Juklanka
přečtené 31
Zkazky z Nefritové knihy
2024,
Eliška Drongová
Letos mám štěstí na povídky a tato kniha není výjimkou. Při čtení Zkazek z nefritové knihy jsem se opravdu bavila. Je to sice útlá knížka, ale rozhodně ne čtení, které byste jen tak nějak napůl projeli. Ne, ne – moje představivost byla u každého příběhu doslova pohlcena. Ani mi nevadil styl, kdy se vypravěč povídky obrací přímo na čtenáře, i když dnes už může působit poněkud zastarale. Povídky totiž mají šmrnc – něco, co vás prostě udrží ve střehu a nutí chtít vědět, co z příběhu nakonec vyklube. Žádný předvídatelný děj, jen porce napínavé, hororové zábavy v hávu pověstí. Pro mě velké překvapení, a rozhodně doporučuji!... celý text
Ve větvích Yggdrasilu
2023,
Tereza Kadečková
Co mě po dočtení jako první napadlo, bylo - tohle bylo vážně super. Vlastně to byla taková jízda, že než jsem stihla říct hurá, byl konec. Tahle knížečka, je zábavné, akční a opravdu nečekané vyprávění o tom, jak by to vypadalo, kdyby Loki (jako vážně Loki, na Marvel zapomeňte) potkal obyčejnou taxikářku u nás doma. Samozřejmě pro ono taxikářku dost katastrofálně. Jakmile se zaplete mezi bohy, mytologické bytosti a k tomu si táhnete ranec vlastních problémů, nikdy to neskončí v růžových zahradách. Nebo možná ano, kdo ví, spoilerovat nebudu. Knihu můžu doporučit všem, co mají rádi akci a humor, já jsem se opravdu několikrát zasmála nahlas. Knížka má i temnější kapitoly, kdy jsem se o hrdinku vážně bála. Není to moje první kniha od této autorky (narazila jsem na její neméně skvělou povídku Pět otázek ve sborníku Na nevěčné časy) a rozhodně ne poslední. U ní totiž nikdy neodhadnete, jak příběh skončí, nedrží se škatulek a to mě moc baví. Ve větvích Yggdrasilu je příjemná oddechovka, která se čte velmi dobře a navíc ukazuje severskou mytologii, tak jak má opravdu vypadat.... celý text
Na neVěčné časy
2024,
* antologie
Knížku jsem dočetla a můžu doporučit všem, co mají rádi romantické povídky. Ze začátku jsem si nebyla jistá, co od podtitulu s kapkou magie čekat, ale už první povídka Kdo neumí milovat, mě přesvědčila, že to bude můj šálek čaje. Příběhů je v knize víc a každý je jiný a něčím originální. To, že je kniha rozdělená na dvě strany, je za mě asi nejhezčí zpracování, jaké jsem za poslední dobu viděla. Nemůžu úplně jen chválit, asi dvě povídky se mi netrefily do vkusu, nejspíš jsou určené pro mladší čtenáře, nevím. Ale hodnotila bych 4 hvězdičky z pěti. Každopádně jsem ale každou dočetla a u některých si říkala, že mohly být opravdu delší. Díky tomu jsem poznala pár nových, českých autorek a jsem opravdu ráda, že i u nás máme spisovatelky, co dokáží přijít s tak pěkným příběhem... celý text
