Kapis přečtené 905

Opráski sčeskí historje anep fšichňi Zmikunďi národa 2014, Jaz

Opráski netřeba představovat, opráski jsou prostě bomba. Ale tohle mi přišlo za dvě kila přece jenom moc úzké a krátké.

Mládí v hajzlu 2 - Mladík v okovech 2002, C. D. Payne

Je dobře, že se kniha vzdaluje svoji předloze "Deníkům Adriana Molea" a jede si vlastní cestou. Ono taky když o stejné věci píše britská žena a americký chlap, tak to stejné nebude nikdy. Nick Twisp je holt ztřeštěný američan, který staví větší a větší kulisy mystifikací, bezohledných manipulací a odvážných nesmyslných výmyslů, které na něj holt občas spadnou a trochu ho podrtí. Kniha je velice zábavná a čtivá, i když autor tahá Nicka občas do těžko uvěřitelných průserů.... celý text

Mladík v odboji 2002, C. D. Payne

Britský humor deníků Adriana Molea se mi líbí přece jenom kapku více, ale tady tato divoká jízda typicky sebevědomého američana, který se nebojí vulgarit ani hovorové řeči je počteníčko taky moc dobré. Tento první díl mi přišel jako totální vykradačka Tajného deníka Adriana Molea, v dalších dílech si jdou ale už chlapci každý svoji cestou, což je dobře. Pobavilo mě to dost a to jsem četl až ve třiceti.... celý text

Smutek nás pozůstalých 2013, Robert Kirkman

A mě to zase bavilo jak cyp! Zhltl jsem to jako malinu, furt se tam něco děje, konečně zase trochu vraždění chodících mrtvol, které se objevují každou chvíli, dobrá kresba zdobená otřesnou češtinou, že jsem nevěděl, jestli to nejsou blbý fóry (UFF, tohle snad nikdo starší deseti let přece ve skutečnosti nemůže používat) až jsem měl chuť zajet si na suprovej vejlet. Pane Antoníne Martine D., nešlo by ten překlad dělat trochu blíže spisovné češtině? Kirkman stále nezpomaluje, je to s podivem, ale daří se mu přikovat mě vždy k ději až do konce a četl bych nejradši hned dál. Něco tak napínavého, kdy jsem nedočkavě otáčel stránky co bude dál, u nás moc nevychází a Živí mrtví tomu málu spolehlivě kralují.... celý text

Adrian Mole - léta prostoty 2011, Sue Townsend

Výborné, skvělé!! Townsendová Adriana nešetří a ten ke všemu přistupuje po svojem. Je to člověk, z kterého by se mi asi, při osobním kontaktu, otevírala kudla v kapse, ale takhle v knize je to zatraceně vtipné. Trochu jsem se bál, jestli osmý díl nebude ztrácet šťávu, ale opak je pravdou. I ten zklidňující konec stojí za to, kdy Adrian poznává, že jeho dcera když si hraje u potůčku s kameny a klacíky je mnohem klidnější a spokojenější než mezi hromadami moderních hraček. A samosebou bych mu přál, aby to s Pandorou nějak dopadlo konečně, aspoň pořádným sexem když už ne vztahem. Snad bude v dohledné době i další kniha, však je Adrian stále takový mladík. Jinak psal jsem takovou malou recenzi v porovnání s Nickem Twispem, ještě než jsem četl tento díl: http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/adrian-mole-vs-nick-twisp-am-vs-nt-406... celý text

Kyanid a Štěstí 2013, Matt Melvin

Cyanide & Happines je docela fenomén, ale nikdy jsem ho nesledoval kompletně kontinuálně, jen sem tam jsem si zobl, když někdo něco poslal, proto neznám stripy tak dobře, abych zaznamenal nějakou újmu překladem. Vtípky jsou ostré jako břitva, smíchem jsem se neklátil, ale tato sbírka stripů potěšila. Spokojenost.... celý text

Krvavé volby 2013, Brian Wood

Mě to tentokrát přišlo slabší. Je tu až příliš neuvěřitelných souher, s naším "nezkušeným novinářem" mluví vysoké velení všech zainteresovaných stran a i "ulice" ho žere, všichni se z něj můžou posrat a to mi kazí poměrně realistický dojem, který se komiksu jinak daří celkem dobře navodit. Jsem zvědav, kdy se po mamě Rothové objeví ještě šest Mattyho sourozenců a dva strejdové starající se o prababičku, jako nejmocnější a nejzásadnější postavy v pozadí. Dále tu je strašně málo poukazování na zištné odsouzeníhodné nemorální pokrytecké lživé konspiračně-manipulativní zlé chování všech těch nahoře, které je jinak samosebou naší denní realitou, v které musíme žít, že;-)? Proto je dobře, že komiks otevřeně na něj poukazující vychází, i když nic nezmění. Úvaha, že je ho v komiksu tohohle typu hodně je jako stěžování si, že v pohádce o Karkulce je hodně vlka;-) No a kresbu Burchielli vyloženě ojebal. Schválně jsem si prolistoval předchozí booky a je to fakt viditelný rozdíl k horšímu. Dokonce Delgada dovezou do zázračné nemocnice, kde po svlíknutí oblečení a napojení na přístroje jeho kůže zbělá jako Majklovi. Málokdy jsem viděl tolik neklamných známek toho, jak autoří honili termíny. A to je škoda, protože DMZ mám jinak moc rád. Bylo by fajn, kdyby BBArt trochu změnil plány a vydal v roce 2014 aspoň jeden díl. Jinak tedy, co zbývá? Těším se na sedmý díl snad aspoň v roce 2015.... celý text

Smrt Zajdy Munroa 2009, Nick Cave

Vulgarita ani úchylárny mi nevadí, ale kniha mě nevzala tak jako Oslice. Do jejího hlubokého hnijícího bahna jsem se tenkrát ponořil a vyplul až na konci, zde jsem se trochu trápil. Možná pro tu bezcitnost hlavního hrdiny, kterou jsem nedokázal asociovat, samozřejmě to na kvalitě napsaného neubírá, ale jaksi jsem se se Zajdou nedokázal ztotožnit. Caveovy nápady jsou zběsilé a párkrát jsem se i zasmál, ale více jsem tak nějak vnitřně se Zajdou nesouhlasil, např. když si honil péro na pohřbu vlastní ženy, kterou před tím dohnal k sebevraždě. Chudák malý Zajďula, naštěstí jsem to četl ještě jako bezdětný, to by se mi kniha příčíla asi ještě kapku více. Nicméně i když mi byl Zajda jako "hrdina" hodně proti srsti a celou dobu jsem byl na něj nasraný, jak někdo může takhle kurvit život sobě i své rodině, když malý Zajda se neměl možnost bránit, kniha jako taková je napsaná dobře a je stejně jako Oslice prudce originální. Takhle opravdu nikdo jiný nepíše a mou knihovničku bych neochudil o její přítomnost v žádném případě. Třeba se k ní ještě vrátím a ucítím to celé jinak, pro dnešek zůstanu pouze u průměrného hodnocení - ale přečíst by si to měl každý, stejně jako Oslici.... celý text

Přízračné kruhy 2013, Jeff Smith

Musel jsem si opět trochu zopáknout aspoň konec předchozí knihy a pak jsem to přečetl na jeden zátah. Přituhlo opravdu pořádně a už i z těch srandovních krysáků jde strach. Je poodhalena zase část historie, postavy se chovají konzistentně a už se to celé blíží k vyvrcholení, které bude určitě fantastické. A proto mě docelá štve, že Crew posunula vydání konce, který měl být naráz v jedné knize letos na vánoce a teď už to plánují rozdělit na dvakrát s tím, že poslední díl vyjde někdy za rok...to mě neštve, ale spíš dost sere, radši měli vydat jednoho Naruta a Bleache o měsíc později!! Jdu bečet na stránky Crwe, ať s tím něco udělají;-)... celý text

Bradleyovi 2012, Peter Bagge

Ze začátku jsem z tohoto komixu pocítil silné zklámání, protože undergroundová byla pouze kresba, vtípky byly prvoplánově slabé, ale když jsem se dostal k pasáži, kdy mama Bradleyovic jebne láskyplně tatu Bradleyovic flaškou přes hlavu a pak ho chce v záchvatu rodinné sounáležitosti podřezat rozbitým zbytkem, u čehož mu zamilovaně do ouška šeptá "ty slizkej kozomrde", tak si mě jako rodina plně získali. Je až s podivem, jak dlouho jsem to četl, i když je to už od pohledu hodně ukecané, že mi to bude trvat tak dlouho jsem nečekal, ono je to totiž i docela chytré a přemýšlivé, k tomu se autorovi povedlo vyhnout morálním kázaním. Nakreslené je to v tom nejlepším duchu, člověk se při čtení pěkně uklidní, když nervové praskání očních bulv a frenetické cvakání tyranosauřími zuby obstárává autor. Obecná čeština k tomu sedne a komix dotváří, není zde vůbec rušivá, zde očividně patří. No a jelikož mě divoké eskapády ke konci už jaksi nepustily a docela mě zajímá pokračování, budu si ho muset co nejdříve pořídit.... celý text

Kuriózní lenoška a jiné příběhy 2008, Edward Gorey

Několikrát jsem tuto knihu nasraně odhodil, co je to za rádobyintoušskou kokotí pyčovinu, ale pak jsem na to přišel! Nesmí se na ní moc spěchat, je třeba číst pomalinku, listy otáčet co prst prstík mine a nemít přehnané očekávání v kontinuitu dějové linie. Pokud člověk zpomalí ještě více, začne si užívat hutnou surrealistickou poetiku a musí se sklonit před geniálností tohoto dílka, které spřádá obrazce a okamžiky bez jakéhokoliv vodícího schématu. Pokud si k tomu pustí ještě Tiger Lillies a zpomalí ještě malinko, bude zážitek přímo extaktický. Jsem rád, že nejsem úplný debil a dokázal jsem nakonec ocenit sílu tohoto téměř dokonalého počinu. Kdo čte komiksy na čas, tak zde moc nepochodí a bude akorát nasraný jako já při mých prvním uspěchaných pokusech zdolat tuto parádičku.... celý text

Sláine: Poklady Británie 2013, Pat Mills

Úžasná kniha. A to po všech stránkách a ze všech úhlů pohledu. Silný příběh. Skvělý scénář, žádné vycpávky a žvatlání, Slaine jako barbar má velmi vytříbený slovník a dokáže jít i během heroických soubojů k jádru věci, nechybí ani humor. KRÁSNÁ ČEŠTINA, díky za ten překlad - že se tam nesekala žádný lejtka a nevařila rejže!! Vazba, papír, tisk, barvy, obal, přebal, ražba bez chyby a nakonec neskutečná kresba. I když jde vidět, že to Power a Staples projížděli počítačem, ty efekty s hloubkou ostrosti jsou povedené a proto za mně vycházejí všichni tři kreslíři stejně za jedna s několika hvězdama, nebudu žádného z nich vynášet nad ostatní, každý má něco do sebe a všichni tři k Slainovi sedí. Dlouho jsem si tak nevychutnával kresbu jako zde, u některých stran jsem se zasekl opravdu na dlouho. Četl jsem pomalu, beze spěchu a nepamatuji, kdy naposledy jsem se tak moc těšil, až zase otevřu rozečtenou knihu, abych mohl pokračovat. Na Fábůlu příštího roku mám jasno pro první místo, pochybuju, že to něco překoná. A opět se mi potvrdilo, že se ty komiksy v Evropě píšou na mnohem vyšší úrovni, než v Americe, i když jako každé pravidlo, má i tohle samozřejmě výjimky. Plná palba 100%.... celý text

Punisher: Vítej zpátky, Franku část 1 2013, Garth Ennis

Mě teda nasralo, že zrovna musel vyjít tenhle Punisher. Před 10 lety, když jsem začal pracovat a najednou jsem měl trochu peněz, koupil jsem si jako první komiks právě tohle - a tehdá se mi to docela líbilo, hlavně ty barvičky. Ale to jen proto, že jsem neměl srovnání, od té doby mám přečteno asi o 600 komiksů více a už to holt za takovou pecku nepovažuju. Koupil jsem si tehdá i druhý díl od Crwe - a dále už to nekupoval, protože mi to přišlo celkem infantilní a hlavně, po přečtení Ennisových dalších komiksů jsem zjistil, že se strašně opakuje a používá stejná schémata, charajtery, obraty a klišé. Stačí přečíst Preachera, ten je mnohem lepší. No a mám to doma teď dvakrát, super...... celý text

Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky 1982, Ira Levin

Výborná kniha, excelentně napsána. Rosemary má atmosféru a tajemno, kerá by se dala krájet a nutí člověka číst dál a dál. Ten temný dům, do kterého se nastěhovali je jako živý, člověk má pocit, že kráči jeho ponurými chodbami. Vlezlí sousedi mi byli od začátku nesympatičtí a nádherně se vyvíjí i vztah a přístup manžela k celé situaci. Brutální vyvrcholení, pokud má člověk dítě, je to celé ještě o to silnější. Paničky jsou také úžasné, i když nejsou tolik temné, příběh o předělaných ideálních ženách, vytvořených uzavřenou macho-skupinou je úžasný. A skončí to také velmi dobře;) Hodně hororová-nehororová záležitost, která pomalu budovaným napětím a postupným odhalovaváním pláštíku skutečnosti si člověka udrží přikovaného až do konce.... celý text

Král Bulharů 2013, Karel Jerie

Mám Candideho, a tu malou část Voltairova díla, kterou jsem zatím stihl přečíst, hrozně rád. Takže na tento kousek, který byl napsán jako výsměch Leibnizovu optimistickému metafyzickému spisu o tom, že nic na světě nemůže být uspořádano jinak než tak jak uspořádano je a jelikož všecko bylo stvořeno za nějakým účelem, musí mít všecko účel nejlepší a proto žijeme na tom nejlepším ze všech možných světů a vše je správně zařízeno a nemůže to být uspořádáno lépe a jinak, jsem byl hodně natěšený a musím říct, že jsem spokojen. Je to vskutku volná adaptace v brutálních a zběsilých kulisách, kdy Karel J. použil ten hlavní materiál z předlohy, ale mnohem více času věnoval vycpávkám mezi jednotlivými kapitolami původního románu. Na začátku, když je popisováno to nejkrásnější panství ve Vestfálsku, bych byl přešťasten kdyby tam byla vkomponována moje oblíbená pasážička: “Pan baron patřil mezi nejmocnější panstva ve Vestfálsku, k čemuž ukazovalo už to, že měl na zámku dveře a okna, v největší síni pak koberec“. V původním díle se taky Candide nestal pobočníkem Bulharského krále, i když ten ho zachránil, ale na druhou stranu to dalo prostor k vykreslení válečné mašinérie a rozšmelcovaných mozků, krvavých jatek a probodávání dětí u prsou kojících matek, přesně jak to Voltaire vylíčil. A že to je nakresleno!! Radost si to prohlížet, kresba je naprosto fantastická a celé je to plné skvělých nápadů, jako třeba rakety V1 a V2 nebo dřevěný tank s klasickým hrazděním. Mám ale trochu obavu jak se vleze zbytek děje do pouhých dvou dalších knih, v první knize jsme se nedostali právě nejdál. To máme ztroskotání a zemětřesení v Lisabonu s inkvizitorem a židem, útěk s Kunigundou do Ameriky, Eldorádo, jízdu zpátky přes Evropu do Benátek a pak do Cařihradu, což je ještě spousta dobrodružství. Takže jsem zvědav jak se to povede dotáhnout do konce a už se těším na další pokračování. No a když se tak dívám co a za kolik je schopen BBArt vydávat, tak mě napadá, že by měli převzít okamžitě Donžon a pokračovat ve vydávání pro radost svou i naší. To by byla paráda.... celý text

Candide 2007, Voltaire (p)

Konfrontace a výsměch Leibnizovi je velmi svěže a vtipně podán bajkovým až pohádkovým způsobem, díky čemuž se kniha čte sama. Taky lze vidět Voltairovy životní přesvědčení a názory - příčína a následek, osud, propojenost všech událostí, přirozená víra v Boha bez fanatických a nebezpečných dogmat, nesmyslnost válek, svoboda vyznání jako základní princip atd. Candide je prostě úžasné čtení, strašně se mi líbílo jak třeba Panglos popisuje jak únik z oprátky a přitom nazývá inkvizici "slovutnou a ctihodnou", jak je zkrátka nejlépe na tomto světě zařízena. Podobně, když naši hrdinové dojdou do Eldoráda a s údivem se dozvídají, že u nich nikdo nikoho nepřesvědčuje o svém pohledu na boha, nenaráží na kůl a neupaluje za jiné názory apod. Taktéž s jakou lehkostí se píše o rozpáraných břiších, krvavých jatkách, rozšmelcovaných mozcích nebo že je znásilňování, plenění a vraždění zcela běžné, tak je to holt na tom světě zařízeno válečnými zákony. No zkrátka úžasné satirické a inteligentní počtení, kterému by jeden neřekl ani náhodou, že mu je cca 250let.... celý text

Shledání 2013, Alan Moore

Nečekal bych, že se u Bažináče budu nudit a počítat stránky, kdy už to skončí, ale zhruba v půlce knihy se to zlomilo a zas to byla ta moje oblíbená známá série. I tak se zdá, že Moore tohle téma už kapku vyčerpal a místy mi to přišlo jako taková znouzectnost zpatlanina, kterou jsem se musel náročně brodit. Už tomu chyběl fakt jen ten Ježíš Kristus. Ve finále, po otočení poslední stránky, ale kniha působí kompaktně a takový happy-end si ten chudák zelený, po tom všem čím ho Moore protáhl, zasloužil. Sociálně-ekologické poselství nepůsobí agitačně a je spíš k zamyšlení. Ač jsem se musel každým z prvních čtyř sešitů prokousávat a zjišťovat o co zase jde, nakonec jsem se do každé z vesmírných zastávek dokázal začíst a vše nakonec dávalo smysl, Moore nechal následným scénáristům asi tunu příběhových vláken, kde mohou nevázaně pokračovat. Vše je psáno vysokým standardem jazyku i myšlenek jím vyjádřených a Viktorův krásný překlad to dokonale doplňuje. Předpokládám, že Moorův run v opusu o Bažináčovi bude stát vždy hodně vysoko nad předchůdci i pokračovateli, stejně jako u mně stojí hodně vysoko i mezi konkurencí. Některé z předchozích dílů byly lepší, tento si těsně na pět hvězd nesáhl, ale slušných necelých 80 %.... celý text

Srdce Impéria aneb Odkaz Luthera Arkwrighta 2006, Bryan Talbot

Úžasné pokračování skvělého prvního dílu. Už to není tolik hipisácko-metafyzické, podle všeho se už asi tolik nefetovalo a čte se to samo, děj je mnohem přímočařejší, napětí však drží snad ještě lépe než “Dobrodružství LA“. Talbotova kresba se vyvinula, ta hrubá linka mě nejdřív odrazovala, ale rychle mi sedla a zalíbila se. Když k tomu připočtu jemné detaily – a to především Londýna - v pozadí a výrazné barvy, brzy jsem si nad kresbou jen pomlaskával. Mnohem radši bych měl knihu ve velkém formátu, to by teprve byly orgie – a těm dvěma knihám by to vedle sebe tolik slušelo, i když mi je jasné kolik by to asi stálo a když i v tomhle formátu to skončilo v LK..... Pax Britanica, drancující svět, psiožíznivá nymfomanská královna matka a celý ten alternativní mnohosvět se Talbotovi opět moc vyvedl. Odpustím mu i ten kýčovitý happy-end. Horší trochu překlad, kdy každý druhý, vyjma královské rodiny, mluvil tou strašnou obecnou češtinou – v hospodě v chudinské čtvrti to sedí, ale u šéfů královských služeb? Obrovská spokojenost 98 %... celý text

Zombie z Marvelu 2013, Robert Kirkman

Nemůžu říct, že bych se vyloženě řehtal, ale pobavil jsem se u této zběsilůstky perfektně. Mělo to spád, vtip, skvělou kresbu a hlavně se ti normálně supervážní superhrdinové chovali k jejich situaci zcela přirozeně - jediné co je zajímalo bylo kde co sežrat a neřešili furt nějaké trapné zachraňování světa, morálku a podobné nesmysly. Tak má vypadat dokonalá jednohubka, tleskám.... celý text

Filosofický slovník 1997, Voltaire (p)

Velice zásadní kniha, jejíž název může být zavádějící. Nejedná se totiž o strohou encyklopedii pojmů, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale o sofistikovaný rozumový a vtipně sarkastický výklad nesmyslných náboženských dogmat, církevních výmyslů a hloupých pověr. Pochopitelně nejvíce si bere na paškál náboženství křesťanské a židovské, kterým měl Voltaire nejblíže, učí toleranci, svobodnému myšlení a zdravému rozumu, kterým se máme dobírat správné cesty životem a ne pochybnými nařízeními zvrhlých psychopatů, kteří ovládají např. papežskou stolici. Brojí proti hlouposti a bezhlavému fanatismu, kdy tvrdí, že všechna náboženství by měla přinášet mír a rozvahu, oproti tomu fanatismus o to více přiživují nesmiřitelností názorů mezi sebou, ale i uvnitř jednotlivých vír. „Když mluví víra, musí být rozum potichu“. Kniha je naprosto fantastická a Voltaire v ní ukázal jak osvíceným člověkem byl a za jak hloupé a barbarské považoval pronásledování kvůli jinému názoru. Vůbec se nedivím, že se zřekl autorství a kniha byla pálena na hranici. Na to že ji napsal před dvěstěpadesáti lety je, nepočítám-li některé metafyzické úvahy, neustále velmi aktuální a přečetl jsem ji už potřetí s tím, že pokaždé mě osloví. Jeho hlavní přesvědčení, že pronásledování a zabíjení lidí za jiný názor je obludné, myslím nejlépe shrnuje jeho slavný výrok, který zní „Nesouhlasím s tím co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat.“ Plně se musím ztotožnit s jeho cítěním přátelství, odporem k válkám, soucitem se zvířaty a přesvědčením ať si každý uctívá třeba cibule, ale nezakazuje jinému uctívat cukety. Celá kniha je plná moudrosti, ke které se tento filozof dopracoval, nejzásadnějšími hesly v této knize dle mého subjektivního pohledu jsou: - Abrahám, Mojžíš a Šalamoun (u této pichlavé dehonestace těchto pilířů jednoho až třech hlavních Jeruzalémských náboženství, pouhým rozumovým rozborem textů, které napsali jejich následovatelé, se vždycky pořádně nasměju). - Bůh s jeho až bajkovým alegorismem. - Čínský katechismus, rozmluva mezi žákem Confucia a císařem, která je prý uložena ve Vatikánu. Zajímalo by mne jestli opravdu je nebo je to jen Voltairova úžasná fabulace. - Fanatismus. - Přátelství. - Válka. Ale celá kniha stojí k opakovanému čtení, jak napsal sám Voltaire: „Jestliže nemůžeme s potěšením číst knihu zas a znovu, není třeba ji číst vůbec.“... celý text