• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 36 knih

Nové komentáře u knih Eva Kantůrková

Přítelkyně z domu smutku

„Kantůrková píše o ženách, s nimiž se setkala v kriminále. Je to lidský popis těch, kteří se ocitli na šikmé ploše. Není tu ani slovo o tom, že "nespravedlivě trpěli", jak píše v komentáři přede mnou Lasička. Naopak je to lidský popis žen, popis neodsuzující (vždyť již byly odsouzeny soudem), co nejobjektivnější charakteristika žen divokých, rezignovaných, potměšilých... pro něž ovšem neplatí "to se tak někdo má, sedět v chládku."(str. 8) A otevřené pozorování a poznávání spoluvězeňkyň a jejich činů a chování vede k zajímavým úvahám obecnějšího charakteru. Např.: "Nedospělost, je zvláštní druh sebevědomí; a tyto sebevědomé oběti okolností mají tuhý kořínek, protože si k sobě dovedou najít lidi, kteří nesou zodpovědnost za ně." (str. 128). Nebo: "Podstatné se odehrává v nepodstatném, podstatné je neseno nepodstatným a veliké věci jsou založeny na opovrženíhodných nicotnostech, jako je každodenní starost a běh života, a člověk ani nemusí znát pojmenování dobra, aby dobrým byl,... (str. 168) Kniha obdivuhodná, zejména tím, jak autorka - žena vzdělaná a eticky na výši je schopna bez předsudků přijímat ty, s nimiž je nucena žit v jedné cele.“... celý text
— 000nugatovej

---

Přítelkyně z domu smutku

„Knížka o kriminálnicích, to jako vážně? Nesnášela jsem jednu vedle druhé. No, on Havel pak všechny, kteří takhle "nespravedlivě trpěli" pustil. Pamatuje si ještě někdo, co to způsobilo? Zloděj je zloděj za jakéhokoli režimu. Jedna hvězda za přednes paní Štěpánkové.“... celý text
— Lasička320

---

Přítelkyně z domu smutku

„Vyhrazuji si už právo knihy nedočítat než povinnost protrpět je do konce. Z očekávání intelektuálního zápasu o člověčí identitu se totiž klube jen slepičárna plná drbů o osudech jiných, které načas zkejsly za zdí. 55/24“... celý text
— ber-tram

---

---

Přítelkyně z domu smutku

„Na tuto knihu jsem si zuby brousila už od gymnázia, ale dostala jsem se k ní až nyní. Ale tak pořád lepší později, než nikdy že ano. A jsem ráda, že se mi kniha dostala konečně do rukou. Nutno říct, že to není moc veselé čtení. Autorka tu líčí setkání se ženami, s nimiž sdílela celu/cely ve vězení v Ruzyni. Spíš než na svůj vězeňský úděl, výslechy atd. se autorka zaměřuje na životní příběhy právě těchto žen, s nimiž se ve vězení setkala. Je to čtení velmi silné a člověka nutí se zamýšlet, jaké okolnosti člověka vlastně ovlivňují v jeho životě, že to může skončit až pobytem za mřížemi. A jak člověk a ovlivňuje vězení samotné a lidé, s nimiž se tam člověk potká. Vykreslení těch vztahů a těch osudů jednotlivých žen tu je syrové, bez nějakých příkras. Přiznám se, že se mi kniha občas hůř četla. Ani ne tak kvůli obsahu, ale spíš pro ten způsob, jak to bylo napsané. Občas se mi stalo, že jsem se v některé pasáži zasekla a musela si to přečíst znova - nějak to ten můj mozek nedokázal číst plynule. Ale tím se určitě nesnižuje hodnota této knihy. Hodnotu vidím v tom svědectví, které kniha přináší. Určitě mohu za sebe doporučit k přečtení.“... celý text
— sgjoli

---

Přítelkyně z domu smutku

„Kniha se mi líbila; příběhy, nálada i atmosféra. Bohužel mi moc nesedí autorčin styl , takže se mi některé pasáže četly těžce. Knihu jsem zakončila shlédnutím stejnojmenného seriálu. Největší rozdíl jsou asi rozhovory s vyšetřovatelem, které kniha úplně míjí. Byly nejspíš přidané, aby umocnily napětí. "Faktem zůstává, že vědomí bezmoci je přesně to, co do vás chce manipulant infikovat." "Mnoho hoven ve snu viděti, mnoho peněz získati." "Buď vítán, kdo přicházíš, až pak se ukáže, co jsi zač." "Nejdřív se člověk bál, a teprve potom zatoužil být svoboden." "Slušnost se sčítá, neslušnost se násobí." "Málokteré ženě se podaří shledat se ve svém muži se všemi svými vášněmi, vždy něco přebyde a něčeho se nedostává." "Vězeň nesvobodu odmítá a vězení čelí, kriminálník nesvobodu přijímá a vězení si přizpůsobí." "Ten ženský způsob ovládání mužů; miluje, nemiluje, dá, nedá, jen prchavost, naznačená slast."“... celý text
— KaLiBi