johnny01 přečtené 54

Svět bez stížností 2017, Will Bowen

Kniha mě hodně nezaujala. Samé přendavání náramku, patrně snaha zvýšit jejich prodej (s jakou asi provizí?). Navíc příliš mnoho "dopisů od diváků". Jediný trochu zajímavý příběh byl s cedulí, ale třeba s tím autem a olejem, to naprosto nedávalo smysl.... celý text

Zázračný úklid - pořádek jednou provždy 2015, Marie Kondo

Vyhazovaní věcí. Jak prosté, a přitom se do toho tolika lidem nechce! Kéž by závěry z této knihy vzalo za své co nejvíce lidí.

Pět jazyků lásky 2002, Gary Chapman

Neřekl bych, že by mě bavily knihy o osobnostním rozvoji, ale tohle mi přišlo velice dobré. Ty jazyky hodně sedí a daří se mi i u některých lidí určovat ten jejich.

Budu-li míti kliku 2017, Vlastimil Hort

Historky jsou velmi zajímavé a čtivě sepsané, avšak velkou slabinou je jistá neuspořádanost či přerývavost. U snové historky by bylo vhodnější lepší zasazení do kontextu a protimerkelovské řeči se tam nehodí vůbec.... celý text

Saturnin 2003, Zdeněk Jirotka

Zábavná kniha s nečekanými událostmi a překvapujícím zvratem na konci. Místy mi však přišlo, že se děj v pomalejších pasážích trochu vlekl.

Mat šachovému králi 2021, Vlastimil Hort

Po detektivní stránce mi kniha přišla hodně průměrná až podprůměrná. První příběh otevírá více dějových linek a rozuzlení do toho nějak nezapadá. V druhém příběhu je obrovské množství postav, ve kterých je problém se vyznat, a vrah je jaksi náhodný. Za smysluplnou tak považuji zápletku až ve třetím příběhu, ovšem pro nešachisty obtížně pochopitelná. Vylíčení prostředí na turnajích a v kavárně je povedené, ale proto přece detektivku neotevíráte?... celý text

Utrpení mladého Werthera 1999, Johann Wolfgang Goethe

Celou knihu se stupňuje atmosféra, až na konci je tam jakási vikingská mytologie, která to naruší... Asi jsem čekal více, je tam hodně hluchých míst (popisy přírody), oproti Nebezpečným známostem to nemá takovou sílu a vášeň v sobě, je to psané i hodně v náznacích.... celý text

Krysař 1972, Viktor Dyk

Pěkně zpracované, především v dialozích, ale celkově mi to přišlo takové hodně v náznacích - filmové zpracování se mi asi líbilo více.

1984 2020, George Orwell (p)

Je obtížné číst knihu, když víte, jak dopadne, jak se to stalo mně (konec jsem rámcově věděl ze školy). První dvě části vyvolávaly dojem, že dosažený stav nějakou dobu bude trvat a že Smith i Julie našli způsob, jak tak nějak přežívat, až se to ve třetí části zvrtlo a dočítat konec bylo utrpení. Kniha popisuje věci, které se již v historii opakovaně odehrály, k tomu přidává sci-fi prvky typu telestěny, dále newspeak, doublethink a stálou válku. Z obecnějšího pohledu má kniha svou hodnotu. Přesto některé drobnosti nedávají smysl, např. proč by Smithe celých 7 let sledovali a nezasáhli dříve? Odpor čtenáře k totalitě se měl možná projevovat skrze sympatie ke Smithovi, nicméně drobná zmínka ve třetí kapitole mě přivedla k uvědomění, že Smith vlastně žádný sympaťák není. Ta zmínka je připomínka vstupního rozhovoru k Bratrstvu u O'Briana. "Slyšel se, jak slibuje, že bude lhát, krást, falšovat, vraždit, podněcovat narkomanii a prostituci, šířit pohlavní choroby, chrstat vitriol dítěti do obličeje." Je to vlastně naplnění citátu "Kdo zápasí s nestvůrami, ať se má na pozoru, aby se přitom sám nestal nestvůrou.". Nelze se zbavit dojmu, že si to Smith tak trochu zasloužil, že nebyl vůbec lepší než režim. To trochu podkopává vyznění knihy.... celý text

Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách 2000, Allan Pease

Mnohé historky jsou zajímavé, ale celkově kniha hodně informací opakuje zbytečně několikrát (a již při druhém opakování je to otravné a nezajímavé) a zahlcuje čtenáře nudnými údaji o fungování mozku a anatomii mozku. Určitě by knize prospělo výrazné proškrtání. Na téma vztahové psychologie již vyšly mnohem lepší knihy.... celý text

Obraz Doriana Graye 1999, Oscar Wilde

Kniha nedostála své pověsti. Děj se soustředí hlavně na vylíčení podivných zkažených názorů prostřednictvím dlouhých monologů lorda Henryho a dále pak na hříchy Doriana Graye, tyto části jsou celkově málo zajímavé. Úvodem je protkáno očekávání homosexuálního vztahu, toho se však kniha vůbec netýká a je to ke škodě, protože následné Grayovy heterosexuální vztahy jsou nevěrohodné. Trochu napětí kniha nabrala snad až u námořníka. Obrazu, po kterém je kniha pojmenována, se celkově týká vlastně jen malá část knihy.... celý text

Můj pes je erotoman 2013, Jan Zlatohlávek

Zas tak vtipné to nebylo a navíc se autor značně odchýlil od tématu a očekávaného obsahu - psi jsou tam jaksi na pozadí a spíše jde o vyprávění vzpomínek a částečné navázání na knížky o seznamování. Celkově psí příběhy byly spíše slabší.... celý text

Jak jsem (ne)našel ženu 2015, Jan Zlatohlávek

Kniha je těžkopádněji napsaná a čte se obtížněji, chybí tam napětí, protože dopředu je jasné, jak to skončí. Závěr pak není uvěřitelný a je takový umělý, potřetí člověk (žena) stejnou chybu neudělá a nevkročí do stejné řeky.... celý text

Hledám štíhlou ženu 2011, Jan Zlatohlávek

Povedená kniha s mnoha velice uvěřitelnými příběhy, příjemně se čte.

Žena, která spolkla zubní kartáček a jiné bizarní případy z lékařské praxe 2004, Rob Myers

Přesně podle očekávání, oddychové čtení plné zajímavých příběhů s leckdy překvapivými rozuzleními. Místy však až přespříliš odborné, některá vysvětlení se opakují.... celý text

Ty víš, že to chceš 2019, Kristen Roupenian

Upoutávka na knihu byla matoucí - z většiny jde o docela depresivní pohádky, někdy se zdá, že zápletka je málo nosná. Co stojí za to (a co odpovídá popisu i názvu knihy), jsou pouze povídky Milovník koček a Správňák, z toho ta první má absurdní vyústění. Nejlepší tak je Správňák, kde i na malém prostoru je patrná energie a atmosféra, a stál by za zpracování v románu.... celý text

Nahý jsem přišel na svět 1985, David Weiss

Obsáhlá kniha široce líčí osudy života sochaře Augusta Rodina. Velice se přitom soustředí na jeho osobní život a zejména v pozdějších částech knihy se zdá, že na jeho dílo mohl být kladen větší důraz. Například o výstavách v zahraničí je tam doslova větička, přitom tady mohlo být zvýrazněno, jakého úspěchu si vydobyl. Začátky na Petit École jsou například sympatické a velmi sympatický je i Lecoq a také Rose. Clou knihou se line utrpení Rose, se kterou se Auguste odmíta oženit, která posluhuje a pečuje o Augusta a ten se jí "odměňuje" trvalou nevěrou a častými pobyty mimo domov a jejím přehlížením. Neuvěřitelná krutost a co vše musela vytrpět. Vedle toho umělecké úspěchy snad ani nejsou moc zajímavé a potěšitelné, zvlášť když Auguste je věčně nespokojený. Celkově knize chybí určitá "jiskra" či "šťáva", děj utíká dost pomalu a čtenář jej přijímá se značným cynismem.... celý text

Svět podle Garpa 2003, John Irving

Spoilery. … Nejsilnější okamžik z celé knihy je početí Garpa. Život Jenny, mládí Garpa i pobyt ve Vídni – tyto části se příjemně čtou a děj je sympatický. Neobvyklé je prokládání děje úryvky z Garpových literárních názorů, které vzbuzují zdání, že Garp matku hodnotí z velmi vzdálené perspektivy. Na prokládání dialogů popisnými pasážemi se dá zvyknout. Nepříjemnější je občasné prozrazení náznaků budoucího děje, což trochu ničí překvapení. Penzion Grillparzer je velice povedená povídka a chce se říct, že to je to nejlepší, co Garp napsal (až jsou další romány jen okomentovány s výjimkou 1. kapitoly ze třetího). Po návratu zpět do USA kniha trochu ztrácí kouzlo své obyčejnosti a rovněž se ztrácí plynulost příběhu – to, že si Helena Garpa vzala, je vyřízeno jedinou stručnou větou! Přitom to mohla být ta nejkrásnější pasáž knihy – poté, co se zdá, že jí marně posílá dopisy a k ničemu to nepovede. Takhle nejkrásnější pasáží zůstává románek s Cushy v nemocnici. Ještě vylíčení příhody se sexuálním násilníkem se povedlo. Následuje rychlý přechod do doby, kdy mají děti, líčí se pečlivě naplánované Garpovy nevěry – o těch se Helena dozví téměř mimoděk v souvislosti s Alicí (a nic se neděje), bere to naprosto v klidu, s jedinou poznámkou, že to dříve mohl říct jí. Poté období milování ve 4, poté je vidět Garpova přehnaná úzkostlivost až neurocita o děti, přitom kolem domu jezdí autem po tmě! To naprosto nedává smysl! Prapodivná návštěva paní Ralphové, s níž Garp nemá sílu se vyspat (?), a podivná cesta domů s policií a ještě do toho ten mladík. Nakonec je nevěrná Helena, kterou přemůže situace a problémy ve vztahu, a Garp to nepozná, až pochopí výraz provinilosti v její tváři, když doma čte práci budoucího milence. No a bouračka – šok je však sama bouračka a spíše zranění Duncana než Miltona. Zpětně nejděsivější z nehody je mlčení o Waltovi, jehož smrt si čtenář musí tak trochu domyslet. Po pobytu u Jenny následuje další, již slabší pobyt ve Vídni a málo pochopitelná smrt Jenny, která má pletky s politikou. Poté další divnost – feministický pohřeb, kde zcela nepochopitelně Pú pozná Garpa a až při jeho úprku se objevují sympatie k Robertě. Po návratu do Steeringu ještě šlo knihu přijatelně ukončit, ale musela se tam připlést Ellen James a závěr šel do kopru. Garp zcela nevěrohodně hoří nenávistí ke stoupenkyním Ellen James a musí se do nich nenávistně obout v časopise, což následně ústí v jeho smrt – nejsmutnější okamžik knihy. Následují popisy dalších osudů dalších hrdinů, ale to vše je sice smutné a dojemné, ale málo zajímavé. Bez Jenny a Garpa to nestojí za nic. Nakolik byla první půlka super, druhá je slabší – Garpova osobnost se podivně vyvinula, dlouho nepíše. Lepší pasáže jsou právě ty týkající se psaní nebo vydávání. Povedl se i ten příběh s kočkou. Škoda je, že když konečně Garp získá zase inspiraci a přidá se i Duncan s malování, umírá. Zdá se, jako by prožil dlouhý život, ale byl tak mlád. Konec je prostě příliš křečovitě udělaný a je vidět, že se podřizuje finální smrti (podobné to bylo i s nehodou). Celkově dobrá knížka, ale mohlo to být lepší.... celý text

Soudce a jeho kat / Podezření / Slib 1989, Friedrich Dürrenmatt

Soudce a jeho kat je naprosto vynikající, především svým obratem na konci. Podezření je mírně slabší s jednodušším dějem a nádechem brutality. Slib je velmi originální, opět svým závěrem. Vzhledem k tomu, že detektivky jsem nikdy nečetl, to na mě udělalo dojem.... celý text

Cizinec 2005, Albert Camus

Mimořádně zajímavá kniha - sice chvíli trvalo zvyknout si na velmi expresivní, přerývavý a chrlivý styl vyprávění, ale stálo to za to. Hlavní hrdina žije nekonvenční život, odmítá se podřídit očekáváním společnosti, přátelům však vyhoví rád. Vše vrcholí v soudním procesu. Nelze se sice zbavit dojmu, že advokát nebyl příliš schopný - přesto je však patrné, že je odsouzen, resp. popraven, především kvůli tomu, že neplakal na pohřbu své matky. V komentáři se rozvíjely nějaké báchorky o rasismu - a to jen proto, že nepřátelé byli Arabové, a za předpokladu (avšak pouze domýšleného), že hlavní hrdina je asi Francouz. S tím nelze souhlasit - o národnost tu vůbec nešlo a je vcelku jedno, kdo přesně byla oběť - šlo o jejich (nepřátel) chování. To samozřejmě nic nemění na tom, že hlavní hrdina je vrah a potrestán být musel (za daných skutkových okolností je zjevné, že nešlo o nutnou obranu), zřejmě však méně přísně - vliv pohřbu byl patrný. Celkově i přes svou krátkost a lineárnost a málovrstevnatost zápletky zajímavá kniha, u níž je nad čím přemýšlet.... celý text