kap66
přečtené 2750
Horalka
1965,
Alberto Moravia (p)
Pokud víte, do čeho jdete, víte, že čtete neorealistický román, ještě k tomu z války; musíte být připraveni na syrovost a drsnost. Cesira je žena odhodlaná ubránit se válce a především ochránit dceru. Lidé, se kterými se obě setkávají, jsou až na výjimky morální spodina, která na válce vydělává. Proto jsem i chápala Cesirino jednání a sílu, která působila až nežensky – jak jinak se ale dalo přežít takové zlo, jaké představovala válka, a především ten nejhorší akt, který přišel ve chvíli, kdy už vše začalo vypadat nadějně? Až tehdy musela i ona sebrat všechnu vnitřní sílu, protože viděla, co se stává z její hodné a poddajné dcery… Neorealismus není to, co bych vyhledávala, ale nemohu mu upřít působivost. Vědomí, že odpornost války spočívá právě v tom, že zabije, zmrzačí či zlomí ty dobré a těm nejhorším naplní jejich sny, ve mně zůstává i díky Horalce vryto navždy.... celý text
Přítelkyně z domu smutku
1990,
Eva Kantůrková
V 90. letech byly pro mě "Přítelkyně" spíše seznámením s další autorkou do té doby nedostupnou a zprávou o poměrech ve vězení 80. let (o čemž jsem houbeles věděla). Hodnotila jsem maximem, přečetla znovu nyní, kdy jsem dospěla do věku vězněné Evy K. - a hodnotím znovu stejně. "Ve vězení není nic cennějšího než otevřené, nezáludné lidské přátelství. I hlad se snese, i zima. Vražedná je opuštěnost." V prostředí, které se může stát peklem, protože trávíte nekonečný čas na minimálním prostoru s lidmi, se kterými byste se v normálním světě ani nepotkali, je potřeba rychle se zorientovat a změnit svůj přístup k lidem (do té doby třeba příliš otevřený a vstřícný) a najít hranici své důstojnosti (protože hranice vašeho osobního prostoru je vymazaná). Pak je i možné dívat se na spoluvězenkyně tak, jak to autorka dokázala. Je schopná vidět přítelkyni i v Andy, přesto, že přepadávala s partou muže, a radila Evě, jak to udělat ("Chytit za vlasy a tlouct hlavou o chodník, Evičko, to je nejspolehlivější, tlouct hlavou o chodník.") - protože v ní našla něco čistého a lidského, což projevila právě ve vězení. A naopak, onu perličku na dně nehledá za každou cenu a v některých ženách vidí zkaženost, kterou už nepůjde změnit (a i to oceňuji). Skoro 300 stran přímé i nepřímé charakteristiky několika žen; kdo by řekl, jak dobré, zajímavé a napínavé čtení to bude...... celý text
