Jonna přečtené 260

Sto roků samoty 2006, Gabriel García Márquez

Konečně jsem našla svoji knihu na pustý ostrov - jsem přesvědčená, že kolikrát ji budu číst, tolikrát v ní najdu něco nového, nebo jinak pochopeného. Jako první jsem od autora četla "Choleru", a byla jsem jí nadšená, ale "Samota" je ještě lepší. Pro mne i trochu překvapivě, protože normálně "magický realismus", neboli jak já říkám - "mluvící medvědy" v knihách bytostně nesnáším. Ale tady to fungovalo spíš jako otvírání dveří do dalšího časoprostoru, takové to, co nemůžeme plně pochopit, ale můžeme snad procítit... Knihou jsme absolutně nadšená a určitě jsem ji nečetla naposledy.... celý text

Žluté oči krokodýlů 2011, Katherine Pancol

Když tento typ literatury, tak takhle dobře napsaný. Autorka mne chytla někde kolem desáté stránky, a už nepustila. Ocenila jsem skvěle vystihnuté charaktery, a to, že autorka se nebála jít do hloubky. Občas jsem se přistihla, jak mám pochopení pro záporné postavy, a omlouvám je, že za svoje skutky vlastně nemohou... Tak vypadá dobře napsaná kniha. Těším se na pokračování.... celý text

Já a tropy 2010, Ludmila Vítovcová

Kde začít - kniha byla možná! aktuální v 80. letech, nyní už je trochu pasé. - kniha je protkána nudnými popisy krajiny a učebnicovými popisy zvířat a rostlin. Více než to, by mne zajímaly spíše popisy každodenního života (jak řešili například praní prádla). - autorka je vůči ostatním lidem neskutečně kritická, a to zásadně negativně. Také si neustále na něco/ někoho stěžuje a "frfňá". Možná, to tak je kvůli "zábavnosti" knihy, ale je to spíš únavné. - ukázka typického českého naturelu - nepřizpůsobovat se (vařit v tropech na oběd knedlíky s gulášem!?), nepoučit se, a od ostatních očekávat jen to nejhorší. Kniha byla pro mě zajímavá jen jednou věcí - jak nepoučené, jazykově nevzdělané lidi (ruština je přece světový jazyk, ne?) posílala naše tehdejší vláda do odlehlých (nebezpečných) oblastí a ještě je za "odměnu" stáhla natolik z peněz, že tito lidé nebyli schopni vyjít se svým platem ani v jedné z nejchudších zemích světa. To nic nemění na tom, že absolutně nechápu druhé vydání (koho dnes prosím vás ohromí snídaňový bufet, mušle nebo žirafa?) Přestože autorka má můj obdiv, za to že s dětmi Afriku přežila, pro mě osobně škoda toho papíru.... celý text

Zmrzlinová královna 2015, Susan Jane Gilman

Milánkové, klidně si mě zastřelte, mně se kniha moc líbila. :-) Trochu víc se mi líbila ta část historická, ze začátku mi prolínání se současností lezlo na nervy, ale ke konci jsem postavu pochopila a v podstatě jí odpustila. Asi nemohla být jiná. Taky moc oceňuji, že autorka si dala tu práci a vše z oboru výroby zmrzliny pilně nastudovala. Díky ní už vím o výrobě zmrzliny (téměř) všechno. Je fajn se při čtení románu také poučit.... celý text

Husitská epopej. IV, 1438-1449 - za časů bezvládí 2016, Vlastimil Vondruška

Po "slabším" třetím dílu, mě tahle kniha opět chytla, a pustila až po dočtení. Ke konci jsem si ji snažila trochu odtrhávat od úst, aby mi déle vydržela, protože čekání na nový díl bude čiré utrpení. Každopádně doporučuji přečíst.... celý text

Malé ženy (skrátené vydanie) 1998, Louisa May Alcott

Tak jsem si oddechla, že se všechny malé ženy vzdaly svých snů a našly své nové poslání v službě manželovi a dětem! (Kdyby to někdo nepochopil, tak to myslím sarkasticky). Knihu jsem protrpěla, ale dočetla, protože mne zajímá problematika žen 19. století. Morální ponaučení bych, s ohledem na dobu, ještě pochopila, ale to věčné přistřihování křídel, jen co se hrdinka na hřadě trochu zavrtěla, to mě rozčilovalo. To jim opravdu nemohlo svitnout nějaké to štěstí i mimo manželství? Opravdu musela autorka zkrotit i Jo? To věčné autorčino "sedávej panenko v koutě" prolínající se celou knihou mi vlastně paradoxně pomohlo pochopit vznik feministického hnutí. Ovšem silně pochybuji, že to byl autorčin záměr.... celý text

Husitská epopej. III, 1426-1437 - za časů císaře Zikmunda 2015, Vlastimil Vondruška

Třetí díl mi, po prvních dvou, přišel trochu "mělký", jakoby klouzal jen po povrchu událostí. Taky jsem trpěla při popisu náhlé Barborčiny chrabrosti. Ještě bych ustála boj s Olbrámkem, ale proniknutí do obklíčené Plzně, to už bylo na mě moc. Přesně kvůli těmto, už hodně nadsazeným, scénám, nemám ráda Vondruškovy historické detektivky. V Epopejích se podobných popisů, přitažených za vlasy, vystříhal, tak doufám, že to bylo jen náhlé pomatení. Knihu přesto hodnotím jako velmi dobrou, a po malé přestávce se chystám přečíst další díl.... celý text

Husitská epopej. II, 1416-1425 - za časů hejtmana Jana Žižky 2015, Vlastimil Vondruška

Druhý díl se četl ještě lépe než první a kvůli kališnickým bojům je plný zvratů. Když jsem si pak uvědomila, co museli prožívat naši předci (dobytí města kališníky = zabití katolíků, a také pochopitelně obráceně, a mor), tak mne překvapuje, že tu vůbec nějaké obyvatelstvo zůstalo a přežilo. Také mne překvapila zmínka o Korybutoviči, o tom nám ve škole nějak zapomněli říct, asi se to bývalému režimu "nehodilo do krámu". Opět dobrá kniha, vrhám se na třetí díl.... celý text

Husitská epopej. I, 1400-1415 - za časů krále Václava IV. 2014, Vlastimil Vondruška

Po přečtení Přemyslovské epopeje, jsem se těšila na tu husitskou, ale zároveň jsem se trochu bála, zda autor udrží úroveň, a jestli knihy zůstanou čtivé. Po přečtení prvního dílu si mohu oddechnout - autor nezklamal. Kniha se opět velmi dobře četla, přestože jsou historická fakta zachována a popsány jsou i hlavní náboženské teze Husova učení. Jen mě trochu zarazilo, že nám Husa upálili už v první knize, když řada má být, tuším, sedmidílná. Nejspíš si řádně doplním vzdělání. S chutí začínám číst druhou knihu.... celý text

Tady byla Britt-Marie 2016, Fredrik Backman

Žiji ve Švédsku, a bohužel musím konstatovat, že kniha není zrovna ze života běžných Švédů. Je to stejný výplod fantasie jako mluvící medvědi, nebo století staříci, co vylézají z okna a zmizí. Rozpoznávám i stejný styl humoru, který se mi u Staříka líbil, protože si na nic nehrál, tady se autor snaží předstírat, že píše o realitě, ale tak tomu není. To je to, co mě na knize nejvíc irituje. Autor navíc ve druhé třetině začal ztrácet dech, a já měla co dělat, abych knihu dočetla. Ale třeba je něco "ztraceno v překladu" (zkusím originál), nebo to prostě bude tím, že mám raději hokej než fotbal. Jisté ale je, že další knihy od Backmana si nejspíš nepřečtu.... celý text

Bábovky 2016, Radka Třeštíková

Myšlenka dobrá, nápad brilantní,(i když ne originální), zpracování... takové ploché. V druhé půlce mě kniha přestala bavit, a když jsem přemýšlela, čím to je, zjistila jsem, že je to vykreslením charakterů jednotlivých žen - všechny byly stejné! Klidně to mohla prožívat jedna žena. Všechny ty ženy si byly podobné jako vejce vejci. Ať sedmnáctiletá nebo šedesátiletá, všechny uvažovaly stejně, jen na pozadí odlišného příběhu. Vím, že je to těžké, zvlášť při tolika osobách, ale autorka si prostě ukousla příliš velké sousto, a ke konci už mi přišlo přidávání osob takové samoúčelné, a s hlavním příběhem příliš nesouvisející. Takové perpetuum mobile nových postav, jakoby si autorka už s tím jejich "líhnutím" nevěděla rady. Přesto knihu úplně nezavrhuji, ale ani nijak zvlášť nedoporučuji. Je mi to skoro líto, neboť autorka je mi sympatická.... celý text

Hledači mušlí 2006, Rosamunde Pilcher

Vždycky, když potřebuji "restart mozku" sáhnu po červené knihovně, a Hledači mušlí jsou dobrou volbou, takže už jsem je přečetla nejméně třikrát a zatím mne neomrzeli. Autorka umí skvěle vystihnout postavy, vyprávění má spád, s knížkou se zasmějete i si posmutníte. Prostě vše, co by ve správném románu pro ženy mělo být. Zároveň nepíše autorka (alespoň v téhle knize) nijak triviálně, což mě od podobných knih většinou odradí. Nečekejte od knihy existenciální otázky a zásadní řešení všehomíra, a skvěle si počtete.... celý text

Finklerovská otázka 2011, Howard Jacobson

To, že na záložce knihy napsáno, že je to humoristický román, podle mne dokazuje, že autor tohoto označení knihu nečetl. Nebo mi možná něco uniklo, a lidem židovského vyznání připadá třeskutě k smíchu... I když si o tom dovolím pochybovat. Knihu vlastně nelze jednoznačně zařadit, je to směs dramatu, satiry, životopisu, historie,... A ne vždy se čte jednoduše. Myslím to i doslova, našla se místa, která jsem překonávala slovo od slova, posunovala se po kouscích, a pak jsem se zase začetla a usínala až k ránu. Hodně jsem nad knihou přemýšlela, kam vlastně tenhle svět směřuje... Za sebe doporučuji a chystám se knihu ještě jednou přečíst v nějakém jiném životním úseku, třeba pak ten humoristický román uvnitř knihy objevím.... celý text

Dědicové snů 1974, Helena Šmahelová

Knihu jsem četla podruhé, protože jsem úplně zapomněla o čem je. Když jsem to teď četla, pochopila jsem - v knize není nic tak výrazně špatné nebo dobré, aby mi to utkvělo v paměti. Je to taková kniha, co by bývala byla lepší červenou knihovnou (autorka obdivuhodně vystihuje psychologii postav a jejich pohnutky), ale není, a to kvůli politickým přílepkům. Možná je napsala jako úlitbu tehdejšímu režimu, ale z knihy vyčnívají, a činí ji nedůvěryhodnou. Škoda, že nezůstala (nemohla zůstat) věrná tomu, co uměla napsat.... celý text

Panství Downton 2015, Jessica Fellowes

Kniha mi příjemně vyplnila čekání na další řadu, nebyla skoupá ani na historická fakta, a já mám historii moc ráda. Takže jsem si to užila vlastně dvakrát. Díky knize jsem se konečně odhodlala shlédnout i bonusy k seriálu, a také jsem nebyla zklamána, už jen proto, že se z knihou vzájemně propojují a prolínají. Doporučuji nejen fanouškům seriálu, ale i milovníkům britské historie.... celý text

Co život dal a vzal 2004, Betty MacDonald

Tak jsem tuhle knihu, asi po desáté, dočetla a pořád mi má co říct. Zajímavé je, že mám nejradši tu část ze sanatoria, která je zde, soudíc dle komentářů, nejméně oblíbená. Možná je to tím, že jsem se ve zdravotnictví nějakou dobu motala nebo je to tím, že tahle část není tak vtipná a už vůbec ne veselá. Trochu bych si rýpla do těch, co knihu pouze poslouchali a nelíbila se jim - knihu mám i v audioverzi a je krácená, možná proto je nenadchla. Navíc se do hodnocení audioknihy promítá i hlas předčitatele, jeho schopnost vypíchnout důležitá místa, zpomalit, zrychlit a kdoví co ještě. Rozhodně bych ale neodsuzovala knihu bez toho, abych ji četla, ale samozřejmě je možné, že by se jim nelíbila i tak. Já ji rozhodně doporučuji a myslím si, že jedno přečtení nestačí.... celý text

Ticho: Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit 2012, Susan Cain

Škoda, že jsem si tuhle knížku namohla přečíst už dávno! Ledacos se mi přečtením objasnilo, zmapovala jsem si rodinné konstelace, a zjistila, že jsem introvert, ačkoli jsem se vždy považovala a byla považována za spíše extrovertní osobnost. Kniha mi opravdu pomohla se zorientovat sama v sobě, a potažmo i v druhých lidech. Kniha je opravdu dobře napsaná, naplněná fakty a zkušenostmi samotné autorky. Mám jen jedinou připomínku, a to ke kapitole o asijských introvertech, pro mě by mohla být kratší, a autorka se zbytečně opakuje. Ale třeba to tak asijští introverti potřebují :-) Doporučuji přečíst.... celý text

Neuvěřené povídky 2014, Filip Jan Zvolský

Povídky nečtu moc ráda, protože jsou krátké, ale tyhle povídky jsou něco úplně jiného, každá jedna vyvolává nějaké pocity,provokují, nutí k zamyšlení nebo třeba jen k zasnění... Zvolského poetika a vyprávění mi je hrozně blízké, možná proto, že podobné příběhy si v duchu sumíruju v metru a kdybych je sepisovala, chtěla bych to umět jako on. K povídkám se určitě budu vracet vždy, když budu mít pocit, že kráčím moc v zajetých kolejích - podívám se na život z jiného úhlu.... celý text

Poirot a já 2015, David Suchet

Rukověť milovníků Hercula Poirota. Konečně jsem se někde dozvěděla, jak jdou díly seriálu za sebou, kdy byly napsány a kdy zfilmovány. Moc zajímavé je i Suchetovo "stotero", neboli výpisky o Poirotově osobnosti. Co mě, ale celou dobu rozčilovalo, byl tvrdošíjný překlad titulu Lady Agathy - dámy Agathy! Přičemž u jiné Lady tenhle titul ponechala překladatelka v "původním znění" a jiné tituly taky nepřekládala, takže se ptám, proč?! Proč si překladatelky zasedla zrovna na Lady Agathu? "Lady" je oficiální titul, který se běžně nepřekládá, to je asi jako bychom se mermomocí snažili překládat Mudr. Sousloví - "knihy, detektivky,etc. dámy Agathy" mne tak "proiritovalo" celou knihou.... celý text

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

Nejdřív jsem si obtížně zvykala na způsob vyprávění, tedy, že vypravěčkou je Smrt, ale později se mi to začalo líbit, a také to v závěru dává víc smysl. Možná, že na začátku se autor v tom stylu teprve hledá a zkouší hranice. Upřímně, čím dál jsem byla v knize, tím lépe se četla, až na trochu, dle mého, protahovaný konec. Na knize se mi moc líbila poetika vyprávění, která mě úplně unesla, i když šlo o tak hroznou dobu. Jednou větou - nerada čtu knihy o válce, ale jsem moc ráda, že v tomto případě jsem udělala výjimku.... celý text