JulieJames
přečtené 324
Skvrna
2017,
Gillian Flynn
Zajímavé počteníčko. Povídka to nebyla špatné, jen té "duchařiny" tam bylo pramálo. Opravdu škoda, že se Gillian Flynnová nerozhodla vzít celý námět a napsat plnohodnotnou knihu, nápad to rozhodně není špatný. Bylo to rychle ukončené, spád svižný, jak se na povídku sluší. Žádné zbytečné hluboké filosofické přemítání či šokující odhalení (takové akorát přiměřené autorčině stylu) a přesto ve mně nechala povídka dojem. Příjemné na zabití krátké chvíle, já jí četla u smažení palačinek :-) Jen nevím, jestli bylo samostatné vydání třeba, i když na druhou stranu hezky doplňuje sbírku. A knižní vydání naprosto úchvatné, máte pocit, že držíte knihu starou nejméně 100 let ;-)... celý text
1Q84: Kniha 1 a 2
2012,
Haruki Murakami
Jsem příjemně překvapena, knihy od Murakamiho jsem velmi dlouho odkládala, nechtěla jsem spadnout do mainstream proudu, co ho čte a miluje a stát se další osobou filosofického světa. Bylo mi řečeno, že 1Q84 je šokující a filosoficky nabitý kousek, tak jsem se obrnila a s nechutí začala číst, ale musím uznat, že předsudky byly totálně vedle. Té filosofie tam na obě dvě knihy zase tolik není a když už, je hezky zpracovaná a poměrně pochopitelná. Murakami se nebojí detailů, které jsem si ne vždy pamatovala, nicméně byly několikrát opakovány, takže člověk si v průběhu děje zvykl a naučil se jich více všímat. Dějová linka Aomame mě ze začátku nebavila vůbec a snažila jsem se ji přelouskat co nejdřív, hlavně aby už zase začal Tengo. Ale po pár kapitolách jsem se chytila obou příběhů a četlo se to samo. Krásně promyšlené spojitosti, velmi kladně hodnotím i to, že Murakami se neobtěžoval vysvětlovat každou situaci hned, jak to bylo možné, ale počkal si s odhalením třeba až na polovinu knihy nebo dokonce vůbec. V jiných dílech jsem na to háklivá, zde se to zdálo nepodstatné. Co mě tedy ale dohnalo téměř až k slzám zlostného pláče byly pravopisné chyby a interpunkční znaménka, toto se tedy korektuře opravdu nepovedlo. Kolikrát jsem i našla souvětí ustřihlé uprostřed a narušilo to celý dojem. Celkově vzato jsem ale hrozně ráda, že jsem si obě knihy přečetla. Sice to ve mně nezanechalo takový hluboký dojem, ale čtení jsem si užila, těším se na třetí díl a chválím autora za skvělý nápad.... celý text
Ostré předměty
2013,
Gillian Flynn
Totálně mě nadchla. Četla jsem před ní Temné kouty, ale Ostré předměty je předčily. Bavily mě vnitřní monology hlavní postavy, postupné odkrývání děsivých tajemství i finální nečekaný zvrat. Sympatické kladné postavy a zároveň dobře vykreslené ty záporné, až máte vyloženě chuť jim jednu střelit. Jsme zvědavá na Zmizelou, která má být ještě lepší než Ostré předměty.... celý text
Osm
2017,
Radka Třeštíková
Na to, jak jsem se na knihu těšila, přišlo zklamání. Styl psaní typu Virginie Woolfové "proud myšlenek" mi vadil plně nejvíc. Nemohla jsem si vybavit, jestli ten stejný styl použila autorka i u Bábovek, které jsem si hodně oblíbila, a jestli ano, tak mi tolik nevadil jako u téhle rádoby detektivky. Bylo fajn nahlížet do myslí postav, ale prozrazovat děj tak trochu dopředu mi po pár kapitolách už lezlo krkem ("...podívala se na něj, pomyslela si, co by se stalo, kdyby to řekla, nebyla si jistá, jak to říct, a když to řekla, zjistila, že vlastně vůbec neví, proč to řekla a bylo by lépe, kdyby nic neřekla, ale stalo se."). No nic, někomu tenhle způsob vyhovuje, mně to přišlo otravné. Děj mi přišel trochu utahaný. Myslím, že to bylo zbytečně zdlouhavé, některé scény nebyly nutné. V polovině knihy jsem zjistila, že si vlastně nepamatuju, co bylo na začátku. Nicméně bylo fajn, že se to aspoň dobře a rychle četlo. Když bylo oznámena detektivka, myslela jsem, že ta kniha bude celá detektivní s bližším pohledem do hlav postav, ale nikoli. Jednoduchý problém "kdo postřelil toho" a maximálně čtyři pět podezřelých není zrovna recept na úspěch detektivky v dnešní době. Musím říct, že jsem tedy do konce netušila, kdo to udělal, ale překvapivé odhalení, které zas tak překvapivé nebylo, celkový dojem z knihy nezachránil. Také se mi zdálo, že nikdo z knih Třeštíkové pomalu není normální. Chlapi jsou žárliví, podvádí a nebo jsou zbytečně sprostí (a množství vulgarsimů mně od čtení upřímně odrazovalo) a ženský kariéristky nebo podivný puťky, často v domácnosti. Na druhou stranu, myšlenkové pochody byly vykresleny bravurně, to se musí nechat. Čekala jsem od toho daleko víc, nicméně jsem ráda, že jsem si to přečetla. Osud Michaely by na začátku málokdo odhadl, ale upřímně si nemyslím, že by se takováhle situace kdy stala skutečností, což je škoda, protože si myslím, že autorka se právě o to snažila. Rozhodně nedávám autorce vale, jsem zvědavá na její další počiny. Osm ale Bábovky dle mého nepřekonalo.... celý text