. Zábavnost: 8/10 Obtížnost: 5/10... celý text
V bažinách škorpiónů
1995,
Ian Livingstone
Bažiny škorpionů je moje srdcovka, kterou jsem si pamatoval z pubertálních let. Oproti předchozím dílům je tu několik novinek. Výběr ze tří druhů misí znamená volit trochu jinou taktiku při průzkumu bažin a interakci s bytostmi, takže jste zvědaví na jinou misí a baví vás to třikrát jinak. Můžete pokaždé používat trochu jiná kouzla - což je další ozvláštnění či "novinka". Mechanismus kouzel je elegantně řešený. Kouzel moc není, ale díky některým něco efektivně získáte či se vyhnete souboji mečem nebo ztrátě Staminy. Další novinkou je nelineární způsob průzkumu bažin, můžete jít kam chcete (kam to v tu chvíli jde) a k cíli se tak dostat různými cestami. Další příjemnou změnou oproti jiným knihám je i poměrně dost kladných bytostí, které vám pomohou (když je hned nezabijete). Lze dohrát i s nižšími výchozími hodnotami. Celkem snadný a rychlý průchod, doporučuji začátečníkům. Plusy: Tři různé mise s různými kouzly, jednoduchý způsob kresby mapy, kladné bytosti, smysl pro humor. Mínusy: Mnohokrát navštívené stejné odkazy mohou přestat bavit. Škoda, že chybí mýtiny č. 2, 22 a 31 (všechny ostatní 1-35 tam jsou). Terminologická nesrovnalost: Kouzlo Uzdravení je pak v textu jinak - jako Požehnání. Zábavnost: 9/10 Obtížnost: 2/10... celý text